Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 |
| ||
| |||
 | Když housle, tak housle... Společenská místnost -> pokoj "No teda, Blagdene, takovou nešikovnost bych u tebe nečekal!" Zbytek sestřina vražedného nápoje mi končí v klíně až se bojím, že mi rozežere kalhoty i s trenkama, do toho přichází Blagdenovy ruce, které se tu pohromu v mém rozkroku snaží...zhoršit. Definitivně zhoršit! Uh. Jakože Blag je hlavně kámoš, kamarád ale taky někdy rád a komu by ublížilo trochu toho...sblížení se? Možná bych na tom v průběhu večera mohl zapracovat, teď se na to zdá docela vhodná chvilka. Navíc nebudu jediný, když se tak dívám kolem, dnešní noc bude asi dost úspěšná. Ten chlast tomu navíc dost napomáhá. Tak snad pak neukáže nějaké své nemilé nežádoucí účinky. A meh, opět nepiju. Krom toho, že nemám co, tak mi k tomu Blagden nedává důvod. On není ten typ, co by nikdy nic nedělal. Chci si jít pro něco normálního k pití - tedy přesvědčit ségru, ať se mě už nesnaží zabít - Ricky ale přichází s pobídkou, které nemohu říci ne. Mám ukázat, jak si umím hrát se smyčcem? No tak dobře, když to chceš mít, kamaráde! "Tak malý moment, vážení. Hned jsem zpátky, jen si dojdu pro svou nejmilejší hračku."On Ricky jde stejně asi na záchod, tak to do té doby než se vrátí stihnu i přinést. Ostatní nástroje máme sice tady, housle, které jsem si zde přivlastnil, si ale radši uchovávám na pokoji. Krom toho, že někdy cvičím, je tu jen tak nechci nechat povalovat. Navíc bych se na pokoji mohl rovnou i převléct, ty mokré fleky na dost špatných místech nedělají úplně ten nejlepší dojem. "Fajn, ale bude to ještě mnohem lepší." Zašklebím se na Erdena, když se začnu drápat na trochu zdřevěnělé nohy. Před odchodem ještě mávnu na barmany. "Tentokrát něco, co není jen čarodějný lektvar, díky!" Jaké štěstí, že Lyla netuší, co všechno mi do toho drinku dala, znovu by se nějaká nenápadná nehoda už asi nestala. Nejsem jediný, kdo společenku opouští, někteří se chystají asi na soukromou party, další...jdou kdo ví kam. Já mám cestu jasnou, můj pokoj, převléknutí se, popadnutí houslí a zase návrat zpátky. | ||
| |||
 | Co se to děje? Společenská místnost Možná.. možná jsem dal až moc najevo svojí náklonost k Eddie a tak radši chvíli mlčím. Když mi poděkuje, že jsem shledal slušivé obě její podoby, odpovím jen s úsměvem „Není za co.“ Sem tam poslouchám i rozhovor Lotti a Richarda, Řád znám bohužel jen z vyprávění tady v Triskelionu, takže mě některé informace celkem překvapí.. Uznávám, že co se týče sexu, tak… možná mi přijde Lottka ještě trošku mladá, ale vlastně nevím, kolik jí přesně je a taky se mi do tohohle rozhovoru příliš zapojovat nechce. Eddie vysvětluje Richardovi, jak se rozhoduje ohledně své podoby a já musím uznat, že je to dost chytré. Co se týče hry, tak na Leu piju, nevidím důvod, proč by její prohlášení neměla být pravda. Lotti mě tolik zas neošálila, docela bych tomu věřil, že zubaře nenavštívila, ačkoliv zuby má pěkný. O tom, na co hraje James upřímně nemám moc ponětí, takže si tipuji pravdu, je to však naopak. Blag prý nikdy nepracoval, což mu úplně nevěřím a taky jsem se trefil. Emil je pokřtěný, což může být pravda a taky že jo. A Nikolai chtěl být astronautem, což je roztomilé, ale lež, takže piju. Nicméně boháč je dost chytrá odpověď na dítě. No a flaška se zastavuje na mě, dostávám něžný polibek, za což jsem v celku rád, už takhle mi trošku zrudnou tváře, ale nechci to na sobě dávat znát. Polibek předám i Emilovi, ačkoliv není příliš dlouhý. Tak hurá do toho prohlášení. „Měl jsem tři starší bratry…“ Zkusíme, kdo se trefí. „Je to pravda, jsem nejmladší ze čtyř sourozenců, a taky jediný, kdo se zaměřil na umění a ne na sport..“ Taky mi to táta dával pěkně sežrat… ale to sem už nepatří. Roztočím znovu flašku. (11) Přiblížím se k Laře a věnuji jí decentní polibek. Pak už je pokračování na ní. Richard s Eddie si vyměňují zvláštní pohledy a mě se to nelíbí, tedy, hlavně Richard je… divný. Dokonce i umlčuje Eddie, ačkoliv vůbec nic neřekla. „Ričí, dyť nic neřekla… jsi v pořádku?“ zeptám se ho s tázavým pohledem, když v tu chvíli se omluví a běží na záchod. Šel bych za ním, ale… už se zvedla i Lotti a i Blag… tolik lidí by asi ani sám neocenil, tak sedím s upřeným pohledem na dveře, kudy odešli. Co s ním je? „Ehm, já nevím.. do teď se choval normálně řekl bych…“ Nechápavě přejdu pohledem s Eddie na Draga. | ||
| |||
