Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 |
| ||
| |||
 | Sny zlé a špatné1. listopadu Brzy se s Larou ocitáme samy, když nás opouští i Lea, která se jde věnovat zase dalším lidem. Mezitím se Lara pokouší najít řešení pro mé noční můry. Vyslechla jsem si její rady, zatímco jsem upíjela ze své minerálky. Neměla zrovna výraznou chuť, ale aspoň jsem tu neseděla nasucho. A aspoň byla trochu perlivá. "No, můžu se o to pokusit," začala jsem s trošku skeptickým výrazem ve tváři. "Ale jak je to pomíchané s těmi vzpomínkami, ještě tak čerstvými, tak si nejsem jistá, jestli to vůbec bude možné takhle úplně "přepsat", víš? Ale jestli na to máš nějaké cvičení nebo techniky, ráda bych se je naučila, protože i když tohle přejde, určitě se to bude hodit v budoucnu." Teď sice asi nebyla úplně vhodná chvíle na nějaké meditace nebo dechové techniky nebo nějaké mentální cvičení, ale tak třeba zítra nebo pozítří, když bude čas. "Ale... no..." V mém hlase se objevila trochu nejistota. "No, nevíš, jestli není něco, co by mohlo udělat bezesný spánek? Aspoň dočasně? Protože dneska spát asi úplně nedokážu, když vím, co mě čeká, a nerada bych byla pro ostatní přítěží a tréninku i na misích." Potřebovala jsem něco s rychlým účinkem. Čím déle bude tento stav pokračovat, v o to horším stavu se budu nacházet já. Následně jsem se však nechala rozptýlit její další otázkou. Na chviličku jsem se musela zamyslet, jestli mám opravdu říct všechno. Co bych ale skrývala? "No, úplně před apokalypsou jsem studovala biochemii na univerzitě ve Vilniusu. Ale Bratrstvo mě uneslo ještě nějakou dobu před Výbojem, takže jsem si z toho studia zas až tolik neužila." Se smutným výrazem jsem sklopila hlavu k zemi, jak jsem se na chvíli ponořila do jiných vzpomínek. "Docela mi ten život předtím chybí. Nebylo zrovna nejpříjemnější zjistit, že se svět tak změnil a že i když se mi povede utéct, tak už se můj život nevrátí zpátky. A to nejenom kvůli mým schopnostem. Ale chybí mi studijní večery, chybí mi kreslení si při přednáškách, poslouchání hudby s kamarádkou z Erasmu... Ale co, život musí jít dál," pokrčila jsem rameny nakonec. Musíme, protože vzdát se je nyní nepřijatelné. Ne, když je svět v takovém stavu a pohybují se po něm takové organizace jako Bratrstvo s těmi nestvůrami v lidské kůži. Z jakékoliv další konverzace mě vyruší přicházející zrzek, který záhy zapaluje Mikkelův skicák. A hele, skoro jsem si ani blonďáka nevšimla, že tu vůbec je. Tedy, ne že bych ho tu taky nějak hledala. Ale zalezl si na pěkné místo a něco si čmáral. Takže tady určitě nějaký skicák najdou i pro mě, ne? napadlo mě hned. Snad jo, snad jo. Už dlouho jsem nic nekreslila. Od té doby, co jsem byla unesena. "Um, asi nevíš, kdo je ten zrzek, co?" zeptám se zvědavě Lary. Kladnou odpověď od ní neočekávám, nemohla jsem se však nezeptat. Ještě chvíli jsem se na něj dívala než jsem pohled stočila zpátky ke svému úžasnému drinku a pozornost plně zpět k fialovovlásce. | ||
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
Vybrané kočičí způsoby Knihovna, Pevnost Triskelion "Spíše unavená, utahaná a nepromyšlená, ale... No, můžeme dělat jako bych nic neřekla," povzdechnu si, pocit, že jsem celý ten rozhovor tímhle pokazila mnou prostoupí tak rychle a náhle až to zabolí. V další chvíli už ovšem stojím na nohách a můžeme tohle téma opustit a odejít od něj - doslova. Tedy pokud přinutím nohy k pohybu vzhledem k pocitu jako by mi kolovala v žilách namísto krve koncentrovaná únava. | ||
