Posun

Holtgast

Mohlo se něco ještě více podělat? Pochybuju... rozhovor R dopadl tak blbě, jak mohl. Richard... si něco špatně vyložil, a jakmile se naštval, už jsem mu nedokázal nic vysvětlit, neviděl, neslyšel, mlel si svou.
A i když se střet tentokrát obešel bez facek a ran, modřiny prstů po jeho sevření na mých ramenou budu nejspíš cítit ještě dlouho poté, co vyblednou.
"Je konec. Kašlu na to, my dva se k sobě nehodíme," vyhrknu skrze slzy a zamknu se na pokoji, a otevřu teprve, když se domů dobývá Blagden.
"Promiň," hlesnu, a vrátím se do postele, abych mohl i zbytek noci nespat.

***

Celý svět se poskládal jako domek z karet. Proč jsem si myslel, že tentokrát bude fungovat něco, co už se jednou docela bez námahy rozbilo?
A přece... ty dva dny byly tak... fajn.
Otevřely znova sotva zhojené rány, a optimismus a dobrá nálada jsou náhle nedostatkovým zbožím, i kdybych se položil do rakve a zasypal se v ní citríny, sotva něco zmůžou...
Alespoň kamarádi jsou k nezaplacení.
Mají svého dost, a přece si najdou čas i na mě. Vali, Drag, Emil... čajový sedánek s Lakshmi, batikovací a malovací sedánky s Oscarem, povídání s Blagem, drbkací sezení s Nikem, jeho prsty probírající se pírečky mojí gryfí podoby jsou boží, nechávají mě v hromádce spokojeného, šimravého želé a s černými pocity alespoň na chvíli odvátými.
Navíc, nováčci jsou taky fajn! Hlavně Bunmi mi přijde moc milá.
Kuchyni už nevelím... Lylka je ráznější a praktičtější, já vím. No... co už.

Práci navíc jenom vítám, jak v přírodě, tak s kombinézami, všechny úkoly sem. Když jsem unavený, alespoň můžu spát!
A nezapomenu pogratulovat všem, kteří získali novou schopnost, a opětovat Laki objetí, když mi přeje k znovunabyté schopnosti. Netušil jsem, že ten pocit kdy zase prožiju...
A první projekt je keřík v květináči na pokoji, lístečkové bludiště plné chodbiček a doupátek pro Chipa, Tygra a Lunu. Poslední zmíněná je od chvíle, co jsem je po zatoulání se našel, podivně náladová, když se zakutá do pavučinového hamaku, bude to určitě lepší.
Hm, cítil bych se lépe já, kdybych se zavrtal do pavučinového hamaku?
Suplovaného dekou, teda, tolika pavučin se mi nechce malovat...
A odpověď?
Nope. Není to lepší.

A tuplem ne, když se vrátí výprava za Zdivočelým... z půlky. Nestihl jsem se s nimi pořádně rozloučit, a vidět Aarona... takhle....
Bulím, kudy chodím, a ani se za to nestydím.
Na ošetřovně jsem pečený vařený, jako by věnovat se Oskymu, povídat si s ním, nosit mu dobroty z kuchyně... mohlo vynahradit... cokoliv.

Během posledních dnů jsem se i já snažil naučit znakovou řeč k lepší komunikaci s Dragem a vlastně i Danem. Zbytek jsem bez výjimky věnoval všeobecně flóře, i způsobu, jak s ní léčit.

10. listopadu

"Ahoj! Užijte si lenošení v pevnosti," usměju se na hrstečku našich, co trénink odbydou doma. Já sám jsem si kromě kombinézy a kabely s litrovkou čisté vody, lahvičkou dezinfekce a nožíkem nic víc nebral, pokud budeme venku, příroda nebo gryfí podoba budou užitečnější.

Posun

Holtgast

"To je náhodou super! Gratuluju," usměje se modrovlásek na Oscara, než popřeje všem dobrou noc a podobně jako Loki se odebere spát.

"Da. Gdýž ódišel Lóki spať, ja kónečně můžu táky," pousměju se na Leu, sám se divím, že se vůbec držím na nohou. "Rúka, nět... i úrčitě to snád búdje rano lépšije," kývnu dodatečně na otázku, o které jsem si teprve teď uvědomil, že Lea položila.
Navíc jsem potřeboval najít Richarda, než půjdu spát, když mě upozornil že je lepší jizvy řešit večer...
"Spokojnu noč, všíchni," usměju se na okolní, a mávnu i na Daniela s Valerií, než dopiju sklenku vodky a zamířím ze společenky pryč.

Zvýšené hlasy Richarda a Orena z jídelny mě ovšem rychle přesvědčí změnit plány. Ti dva... zavrtím unaveně hlavou a zamířím rovnou na pokoj, spát.

***

Následné dny... nebyly nic moc. Oren se hroutil, Oscar smutnil, Loki byl... Loki, a v háji navrch, Jonas byl semletý rekonvalescencí i pokusem o změnu schopností, Mia byla mimo, hrstka našich odjela nadlouho pryč...
Emoce nelhaly o ničem.
Jenže jak nabízet pomoc těm, o kterých vím, že trpí, ale zoufale se snaží nedávat to najevo?
Na konci dne chápu, že mnozí hledají samotu.
Sám nejsem ok. Kratičký rozhovor, objetí s Danem ani náhodou nezvládly zasypat jámu kopanou měsíce... a ačkoliv mě nasměroval na cestu vzhůru, únava a bolest z pomalu dorůstajících tkání i vyčerpání z emocí kolem mě víceméně vyřadila z fungování. 2. a 3. listopadu jsem dohromady zvládl nejzákladnější povinnosti, a rozloučit se s odchozími, zbytek času jsem prostě prospal.

