Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
Přítelkyně temnoty Knihovna, Pevnost Triskelion Překvapeně na Calluma hledím, zatímco mi vysvětluje zřejmě jednu ze svých zdejších povinností. Můj výraz se postupně mění, jak se mi v jednu chvíli i přes blízkost Stína sevře bolestně hruď a já se musím přinutit vydechnout. Pomoc někoho takového by se mi hodila ještě předtím, než jsme vyrazili na Island. Bože, a co teprve včera, mohla jsem klidně Leu zabít nebo Lakshmi, jak jsem v tom stresu z cvičného boje vůbec nevěděla, co dělat krom zběsilého pálení blesků. Stejně jako... Dnes dopoledne. | ||
| |||
 | Další seznamování... asi1. listopadu Na Lařiny rady jen zatím tiše přikyvuji a pečlivě si vyslýchám její názor. Rozhodně bylo dobré mít někoho, kdo mi dokáže v tomhle poradit, nabídnout další nápady. Měla i jednodušší návrhy, zvlášť k tomu "rychlému" řešení, jak jsem nadhodila. A nezněly vůbec špatně. "Jestli mě prášky na spaní udrží ve spánku a já budu víc fyzicky ready na nějaké akce a tréninky, tak si myslím, že už to by pomohlo," opáčila jsem hned. "I když by to znamenalo, že si ty noční můry vychutnám v celé své... hrůze." Při té představě jsem se otřásla, ale co jiného mi zbývá než se jim postavit čelem. I když to bude bolet. I když mě to neposadí do psychické podoby. "Vzpomínky si asi upravovat nechci, no," namítla jsem k poslednímu návrhu. Zapomenout na trápení, která jsem si vychutnala v Bratrstvu, by asi úplně neuškodilo, zároveň ale... jakkoliv vymazávat něco z mé paměti není asi to nejlepší řešení. Byl by to jenom útěk před skutečnými problémy, které s sebou nesu. Jakkoliv děsivé a špatné mohly být, asi stálo za to si je nechat. Je to něco, co už proběhlo a změnilo mě to. Teď si jen budu muset poradit z tou nejčerstvější z nich. Naše konverzace se naštěstí odchyluje do podobně melancholických, ale alespoň o něco šťastnějších myšlenek. Náš předchozí život. To, co bylo a už nikdy nebude. "Dělilo nás moře...?" zopakovala jsem po Laře a na chvíli jsem se zamyslela. Přes Balt jsme sousedili s mnoha státy, ale nějak mě úplně nenapadalo, který přesně by to mohl být. Tedy, podle jména bych tipla asi dva. "Švédsko nebo Dánsko?" odhadovala jsem. Nevěděla jsem, jak moc je to špatně nebo správně, ale doufala jsem, že jsem se teď před ní moc neztrapnila. Byla jsem ale ráda, že s mými myšlenkami ohledně toho, co bychom dělaly raději, souhlasí a soucítí. Pohled mi znovu krátce padne na zrzka, jehož Lara představuje jako Lokiho, než se stočí zase zpátky k ní. "Loki, jako ten severský bůh klamu?" pousmála jsem se a poznamenala jsem tiše. No, alespoň tu nejsem jediná, kdo je pojmenován po pohanském božstvu. "Hm, docela... asi... asi jo," kapitulovala jsem nakonec, přeprána svou zvědavostí. Ale mohla jsem si to něčím zdůvodnit, podmínit. "Přece jenom bych asi měla znát lidi, se kterými tady budu bydlet," dodala jsem rychle, ale potichu a doufala jsem, že se mé tváře ještě nestihly zabarvit do růžova. Trochu studem, trochu nervozitou. | ||
| |||