 | Čas na čerstvý vzduch? Společenská místnost -> chodby pevnosti "Meh, zatím ještě ne. Ale užij si to." Hra se mění a já tím přicházím o společnost, kterou jsem si ulovil. Jak to tak vypadá, Dragostan si chce taky vysloužit nějaký ten polibek. Ve skutečnosti to nezní jako úplně debilní hra, dost přemýšlím, že si v tom kruhu najdu své místo a připravím se na prozradit o sobě něco víc, ze svého místa se ale ne a ne odtrhnout. Všichni se..baví? Ti v kruhu určitě, prozrazují o sobě méně či více vážné věci, načež se po sobě vrhají, jako kdyby roky nezažili lidský kontakt a trochu intimity. No...možná protože tomu tak fakt je? Však si vzpomeň, kdy naposledy si dal někomu pusu ty. Byla to Kate? Ne...nebyla to Kate. Byla to Nell, tichá, neprůbojná a bojácná, jemná a ochranitelská. Kolikrát mě dokázala svým absolutním nesebevědomím zvednout ze židle? Kolikrát... Tohle nikam nevede. Jak ona, tak i Kate jsou dost pravděpodobně kaput, nemá cenu na ně myslet a vzpomínat. Nemá. Já vím. Náladu mi to ale docela zkazí. "Třeba by ti upustit trochu páry prospělo a byla bys míň křečovitá." Odvětím Auroře, která se na mě celý večer stejně jenom mračí. Je úplně jedno, že na připojení ke hře máme obdobný názor, já teď nemám náladu něco přikrášlovat a chovat se pěkně. Lyla nabízí další alkohol a zní to jako dost lákavá nabídka. Rozhodně bych tím zapadl mezi ostatní, oba barmani mají co dělat, očividně ale zvládají multifunkčnost. Lyla vesele pije a Ludwig zase nabaluje drobný blondýnky. Tak to good luck, chlape. Tohle nebude úplně jednoduchá kořist. "Hele, teď asi ne, dám si chvíli pauzu a půjdu se projít. Prý tu jsou moc pěkné...chodby." Mrknu na Lylu, na baru odložím prázdnou lahev od piva a bez nějakého ohlížení se vydám ven ze společenky. Nemám v plánu jít ještě spát, asi se po nějakém čase vrátím, jen - jen chci být na chvíli sám. Vnímám jak jde na mě mrzutá nálada, trocha vzteku nad nespravedlností života, trocha smutku nad všemi ztrátami. Prostě moc emocí, moc vjemů a - a chci si v hlavě udělat pořádek, než někoho urazím či zlostně vyprovokuji k hádce. Tak se prý přátelé nedělají a nechci aby tu na mě koukali jako na...no, jako na bráchu, buďme upřímní. Na rozdíl od jiných nemířím do zahrady, spíš jdu tam, kam mě nohy volně nesou. Stejně jsem ještě neměl pořádně čas tuhle pevnost pořádně prozkoumat... | ||
| |||
 | Vzhůru do zahrad Pevnost Holtgast ”Byl bych rád, kdyby se mohl považovat za přítele.” Pousmál jsem se, ale napadlo mě… možná moc tlačím na pilu. Já jsem možná introvert ne úplně svojí volbou… ale Matty to tak mít nemusí. | ||
| |||
 | Tiché rozloučení Ošetřovna -> pokoj Byla pomstěna. Ono na tom snad záleží? Smrt či zatčení jiných jí život nevrátí, maximálně můžeme mít dobrý pocit, že oni už znovu podobně nezaútočí. Ani Lottka a Igor? Dám si na ně samozřejmě větší pozor, ale v tomhle světě chce každý prostě jen přežít a loajalita je věcí druhořadou. Nelze jim to vyčítat, nelze jim vyčítat ani ten boj o život. Udělali bychom to stejné? Nepozorovaný útok ze zálohy je...ano, udělali. Na tom teď ale nezáleží, důležitější je dívka, jejíž oslepené oči chrlí jednu slzu za druhou. "Nemusíš se vůbec za nic omlouvat." Hlesnu tiše, moc netušíce, co a jak dělat. Na tohle by bylo potřeba spíše Nikolaie, ten ví, kdy a co komu říci, ten se ve všech těchto emocí vyzná a umí pomoci. Já jsem jen...jen slon v porcelánu, neustále se obávám, že udělám něco špatně, že zvolím špatný tón, špatné slovo a ona se rozpláče ještě víc. Není nic, co bych mohl udělat, aby se to zlepšilo. A všechno pro to, aby to bylo horší. "Není zač, Agnieszko. Je mi...je mi líto tvé bolesti a ztráty a má nabídka pomoci se nevztahuje jen na teď. Není toho mnoho, co mohu nabídnout, ale..." Vzpomenu si na Annu, na chvíle v minulosti, kdy jsem nabízel a zkoušel podobné. Prsty se zlehka dotknu její tváře, na moment se soustředím a snažím se do její mysli promítnout obraz toho, kde se právě teď nacházíme a jak to tu vypadá. (4+2) Je to jen mžik a netuším, jak výsledný obraz vnímá ona, snažím se jí ale poskytnout to, oč přišla. Alespoň na ten malý, prchavý moment. "Asi je čas jít pomalu spát. Mohu tě někam doprovodit?" Všimnu si, že už i Yeva opustila své stanoviště, její rozloučení jsem sám sotva postřehl. Netuším kolik přesně je hodin, mám však jasno v tom, že já bych postel uvítal. Dnešní akce ve společenské místnosti mě navíc příliš neláká, pochybuji, že bych si jí užil. Někdy je prostě lepší být sám. Dám jí čas se rozmyslet. Pokud chce doprovodit, propletu svou ruku pod její paži, abych jí zlehka vedl. Pokud se rozhodne zůstat, popřeji jí dobrou noc a hodně síly a sám se vydám do svého pokoje. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1