Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Triskelion

Příspěvků: 2544
Hraje se Denně  Vypravěč Naervon je offlineNaervon
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Daniel Semmelweiss - 05. dubna 2022 21:49
danny1217.jpg

Úklid


Chlévy, stáje



Takže trénuje... Jak jsem mohl pochybovat? Nebo spíše - jak jsem mohl nevědět? Další důkaz toho, že bych měl dávat větší pozor, co se v Triskelionu děje. Ano, snažím se vědět o všem nebo to alespoň brát na vědomí, stále mi toho ale spousta uniká. Jak to vše zvládá Erden? Ví úplně o všem nebo nám prostě jen důvěřuje, že každý budeme konat svou práci jak nejlépe umíme?
"Přesně tak, Chloé...a k čemu by ti takový trénink byl? Někdy je v boji to nejtěžší poznat, kdy nám na něco nestačí síly a nepokoušet to, neriskovat." Těmito řečmi jí akorát unudíš. Malou holčičku tohle sotva zajímá, ta by si měla někde hrát a bavit se a ne poslouchat o strategiích války a přežití.
"S kým trénuješ?" Tohle téma stále neopouštím, rád bych slyšel detaily - a třeba se i jednou přišel na trénink podívat.

Plavání, jízda na koni, klavír. Holčina je očividně z dobré, bohatší rodiny, to by mě ale nemělo nijak překvapovat. Zaprvé tak skutečně působí, za druhé před sebou úplně vidím Liliana, jejího...bratra? Nebo tak nějak... Ty druhé světy jsou podivné. "Toho plavání se drž a trénuj, to je užitečná dovednost, ze které můžeš získat spousty síly." Ano, samozřejmě. Opět si ale připomenu, že mluvím s dítětem a tohle má být obyčejné popovídání si. "Ale znalostí hry na klavír si tady získáš spousty obdivovatelů...a chápu, že koně máš asi ráda. Když jsi přišla zrovna sem.." Je to smutné, ale jsem na sebe pyšný, že jsem konečně vymyslel i něco, co by tu malou neuspalo.
Koně! Věrné to téma. "Který se ti tu líbí nejvíce?" Rozhlédnu se okolo. Já netuším, jak se jednotlivá zvířata zde jmenují, mou starostí je přeci jenom starost o chlévy a i tam jsou ta zvířata jen..zvířata, ale Chloé...tu by to mohlo bavit.

Nebo je to minimálně lepší téma než domov. "Ano, jsem. Ale to bych byl stejně, Triskelion je můj domov." Na moment se zastavím ve své činnosti, snad jakoby mě ta myšlenka samotného překvapila. Je to ale pravda, je to nejlepší domov, na který si pamatuji. Možná nejlepší, který jsem kdy měl.
Už už se chci zeptat, jaký byl její domov, na poslední chvíli se ale zastavím. Za prvé mi do toho nic není, za druhé - co kdyby začala plakat, protože se jí stýská po rodině a bratrovi? Co bych pak dělal s plačícím dítětem? Pojďme to udržet u koní. To je neutrální. A schopnosti, ano, schopnost! Tam se taky neztratím.

"Umím třeba léčit ostatní, toho si moc vážím. Ještě ale také ovládám kov a poslední dobou se snažím o tohle..." Natáhnu ruku, na chvíli se soustředím a sám jsem překvapen rychlým úspěchem. (8) Pár světelných bludiček se vznese do vzduchu a já je nechám volně poletovat kolem Chloé. Plus telepatie... Ale nechci jí vyděsit.
"Co jsem si ale všiml, ty máš velmi zajímavé schopnosti. Jak se to u tebe projevilo?"Zajímá mě především ta schopnost měnit realitu. Doteď vzpomínám na to v té kuchyni, na Slunce a pláž, na to, že to bylo skoro skutečné, pravdivé. Velmi dobrá iluze. Velmi silný potenciál.
 
