Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 |
| ||
| |||
 | K ničemu Společenská místnost Zasedací pořádek v kroužku se trošku změnil, James si zmizel pro housle, Richard zbrkle běžel na záchod a za ním i dalších pár lidí, nejspíš se něco děje. Váhal jsem, jestli vyrazit také a zjistit, co se děje, ale lidí už je tam dost a já bych se nejspíš jen motal. Dále naším směrem zamíří Oren a i když mu věnuji milý úsměv, spíše to vypadá, že jde za Emilem. Povzdychnu si. Vlastně jsem si ani nevšimnul, že je tak nějak sám na vlastní oslavě, i když si nejsem jistý, že zrovna o mou společnost by stál..jsem to dneska ale trouba, chovám se jak necitlivé poleno. Naira mezitím objevila klavír a do hudby, která tu v pozadí hraje tak nějak celou dobu, je slyšel sem tam její něžný tichounký dotek na klávesách piana. I od baru někdo odešel, nejspíš nastal ten čas soukromých rozhovorů, přijde mi, že je ještě dost brzo na to, aby šli všichni spát. Navíc se k nám do kolečka přidává i Mia a její doprovod z řad nováčků. „No já nevím…“ Odpovím Eddie zmateně.. Richard se se mnou normálně bavil, než začal peskovat Eddie za něco, co ani neudělala. I když i jeho hlas byl občas… zvláštní. Nicméně, pokud se nebudou vracet dlouho, asi tam zavítám také, jestli nepotřebují s něčím pomoct. Drag předpokládá, že za to může možná rozchod s Orenem a než přetlumočím jeho slova nahlas, dochází mi, jak velkou kravinu jsem dneska udělal. Dyť jsem Orena ani nepozdravil. „Drag podotýká, že rozchod mezi nimi je ještě dost čerstvý, a bude to chtít více trpělivosti nejen pro Richarda..“ Hra se posouvá, na Laru nepiji, psychologie a čtení z ruky mi nějak nešlo dohromady, že se Eddie narodila v dívčím těle není překvapující, ale bylo to pro mě padesát na padesát, nakonec piji, na její, momentálně jeho polibek s Emilem jen sklopím zrak. Dragovo prohlášení přetlumočím nahlas, jako jeho tvrzení o tom, že se narodil němý, tak i pravdu, kterou jsem myslím už od něj jednou slyšel, takže nepiji. Mia nikdy nelyžovala, což mě překvapuje a piji a flaška se znovu otáčí na Draga. „Pracoval jsem nějaký čas v čajovně.“ Přetlumočím nahlas jeho prohlášení, které se ukáže nakonec jako pravdivé, sám sem v tom tvrzení neviděl problém, takže nepiju. Ale práce to musí být zajímavá… Hrdlo flašky ukazuje na Rúnu, která dle výrazu taky zrovna nemá moc dobrou náladu… Zvláštní prohlášení o tom, že neviděla modrou oblohu mi přišlo jako lež, byla to však pravda kvůli její vadě zraku. A hrdlo flašky se otáčí a mě, jenže než začnu, Emil vyzývá Kristoffa k čemusi… jak rozproudit zábavu… Čekám tedy s prohlášením na to, co bude dál… Když tedy Emil na moment ukončí rozhovor s Orenem, potichu se k němu přišoupnu a jemně mu zaťukám na rameno.. jenže.. Co mu mám vlastně říct? ..Promiň, že jsem blb a nevšímal jsem si tě? Protože tě mám rád a nechci, aby ses cítil špatně?.. Všechno mi zní tak… ohraně a zbytečně… jsem k ničemu kamarád a moc mě to mrzí… Nakonec se ve mně vzbouří emoce a já zcela instinktivně tisknu Orena v náručí. „Promiň“ špitu mu do ucha a doufám, že se nebude chtít vyvléct… Že nejsem zas takový hňup, aby mě úplně odříznul. | ||
| |||
