Do boje

Holtgast, Šachovnice

Vděčně, byť posmutněle se na Oscara opět usměji, tentokrát už nemám co dodat, a navracíme se na trénink.

Nad mým pohledem se slituje drobná bojovná Američanka, se kterou jsem neměl příliš možností si 'promluvit', ale působí jako milá ranařka.
S úsměvem kývnu jejímu posunku, zdá se, že partnerku k potréninkovému tréninku už mám.
Na Oscara zbyde ostrá dívčina, Aurora se tuším jmenuje, posunkem mu popřeju hodně štěstí.
Poklepáním na zápěstí a protřením dlaní o sebe snad úspěšně požádám Alex o moment strpení, volá mne Ebsalom, on a Rúna zvládli skončit dřív, než se většina nás nerozhodných vůbec rozhoupala začít.
A já tady zůstal jako jeden z mála s léčivým dotekem.

U prokouslého kotníku se mi na moment nepodaří dostatečně soustředit (2+3), teprve dalším pokusem je zahojen (7+3), pak se přesunu k Rúně a pokud svolí, velmi jemně zvednu její tvář a prohlédnu si újmu. Ujistím se intuitivním, že to není nic horšího (3+3), načež se jí pokusím od popálenin a dalších drobných bolístek ulevit (9+3).
Kývnu pak na oba, a s omluvným úsměvem se vracím ke své soupeřce, která má nyní už mou plnou pozornost.

A útočí rovnou zlatě. Zašklíbím se bolestně, když se valounkovým projektilům nedovedu plně vyhnout (5), džínami sice nepronikly, ale modřiny budou nepochybně.

Vzápětí na mě letí pneumatika, kterou se pokusím rázným úderem předloktí odrazit zpět na ni (10+3), silou a zároveň s poněkud omluvným výrazem na tváři.

Alex padá k zemi, a když se vydám k ní, ačkoliv nemám jasno v tom, jestli jí chci pomoct na nohy či zaútočit zblízka... padám taky (1).
Nemůžu si pomoct, když se tak válíme po zemi, jako by gravitace byla daleko horším nepřítelem než cokoliv co zvládnou stvořit Nadaní, vyprsknu smíchy, a chvíli se chlámu, pokus vůbec vstát (4) je k ničemu, v bezhlesém smíchu se sotva vyhrabu na kolena.
Pokusím se alespoň soustředit na poslední útok, roj štěrkových kamínků z polí okolo zaútočí na Alex jako drobné vosí štípance (9+3).

Po boji

Holtgast, Šachovnice

Na chvíli mlčky sleduji, kterak se snaží nasadit brýle na trochu ožehlý obličejík, nekomentuji však. Omlouvat se nehodlám, a doporučovat jí zajít si za nějakým z léčitelů je zbytečné, hloupá není.

"V pohodě," poušklíbnu se s pokrčením ramen na tu nejistou omluvu.
"Byla to stejně hloupost útočit, byli jste v převaze, my neměli tušení o všech vašich schopnostech... Měli jsme nakázáno zajistit Starého, který přežíval v jeskyni nedaleko, akorát jsme narazili jenom na mrtvolu.
A Anneliesse se nechtěla vracet s prázdnou, už tak to měla kvůli tomu, jak vypadá, u nás docela nahnuté... I některé dospělé ženské od rány měly ve velení problém s kázní a respektem, natož taková, co vypadá pořád jako malá holka.
Nebylo to uvážené ani taktické... a já jsem docela rád, že mi tady dali šanci a nezaplatil jsem životem za něčí blbost."
Nebo spíš, za něčí usilovnou touhu zapůsobit, jako by to nebyla předem marná snaha.

Rozhlédnu se, a mávnu na Draga, jestli by na momentík neopustil svůj boj. Můj kotník nepočká, a ta plameny zrudlá líčka mojí společnici taky moc nesluší, tlučou se jí s vlasy.
"Díky," kývnu klidně, když mlčenlivý Rumun vyléčí mě a posléze i Rúnu.

"Cos vlastně podnikala, než se svět podělal? Dostala ses mezi Nadané po Výboji, nebo ještě před?"
V tom mému spolu... příchozímu rupne v bedně, a s řevem si jde vyřizovat účty s černovláskem za nafér boj. Prý byl taky v Bratrstvu.
No...
Všichni nemůžeme být dokonalí.