Rúna Guðmundsdóttir - 05. dubna 2022 20:42
bc39bb067fb2f99bcee78a5798a592a0(1)5841.jpg

Obrázek

A teď trp, že nic z toho nebude, hah

Holtgast, šachovnice


Vyjeknu, když mě konec ocasu švihne břicho a vyvede mě z rovnováhy, co je ovšem horší, tak elektrickému výboji můj soupeř již čelí hezky zpříma čelem... A ohnivým Dechem. Reflexivně zkusím aspoň couvnout dozadu a krýt si obličej rukama před tou žahavou horkostí, která mne zalije. To... Co cítím... To jsou spálené vlasy?!

Než se naději, je Ebsalom též zpátky v lidské podobě, ale žádná výhra to pro mě vážně není. Sotva ke mně přiskočí a dotkne se mě, pokusím se mu dát ránu (6+3), ale stejně mě přinutí pohnout se požadovaným směrem. Letícímu bahnu se opět kryju zakrytím obličeje (9), ovšem vířící písek znemožňující se nadechnout... Mám dost.
Skončím tak schoulená v kleku na zemi, zatímco lapám vděčně po dechu, sotva se mi začne dostávat vzduchu. Všechno mě... Bolí, ruce pálí...

"Náhodou..." zopakuji po něm, ze země už se nezvedám, potřebuji se trochu... Sebrat. Rýpavá poznámka mne přinutí k Ebsalomovizvednout pohled. "A ani blechy, ani svrab, vstupní prohlídka byla neúprosná," spíše zadrmolím než cokoliv jiného než očima zase uhnu a... Dobře, a brýle mám kde? Trochu bezradně se začnu rozhlížet a mžourat po ploše ve snaze je najít, ale... Co si budeme. Brýle se bez brýlí hledají blbě. Zvláště na šachovnici.

 
Ebsalom Ndara - 05. dubna 2022 19:43
vfhdhbvbnnf565.jpg

Přál bych si thajskou masáž a dílek sachr dortu

Holtgast, Šachovnice


Wheee.... huňaté zubaté fofruje vzduchem, a dlouhá dračí morda se na moment zkřiví do náznaku úsměvu, plného ostrých špičatých zubů.

Přesunu za sebe se bráním švihnutím ocasem (8+2), dřív než rezavou napadne nějaká další zákeřnost, a výboj zlikviduji Dechem dřív, než mě pořádně zasáhne (9+2), jestli to pro Rúnu znamená sežehlé obočí, mi příliš žíly netrhá. Ohněm sežehnu i šlahouny pod mými tlapami (6+2), než se opět navrátím do lidské podoby.

Pokud není daleko, pokusím ji chvatem odrazit na pole s pískem (10+2). Ať už se mi to povede, nebo ne, prvně se pokusím ji zaslepit bahenní sprškou (4), a pak přidusit vírem písku (8).
"Nebojuješ špatně, náhodou," ocením pobaveně, i když mi úsměv trochu trne pokaždé, když došlápnu na pohryzanou nohu. Vlhko v botě napovídá o lecčem...
"Jen doufám, že nemáš vzteklinu," ušklíbnu se provokativně.
 
Rúna Guðmundsdóttir - 05. dubna 2022 18:44
bc39bb067fb2f99bcee78a5798a592a0(1)5841.jpg

Obrázek

Letí liška, něco si přej!

Holtgast, Šachovnice


Ostré šelmí zoubky se nemilosrdně zakousnou skrze kůži až mě samotnou překvapí, když si uvědomím železitou pachuť jeho krve ve své tlamě. A pak... Pak se začne měnit! S vypísknutím od něho rychle odskočím ve snaze se o zlom krk dostat z dosahu dračí mordy (2), ale namísto toho zuby stisknou volnou kůži za krkem a já se v další chvíli ocitnu ve vzduchu. Pištím u toho jako by mě z tý kůže stahoval, no vzápětí si to plachtím vzduchem a... A...!