 | Změna hry společenka, pevnost Holtgast, 12. listopad Pousmála jsem se na Yevu, která se především zajímala o svůj talíř. A naprosto jsem jí chápala. Má toho na ošetřovně víc než dost, vůbec se nešetří, potřebuje doplnit energii. Nad Erdenovým vtipem jsem se tiše uchichtla. Jeho úsměv ve mně znovu rozkmital prudčeji srdcový sval. Teď, teď jsou si tak podobní. Nikdy se příliš neusmíval. A ani pak nebyl jeho úsměv… Opravdový. Ale byl vřelejší i ve své pokřivenosti a drobnosti. Erden zmínil tragédii, která mi byla povědomá. Prudce mě zabolela hlava a vybavily se mi nějaké vzpomínky. Svraštila jsem čelo a snažila se z nich získat to hlavní a ne jen změť emocí. “Myslím, že teď se snadno stane alkoholikem každý,” tiše jsem dodala. “Ach, tenhle tvůj radar je děsivý nejspíš v každé dimenzi,” znovu jsem se usmála, než jsem trochu zvážněla. “Bude Richard v pořádku? Po tom poslední feromonovém večírku jsem nejspíš trochu paranoidní.” Rúna přišla s modrou oblohou. Zaváhala jsem. Má problémy se zrakem, ale že by neviděla barvy? Měla jsem pocit, že bych to měla vědět, ale poslední dobou jsem cítila ve své hlavě hlavně chaos a přeplněnost. Úplně mě polilo horko a než jsem se rozhodla, Rúna řekla řešení. A tak jsem upila. A celkem vydatně. Hra se sice posunula, ale Emil chtěl změnu. S lehkým úsměvem jsem zvědavě naklonila hlavu. Tak co to bude? “Vypadá to, že my dva se už dnes pusy nedočkáme,” zakřenila jsem se tiše na Erdena. “Takže žádné omrzliny, i když někteří tu jsou rozpálení víc než dost,” mrkla jsem na Razvana a Leu. I když mi připadá poslední dobou jako namyšlený idiot, přeju mu to. Ne, ne jemu. Jim. Oběma. | ||
| |||
 | Vykecat, zakecat… společenka, pevnost Holtgast, 12. listopadu Samozřejmě, že si toho okolí všimlo. Nejsou slepí. Nepila jsem na Dragovu čajovnu a trochu si nahlas povzdychla, když se Siegfried zeptal, co se mnou je. Nejraději bych ho poslala do háje, ale měla jsem zcela výjimečně pocit, že by mě tentokrát vylití zlosti nijak nepomohlo. Naopak… Bolelo by to ještě víc. Do háje… Vždyť je tu jen chvíli… Zasraně pozitivní, s roztomilou kavkou, jak filmová hvězda, ochotný se se mnou bavit… Dokonalý hrdina. Zavrtěla jsem jen hlavou a znovu se nadechla, potřebovala jsem jistotu, že svůj hlas ovládnu. Zachytila jsem i pohled Val a zase jsem lehce zavrtěla hlavou nad její otázkou v očích. Snažila jsem se působit klidněji, ale moc to nešlo. Věděla vůbec Val, co mě mohlo rozrušit? Těžko. Ani já sama netušila, co jsem k Dragovi nejspíš cítila. Jediný, kdo na to kápnul, byl Richard. Třetí hluboký nádech. “Víš, že někteří ze zdejších jsou z jiné reality?” oslovila jsem Siegfrieda a konečně se na něj opět opatrně podívala. Oči jsem stále měla lesklé, ale naštěstí slzy se mi z nich už nehrnuly. Bohudíky… Trapná jsem už dost. “Nevysvětlím ti to nijak rozumně, ale prostě jejich původní já tu tragicky zemřela a oni sem přišli z… Jiného světa.” Bylo mi trochu divné takhle o tom mluvit. Nikdy jsem nechtěla mluvit o jiných, pomluvy mi byly cizí. Ale na druhou stranu jsem měla nějakou utkvělou potřebu to Siegfriedovi vysvětlit. “Je to zvláštní vidět jejich tváře, jsou to oni a přitom nejsou,” trochu tišeji jsem dodala, zahleděná spíš do vlastních myšlenek se sklopeným pohledem. Ani jsem nepostřehla, že Rúna pokračovala ve hře, i tak jsem se však bezmyšlenkovitě napila. Vytrhl mě až oslavenec, který chtěl změnu programu. Škubnutím jsem se narovnala a sledovala, co se bude dít. Abych kdyžtak včas zdrhla? | ||
| |||