Teprve čtvrtého přišel obrat alespoň ve stavu fyzickém, bez bolesti a s tělem jako před zraněním, s energií z odpočinku, konečně jsem se vrátil mezi 'živé'. A hodně... mě nakopla i událost, o které jsem tušil, že přijde, a přesto...
Když jsem tu malou poprvé držel, droboučký bezbranný uzlík mžourající do neznámého světa, cosi uvnitř... nedá se říct, že zlomilo, věděl jsem už odmala, že chci vlastní rodinu.
Spíš... to, že doopravdy chci mít vlastní děti, se stalo jasným a čistým jako křišťál, touha skoro fyzicky bolestná. Rodina... já jsem nikdy nechtěl být bojovník. Nikdy jsem nikoho úmyslně nezabil, hnusilo se mi v boji ubližovat, a jsem si jistý, že některá moje zaváhání či pochybení ostatním z toho či onoho týmu ztížila situaci.
A nejhorší je... že za současných okolností je tenhle jednoduchý sen naprosto nesplnitelný.
Dokud byla Heather stále v základně, byl jsem poblíž, splnil každé přání, které by měla, a kromě práce, jídla, spánku a tréninku trávil veškerý čas na ošetřovně, dohlížel na maličkou Emily, aby se Heather mohla dostatečně vyspat.

Dny po jejich odjezdu... visel jsem na povinnostech, a kdesi hluboko v duchu bojoval s bezradností. Stokrát jsem mohl nabídnout vypovídání (či společné mlčení, bylo-li to lepší) Mii, Erdenovi, Valerii, Jonasovi, Oscarovi, Orenovi, Lokimu, Lyle, Lakshmi či Lei, bylo na nich, jestli to přijali.
Snažil jsem se přátelsky přistupovat i k novým tvářím, zejména nejistota a plachost Laimy a Rúny ve mně budila nutkání je podpořit.

A navíc... cosi mě varovalo. Špatný pocit mě provázel už od momentu, kdy se Lenore chopila mise za Zdivočelým... dal jsem vědět Erdenovi, ale když Agnieszka nenazřela v zrcadle nic nekalého, tak ničím nepodložené obavy odmávl.
Podivný... strach? se zarýval hluboko pod kůži, ale nenamítal jsem dál. Místo toho jsem se důkladně rozloučil s každým z nich, zejména s Leou, Aaronem, Sisyfem, Oscarem, Dragem a Callem.

A když jsem viděl výsledek... zakrvácená, potrhaná těla Aarona a Sisyfa... Lenore, i toho posledního klučiny, co se k nám sotva přidal... fungovat jsem se udržel snad asi jen kvůli Lei a Orenovi. Oba potřebovali podporu, i když jiného druhu. Za Leou jsem chodil na ošetřovnu každou chvíli, popovídal si i s Oscarem a Kristoffem, než jsem odcházel...
Při rozloučení... jsem si připadal podobně jako na cestě ze starého sankta do nového, nad Madsovou hranicí. Mladý, zbrklý kluk, který si nezasloužil zařvat tak brzo...
"Úpřimnu sóustrást," hlesnu k Isaacovi na rozloučení, hlas nalomený.
Oren sice Aarona dostal na starost, ale za to, že... zemřel, si přijdu stejně zodpovědný.
A bolí to zoufale moc.

Při zpětném ohlédnutí... mi těch devět dní přijde jako prospaných, prozoufaných či protruchlených. Práci i tréninky jsem vítal... a nejvíce se věnoval tréninku emocí, lukostřelby, a učení se od Draga znakové řeči.

10. listopadu

"Kak ty se cítiš?" uvítám Leu opatrným jemným objetím, poté, co je konečně propuštěna z ošetřovny. "I što ty?" usměju se na Oscara, kývnu i na Kristoffa.

Odpolední trénink... není pro mě. Zůstávám v pevnosti, a za mě je to dobře.
"Ópatrújte sébje, prósim," rozloučím se se všemi, objetím i s Danem, Vali, Miou, Dragem, Orenem, Leou, Jamiem, Razem, Emilem, Jonasem a Lakshmi, úsměvem se zbytkem.

"Što pódnikneme my?" usměju se jemně pak na ty, kteří zůstávají také.

Posun

Holtgast

"Uvidíme," poušklíbnu se na Emila s náznaky o alternativách. Ne že by nebylo... lákavé na někom si zchladit žáhu, vybít násilím či sexem všechno to, co bublá pod povrchem a dát to najevo, nejspíš skončím zpátky v cele...
Sám ale kurva vím, že to není ani dlouhodobá náprava, ani lék.
A sere mě si to vůbec přiznat.
"Na zdraví," pozvednu okolním sklenku, a plnou ji dorazím do dna. S hlídacím ruským čoklem v patách stejně nemůžu nic, než se chovat slušně... "A dobrou," kývnu všem a vydám se spát, ani mě nějak nesere, že mi nikdo neodpověděl na nováčky. Však je poznám sám, časem.
A nebo chcípnu/chcípnou dřív, než se tak stane, a taky vyřešeno.