Při dopadu na zem se ještě chvíli kutálím, dezorientovaně těkám pohledem kolem sebe. Tohle bolelo. Tohle hodně bolelo. Na lítostivé fňukání ale není čas, protože... ON CHRLÍ OHEŇ! Div se pode mnou nesroluje zem, jak náhle zahrábnu všema čtyřma tlapama, abych se vyhnula ohnivým jazykům. (10+2; 5+2) No kličkuju tak zběsile, že je asi jen štěstí, že to nenapálím do nějaké jiné bojující dvojice. A pak... Vždyť je to drak! Co mám asi dělat s drakem? Vždyť bych mu mohla spát v tlamě! ... Navíc když zaslechnu hukot ohně, málem se z toho okotím, že to hořím já, ale... Ne, to jen pro změnu někoho zapaluje Kazran.

Uhm.

Z toho pádu mě bolí celá liška a...

Srdce mi buší, když se měním zpátky. Během mžiku oka se přesunu za draka pomocí teleportu (6). Zapotácím se, celá ta šupinatá masa... Teda Ebsalom... Ne, moc blízko, moc blízko! Vzduch kolem mě znovu zajiskří a já z té bezprostřední blízkosti vypálím další blesk (5+3), stejně tak se ho pokusím spoutat šlahouny (5), ale... S flórou mi to ve stresu prostě nejde.

 
Byeol Hei-Ran - 05. dubna 2022 18:18
weweewerrr4187.jpg

Nadělení

Aurich, kostel


Probouzím se... probouzí mě hluk. Jekot, zařízne se do citlivých uší jako nůž. Je mi... slabo. Žízeň, taková žízeň... a hlad.
Cosi mě svírá, obepíná pevně, jako obvazy. Páchne to. Lepí to.
Co to...?
V hlavě mi bezděky naskočilo několik... vzpomínek... jak mě něco odporného vine do těhle... pavučin.
Fuj!
Usilovně se pokusím vysvobodit (1), ale nejde to... jen... v klidu.
Žádnou paniku. Žádnou paniku?
Žádnou paniku.
Soustřeď se. Zkusím si přivolat štěstí (5+2) na svoje další úsilí, než se proměním v myš a pokusím se proškrábat skrze pavučiny ven (3+3), než na sebe zase vezmu lidskou podobu, protože malá myška je přece jen příliš křehká pro místo s tolika neznámými v rovnici.
Tak, to by bylo... ale nevím, jestli to není z deště pod okap.

Pryč z poměrně bezpečně působícího kokonu totiž v malé kamenné místnosti bez oken zuří bitva. Je tu tma, občas záblesk ohně či jasného svitu na moment naruší temnotu... deset, možná i víc stvoření tu zápolí...
A já se tisknu ke stěně, snažím se být neviditelná a nepřitahovat pozornost děsivého stvoření, které ve tmě sotva vnímám a o to víc mě děsí.
Co mám dělat teď? Mám utéct? Skrýt se? Pomoct? Ale komu?
Srdce mi buší až v krku.

(75%)
 
Erszebet Varga - 05. dubna 2022 17:55
ttrrrfsf1168.jpg

Nad přípravou

Holtgast, kuchyně


Na moment jen poslouchám, a věnuji pozornost tomu, jak se kdo tváří. Orenův úsměv k Val, Nikolaiův soucitný pohled k Lakshmi, Lakshmino zdráhání se nad některými vyjádřeními, Valeriina ztuhlá ramena, když se vůbec načlo téma cizích světů... je to zajímavá směsice.

A z celého mi plyne podivný pocit - je jedno jak dlouho jsem s Triskelionem, tihle nováčci z cizích světů tady mají daleko víc vazeb, než po několika letech pryč z hlavní pevnosti já.
Nejsem... si jistá, jak se ohledně toho vůbec cítit mám.
Třeba když se mi pokaždé rozbuší srdce, když vidím zdejšího Erdena.
"Jaké to vlastně bylo, být s ním? Zrovna jeho tady si s nikým moc ani představit nedokážu," zaujme mě návrat k téhle pozoruhodné dvojici.

"Nehloupni a škrábej, brambory to samy nezvládnou," s pousmáním přesto lehce napomenu blbnoucí Lylu, než sebou o něco cuknu.
Nemám, nemám ráda telepatické zprávy.
Ale co už, stejně rychlý a méně invazivní systém komunikace navrhnout nemůžu.