| |||
 | Temnota či domácí kočka? Co se hraběte týkalo, netušil jsem jestli jsem to pochopil dobře, možná jen problém byl na mé straně... "Z toho si nic. Tvá myšlenka určitě byla čistá." pokusil jsem se jí trochu v tomhle podpořit, protože jsem nechtěl aby si cítila nějak trapně či tak podobně, že nevyšel jí třeba pokus o vtip, či tak podobně. Sám vím moc dobře kolikrát se to stalo mě a není to nikdy moc dobrý pocit posléze. Nicméně co se mé pomoci ohledně vstávání týkalo, bylo už přijala mnohem lépe než prve. Což vyvolalo nepatrný úsměv v mé tváři, který poté ještě o něco zvětší se, když Liška pronese ona slova o bolesti svalů. "Za sebe můžu říci, že prozatím nemám v plánu nic, a za ostatní vedoucí mluvit nemohu. Plus tento den ještě neskončil a kdo ví, jaký se nakonec vyvrbí plán zítřka..." zaculím se maličko přitom, kterak jsme se vydal knihovnou, hledajíc trochu pohodlnější usazení se. K čemuž se dopracujeme poměrně v krátké chvilce. S jistým úsměvem jsem pozoroval okamžik, jak ´skládala´ se do jednoho z křesílek. Bylo to vskutku... zajímavé. No Stín měl ohledně toho trochu jinou představu a vizi. Černý panter šel samozřejmě s námi a jakmile se ona usadila, došel k ní, opřel se předními tlapama o nábytek a svůj čumák jemně snažil se protlačil mezi jejími zvednutými nohami, stejně jako i poté zbytek své hlavy, jen aby se dostal blíže k ní. Jeho cíl byl její obličej, ke kterému strkal dále něžně svůj čumák než jeho růžový jazyk něžně olízne její tvář. Pocit to byl teplý, jemný ale chyběli tomu typické sliny, které by po takovém olíznutí zůstali. "Kde zůstali tvoje způsoby?" ´pokárám´ lehce zhmotnělou temnotu, když sám osazuji se do druhého, který ještě maličko přitáhnu si i blíže. Černý panter se otočí mým směrem a maličko stáhne, ale pořád zůstával vměstnaný u ní, kde nakonec uvalil se na jejím klině. | ||
| |||
 | Bar Společenská místnost Pozorně si prohlédnu ty, které Lyla zmiňuje. James, Nikolai, Emil, trojice chlapců, kteří pravděpodobně neřeknou ne a užijí si trochu nezávazné zábavy? Vlastně nám drahá Lyla hezkými slovy sdělila, kdo tu je děvkař. No, když je tak pozoruji, tak mě to vlastně nijak nepřekvapuje. James se už několikrát ukázal jako hlasitá voda a párty člověk, Emil tu mrká na skoro každého, kdo jen projde kolem a Nikolai - no toho mám stále zafixovaného z jeho snahy nás zachránit. Do něj bych na první pohled neřekl, že bude tak volnomyšlenkářský, spíš bych ho tipoval na loajálního, monogamního partnera, ale - ale já tyhle lidi ještě musím poznat a první dojem může klamat. "A ze slečen tu žádná taková není? Ne, vlastně špatně řečeno, nikdo nechce holku, co dá každýmu. V tom máte vy holky fakt nevýhodu, takže mi vlastně radši nic dalšího neříkej, poznám sám." Ono by bylo nefér po Lyle chtít, ať nějakou z holek takhle vyoutuje, holky to všeobecně prostě berou hůř. "Bráchu? Asi v kuchyni. Ne, netuším, asi si našel nějakou lepší zábavu, párty a společnost mu nikdy moc nešla. Co bylo potřeba, jsme si řekli, zbytek je meh, prostě žije a hotovo." Pokrčím rameny a dám si další lok svého piva, které opovážlivě dochází. "Víš co, mám ho rád, protože to je můj bratr, ale trávit s ním čas nemusím. Někdy je trochu víc intenzivní. Což možná chápeš?" Mávnu rukou směrem k Jamesovi, pak ale dloubnu do Abyho, který vypadá ztracen v pokukování po Emilovi. "Co ty, tys měl sourozence?" Máme se o sobě něco dozvědět, ne? O