Boj pokračuje

Holtgast, Šachovnice

I nadále Callum útočí stíny...
Obemknou mě stínová chapadla, svírají mě pevně, a vykroutit se z nich nedokážu (2). Přiškrceně se nadechnu.
Znova. Nestačí to (2).
Opět se mi vybaví Auguste s tím arogantním výrazem. Připomene mi ho výraz mého soka, když jsem se ranou pěstí svedl zbavit jeho výtvoru, a na moment... se mi zdá, že snad všichni Francouzi jsou temníčkovské wannabe, soupeřící usilovně a vydatně o korunu hlavního kreténa.

To... mi dodá dostatek hněvu, abych se pokusil vyrvat ze sevření hrubou silou, zatnu zuby, napnu svaly, až vystoupnou námahou žíly, a i když to zprvu vypadá jako další marná snaha, nakonec chapadla povolují (8+3). Zařvu úlevou, když se kousky toho černého hnusu rozletí kolem na cáry, že to nemálo připomíná moji šelmí formu, a já se konečně mohu plně nadechnout. Jeho další úspěšný útok mě ovšem na moment vyvede z míry.
Zavrčím, když mi rukama projede ostrá bolest, zakončím to ostrým zasyknutím, když se stupňuje.
Na moment zvednu dlaně k obličeji, než... se mi rozjasní.

"Co to krucinál...?? Pro tebe pravidla neplatí, ty zmrde?" zařvu dopáleně, když uvědomění, že Callum se prostě vysral na zatržení uhranutí, plně dolehne. Dokonce i Aurora to respektuje, v boji vedle s Oscarem.
Ty vole...
S rozlíceným pohledem vykročím ke Callumovi, pěsti zaťaté, s úmyslem mu tu hubu prostě rozbít, bez ohledu na stínové mrdky a vlastní bolestně tepající ruce (7+3, 7+3, 7+3), a tentokrát mě ani stínové hračky nebo štíty nezastaví.

Jsou i lepší, ale většinou ty horší dny..
Holtgast, Šachovnice

Mírně pozvedl jsem jedno obočí, když tak snadno zpacifikoval můj výtvor.
Zřejmě jsem tak trochu podcenil to, co sám dokáže a nebo, že bych nevytvořil dokonalý výtvor..? Možností bylo spoustu a každý byla velmi pravděpodobná a né nevylučitelná. Možná i na okamžik politoval jsem svůj výtvor, kterak dopadl jak dopadl. Nicméně tím ale náš souboj nekončil. Neskončilo to jen jedním útokem, jak doufal jsem. Místo toho dostal jsem pocítit něco z jeho dalších dovedností. Ovšem setkávají se s mým tvrdým odporem a ani nedotknou se mě.
"Dobrá práce.." pokynul jsem uznale ku svému stínovému společníkovi.

Další další svůj útok, snažil jsem se znovu zformovat svůj výtvor (2+3), ale stíny nereagovali příliš na mé povely. A tak uchýlil jsem k trochu jinačí taktice. Užil jsem tento stavební materiál k něčemu jinému. Stínová chapadla vyrazí s úmyslem dostat a sevřít jej ve svém objetí (8+3), stejně jako had svou kořist. Dále potom, byl tu jistý pokus o jakousi kreaci v podobě nové myšlenky útoky v podobě stínových projektilů vržených protivníkovým směrem (2+3), ale celé to vzejde jenom jako chabí pokud o něco.. co stejně nevyjde.. Místo toho uchýlil jsem se k již více probádanému a sice uhranutí jeho rukou a vyvolání bolesti v nich (8+2).

Moje obrana zůstává stále stejná, Stínovo krytí (1+1) a stínové kryté (6+3).

Boje pokračují dál

Šachovnice

Rúna se zdá vcelku vykolejená že jsem se rozhodla přidat. Ta asi na štěstí pro ni se režie ujme Kazran. Stručně potom shrne pravidla a omezení. Tedy alespoň pro mě je to omezení, když nemám používat uhranutí. Zase takový problém to není, větší problém bude v zápalu boje nezapomenout. A to je jednoduší než by se mohlo zdát. No uvidíme jak to půjde.