"My o vlku... Podle Erdena máme jídla k večeři udělat trochu víc. Zdá se, že na misi našli hrstku Nadaných."
 
Lyla Huntington - 05. dubna 2022 17:52
449b8f65534623dca472cb2418cd2bfb4240.jpg

Kuchtíme a kecáme

Holtgast, kuchyně


No, zdá se, že nejednomu z těch, které jsem měla ráda, tady už odzvonilo taky... mrzí mě to. Někteří obzvlášť.
"Hej, nemyslím si, že musíme někoho nahrazovat... to by nebylo fér. Ani k nim, ani k nám," usměju se na Lakshminu vyhýbavou odpověď. Já se rozhodla naklonit se víc zdejší Lyle, protože tady budu zůstávat. Nebude mi k ničemu vědět, kdo s kým jinde - už jen při výrazu Valerie, když jsem zmínila ji a Miu dohromady, je mi jasné, že zdejší lidi nebudou úplně stejní.
"Myslím, že víc než řešit staré vzpomínky bude stejně záležet na tom, udělat si nové," usměju se nakonec.

"Třeba si pak i lidi, kteří se na nás teď tváří kysele, dají říct," přitočím se bezstarostně k Valerii, kterou drcnu bokem do boku, a pomuchlím Orenovy kučery.
"Bože to vypadá dobře," zhluboka se nadechnu, když vidím, co Valča vlastně tvoří s dortem.

"Rekvíruje se!" štípnu si pro sebe vzápětí hrst malin a ostružin, než se vrátím ke svému místu a bramborám.
Málem se jimi sice udávím, ale YOLO, navíc, zadusit se v postapo světě na čerstvém ovoci je náhodou konec řádně sladký.
Asi bych měla být daleko zachmuřilejší a smutnější. Pamatuju si (kdesi někde možná asi) jak jsem umřela, pamatuju si (bolestně, ostře a jasně a zoufale na to nechci vzpomínat) jak mi umřel brácha, pamatuju si, že minimálně v našem světě nebyl týden, kdy by někdo neodešel, nepřišel nebo nezařval a tady to bude podle toho, jak vypadá krypta dole, asi podobné. A stejně... nedokážu to.

"Dokud jsem obklopena ostatními živými bytostmi, mám co jíst, kde spát, dokonce se můžu občas bavit, nemůže mi to sebrat naději, že bude časem lépe. A než bude lépe, budu se těšit z každého dobrého momentu, z každé maličkosti," prohlásím po filozofickém zahloubání s pusou červeně umazanou od ostružin až kdesi na bradě.
 
Ebsalom Ndara - 05. dubna 2022 17:42
vfhdhbvbnnf565.jpg

Kousavá!

Holtgast, Šachovnice


Strach a strnulost jdou si v ruku v ruce, škoda, že manipulace nám velký boss zakázal, nakrmit se těmi emocemi, překroutit je a zrzečku zredukovat na chvějící se hromádku zhroucené hrůzy, sebelítosti a sebenenávisti by byla krásná tečka na závěr, leč...
Bojuji nadále fér.
Werner by určitě ukápl slzičku. Nebýt zákeřným sokem mrtvý, samozřejmě.

Výboji o chlup nezvládnu uhnout (8), zasyknu, brnění cítím až kdesi v konečcích prstů a koříncích vlasů.
"To nebylo špatné," ušklíbnu se, liščí útok zvládnu pádným protiúderem lokte odrazit (2+2) na poslední chvíli.
Alespoň ten první, druhému uhnout nestačím (3), zoubky hryžou do achillovky a ponožka pro ně není dostatečným sokem.
!!!

Když podoba, tak podoba... proměním se svižně i já, pokusím se výpadem lišku předními zuby chytit za kůži na krku a odhodit tak daleko, jak jen dovedu (9+2), následně Dechem maličko připéct ten hbitý kožíšek (1+2, 3+2).
 