 | Panthère et renard Když pronesl jsem ona slova o tom, že jsem jeden z těch, kteří dohlížejí na trénink ostatních, její údiv byl vskutku roztomilý. Nemohl jsem jinak než se tak trochu lehce více pousmát této její roztomilé reakci, která ovšem donutila mě lehce zauvažovat o tom, co všechno se tu novým tvářím vlastně celkově říká a neříká. Ale není to tak, že bych chtěl vrhat na někoho špínu či tak něco. "Tak jest. Má osoba se zaměřuje spíše na schopnosti jako takové. Svaly a pevné tělo jest určitě základem, ale na co jsou takové atributy, když při kýchnutí bude jeden schopný rozpoutat nekontrolovatelnou bouři." potvrdím její slova lehkým kývnutím. "Nemyslím si, že by to bylo potřeba. Nikdy nebylo mým cílem sedřít z ostatních kůži z těla. Pouze snažím se, aby každý dokázal přežít. Jak naučit Ohnivládce zapálit svíčku a nepodpálit zahradu kolem... tedy pokud bys měla někdy problém se svou schopností, určitě můžeš vyhledat mou osobu a já, budu se ti snažit pomoci jak svedu nejlépe." řeknu Lišce dále. Nicméně můj úsměv zůstával i nadále, protože jak usadili jsme se, Stín ujal se dožadování se pozornosti po svém, kdy prakticky vnutil se jí na částečně na klín, zatímco jeho skoro polovina stále zůstávala mimo křeslo. Kočkovité šelmy jsou vskutku někdy tvořené jen vodou či želé. Poté co šelma olíznula její tvář, poněkud uvelebila se na tom kousku co mohla získat pod své tlapy a odmítala se pohnout byť jenom o píď. Samozřejmě nechybělo ani ono hluboké vrnění a předení, které se mu rozeznělo v hrudi. "Musím přiznat, že z lidí v této pevnosti jsi jedna z mála, které projevuje podobnou náklonost."přiznám Lišce nakonec. Lidí, ke kterým se takhle zhmotnělá temnota skutečně měla, bylo vskutku jenom pár a dali by se spočítat jen na prstech ruk. | ||
| |||
 | Dráček jde do hajan Společenka – U baru Příjemným překvapením pro mě bylo, když se na mě Nik usmál, chytil mě za ruku a opřel jeho čelo o to moje. Když jsem se optala na Lokiho, pohotové odpovídal zrzek sám. „Tak to je super, jsem ráda, že se nám mise vydařila. Vítej zpátky.“ Odpovím mu mile. Do odpovídaní se pustí i Nik a já přátelsky jeho ruku. „To je dobře.. Jak se ty cítíš? Už je tvá ruka lepší?“ poukážu na obvaz na jeho paži. Jejich mise celkově nedopadla příliš dobře, co jsem vypozorovala a slyšela od ostatních. Navíc museli nasadit i posily. Ale důležité je, že se vrátili všichni a nováčky se podařilo zachránit. Prohlížím si jeho tvář, vypadá opravdu unaveně, přesto stále zůstává. Možná čeká, jestli se Loki začlení do kolektivu, což bych řekla, že mu jde skvěle. „Nechceš si jít odpočinout? Měl jsi dost náročný den..“ zeptám se starostlivě. Když odpovídám na Jamesovo pobídnutí do kapely nabídkou tance, přidává se i Lara. „To zní skvěle, ráda si s tebou zatančím.“ Usměji se na ní. Holky pokračují v hovoru o snech a já poslouchám. Třeba zaslechnu radu, která pomůže i na moje noční můry, i když o tom celkem pochybuji, přece jen by to znamenalo nejspíš smazat vzpomínky mé poloviny, která v tomhle světě umřela a to nejsem rozhodnutá, jestli chci. K hovoru o životě před výbojem se nepřidávám, už tak na mě bylo prozrazeno víc než dost a v podstatě jsem nikdy neměla dobrý život, dokud jsem nepřišla do Triskelionu. Když jsem vyrazila na pomoc Kristoffovi s malou dračicí, Téměř okamžitě mi přelezla do náruče a podle jejího chování usuzuji, že je už unavená. „Vezmu tě na pokoj, aby sis mohla odpočinout.“ řeknu jí a něžně jí pohladím po hlavičce. Poté zvednu pohled ke Kristoffovi. „Běž si zahrát, já to zvládnu.“ Mrknu na něj. „Přece nemůžu dopustit, aby kapela přišla o takový talent.“ Jemně se pousměji. Otočím se ještě k místu, kde je Lara s Laimou. „Vrátím se za chvíli.