Přejdeme do o něco větší arény, kde ten nový hned vyzývá zrzku. Takže jako první se do sebe pouští ti dva. Taky mě překvapí že je to právě Rúna která útočí jako první. Ale i když její první útoky nevyjdou jak by si asi představovala nebojí se uchýlit ani ke kousání. Takže až takhle full kontakt. Myslím že tím a ohněm od draka položily laťku celkem vysoko.

Zabraná do souboje těch dvou se trochu zapomenu rozhodnout s kým bych to vlastně chtěla bojovat. Ostatní se poměrně rychle rozdělí do dvojic a na mě tak zůstane Oscar, o něm z jeho předchozích bojů vím že se dokáže změnit v bílého hranostaje a vyvolávat poryvy větru.
Takže jediný o kom jsem neměla nejmenší představu co dovede byl nově příchozí černoch. Ještě že na mě nezbyl Callum, ty jeho stínové výtvory jsou snad ze všeho nejhorší. Vypořádávat se s nimi jednou mi bohatě stačilo, a ani teď i je neodpouští. Vlastně vypořádávat se kterýmikoliv vyvolanými nesmysly. Rychle se vzpamatuji a pokývnu Oscarovi že můžeme začít. Aniž bych nad tím nějak přemýšlela ruce mi až po lokty, stejně tak jako nohy pokryjí černé šupiny. Zatraceně ostré, blízce připomínající dračí.

Jsem připravená hned zaútočit ale místo toho jen nechápavě pozoruji o co se to snaží. Hned se ukáže o co se nejspíš pokoušel když mým postojem zacloumá překvapivě silný větrný vír. Byla jsem připravená, jen na normální útok, tak mě to opravdu rozhodilo (6). Nečekám že se mu zadaří když to poprvé dopadlo jak to dopadlo. Nesnažím se s tím nijak bojovat, naopak toho využiji v předstíraném pádu který však cestou k zemi změnit kotoul abych se dostala blíž k němu. z kotoulu se rovnou odrazím do výskoku v protiútoku. pěstí rovnou na jeho žebra (4+2) potom se i já pokusím rozhodit jeho za pomoci telekineze ho postrčit doprava (7+2), jeho prava tedy. Narušit mu rovnováhu aby se mu pokud možno hůře vyhýbalo mému dalšímu útoku - kopnutí obloukem na vnější stranu jeho levého kolene (8+2). Se zraněným kolenem se mu bude bojovat velice špatně.

Znovu na trénink

Pokoj Nairy a Mii -> Šachovnice

Mám pocit, že Naira chvíli váhá, zda nám přislíbit, že na oslavu přijde. Jasně, musí to pro ní být těžké, když je tu úplně nová a ještě ke všemu nic nevidí. Nakonec však slibuje, že se alespoň pokusí.
„Dobře, jestli budeš chtít, klidně tě tu večer vyzvednu a doprovodím..“
Nechci jí vnucovat pomoc, určitě to zvládne sama, ale přijde mi vhodné to alespoň nabídnout.

Když se okamžitě chytne možnosti tréninku, na moment jsem zaskočen. Sám jí pomoct nedokážu, neovládám sugesci.. Ale Drag je o něco obratnější se slovy, než já.
„Tréninky tu jsou pravidelně každé odpoledne, určitě se najde spoustu příležitostí, jak pracovat na svých nedostatcích, zkušenostech i sebevědomí..“ Přetlumočím jeho slova.

Naira po naší přítomnosti vypadá o něco klidněji, což mi upřímně dělá radost a tak rádi vyhovíme její prosbě, aby mohla být ještě chvíli sama.
„Samozřejmě, kdybys cokoliv potřebovala, stačí říct..“
Drag ještě na moment povzbudivě stiskne její ruku, než se vydáme ven z místnosti. Od dveří se ještě otočím, abych dal jasně najevo, že odcházíme..
„Tak zatím ahoj, necháme ti soukromí..“


Za dveřmi Drag hluboce vydechne a já se na něj podívám, abych zachytil, co mi chce říct.
„Nemusíš děkovat, to je samozřejmost, že ti rád pomůžu.. Vlastně jsem byl velice rád, že jsi tam také.. někdy jsem váhal, co jí mám říct, abych to ještě nezhoršil, za to ty sis věděl rady pořád..“
Mírně jsem zavrtěl hlavou, než jsem přešel k druhé části jeho slov.
„Jo, máš pravdu.. tohle bohužel není fér..“
...A nejspíš se to dost dlouhou dobu nezmění, možná nikdy...