 | Nová hra? Pevnosť Holtgast, spoločenka Akonáhle rozdám fľašky a poháre, vypijem v malých glgoch prvé dva deci za doterajšie nesprávne odhady z hry a nalejem si ďalšie, uvoľnenejšia keď som sa vrátila medzi svojich. Takmer ihneď si môžem znova zmočiť pery, keď je Lara na rade. Mieri za - zapátram na sekundu v pamäti z tréningov - Eddie. Chvíľu mi trvalo prísť na to, že nám sem neprišli dvojičky, ale že táto jedna osoba sa vedela meniť. Nikdy som to ale nevidela takto zblízka a tak keď mieri za Emilom, bez žmurkania sledujem celý proces. Nikov hlas ale otočí moju hlavu bez zaváhania na neho. Keď povie, že sa za chvíľu vráti, zapátram očami v jeho tvári, hľadajúc či sa stalo niečo čo by som si nevšimla, ale nevyzerá byť veľmi...skrúšený, alebo nahnevaný, alebo rozhodený. Zľahka sa preto iba usmejem. "Okej." Leva otočím hlavu späť k hre, preč od odchádzajúceho Nika , Orenov chrbát sa mi pod prstami pohne a potom mizne, keď sa otáča aby ma objal. So samozrejmosťou ihneď ukladám pohár na tácku a objímam ho späť, pritisnúc na neho celé paže. Líce si opriem o bok jeho hlavy, zhlboka vydýchnuc. Keď prehovorí, môže cítiť ako sa pootočím, ako keby som na neho chcela vidieť. "Za čo?" V hlase počuť prekvapenie. Veď som tu iba...sedela. Akákoľvek je však odpoveď, objatie nechám ukončiť jeho. Objímanie bolo vždy príjemné. Na Orenovu otázku odpoviem iba "Samozrejme" a s ešte jedným pohladením po chrbte ho nechám ísť za dnešným oslavujúcim. Natiahnem nohy, prekrížené v členkoch pred seba na vankúš, kde bol doteraz Oren, držiac mu tam miesto, zatiaľ čo jednou rukou sa opriem o zem. Zachytím pohľad Mie. Bola som rada, že mi teraz sedela najbližšie, a s malým úsmevom jej kývnem hlavou späť. Rozprávala sa s chlapcom, čo sa pekne správal ku koňom - mená najnovších prírastkov sa mi ešte tak úplne neuložili za tak krátky čas, s výnimkou Ludwiga, keďže ten sa mi predstavil osobne iba pred chvíľou. Stihnem na pol ucha zachytiť hernú vetu Eddie a pohár tentokrát iba chytám do druhej ruky, nedvíham k perám. Nevydrží to ale dlho. Na Dragostana a hneď za ním aj Miu si odchlipnem máličko z vína. Druhý malý glg ale tečie krkom ťažšie, keď si všimnem ako sa Mia cestou späť na miesto tvári. Dokonca sa mi zdá že vidím, ako šmahom ruky utiera vlhké oči. Prečo? Stalo sa niečo? Urobil jej niečo ten nový? Spokojný výraz na tvári mi trochu stvrdne a na chvíľu nechám hru hrou. Mia vyzerala mať v poslednej dobe viac ťažkých chvíľ ako tých ľahších, a hoci som vedela že práve ona by upratala niekoho, kto by sa pokúsil akokoľvek ju ohroziť, aj tak trocha spozorniem. Jej spoločnosť však nerobila nič podozrivé - to mohlo ale málo znamenať. Ak a mi podarí znova zachytiť jej pohľad, trochu viac sa vystriem a a jemne, spýtavo stiahnem obočie k sebe a tvorím ústa, aby som nemo naznačila slová. Potrebuješ niečo? Pomoc, pokoj, servítku, vodu či viac piva - či nič. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
Liščí tichošlápka Pevnost Holtgast, společenská místnost "Nechtěla jsem to říkat... Přímo... Takhle. Ale tak trochu... Jo," souhlasím s Kristoffem a neříkám to teda nijak zvláštně nahlas, zvláště když se řečený tak trochu blb oždibává vedle... S Leou? Uhm, přemýšlím, jestli by nebylo strategické zabrat pokoj dříve než budu mít trauma z toho, že jsem je nachytala nebo preventivně rovnou přespat na nějakém klidném místě v liščí podobě. Nicméně... Na přemýšlení nemám moc prostor. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1