Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 |
| ||
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
Koloběh života v pevnosti Holtgast >>> společenská místnost Kapesník Callumovi nijak nevnucuji, strčím ho prostě zpátky do kapsy kalhot, ačkoliv vyčistit si brýle by asi také nebylo zrovna od věci, ale... To ještě chvíli počká, rozhodně do doby než Calla doprovodím a půjdu si sama dát sprchu. Stejně tak více nehnípu ani nevyzvídám v tom, co se vlastně stalo, pouze chápavě kývnu hlavou a nechám to být. Chápu, že mu asi není teď úplně příjemné o tom... Mluvit. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Návrat preživších Aurich -> Triskelion -> společenská místnost Boj končí, Zdivočelá padá k zemi, namísto stínu už vidíme jen nebohou, mrtvou mladou ženu, která by za jiných podmínek a okolností klidně mohla patřit k nám. Co k tomu stačilo? Najít jí dříve? Poskytnout ochranu, nějakou stabilitu? Co vše se musí stát, aby jeden zdivočel a způsobil takovou paseku? Ne, nechci nad tím přemýšlet, nechci a nemohu, ne když je tu ještě spousta práce ke konání. My už sice fungujeme bez nějakých větších rozkazů, když se ale dívám kolem, přibyla spousta nových tváří - a ti si zaslouží nějaké vysvětlení. "Kdo může, zabezpečte raněné. Zbytek bude zatím pracovat na tom, jak se dostat nahoru..." Začnu s rozkazy, které by ani nebyly třeba. Každý ví, každý přikládá ruku k dílu. Mě zbývá už jen jediné. Netuším, jak moc dobře ti cizí mluví anglicky, bude to ale muset stačit. "Ahoj, jsem James. Patříme ke skupině, která si říká Triskelion. Jsme...jsme taky nadaní a snažíme se přežít v tomhle světě. Taky hledáme jiné nadané a dáváme pozor, aby se z nich nestali to, co...ona." Pohlédnu na mrtvou Zdivočelou. "Nebudeme vás nutit se k nám přidat, ale můžeme vám nabídnout ubytování, teplé pravidelné jídlo, ochranu, výcvik...a třeba taky přátelství a lidský kontakt. Takže jestli chcete, pojďte s námi, chceme za to jenom pomoc s životem na místě kde bydlíme a tak." V motivačním pohovoru nejsem nejlepší, i tak ale jdou. Ono taky co jiného jim zbývá, že jo... A tak se vracíme z naší odvetné mise. Návrat to není nijak radostný, s sebou neseme těla Hanky a Félixe, tělo mrtvé Divoké, dále spoustu raněných, kteří potřebují urgentní pomoc. Na druhou stranu... Kolik nových tváří tu je? Navíc všichni vypadají schopně, šikovně. Třeba to nakonec nebyla taková katastrofa. To už budou muset zhodnotit jiní. Erden a další, kteří na to mají právo a vhled. Mohl jsem smrti těch dvou nějak zabránit? Měl jsem dát jiné rozkazy, dělat jiné věci? Dozvím se to někdy? Cítím nejistotu, snažím se jí ale nedávat najevo. Nechci znepokojovat ani své přátele, ani ty nové, kteří museli mít venku náročný život. Při návratu se pozdravím se sestřičkou, s Val a s dalšími, které to zajímá, nijak se u nich ale nezdržuji, rovnou mířím se rychle převléknout, osprchovat a pak pracovat. Tolik nových znamená jediné - práce až skoro do rána. U řešení, co všechno potřebují ze skladu se snažím být usměvavý, radostný. Vtipkuji, vyptávám se jich, vycházím jim vstříc v čemkoliv, co potřebují. Co nedokáži vyrobit na místě, tak slíbím, že vyrobím a donesu později. Trocha radosti do života, ne? Hanka a Félix už žádnou radost nezažijí. Taky po nich chci to stejné jako po předchozí várce