Na pokoji se mi nedaří usnout... je toho příliš moc. Roztrpčeně vypadnu z postele a proměním se do vlčí podoby. Tak dlouho jsem v ní trčel, a teď do ní zpátky utíkám... kurva.
Ale jednoduchost pocitů, rozmazané vzpomínky, úleva od toho nejhoršího jako přikrývka, do které se dá zavinout... jako droga, ulehčující existenci.
Stáhnu z postele přikrývku, odtáhnu ji do kouta, a stočím se do velkého, rezavého klubka, čenich skrytý v huňaté srsti, konečně mi spánek umožní odejít z vlastní hlavy.

***

Další dny plynou... divně. S pocitem vosy plácající se ulepeně v syrupu, připravené bodnout kohokoliv tak blbého, že by se přiblížil, dostávám se z večera do rána a z rána do večera. Jasně... jsou i výjimky. Když se se mnou vítala Eyr, bulel jsem jak malý fakan.
A když se přišla opět pokamarádíčkovat Valča... jsem na sebe docela pyšný, zvládl jsem se chovat civilizovaně. Tak napůl jsem ji objal nazpět, prohodil nějakou přezíranou na půl zadku domyšlenou hovadinu o tom, jak je to vlastně nahovno, kdo si to má pamatovat...
Zatraceně.
Na jednu stranu mě táhlo zmáčknout ji v náručí a vybulet se jí na rameni, na druhou jsem měl chutě slyšet finální křupnutí tenkého krčku.
Kurvafix, proč jsem tak špatně!?
A proč mě láká obojí, vyzpovídat se tomu nejbližšímu, co jsem tady měl za kámošku, a pak uklidit důkazy šest stop pod zem?
Fokk.

Na druhou stranu, některých lidí se nezbavíte, ani když jednou natáhnou brka. Lakshminka by asi měla bejt šťastná, teď může mít Lilečka jen pro sebe... ten radši zdrhl, než aby se mi podíval do očí.
Zkurvysyn.
Zbabělec.
A od Yeviny částečně vím i proč... studenou postelí netrpěl, co já smrděl v cele. Věčná láska my ass, kurvafix dohajzlu proč...

Upřímně, je mi úplně u prdele, co se poslední dny děje. Lidi se rodí, odcházejí, chcípají, ať si. Neseru leda na svoje povinnosti, snažím se být... eheheh. Užitečným členem téhle malé společnosti.
Povinnosti, tréninky. A časná rána strávená venku, ve vlčí podobě, ve společnosti Eyr... vytí jako jediná hlasitá stížnost, neadresná a neformulovaná, přesto pomáhající.

Uplynulé dny se snažím nezbláznit úplně, držet nervy na uzdě, nezajebat prvního blba pazúrom. Co se tréninku týče? Snažím se zapracovat na střelbě, naučit řídit, a celkově oživit práci s ohněm za ten měsíc+ kdy jsem element nepoužíval.

10. listopadu

Ráno přežiju, dopolednu přežiju, oběd přežiju, odpoledne je trénink. Který svěří mně.
Inu, nápad by byl... vzpomněl jsem si na bojovku v... Irkutsk to byl?
Zadám všem přípravu ven, sám na ni peču. Draga jsem z rána požádal o malou službičku, to je jediné, co si sebou beru sám, když nepočítám svou kombinézu, na kterých jsem včera taky přimákl.

"Všichni připravení k přesunu?" prohodím nahlas před vstupem do základny, když uplynula doba k přípravě a kolem sebe vidím dost lidí. "Vracíme se na Island. Kdo se oblékl málo nebo blbě, má smůlu."

Posun

Holtgast

Mám dojem, že už je pozdě.
"Srabe, to má přidat na zábavě," pobaveně okomentuji Abeho vycouvání z výzvy. "Ale chápu, nízko rostoucí jabka se trhají nejlíp," mrknu na něj trochu poťouchle.

Vyplním rychle nové objednávečky, pivo Alex a Isaacovi i všechny ostatní prázdné natažené sklenky.
"To je jasný," usměju se na Ise, když se bráchy na moje škádlení zastane.

Vybírá vzápětí výzvu pro mě, a když ukáže na Dana, rozesměju se. "To by bylo hodně divný, strejda Dan..." ujede mi, než parádně zrozpačitím. Tohle už má jen pár kroků k přiznávání, že Daniela jsem poznala jako malá holčička... a na to nejsem ani dostatečně ochotná, ani opilá.
"To by bylo jako harašit někoho z rodiny, a incest není můj kink, sorry," uculím se na Isaaca.
"Co tobě? Co fialovlasá Lara? Co myslíš, Abe? Nějaký protinávrh?" mrknu pobaveně.

Ovšem, hudba skomírá, a ve společence lidí ubylo... tak proč ne?
"Odteď si každý nalejvá sám!" vyhlásím rozverně a jdu se chopit mikrofonu k maloučké hudební skupince.
Zpívám, jako by mě platili, co znám... a co neznám, na to se tancem přidám k Laře, Lei a ostatním zlákaným kouzlem parketu.

Do postele odpadávám vyblbnutá, spokojená, a usínám dřív, než by jeden luskl prsty.