takové Lyle toho víme už spoustu, třeba to, že nikdy nikoho neměla. To je docela...hustý, opět první dojem klame. Fakt bych řekl, že tahle holka, co teď uklízí bordel za barem, si už někdy vrzla. Kolik jí tak je, šestnáct, sedmnáct? Okey, apokalypsa jí to páření se asi trochu překazila, tady má ale furt dost na výběr. Pokud tedy nemá moc vysoký nároky, což ale zas tak nevypadá. Prostě vlastně jen někoho, kdo jí bude mít rád? To se taky spokojí s málem. Jenže u tohohle to vlastně končí a začíná, ne? "Já bych rád někoho, s kým si budu rozumět, budeme se respektovat, budeme mít společný pohled na život a někam se navzájem posouvat. Jsem zjistil, že mnohdy to.. mít rád, nestačí." Teď mluvím jak velká a zkušený chlápek, ale jo, život mě stihl nějaký věci naučit. Vlastně třeba i to, že vztahy jen do postele taky nejsou tak jednoduché a nezávazné, jak se může zdát. Všichni ještě zvládají sledovat konverzace okolo, mě už ale do hlavy trochu leze to jedno pivo a většina nových tváří se mi tu jen míhá a míhá. Jo, pár jich přišlo, pár zase zmizelo, támhleten dokonce hraje můj oblíbený song. Skvěle. Na moment se zaposlouchám do známých slov, podupuji si do rytmu a vlastně je to tu docela fajn. Ale zpátky do reality! "Takže, Abayomi, mám ti tedy někoho vybrat? Na támhle toho zapomeň, to by bylo moc easy." Ukážu na Emila. Tam by stačila jedna věta a pánové by se vypařili, to v žádném případě. "Takže...." Začnu se rozhlížet kolem, hledám někoho, kdo - hledám někoho. Neznám tu vůbec nikoho, takže je to vlastně úplně, ale úplně jedno. "Tak co třeba ten modrovlásek támhle? Šlo by to?" Výběr je to zcela náhodný, tak uvidíme, zda-li Aby ukáže, co všechno v sobě má. "Co ty, chceš taky někoho najít?" Zašklebím se na Lylu a natáhnu se pro další pivo. Oujé, tohle bude zábava! | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Společenská místnost Val "To jsou oboje velmi dobré otázky." Jak nás vždy najdou a kdo to vlastně zajal Dragostana. Můžeme mít teorie, můžeme se dohadovat, co je více či méně pravděpodobné, zatím ale odpověď nemáme. "Zítra to budeme řešit. Hlavně to s Dragostanem, snad si něco pamatuje a....i ti dva by mohli něco vědět." Chlapec tu už není, malá holčička, snad jakoby tušila, že o ní hovoříme, mizí kdesi za barem ve formě malého dráčka. Naštěstí ne na dlouho, o dívenku je brzy dobře postaráno. Já sám bych jim nejradši začal otázky klást ještě dnes večer, uvědomuji si ale, jak jsou všichni unavení. Zítra na to bude čas. Snad. "Ale ano, asi si musíme zvyknout na to, že...nás je více. A že se staré pořádky mění." Pokrčím rameny. Také mi to není dvakrát příjemné, musím být mnohem více ve střehu, musím si dávat pozor na každého, protože každý může být novou, nečekanou hrozbou, ale - ale alespoň nás je více. "V množství je ale výhoda a je vlastně dobré vědět, že nás je stále dost." Dost z celého světa? Pouhý zlomek. Ale...ale alespoň něco. Alespoň někdo. Bylo by jednoduché se s Valerii dát do rozhovoru na nějaké z "pracovních" témat, vlastně bych rád slyšel nějaké její názory na to, co se dělo, ale tohle má být večírek, zábava a ona vypadá, že by potřebovala spíše nějaké odreagování než neustálé řešení strastí obyčejného života. Jen ještě chvíli, jen ještě co se stalo u nich... Takhle to je lepší než z nějakého hlášení... Valerie začne mluvit, zmíní Lokiho a Loki samotný zrovna přichází, v Nikolaiově doprovodu do společenské místnosti. To bylo rychlé. Rád ho vidím, samozřejmě, jsem