Když Drag zmíní strach o to, co z dětí dnešní doby v dospělosti vyroste, na moment zase před očima vidím, s jakým odhodláním šla Valerie do boje proti mladší a slepé soupeřce. Bez soucitu… a na jednu stranu je to smutné, ale nejde jí to dávat za vinu… Tohle s ní prostě udělala tahle doba, viděla lidi umírat, nejspíš i přišla o některé blízké…

Znovu se zasoustředím na Dragovo prsty, když se mě ptá, zda se budu vracet na trénink. Souhlasně přikývnu a pousměji se na něj.


V Doju se slova ujímá opět Kazran, který velí přesun na šachovnici. Upřímně jsem radši, ačkoliv pro moje schopnosti to není zas takový rozdíl.

Dvojce se začínají rozdělovat a já spíš jen vyčkávám, kdo na mě zbude. Nejsem žádná velká výzva, takže nečekám, že by někdo oslovil vyloženě mojí maličkost. K tréninku se přidal i Kristoff, kterého uvítám alespoň zamáváním, a jeden pro mě neznámý, ačkoliv jeho tvář jsem tu nejspíš už zahlédl.
Dvojice se rozřazují a na mě zbývá vysoká Aurora, lehce se na ní pousměji, než začneme zápas.

Když jsme oba připraveni, spustím útok. Silným poryvem větru se pokusím zvednout několik zrnek písku opodál, abych tak protivnici zhoršil viditelnost (2), ale sotva se mi podaří vytvořit mírný vánek. Zvolím tedy jinou taktiku a pomocí větru se pokusím vytvořit malé tornádo, které zamířím na její nohy, mohlo by jí to na chvíli vyvést z rovnováhy. (9) To by celkem šlo, ale pokus o udržení tornáda a použití jej i k druhému útoku se však už nedaří (3), vzdušný vír mizí stejně rychle, jako vzniknul.

Bude to chtít více tréninku…

Sezení

Pevnost Triskelion

Lara sice tvrdí, že je to její povinnost, nicméně přijde mi, že má radost.
Nejspíš se jí nehlásí příliš „klientů“… Ono není divu, tady je téměř každý drsňák, který má pocit, že svoje problémy by si měl vyřešit sám..

Popravdě, nepovažoval jsem můj problém za problém, dokud jsem nezjistil, že Triskelion používá lítající plechovky také.
Člověk by si myslel, že když nastala apokalypsa, bude mít od takových věcí už pokoj a ono ne..

„Dobře, pokud se na to cítíš.“ Usměji se mile na Laru, když mě ubezpečí, že opravdu je dnes na to vhodný čas.
Půvabná psycholožka mi poté potvrdí čas a já jí věnuji ještě jeden milý úsměv.

„Dobrá, tak se sejdeme „vymydlení“ před tvou kanceláří…“ koutky úst roztáhnu do širšího úsměvu, než zamířím do chodby.
Mezitím však dorazí zpět viking a ačkoliv to není dlouho, co sem ho viděl naposledy, Lara se s ním nadšeně vítá. Chvíli se zastavím před odchodem z místnosti, jen, abych si ověřil, zda jsem tím pokusem o flirt s fialovláskou náhodou někomu nevlezl do zelí..
Ale vypadá to, že Kris je spíš na zrzečky. Zanechám Laru tedy, aby si mohla dořešit všechny svoje záležitosti a vyrazím na pokoj, abych si před sezením dal ještě sprchu.

Oh no

Holtgast, Šachovnice

Po krátkém, ale intenzivním duelu zrzečka vypadá, jako že má právě tak dost. Rozhlíží se po... brýlích? Myslím, že nějaké měla. Sám se rozhlédnu, a zahlédnu zalesknutí se v písku opodál (6).
Jemným gestem prstů je nadzdvihnu malou písečnou vlnkou a nechám je dosurfovat až k Rúně (7).

"To rád slyším," odvětím pak na zdravotní list čistý až se blyští pobaveně, a podám jí ruku v nabídce pomoci vstát.

"Odkud vlastně jsi?" zajímá mě. "Něco málo už tady o některých vím, ale ta vaše banda bohatýrů, co si s námi u vodopádu málem doslova vytřela zadek, je mi třeba pořád záhadou," pozvednu obočí. Zlehčit to je jednodušší, než si přiznat, že to byla řádná pecka pro hrdost.