***

Druhý den základnu opustila hrstka lidí - po některých se mi bude stýskat. Anna, Mari, Naxi, Richard... i ten Lilian. Vlastně po všech, kromě Mikkela. Tomu přeju, ať ho někde v Lousianě sežere nějaký aligátor.
Yeva vystřídala Liliana na postu hlavního pokustóna... a výsledky musím trpět z první ruky. Mia je blijící a volající Draga ze spaní ještě daleko otravnější, než když mě okázale ignorovala, a po takhle neprospané noci si hned ráno jdu za Yevou stěžovat.
Výsledkem je pozvání, ať jdu bydlet k ní, alespoň dokud budou sezení probíhat.
Ok!
Sbalená jsem během dvou minut, ať si Miuška tu svoji samotu užije.

Další dny jsou docela v pohodě, tréninky jsou vyšťavující, ale zajímavé, a vlastně hlavním zpestřením je narození té malé. Heather jako přes malý kopírák, i tu zrzavou čupřinu... A Nik je z ní úplně vedle, než o pár dní později odjíždějí zpátky do Londýna, je na ošetřovně jako chůva každou chvíli.

A já... na ošetřovně trávím trochu méně času. Byla mi svěřena kuchyně, což je na jednu stranu super, na druhou mi je trochu líto Orena, kterak se sklesle plouží kolem.

7. se vypravuje mise na nějakého Zdivočelého. Šla bych do toho, ale velení se ujímá Lenore a ta si chtěla vybrat vlastní tým... tak jasně, oblíbenci Lea a Oscar, a zbytek pěkní kluci... teda kromě Aarona a Raina, ale to je asi osobní preference.
Já můžu leda tak popřát štěstí, a objetím se rozloučit s Callem, Leou, Dragem a Kristoffem.

Tréninky ještě přitvrzují... a i když spousta lidí objevuje další schopnosti, asi to stejně nestačí.
Alex dostala úžasnou obří kočičí podobu, a i když takový kousek vážně nejsem, cítím, že bych už jen čistě kvůli podoby měla pomoct s tím, ji ovládat. Naštěstí se naše wrestlerka chytá rychle, a brzy to zvládá.
"Dobrá práce... a super podoba!" uculím se na ni.

Lenořina výprava se obrátila kozama vzhůru. Ztratili jsme tři lidi... proč to tak muselo být? Jediné, co mě může 'těšit', je, že jsem nikoho z nich příliš neznala...
Na druhou stranu, kdo to mohl tušit? Brala si osm lidí, pár nováčků, pár zkušených, na jednoho jediného Zdivočelého...
Na ošetřovně se zdržím i za běžné povinnosti, alespoň na chvilku denně sednu ke Kristoffovi, Oscarovi a Lei, popovídat si, jestli se jim chce... je to mizérie.
Ale aspoň jedno pozitivum to má - mám ode dneška vlastní pokoj jen pro sebe.

Kdybych měla shrnout ty uplynulé dny... když nepočítám snahu seznámit se se všemi, a minimálně z nich vytáhnout jména a něco málo o sobě, na trénincích společných i osobních jsem se nejvíc věnovala tomu, naučit se řídit, zvládat lépe manipulaci s feromony a naučit se účinně bojovat v kočičí podobě.

10. listopadu

Dnešek je zvláštní už od rána. Nemyslím tím tedy Hanku, která je v podobě rohatého ptáčka docela roztomilá, spíš lejstro s verbem.
Kdo na to má? Dragostan s Callem byli na té poslední, oba jsou silní, zkušení a zdatní... a přesto tři z nás skončili mrtví.
Hmh...
Trénink dostává na starosti dneska Loki - a já dostávám peška, jsem jednou z těch, co musí zůstat jako back up v pevnosti.
Chjo.
"Tak dobrou zábavu a dejte si do těla," rozloučím se s ostatními před základnou.

2. listopadu 2018

Předchozí večer nakonec skončit musel, pro některé příjemně, pro některé méně.

Blagden ráno zaúřadoval na ošetřovně - zavolal si Liliana, Valerii, Matisse a malou Chloé, a odhalil výsledky srovnávání DNA o příbuzenství čtveřice. Pro dvojičku nalezenou na Sibiři bylo novým faktem a možná i šokem zjištění, že se momentálně ani nenacházejí ve světě, ve kterém se narodili.

Matisse na ošetřovně rovnou zůstal - podobně jako Santiago se souhlasil podrobit procesu, který by vypomohl s nápravou jejich zdravotního stavu. Jako takové to však byly změny poměrně závažné a plošné, Yevgeniya považovala za moudřejší nechat je probíhat s účastníky v umělém spánku, aby se vyhnuli značné několikadenní dávce bolesti a nepohodlí.

Dopoledne se dočkali vyslání na dlouhodobou misi vybudovat bezpečné sanktum v New Orleans někteří ze členů - na osobní žádost Lilian, k němu byli přiděleni Mikkel, Anna, Marisol a Naxiya. Po včerejší hádce a rozchodu s Orenem se dobrovolně přihlásil i Richard.

Eddie se přidal/a k průzkumníkům a vyrazil/a mimo základnu.

Odpolední trénink byl intenzivní cvičení schopností ve dvojicích, spolu i proti sobě, pod velením Erdena.