ale ve střehu. Ano, je tu spousta nováčků, v tuhle chvíli ale za největší možnou hrozbu považuji Lokiho. Možná to není spravedlivé, je to ale potřebné. Nemůžeme vědět, co od něj čekat, nemůžeme vědět, co na něj kdy přijde i to, zda je to skutečně on. V mysli, především. Loki se ale chová jako Loki. Jakoby se vůbec nic nedělo, jakoby nezažil to, co musel zažít. Přijde, pozdraví, zapálí Mikkelovi věci. Vše je v pořádku? Alespoň prozatím. Navíc nebudu jediný kdo...kdo ho hlídá. Jsem si tím jist. Loki, očividně velmi unavený Nikolai, Oren, James, který se už konečně ukázal a cosi povídá v hudebním koutku. Valerie, která s každou novou přítomností známého člověka pookřává a pookřává. "Můžeme." Pousměji se na dívku a sám vykročím trochu vpřed, abychom se dostali blíže zdroji zábavy. Já sice neuslyším jediné písně, jediného slova, ale pro mě ta zábava není, já to bez ní zvládnu. Ať si všichni užijí a trochu se odreagují, ať aspoň na moment zapomenou na to, co bylo a co ještě bude. Ať jsou s přáteli a přátelé si tvoří. Já budu zatím hlídat, kontrolovat, dohlížet na jejich bezpečí. Však v tom Erden nemusí být zcela sám. "Jdi je všechny pozdravit, Valerie. Loki určitě taky rád uvítá...známou tvář." Kývnu na blondýnku, nerad bych jí zdržoval od společnosti ostatních. | ||
| |||
|
Hrábě Temnot a Vidle Světla! Knihovna, Pevnost "Přesně tak, a to je věc, kterou bys určitě nechtěl mít na svědomí," odkývnu to s vážným tónem hlasu, ačkoliv výraz v mé tváři tomu neodpovídá na kolik nedokážu potlačit úsměv na kolik mne potěší, že mě v tom Callum nenechal samotnou. | ||
| |||
| Hrabě či hrÁbě...? To co řekla o pomstě, nemohl jsem jinak než se tomu decentně trochu uchechnout. "Dobrá, v tom případě budu si to pamatovat, že s tebou přijde i velké, nezměrné zlo." řeknu Lišce ještě k tomu s neskrývaným pobavením ve tváři, které říkalo, že rozhodně beru toto jako jistou formu vtipu, který rozhodl pobavil. Ostatně o tom ale už poměrně vypovídal můj úsměv ve tváři. Ani netuším, kdy naposled jsem se takto skutečně pobavil. Něco v sobě skutečně měla. Jisté osobité kouzlo, kouzlo duše. Yoda? Uhm... zřejmě myslí toho malého, ušatého mužíčka z těch starých filmů. Sám, neviděl jsem ani jediný neboť scifi tématika nebyla zrovna můj šálek čaje, ale nebyl jsem až takový buran aby si reference nemohl přiřadit k různé pop kultuře. Byť nezajímal jsem se o to téma celkově, neznamenalo to, že bych si nedržel alespoň částečný přehled. Nicméně, byl jsem rád za to, že pochopila co těmi slovy chtěl básník vlastně říci. "Vždy je důležité vnímat alespoň tu trochu dobra. Světlo pak najde si cestu i v té největší temnotě. A když ne, vždycky najde se někdo kdo tě tou temnotou může provést zase zpátky ku světlu." uzavřu toto téma s nepatrným kývnutím. Když Liška zmíní jisté ´klišé´ o květinách, musím se tomu více pousmát. "Vůbec tě to nemusí trápit. Myslím, že to bylo hezké." řeknu k jejím slovům lehce uznale. Je důležité připomínat si takové věci. Nejenom aby nebyly zapomenuty, ale ulehčili našim myslím. Mezitím Stín samotný, nehnul se příliš ze svého místa. Stále zůstával u Lišky a jen snad, pozvedl hlavu, rudé oči netrpělivě sledujíc dívku, kdy jej její ručka začne znovu hladit. A jelikož si zřejmě postavil vlastní hlavu, sám se svou černou hlavou vnucoval pod její ruku. Možná i lehce jeho packa nepatrně do dívky strčila měkkými polštářky, aby se tak připomněl. Nicméně její přirovnání mé osoby k transylvánskému