nováčků - oblíbené písničky, které bychom mohli zařadit do našeho repertoáru. Ze skladů se vzdálím jen na dobu krátkého pohřbu, kdy se ale držím spíše vzadu. Pohřby stále nemám rád a teď...teď je to vlastně ještě o to horší. Byli mou zodpovědností. Já je zklamal... Spát jdu až pozdě večer a jsem tak unavený, že žádná noční můra nemá jedinou šanci. Druhý den je již o něco klidnější, lepší. Jsem rád, když se Emil s Richardem dostávají z ošetřovny a mohou se zapojit do běžného života. Loki se časem taky přidá... Vlastně se těším i na večerní párty, nějaká ta vodka přijde vhod. Potřebuji restart, potřebuji spláchnout všechny ty hloupé myšlenky a obrazy, které se mi jeví před očima, když je zavřu. Večeře přinese nové i staronové tváře. Zpráva o smrti Anny mě rozesmutní hlavně kvůli její sestře, to pak najdu Lylu a pevně jí obejmu. Jaké to je dostat druhou šanci a zase o ní přijít? Nechci myslet. Celkově nechci myslet vůbec na nic. Kde že je ta vodka? Proč musím jít ještě pracovat? Postarám se o všechny potřeby Lotti, Mattiho, Igora - mého nového spolubydli, i Agni, pokud ještě něco potřebuje a pak se vydávám se připravit na párty století...tedy, párty týdne. Musí to být dobré. Tentokrát mi je vlastně jedno, jak moc to potřebují ostatní, tentokrát to potřebuji hlavně já sám. Zábavu, smích, bezstarostnost, nějakou tu ostudu a zbytečné drama. Prosím, prosím, ať se to povede. Zpoždění se mě protentokrát netýká a do společenské místnosti vcházím jako jeden z prvních a rovnou mířím za ségrou a jedním nováčkem k baru. "Namícháš nám nějaký vražedný koktejlík? Dneska musí být párty! Emil to musí mít...divoké a epické!" | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Do hnízda pavoukova Moje malé, lživé ujištění zdá se zabralo. Nerad.. uchyloval jsem se ku klamu či lhaní obecně, ale nyní.. lehce v tom figurovala moje vlastní pýcha. Byl jsem zahanben sám sebou. Nejenom, že porušil jsem pravidla, ale ještě někoho dohnal k něčemu takovému.. opovrhoval jsem lidmi, kteří působili záměrně svými dovednostmi druhým bolest či trápení.. a já, teď nebyl o nic příliš jiný.. Z černých, temných myšlenek vyvedou mě její slova a též, natažená ručka s něčím v ní. Kapesníček..? Maličko překvapeně jsem na ní pohlédl. Toto, jsem vskutku nečekal. A teď, když mi jej nabízela.. skoro styděl jsem se za to, že bych jej měl takto pošpinit. Držíc rukojeť své hole ve druhou prstech, jsem natáhl rukou s ní k a naznačil, aby si jej ponechala. "Merci, ale.. nebude třeba." pokusil sem se Lišku ujistit. Když poté zeptá se, co se vlastně stalo.. neměl jsem se zrovna dvakrát k odpovědi. "Udělal jsem chybu a.. dostal za ní náležitý trest.." odpověděl jsem jen tišeji. Nechtěl jsem se k tomu tak nějak příliš vyjadřovat. Alespoň né teď, v tuhle chvíli nebo na tomhle místě. Moje pýcha stále trpěla.. kéž, dokázala by se zotavit stejně rychle, jako ostatní, běžné rány, které jsem kdy utržil. Můj návrh ohledně společnosti, nebo spíše jako doprovod kvůli omdlévání, byl přijat a já.. nemohl jsem si pomoci, ale to jak se pousmála.. ať už jsem si to chtěl přiznat či nikoliv, potěšil a maličko i zahřál. Nepatrně jsem jí jej i opětoval, zejména když se nabídla soby jistá opora, doslovně. "Duše by mi.. nedovolila využít.. takto křehké, krásné dívky." pravil jsem k Lišce. Nicméně