Yeva místa Liliana ujala pokusu o nastolení schopností čtveřici zájemců - Mii, Alex, Félixovi a Jonasovi. Její metody sice daleko více spoléhaly na séra a roztoky, než na telepatii, nicméně ani tahle cesta nebyla příliš příjemná, plná bolestí hlavy, nevolnosti, halucinací a nočních můr. První sezení, několik tomu vyhrazených hodin po večeři, však hned pozitivní výsledky nepřineslo, a čtveřice se tak mohla těšit na příjemnou vyhlídku dalších podobně strávených večerů.

3. listopadu 2018

Lilian a Matisse by slavili narozeniny, oslava v pevnosti však byla odložena na neurčito díky jejich nepřítomnosti.

Jinak běžný den, ranní povinnosti, odpolední trénink schopností opět na šachovnici, tentokrát pod taktovkou Calluma.

Večerní sezení na ošetřovně Mii, Alex, Félixe a Jonase se koná i dnes.

4. listopadu 2018

Heather se časného rána ocitá na ošetřovně. S asistencí Daniela a Yevy a po pár dlouhých hodinách trápení je na světě maličká holčička, pojmenovaná Emily.

Jinak běžný den, dopolední povinnosti, odpolední trénink se skládá z nácviku boje zblízka pod taktovkou Jamese a pro Nadané s proměnou následuje trénink boje v podobě pod vedením Blagdena.

Večerní sezení na ošetřovně Mii, Alex, Félixe a Jonase se koná i dnes.

5. listopadu 2018

Běžný den, dopolední povinnosti, odpolední trénink se skládá z nácviku střelby pod taktovkou Félixe, jízdy na koni pod velením Valerie a řízení terénního vozidla pod dozorem Dragostana a Erdena.

Večerní sezení na ošetřovně Mii, Alex, Félixe a Jonase se koná i dnes.

6. listopadu 2018

Heather s malou Emily se navrací do sankta v Londýně. S ní jako doprovod a posily vyrážejí Skyla, Ebsalom a Michail.

Jinak běžný den, dopolední povinnosti, odpolední trénink schopností probíhá volným stylem pod dozorem Yevgeniyi.

Večerní sezení na ošetřovně Mii, Alex, Félixe a Jonase se koná i dnes.

7. listopadu 2018

Razvan nahlásil výskyt Zdivočelého docela nedaleko hlavní základny. O velení mise se sebevědomě přihlásila Lenore, jí vybraný tým se sestával ze Sisyfa, Raina, Ley, Kristoffa, Oscara, Aarona, Dragostana a Calluma.

Zbytek dne probíhal normálně, ranní povinnosti, odpolední trénink schopností, nezvykle dlouhý, vedl Blagden - prvně uplatnil Lilianův nápad, a první část tréninku byla spíš povídací. Každý měl možnost shrnout, co umí, ujasnit si, co umět může, za pomoci donesených svazků z knihovny, inspirovat se tím, co se schopnostmi svedou ostatní.
Druhá, praktická část, se přesunula opět na Šachovnici, kde si každý mohl vyzkoušet, co se dozvěděl či naučil, volný program a přitom poměrně vyčerpávající testováním nových hranic.

Možná posledními dny tréninků, náročnými i objevnými, možná přirozeným chodem událostí je tohle i den, kdy někteří získávají nové schopnosti.
Orenovi se navrátila ztracená schopnost flóry, kterou objevil při praktické části tréninku.
Abayomi získal schopnosti manipulace s pískem, kterou objevil při praktické části tréninku.
Rúna získala krátkonosný teleport, na který přišla při praktické části tréninku.
Félix získal talent ovládat kov, který objevil při praktické části tréninku.
Lara získala schopnosti manipulace se vzduchem, kterou objevila při praktické části tréninku.
Aurora získala schopnosti telepatie, kterou objevila při praktické části tréninku.
Erden získal schopnosti telekineze, kterou objevil při praktické části tréninku.
Hanka a Chloé získaly Dar smrti, jakkoliv o něm zatím netuší.
Valeriino pochopení schopnosti energie se o něco zvýšilo (bonusový bod se odteď uplatňuje na veškerou manipulaci s energií).

Večerní sezení na ošetřovně Mii, Alex, Félixe a Jonase se konečně setkalo s úspěchem, víceméně.
Mia získala rezistenci vůči kontrole. Přišla však o empatii.
Alex získala ovládání kovu, omezené však pouze na zlato. Přišla tím však o manipulaci s ektoplazmou.
Félix získal rezistenci vůči kontrole. Přišel však o veškeré talentové body.
Jonas získal Léčivý dotek a Pána zvířat. Přišel však o Dar smrti a krátkonosný teleport.

8. listopadu 2018

Alexandřino probuzení následujícího dne v podobě černé kočky s obřím faktorem asi nebylo z nejpříjemnějších, avšak za pomoci ostatních s podobou svedla nabrat opět lidskou podobu zpátky bez karambolu navíc.

Dopoledne navrátila se mise za Zdivočelým... s katastrofálními výsledky. Lenore, Sisyfos, Aaron a Rain padli. S těžkými zraněními, avšak na cestě k brzkému uzdravení, se na ošetřovně ocitli Lea, Kristoff a Oscar. Nebýt rychlého úsudku a zásahu Calluma a Dragostana, dost možná by řádění obří stínovité bestie nepřežil nikdo.
Oscar díky Daru smrti získal Aaronovu dovednost manipulace se vzduchem.
Kristoffovi se projevil krátkonosný teleport.