“ Prohodím směrem k nim, než s dráčkem v náručí odcházím na pokoje. Mezi cedulkami se jmény na dveřích na chvíli zapřemýšlím, než si vzpomenu na Erdenovo proslov. „Jsi Chloé viď?“ ujistím se, než zamířím do správných dveří. Doufám, že bude odemčeno, ale pokud ne, pokusím si s tím poradit s kapesním nožíkem, snažím se však neponičit zámek. (5+2) Při nejhorším můžu doběhnout zpátky pro jistou Bunmi. „Tohle je tvoje postel?“ optám se dívky. Pokud to potvrdí, opatrně jí na ní položím. Chvíli zaváhám, ale pak se přeci jen zeptám. „Chceš.. abych tu chvíli zůstala, než usneš?“Pokud odpoví záporně, popřeji jí dobrou noc a půjdu zpátky. Pokud bude chtít společnost, sednu si vedle postele a něžně jí hladím po hřbetě. | ||
| |||
 | Jsme si kvit Společenská místnost Emil mi objasňuje, jak to má se zpěvem. Přikývnu a usrknu si z koly. Když řekne, že mám ještě čím překvapit, zakroutím hlavou. Dokonce mu přitakává i Eddie. „Myslím, že už nemám čím..“ pousměji se. Už ze mě viděli všechno a to doslova. Moje rozpačité vysvětlování, co jsem vlastně pohnojil asi nebylo dostatečné, nebo to Eddie vidí jinak. To myslíš tu pusu? Přikývnu a podívám se do své skleničky. Když přistoupí blíže, zvednu k němu pohled a překvapeně zamrkám, když pochopím, o co tu jde. Přeběhne mi mráz po zádech, když se naše rty setkají. Polibek je něžný, ačkoliv trochu hravý. Sleduji, jak se oddaluje a snažím se v jeho tváři vyčíst důvod, proč se zrovna tohle stalo. Když řekne, že jsme si momentálně kvit a mrkne na mě, tak nějak si dám vše dohromady. „Jo, jasně… tak“ snažím se ze sebe dostat kloudnou větu, ale moc mi to nejde. Hlavně mu proboha neděkuj… Snažím se nemyslet na to, jak mě momentálně brní celé tělo a srdce mi buší až v krku. Jeho pozornost na okamžik zaujme rozhovor mezi Lokim a Emilem, což mi dává alespoň šanci se vzpamatovat. Prohlížím si jej a přemýšlím. Líbí se mu Emil, ale stejně byl naštvaný, že jsem si večer po polibku dotáhnul na pokoj někoho jiného… Pak, když se tedy usmíříme, dá mi znovu pusu a… měl bych ho už pustit z hlavy, pro něj to nic neznamená, to jenom já jsem takovej cíťa… Chvíli mi trvá uvědomit si, že na mě mluví. Že reaguje na větu, kterou jsem řekl před chvílí. Zatřesu hlavou, abych se dostal zpátky do reality. „Schopnost? Jo no, asi umím vytvářet něco jako iluze. Nevím jak velký to má rozsah, ale v jeskyni se mi povedlo, že nás ti pavouci na chvíli neviděli.. bohužel nás furt slyšeli.“ Odpovím na jeho otázku a pousměji se. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | U Baru společenka Emil se toho očividně nebojí a už mi úplně jasně naznačuje, co má v plánu. Na jednu stranu mě těší, že se ani nemusím moc snažit, abych sklidil prvotřídní ovoce, na druhou stranu mě to snažení baví. Ale asi nebude na škodu pro jednou být ten dobývaný, vlastně i to je celkem zábava. Hm, že bych začal dělat drahoty?.. „Co se týče zkoušení, tak zpívat určitě nebudu, na to jsou tu určitě vhodnější adepti..“ řeknu pobaveně a mrknu na něj. Ne, že bych nepochopil jeho narážku, jen mě to prostě baví. Jeho další slova mě opět donutí se usmát. Mluvit o tom jako o svém koníčku je věta, která by seděla na mě. Dokážu si představit, že tenhle milovník přivedl do rozpaků nemálo stydlivých povah. „Umění říkáš? Tak to musíš být mistr v oboru.