slov již bylo dost a tak dal jsem se do pochodu a směrem ku výtahu, s černým panterem za patami a sním, výtahem, poté k patru, které se zve více ´domovem´. K jedné místnosti, která má více evokovat tento pocit. Skoro až automaticky vytáhl jsem kartu z kapsy abych mohl otevřít dveře a jakmile se tak stalo, chtěl jsem vejít avšak na okamžik jsem se zarazil.. měl bych se jí prve zeptat.. jenže.. není to trochu tak blbé? Třeba má svoje plány na zbytek večera.. "Chceš.. rád bych ti někoho.. představil. Za tvou ochotu. Pokud.. nevadí ti věci s mnoha nožkami.." navhrnul jsem dále, s jistou dávnou rozpaků. Přece jenom zval jsem jí do svého pokoje což.. není zrovna něco, co bych dělal jen tak běžně.. a celkově, přidal jsem si jako nějaký puberťák.. | ||
| |||
 | Co si kdo pro sebe uplete...11. listopadu Pevnost Holtgast, Šachovnice "Hm, neboj, kdyžtak je zase nechám dorůst," opáčím a znovu se krátce pousměji. Ale teď už nastává konec zábavy, trocha tréninku začíná. Přesouváme se společně dál od ostatních a já se snažím najít pole s rostlinami, abych k nim měla co nejrychlejší přístup. Připravím se do bojové pozice (nejspíš ne úplně dokonalé) a vyčkávám na Kazranův první tah. A když zůstanu obklopena ohnivou stěnou, okamžitě svého rozhodnutí lituji. Ačkoliv jsem věděla, do čeho půjdu, tohle pro mě bude znamenat hodně rychlý konec, pokud něco nevymyslím, a to co nejrychleji. Ale... umím ovládat jenom vlasy a rostliny, čím se mohu zachránit z tohohle? To se mám jako hned vzdát? To... není moc produktivní. Ale asi to ukáže, jak rychle dokáže jeden člověk prohrát boj. A vypadá to, že Kazran opravdu chtěl svému nevyhnutelnému vítězství dopomoct, když se ta ohnivá stěna začala pomalu přibližovat. Když jsem pak koutkem oka postřehla drobné plamínky, které začaly padat z nebe, nejdřív jsem se instinktivně pokusila vytvořit z rostlin "deštník", aby mě ochránil alespoň před nimi, ale zdá se, že flóře se moc nechtělo (3+2). Ušklíbla jsem se a rozhlédla jsem se kolem sebe do té nekonečné stěně ohně. Musím se dostat pryč, jinak ze mě tady zbyde jen škvarek. Ano, je to jenom trénink a ano, asi bych mohla souboj ukončit, ale to ještě nechci. Nechci prohrát během pěti minut s tím, že jsem neudělala vůbec nic. A navíc - pokud se ocitnu v takovéhle situaci v nějakém opravdovém boji, co můžu udělat? Jak tak vypadá, nic moc. Ale... možná tady jedna možnost je. Zkusila jsem povolat rostliny znovu, a to k tomu, aby obalily mé tělo jako brnění. (7+2) Tentokrát se šlahouny zvedly a začaly mě omotávat. Trvalo to chvíli, ale já doufala, že mě oheň ještě nedostihne. Ten žár začínal být docela nesnesitelný a já se potřebovala dostat pryč. A pak - pak jsem udělala skok skrz plameny. (6) Naslepo, nevěděla jsem, kam dopadnu, ale i tak jsem se snažila doskočit do kotoulu. Asi jsem si trochu nabila, nejspíš jsem se popálila, což šlo usoudit i dle odpadajících hořících šlahounů, ale snad jsem byla venku. Pak jsem se otočila k místu, kde měl stát Kazran a znovu jsem se snažila vyvolat šlahouny. Napoprvé zůstaly rostliny hezky sedět na svém místě (1+2), pak už ale snad vyrážely, aby se pokusily omotat kolem jeho rukou (4+2) a nohou (4+2). Snažila jsem se mu zabránit v pohybu, nechtěla jsem víc jeho plamenů. | ||
255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1