Zbytek dne proběhl více méně bez problémů, odpolední trénink byl opět schopností a dlouhý - proběhl opět turnaj, pod dozorem tentokrát Agnieszky.

9. listopadu 2018

Agniezska, Lyla, Laima, Jonas, Nikolai, Abayomi, Oren, Loki a Dragostan byli vyjmuti z dopoledních povinností a pověřeni úkolem opravit, ušít a zkompletovat nové kožené kombinézy, pro každého z členů základny jednu plus jednu náhradní.
Každá z kombinéz je schopností manipulace s vlastnostmi předmětů opět opředena ochranou, díky níž jsou fyzické údery a nárazy tlumeny a poškození proniknuvší skrze kombinézy značně zmírněno.

Trénink byl toho dne poněkud odlišný. Všichni, kteří jsou toho schopni, byli vysláni ven na další čištění okolí. Osoby ovládající vzduch, vodu, zemi, flóru, kov, radiaci, měli za úkol opět přidat ruce k obnově přírody obklopující základnu.
Práce je to obtížná, složitá, vysilující a málo znatelná, avšak slibující při delším úsilí viditelné výsledky - minimálně však ti, spojení s flórou či dřevem, mohli vnímat nové změny ve vitalitě zeleně kolem, s každým takovým odpolednem znatelnější a výraznější.
Zbytku těch, kteří neměli k obnově použitelné prostředky, bylo doporučeno strávit trénink v knihovně studiem.

Večer, před večeří, proběhlo ve velké síni symbolické rozloučení s padlými, jejich ostatky byly uloženy dole na hřbitově pod základnou, v nádobkách s popelem, za dvířky s nově rytými destičkami jmen a dat.

10. listopadu 2018 - dnes

Hančino probuzení tohoto dne v podobě ptáčka asi nebylo z nejpříjemnějších (nebo vůbec očekávané)... celé ráno a dopoledne se jí však nedařilo změnit zpět.

Z ošetřovny byli ráno propuštěni Lea, Oscar a Kristoff, po děsivém boji už jen tenké jizvičky coby zbylé upomínky fyzických ran.
Na ošetřovně stále zůstávají Santiago a Matisse v umělém spánku.

Na nástěnce přibyl list dobrovolníků na odvetnou trestnou misi proti Zdivočelému, který stál život Lenore, Aarona a Raina, list, na který při snídani upozornil Erden, a kteráž mise se uskuteční, až se na seznamu bude vyjímat alespoň devět podpisů.

Po dopoledních povinnostech a vydatném obědě však právě přichází na řadu trénink, s vedením svěřeným Lokimu. Ten rozdělil všechny tréninku schopné na tři týmy, s tím, že mají 10 minut připravit na krátký pobyt kdesi venku:

Tým 1 - Daniel, Valeria, Mia, Dragostan, Oren, Abayomi, Laima, Lara.

Tým 2 - Callum, Isaac, Aurora, Alex, Rúna, Kristoff, Lea, Agnieszka.

Tým 3 - Razvan, James, Hanka, Félix, Emil, Lakshmi, Jonas, Bunmi.

V pevnosti zůstávají: Erden, Chloé, Matisse, Santiago, Yevgeniya, Nikolai, Blagden, Oscar, Lyla.

Mimo pevnost jsou a dnešního tréninku se tedy nezúčastní: Kazran, Marisol, Michail, Richard, Mikkel, Anna, Naxiya, Lilian, Eddie.

//Prosím napište k popisu posunu za vaši postavu i zvýrazněně vaší barvou tři zvláštní schopnosti či obyčejné dovednosti, kterým se vaše postava během uplynuvších dnů nejvíce věnovala.

Nezapomeňte ani na přípravu na trénink v divočině, budu brát v potaz, co všechno si píšete s sebou :)

Nie som si istá či to je najlepší nápad

Pevnosť Triskelion, spoločenka,
primárne Daniel

Popravde som nečakal, že Dan zvolí. Nebolo to že by sa vyslovene vyhýbal spoločnosti - nie tak často, ako Erden alebo Auguste - ale ani nebýval v jej strede. Nejaká časť zo mňa by bola možno aj spokojná s tým, keby sa chce vybrať opačným smerom, kamsi ku gaučom alebo tak. Tesne pri ňom, občas sa o neho obšuchnúc rukou spustenou popri tele, sa teda prisuniem o pár krokov, zrak neustále zalieta k Lokimu. Hneď sa pustí do reči s ľuďmi naokolo.
Stavím sa, že do desiatich minút bude vedieť o tých nových viac ako ja. Ale je dobre, že vyzerá medzi ľuďmi tak spokojne. Uvoľnene, v rámci možností. Kým sa bude držať...
Zvrtnem očí aj s hlavou k Danielovi pri jeho návrhu. Áno, kedysi som prišla k Lokimu a objala ho aj napriek tomu, že sa tváril že som nie zrovna najvoňavejší vzduch pod jeho nosom, no to bolo pred tým. Pred tým, ako mu niekto do hlavy naprogramoval, že ma má do krvi nenávidieť, pred tým ako som videla ako mu ubližuje len samotná moja prítomnosť, ako ho privádzam len do väčšej aj väčšej zdivočelej zúrivosti.
Na ošetrovni mi povedali, že radšej sa nemám pri ňom motať, a teraz by som...mala ísť za ním? Viem že asi je, je to on, keď je tu, bdelý a v poriadku, že by nemalo hroziť že sa to vráti, ale čo ak predsa? Čo ak mu tým, že budem pri ňom, ublížim? Nejak ho vrátim? Prinútim spomínať na to, čo sa udialo, alebo...aj keby to naozaj bolo bezpečné, tak keď ma zbadal, netváril sa nadšene. Chcem mu kaziť náladu hneď v prvé momenty, kedy sa ju snaží mať normálnu, aj keď po prebudení musí mať v sebe guláš?
Hlavne keď bol ešte aj obklopený ľuďmi. Určite by nebolo príjemné riešiť niečo také pred nimi. V spomienkach sa mi zablesne veľmi vzdialene podobná situácia, keď sa so mnou Loki nerozprával lebo stratil spomienky a ja som ho potom našla osamote a v podstate krikom a zdvihnutými päsťami sa mu snažila nakričať že sme kamaráti a že sa ma nezbaví.
Kde boli tie časy. Bola by som takého niečoho vôbec ešte schopná, aj keby za ním idem mimo ostatných, keď by sme tam boli iba my dvaja?
Hlavne po tom fiasku s Augustem?
Chcela by som, to áno. Chcela by som ho objať, cítiť že je reálny, vidieť tú jeho zaťato ignorantskú tvár ktorá sa díva všade len nie na mňa, lebo sa rozhodol že najväčší kretén, akého mohol nájsť, bude jeho životná láska.
Chcela, ale neviem či momentálne mohla.