Kazran Akimov - 05. dubna 2022 17:41
dffgfg2442807.jpg

Pokračujeme v sebemoření

Holtgast, Šachovnice


Rúna má v něčem pravdu, jakkoliv by člověk měl být připraven stát proti schopnostem kontroly, procvičování ostatních to moc nepomůže a tak pro náš soukromý minitrénink milerád zatrhnu feromony, sugesci a další svinstva.

Přesuneme se na Šachovnici, a já jen vděčně kývnu Kristoffovi, když slibuje po tréninku spravit podlahu v Doju. Protože pokud budeme upřímní, hlavní bordel tvoří čísi obří psí vypálené tlapy, a já samozřejmě nemám nejmenší představu, kdo za ně může.

Brzy je naše malá skupinka rozdělena - Ebsalom si s potměšilou jiskrou v oku vybírá Rúnu, Kristoff si říká o ručku Callumovi, Alex se nebojí Draga, a jistá blond princezna se ptá, jestli mě neurazí bojovat s ní.
"Mě urazí máloco," odvětím pobaveně, "jen abys ty nelitovala připálených loken, princezno."

Ostatní páry se už z většiny pustily do boje, zejména Sal s Rúnou na to šli řádně svižně, a co se poslední dvojice týče, zbyli si na sebe Aurora s Oscarem. Dobrá tedy - sám se přesunu na nejbližší nehořlavé pole, propnu s chrupnutím prsty a s pousmáním nakřivo k Laimě začnu s útokem.

Slíbili jsme si scrapnout kontrolu, strach a posednutí jsou mimo hru, a moc víc mi toho než právě oheň nezbývá, tedy... nechám kolem princezny vzplanout vysokou zeď ohně (8+3). Kromě sálajícího, vysušujícího žáru by měla i značně snižovat viditelnost.

Dalším tahem přiměji plamenné zdi přibližovat se k ní (3+3), a kdyby toho bylo náhodou málo, nechám nad jejím polem padat drobný ohnivý 'déšť' (3+3), drobné kousky hořící rozpálené síry z pole opodál.
 
Kristoff Dahl - 05. dubna 2022 17:37
brockohurn9186.jpg

Špatný den

Holtgast, Šachovnice


Je mi... Trochu lépe, snažím se... Pořád něco dělat.
Mlčky jen Rúnu stisknu o něco víc v náručí, než ji pustím. Sakra, já nikdy nebyl nijak obratný se slovy, ale vidět tohle s mojí rodinou, to by mě rozjebalo... připadám si jako jouda, že mě nic lepšího povzbudivého nenapadlo co říct, jak na Islandu, tak teď.
"To je dobře..." vypadne nakonec.
A na to, že Lea si nedala říct a na to, co nás málem nasekalo na nudličky, šla podruhé, se vyjevím docela zděšeně.
Lea to určitě zvládne.
Jo, to jsme si všichni skupinově mysleli taky... zatraceně.

"Jdeme do toho?" optám se Calluma, nepříliš soustředěně, a tmavovlásek souhlasí. Dobře... dobře.
Tak šup, soustředit se, do háje. Soustředit se.

Stínová zrůdička, která mít prsa a drápy, docela připomíná mi to, proti čemu teď musí stát chudák Lea a hromádka ostatních, vyráží po mně - a já se zapřu a mocnou ranou pěsti ji srážím k zemi dřív, než mě zvládne povalit (8+3).

Další tahy se Callum brání a já jsem zdá se na řadě s útokem - nijak slavné to teda ovšem není. Soustředit se moc nemůžu, není to jako praštit a pořádně o tom ani nepřemýšlet - stromkům se moc nechce. Větvičky se po Callumovi sápou (2+2, 4+2), ale skrze stínovou kočku a štíty se ani nedostanou. Ani pokus podtrhnout mu kořenem nohy nevypadá nic moc (2+2).

Bráním se radši čistě silou (7+3, 2+3), ale je na tom celém znát, kdo si s kým hraje jako kočka s myší.
Zatracená práce.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.39728307723999 sekund

na začátek stránky