knížeti, o kterém byla napsána kniha, stejně jako její slova o pavoučích špionech donutí mě se více usmát. Kdo ví, jak ten příběh skutečně začal, třeba to byl jenom další nepochopený Nadaný, stejně jako my ostatní. "Nejsem žádný Hrabě, na to je třeba honosného sídla a tlupy poddaných... budu... rád, když zůstaneš prostě u mého jména..." řeknu možná i maličko rozpačitěji. Spíše byla to slova, která pronesl jsem, protože jsem pořádně netušil, co bych jí na to měl odpovědět. Ještě pořádně mi vlastně nikdo přezdívku nikdy nedal, takže tohle je takový maličký ´poprvé´, když nepočítá se obecný titul Temného Pána. Nad jejíma dalšími slovy ohledně sezení maličko zamrkám.. oh, samozřejmě! Jak jsem to jen mohl dovolit... nejprve najdu jí tu skoro spící na zemi a pak konverzujeme tu opět zase skoro usazeni na zemi. "Oh, samozřejmě... promiň, nějak mi to nedošlo. Ovšem, že se můžeme usadit někam, kde to bude pohodlnější.." řeknu dále a jak pronesl jsem ta slova, pozvolna postavil jsem se, a s předáním své hole do druhé ruky, nabídnul jsem jí svou ruku coby jistou pomoc se vstáváním podruhé za tento večer. Kam budou naše další kroky směřovat ponechával jsem čistě na ní. Myslím ale, že tu v knihovně najdou se křesílka či pohodlné židle kam mohli bychom se přesunout, či pokud chce změnit místo pobytu, též bych se tomu nijak nebránil. | ||
| |||
 | U Baru společenka Bylo mi potěším tě obsloužit. Pousměji se na veselého Emila, který mi šarmantně donesl pití. Jeho chování dost jasně naznačuje, že by na dnešek ocenil i jinou zábavu, než pití. Uvidíme, co večer přinese. „Hm, pití vikingů, zajímavá volba. Třeba to dnes taky zkusím.“ dodám na jeho výběr drinku. Když dá důraz na slovo „pobavil“, zasměju se. „Pro zábavu je tu prostoru dost, zdá se. Otázka je, co přesně si představuješ.“ Lehce kmitnu obočím jeho směrem. Přiznávám, že tahle hra mě vcelku baví. Jeho pozornost se však upíná na hlouček kousek dál, a ta moje zase na roztomilou barmanku a ukecaného Isaaca. Což samozřejmě nevadí, určitě se k rozhovoru můžeme kdykoliv vrátit. Isaac dává jasně najevo, že pokud má někdo problém s jeho upřímností, tak je mu to jedno. Považuje to za problém ostatních, ne jeho. To by se dalo zapsat jako recept pro šťastný život. Uznale kývnu hlavou. Lyla na mojí historku reaguje pobaveně, ale možná si vzala trochu osobně to, že dotyčný byl z Ameriky. „Řekl bych, že na národnosti až tak nesejde, blbci jsou prostě všude.“ dodám a mrknu na ní. Jako netvrdím, že bych věděla lépe, ale znalost toho, kdy držet pusu a tvářit se moudře, se hodí taky. „To souhlasím.“ Věnuji jí úsměv. Na Isaacovo vybídnutí mi Lyla shrne nejsnadnější cíle pro společně strávenou noc a taky dodá, koho bych zkoušet vůbec neměl. „Díky za tip, určitě se hodí.“ odpovím mile. Z rozhovoru barmanku na moment vytrhne dění pod barem a spoušť, kterou musí nedobrovolně uklízet sama. „Potřebuješ pomoci?“ zeptám se gentlemansky. Isaac využívá tématu a optá se, jaký typ má právě Lyla. Její překvapující odpověď spojená s tím, že ještě „žádný nebyl ten pravý“ je fascinující. Je sice fakt, že je ještě docela mladá, ale vsadím se, že zájemců musí být spoustu. Co si budeme nalhávat, jeden právě sedí před ní u baru. A opět dostanu pobídnutí k tomu, abych si někoho vybral. „Já myslel, že to ty mi máš někoho vybrat, když sis mě chtěl vyzkoušet bez uspávací šipky.“ odpovím pobaveně na pobízení. | ||
255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1