Stiahnem sa viac do úzadia, no stále tak aby mi Dan videl do tváre, otočiac tvár k nemu, aby mohol pozorovať moje ústa.
Neviem, či je to dobrý nápad. Ani pred tým sme neboli na rovnakej vlne, a keď vošiel... videl si ako sa zatváril?
Dopijem víno z pohára a fľaškou v druhej ruke si rovno aj sama sebe dolejem.
Nechcem mu to sťažovať.
Prenesiem tichšie, zrovna pre moju spoločnosť to ale rozdiel nerobí.
Odtrhnem zrak od Lokiho. Bol živý. Bol tu. To stačilo. To bolo hlavné.
Potrebovala som zmenu témy. Zachytím sa teda toho najjednoduchšieho - toho, prečo sme sa vlastne aj pohli, a čo bolo pre Daniela komplikovanejšie ako pre mňa.
Keď chceš, budem ti nahlas spievať pesničky, ak ich budem poznať. Aspoň budeš vedieť text. A môžem ti vyklepkávať prstami rytmus na ruku. Keď nás to prestane baviť, môžeme odísť.
Navrhnem.

Panthère et renard
Pevnost, knihovna

Když Liška začala poté mluvit, mírně jsem k ní stočil svůj pohled. Naslouchal jsem bedlivě každému jejímu slovu.
Byť netuším tak úplně co se řádně stalo během jejich mise, ale něco mi říkalo, že to nemohlo být nikterak příjemného, dobrého rázu.
"Nic z toho nezní nijak divně, či nesmyslně cher Renard. Každý zpočátku tápeme, nerozumíme tomu co se s námi děje, s naším tělem či myslí. Všechno je to nové, ba skoro až neuvěřitelné.. je v pořádku mým pochyby či cítit nejistotu. Proto je důležité aby na to člověk nebyl sám, neboť ať už to přiznají přímo či nikoliv, naprosto každý si tímhle prošel, úplně každý, do posledního." začnu tedy lehce.
"Nejsem kdoví jaký odborník na proměny, ale mohu ti slíbit, že budu ti nápomocný jak jen sám zvládnu či budou dosahovat moje znalosti." dodám tedy dále k tomu a byť netuším jak příliš pošetilé se to ode mě v tuhle chvíli mohlo zdát, ale natáhl jsem se k ní, hlavně tedy svou rukou, kterou jsem se jí na několik málo okamžiků dotknul zlehka, abych tak maličko potvrdil svá slova než pak stáhl jsem zase k sobě.

Černý panter samotný neustával se svým vrněním, předením. Užíval si naskytlé možnosti a příležitosti jak jenom zvládl. Jeho velké, černé tlapy občas napodobí chování běžných koček, kdy se maličko rozevřou a za několik okamžiků stáhnou, skoro jakoby zkoušeli masírovat. Při pohlazení po čenichu se jeho oči pootevřou a hleděli na ní znovu ony dva rudé uhlíky. Několik málo vteřin než se jeho tělo pohnulo a on vytáhl se tak, až mohl svou hlavu otřít o tu její, o její tvář.
A já, musel jsem nad jeho chovám lehce zakroutit hlavou, kdy ve tváři rýsoval se mi jemný úsměv.
"Nemyslím, že mne po dnešku ještě něco dokáže překvapit." pronesu polohlasně, při pohledu na ty dva. Vážně mi nyní jeho chování bylo jednou velkou záhadou, ale dokud netropí nějaké vylomeniny nebo nedělá co nemá, nijak neměl jsem touho to více řešit. Spíše jen byl jsem jakýmsi pozorovatelem... však přitom, tak nějak pocítil jsem v koutku duše, kterak něco lehce píchlo mě tam..

Kdo další je na řadě?