“ Když se mě zeptá, jestli chci dolít, přikývnu a podám mu skleničku. Přikloním se blíže, aby můj dech ucítil až na krku a potichu promluvím. „Výběr drinku nechám opět na tobě.“ poté se zase vzdálím a uculím se. Lyla je soběstačná žena, o čemž jsem nikdy nepochyboval, a mojí nabídku pomoci zdvořile odmítá. Přestávám se divit, že jí ještě nikdo neulovil. Tahle slečna je opravdu charismatická a zaslouží si zacházení jako s princeznou. Uvidíme, jak si ve svých snahách povede Isaac. Rozhovor přešel k sourozencům a Iz se ptá i na mojí rodinu. „No mám starší sestru, někde…Cleo, od dětství jsem jí neviděl. Podle posledních zdrojů založila rodinu někde v Evropě. Jak to s ní dopadlo po výboji netuším.“ pokrčím rameny. Isaac ještě vyplodí svojí představu dokonalého vztahu a já jsem rád, že se tato otázka ke mně nedostala. Poté mi vybírá cíl. Emila zavrhne rovnou pod záminkou, že by to nebyla výzva, což se mu nedá vytknout. Lyla mě povzbuzuje a já si pečlivě prohlédnu modrovláska. Že je to krasavec se mu nedá vytknout, nicméně moje šance dost pokulhávají, když ho vidím políbit blonďáka vedle. „Mám takovej dojem, že už je pozdě.“ podotknu k Isaacovi a hlavou pokynu jejich směrem. Nicméně se zájmem čekám, koho pan dohazovač vybere barmance. | ||
| |||
 | Sny, vzpomínky a plynoucí konverzace Holtgast, společenská místnost V místnosti je najednou mnohem více rušno, James vyzívá všechny ať se přidají k muzice, zpěvem nebo hrou na nástroj a zní to jako skvělý plán na příjemný večer. Lea mu dokonce odpoví, že může maximálně zatancovat. Ano! „To můžeme později obě, žádné hudební nadání jsem do vínku nedostala.“ Zatím se ale s Laimou pokračuji v hovoru a jejích snech. „Hm, zamotané sny se vzpomínkami, to je trochu větší oříšek, ale stejně bych šla podobnou cestou jako jsem říkala, přepis se dá dělat i na vzpomínkách, protože už to není realita, kterou bys žila, ale je pravda, že je to běh na dlouhou trať. Nějaké rychlejší řešení…no, určitě by ses mohla zeptat někoho, kdo umí například ovlivňovat vodu, aby ti připravil něco jako „lektvar na spaní“, nebo tady určitě budou i obyčejné prášky na spaní, ale nevím, jestli by to stačilo. Případně by ti mohl nějaký zkušený telepat s tvým svolením vklouznout do snů a tam je upravit, ale myslím, že tahle by sis upravila vzpomínky trvale, a to nevím, jestli chceš…“ Otázka snů a jejich vlivu na lidskou psychiku je opravdu zajímavá, je potřeba myslet i na pozitivnější věci, jinak se mnou opravdu nebude zábava. Když položím svou otázku na předchozí život Lea se odmlčí, uvědomuju si, že něco se na světlo již vytáhlo předchozí večer a chápu, že odpovídat nechce. Trochu mě ale zamrzí, že jsem otázku vůbec položila, mohla jsem se alespoň trochu zamyslet a podle toho konat. Za chvíli se navíc vzdaluje postarat se o malé dráče. „Jé, Vilnius, Litva, vidíš, my jsme vlastně byly sousedky, jenom nás dělilo moře.“ Na chvíli se také zasním a pokývu hlavou. „Ano, někdy bych také byla raději na té nejnudnější přednášce, jen si něco zapisovala a nemusela nic řešit.“ Naštěstí jsme vyrušeny a můžeme se od tohoto tématu vzdálit. Ano, chtěla jsem se o ostatních dovědět víc, ale moc se to nepovedlo, za tohle by mě na fakultě nepochválili. Um, asi nevíš, kdo je ten zrzek, co? „To je…Loki, viděla jsem ho, když byl v našem sanktu v Praze. Chceš se jít seznámit?“ | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1