Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
Otázka existence temné hmoty Pevnost, knihovna "Ne, já... Jen... Nejsem ve své kůži," reaguji překotně na omluvu, nezapírám ani nezastírám očividné. Kousnu se do vnitřku rtu, dále to ovšem už nerozebírám díky dění kolem Callumova stínového společníka, ke kterému jsem si odvážně přidřepla. Skutečný... Opravdu je, rozhodně tak působí na dotek. Je to tak moc... Zvláštní pocit, není to jen srst, chybí tam živočišné teplo, ale přesto pokud bych zavřela oči, rozhodně bych neřekla, že se dotýkám něčeho umělého, neživého... Nos mi mimoděk zacuká, když nasaji pachy v bezprostřední blízkosti rudookého Stína a vzápětí se ve mne zatají dech, jakmile pohne hlavou mým směrem a vrazí mi ji pod ruku. | ||
| |||
 | Panter a Liška Jest pravdou, že mohl jsem jí na to nějak upozornit, či připravit, a soudě dle toho jak reagovala, jsem zřejmě měl. Zapomínám na to, že někteří si stále nezvykli na to, že jejich životy jsou poněkud jinačí, jakoby jedné katastrofy nebylo málo... možná i maličko připomene mi to jistý, nedávný zážitek z jídelny z jedním z nových tvářích, kdy přistála mi v obličeji česneková bageta. Možná měl bych začít brát v potaz i to, že někteří nevidí tohle jako jisté ´dary´ či požehnání a sám musím uznat, že některé dovednosti mohou skutečně vzbuzovat ústu, respekt, ale stejně tak i strach... "Je suis désolé... promiň, nechtěl, nemínil jsem tě tím nikterak vyděsit." omluvím se jí za toto překvapení měkce. Její reakci, když uvědomí si, že stvoření před ní, nechová se nijak agresivně a strach poněkud vystřídali jisté překvapení, musím se maličko pousmáti. Byla... byla vážně takhle roztomilá. "Je skutečný stejně tak jako ty či já." ujistím jí měkce. Stejně jako poté lehce kývnu k její otázce, zdali se jej může dotknout. Samozřejmě tohle rozhodnutí nebylo tak úplně na mě, nebo alespoň bylo jen částečně mé, ale když viděl jsem, kterak panter sám natáhne hlavu k její ruce. Prvně jeho čumák dotkne se konečků prstů, skoro jakoby je očichával. Jeho čumák, byl kupodivu teplý. Dále pak skloní hlavu trochu, možná i lehce nastaví jí, aby jej její prsty mohli pohladit. Jeho kožich byl jistou ´směsí´ chlupů a jakoby něčeho dalšího, ovšem nikoliv ve špatném smyslu. Tvořilo to zajímavě příjemnou kombinaci. Po několika nesmělých dotecích, se jeho hlava otočí zase jejím směrem a panter sám vnutí se jí do přízně a též i rukou. Její otázka je zajímavá. Dřepnu si též vedle nich, opírajíc se přitom o svou hůl. "Jak jsem již řekl, je to můj společník. Podoba, po které moje mysl sáhne vždy, kdykoliv může bez sebemenšího zaváhání co si jen dokážu vzpomenout. Což už je skutečně nějaký ten čas. Objevil jsem své dary ještě před katastrofou a měl jsem tak větší, delší možnost se s nimi žít." začnu s melodickým vyprávěním. "On, ze všech mých výtvorů, které jsem kdy stvořil, z mě nevysvětlitelných důvodů jakoby začínal získat vlastní vědomí... možná se mi tak Temnota snaží říci, že nikdo není na tomhle světě tak úplně sám, jak se na první pohled zdá..." pokračuji dále stejným melodickým tónem. "A též, vidím, kdykoliv má možnost, kterak doprošuje se o pozornost." řeknu nakonec s lehkým úsměvem. | ||
| |||
 | Sama Pevnost Holtgast, tréninkové prostory, 1. listopadu Eddie se nakonec rozhodl pro společnost. “Díky za vodu,” vrátila jsem mu ještě lahev. “A jinak… Mia,” kývla jsem na něj i Bledulku, ale ruku jsem jim nepodala. Mikkelova poznámka, že má podobný problém, mě donutila odfrknout pobavením. To je fakt překvapení. Bledule pak zmizela chvilku po klucích. A já zůstala zase sama. Chvíli jsem ještě odpočívala, než jsem se zvedla. Boty jsem hodila stranou a postavila se k pytli, u kterého předtím trénoval Mikkel. Nikdy jsem se tolik nevěnovala podobným druhům boje. Přišlo mi, že to nemá smysl. Ale teď… Znalosti základní techniky jsem měla díky místním tréninkům, ale žádná sláva to nebyla. A i teď to nestálo za řeč. (2, 4, 4) Ubohé plácání do pytle bolelo spíš mě, než by se pytel vůbec pohnul. Můj vztek ale rostl. A ten pytel za to nakonec vůbec nemohl. Štvalo mě to všechno. Celá ta podělaná mise! A proč zrovna Nika! Richarda by možná taková škoda nebyla, narcis jeden. Bude mi to dlouho předhazovat. A já… Já na to nemůžu ani nic říct, protože bude mít pravdu. Byla jsem totální kráva, co to úplně posrala… Vztek se nakonec neukázal marnou motivací a s polohlasnými výkřiky, které byly naplněné zuřivostí, jsem pytli uštědřila další rány, ke konci už lepší a úspěšnější. (2, 8, 8) | ||
| |||
 | Od zábavy k hledání Pevnost Holtgast, společenka, 1. listopad
Uchichtla jsem se na Tarzanovo hravé dotčení k mé poznámce o jeho vlasech. Ale vylepšit by se to dalo. | ||
| |||
|
Stíny v rukávu a Liška v knihovně Pevnost, knihovna "Přesně, je to... Prostě něco známého, povědomého na rozdíl od všeho ostatního," souhlasím s Callumem, když mne ujistí, že na tom vlastně nic divného není. Nejsem si jistá, jestli je to jen milosrdná lež nebo to tak opravdu myslí, chci si myslet to druhé. Přeci jen, taky namísto večírku vyhledal ticho a klid v knihovně, tak... Přistihnu se, že nad věcmi opět příliš přemýšlím a přinutím se toho nechat. Dnes... Já nevím, jsem příliš roztěkaná, příliš... Příliš všechno. Měla bych se zastavit, dýchat, nechat věci plynout kolem sebe. Ovšem realita vypadá úplně jinak. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||