Společenská místnost - bar

Ony ty debaty o vztazích a ideálech jsou hezký, všechno to ale končí u faktu, že z celkové lidské populace už toho moc nezbývá. Svět se nám smrsknul, priority se změnily a dle Lylina rychlého panáku si to neuvědomuji jen já. Jojo, můžeme si tu povídat o respektu a posunu, nakonec nám ale stejně zbyde nejbližší lidské tělo. Sakra, to je tak depresivní, kde je další pivo?
"Můžu dostat ještě jedno?"
Ostatní očividně zvolili bezpečnější témata, Aby stále nabaluje toho Emila, Lyla jiným holkám vysvětluje některé zdejší pochybné schopnosti. Feromony. Jako že někoho donutíte, aby vás měl rád? Není to vlastně takový znásilnění? Bleh.

Pojďme se radši vrátit k tématu rodina, tam je to...taky furt depresivní, ale méně, vzhledem k tomu, že Lyla má Jamese támhle a já Aarona někde...kdesi, koho to vlastně zajímá. "Můj bratr byl debil tak trochu vždycky, ale víš co, je to krev mé krve a u nás se na tohle sračky docela jede. Ať dělá cokoliv, vždycky to bude můj brácha."

"Ono možná lepší to nezjišťovat. Teď tady máme jinou rodinu, pokud věříš na tyhle podobný motivační a srdceryvný kecy." Odpovím Abayomimu, mnohem více mě ale zajímá, jak se postaví ke své nové výzvě. Očividně jsem vybral fakt dobře, protože modrovlásek líbá už někoho jiného.
"No aspoň to pro tebe bude výzva! Nemusíš být úspěšný zrovna dneska...dejme tomu, že na to máš dokud mě to nepřestane bavit. Takže aspoň tak dva týdny! Nebo to chceš radši vzdát a vrhnout se do náruče támhletomu?" Ať tak či tak, rozhodně si v brzké době asi vrzne. Snad dá vědět včas, abych mu nepřekážel na pokoji, nerad bych byl svědkem něčeho nepřístojného, ještě bych musel závidět.

A ještě tu máme Lylu. Hmm, tak koho pro ní? Rozhlížím se kolem, některé zavrhuji už na první pohled, přijdou mi pro ní nevhodní. Toho Mikkela zcela přehlížím, sama se vyjádřila, že ho asi nemá úplně ráda a...co třeba támhleten? Taková aura klidu kolem něj, to by možná i šlo. "Co támhleten vedle té drobné hezké blondýnky? Vyhovoval by?" Mám trochu dojem, že by ho Lyla totálně převálcovala, ale třeba jenom zdání klame.

"A teď mi společnými silami vymyslete někoho pro mě." Pobídnu je nakonec. Přeci nebudu jenom pozorovatel, ne?

Bar talk

Pevnost Holtgast; 1. listopadu, společenka

různé

Pokec začíná být trochu...depresivní, ale pravda, sedíme tady a vzpomínáme na to, co bylo a už asi nebude. I když by to bylo fajn, tak naivní ještě nejsem. Asi málo chlastáme.
"To asi nebyla prdel, nezkoušet všem ukazovat, co vlastně dokážeš, že jo?" zeptám se Aurory, když dodá poznámku o řezání křídel. "Druhou stranu, asi se z nich dost posralo, když tě viděli," popíchnu jí se spikleneckým mrknutím.

Usrknu si pořádně piva a viditelně se mi rozzáří oči, když se Aurora zeptá, cože je to ta "černá vdova" a já si připadám jako ryba ve vodě.
"To je jedno z cool držení, varianta chobotnice, kdy popadneš soupeře za ruku a páčíš mu ji nahoru, zatímco jednou nohou zahákuješ jeho nohu, druhou tlačíš jeho hlavu dolů, docela mu i rveš břicho, možná by bylo lepší to předvést..," nadšením seskočím ze židle a v poslední chvíli se zarazím, abych tady některou z dam nevykloubila rameno, to by mě asi moc rády neměly. "Asi o názornou ukázku nestojíš, co?" s viditelnou nervozitou se poškrábu zezadu na hlavě a raději si to couvám, zpátky na židli.
"Ale kdyby chtěla….Kušuj, Hunter.

Najednou se ozve hlas, který nám vysvětluje, co může za naše poblouznění a navíc ještě přihraje Auroře další pití, aby za mnou a Bunmi nezaostávala. Ta holka se mi začíná líbit!

"Feromony? Nemají to jen mravenci nebo tak?" napadne mě, ale nahlas nic neříkám.
Ale co říká Lyla zní dost cringe, ale i creepy.
"No to mě poser," ulevím si a myslím, že Bunmi s dalšími otázkami mluví i za mě. A odfrknu, když Lyla zmíní počet lidí, kteří feromony používají.
"No, ještě, že jen při tréningu, to by pak byl jeden pořádný bordel."
Dvojsmysl? Možná.


"Tak ten první důvod docela chápu, i když u mě to byla teda jiná banda a ten druhý...asi bych po tom skočila, kdyby tady byla Ember, totiž moje ségra," souhlasím s Bunmi a podívám se, kam ukazuje.
Zazubím se na ni, když stále provokuje s ukázkou kravaty na Auroře.
"Jako neřekla bych ne, ale prostě...uááá...ne, ne, ne. Radši popojedem," ukážu prstem na sklenice obou holek.
"Nebo se chcete přidat k Jamesovi a kapele? Já bych teda akorát byla tak bedňák," uchechtnu se a poprosím Lylu o pivko.