Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | Girls just wanna have fun Pevnost Holtgast; 1. listopadu, společenka různé Aljaška. Japonsko. Dvě místa, které Aurora zmíní, že byly jejím domovem, než přišla sem. Než ji chytili a zavřeli jako zvíře za mříže v ZOO. Pokrčím rameny, když se na stejnou otázku zeptá i mě. "Jsem jenom z Bostonu, Massachusetts. Teda byla jsem," opravím se. "Naposled, co jsem tam byla, to spíš byl jeden vybrakovaný barák za druhým, hromady šutrů a sem tam nějaký oheň. Nic, jak si pamatuju. Ale říkám si, že to tak bude vypadat i jinde." Teda ne že bych si předtím žila jako princeznička, ale tohle bylo něco úplně jinýho. "Todle sice není Aljaška, ani Japonsko, ale snad se ti bude líbit." Zazubím se na ní, když mi pochválí chvat, který jsem vytáhla na Bunmi. Možná, že to nebylo za těch nejlepších okolností, ale no tak, pochvala potěší. "Dík. Po Černé vdově je to můj oblíbený chvat." Na Bunmi se ovšem pousměju trochu jako děcko, které ví, že něco provedlo. "Jo, to bylo dost divný. Slušnej matroš, ale že bych z toho skákala radostí, to teda fakt ne. Příště bych si to docela ráda odpustila. A s tou zamilovaností...heh...nikdy jsem po klukovi až tak ujetě nebláznila, bylo to až k smíchu. No nic, pryč od toho. Na nás! I na všechny ostatní!" Napiju se piva, otřu si zbytek pěny s horního rtu a poslouchám vyprávění. "No, když přišel výboj, tak jsem žila s našima a ségrou. Spíš společné tréningy a podobně. Pak se to celé posralo. Zůstala jsem sama. Jako první mě našlo Bratrstvo." Nemělo smysl o tom mlčet, stejně by se dozvěděly, že já, Félix a Deepak jsme přišli od Bratrstva. "Byla jsem tam v prdeli, že mě to bylo úplně fuk, hlavně, že jsem vypadla. No, pak jsme se setkali s několika lidma odsud, dostala jsem trochu do držky a možnost začít znovu. Nejsem tady o moc dýl než vy." Poškrábu se na nose a znovu se napiju. "Hele, tak to prrr. Na vás budu cokoliv zkoušet jen na tréningu. Pokud mě zas někdo nedonutí si nedobrovolně šlehnout nějakého vílího prachu. Ok, ráda se peru pro zábavu, ale to obvykle bývá nacvičený. To už spíš se nechám přesvědčit na nějaký ten shotgunning." | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
O liškách a jiné zvířeně Pevnost - knihovna Rozpačitě si odkašlu, když mi Callum doporučí pro příště najít si přeci jen trochu pohodlnější místo k sezení, na okamžik sklopím pohled. "Uznávám, že tohle nebyl zrovna šťastný výběr pro odpočinek, zvláště po tak náročném dni," souhlasím s ním, "jen... Já nevím, v tu chvíli jsem se tu cítila tak dobře, že mi to přišlo jako dobrý nápad," pokusím se ospravedlnit, ani nevím proč mi záleží na tom, aby to věděl a sotva si to uvědomím, tak mi v tu chvíli přijde snad ještě hloupější, že to vůbec vysvětluji. "Ehm," povzdechnu si, "asi to zní trochu divně, co?" Jo, a tímhle jsi to rozhodně vylepšila. | ||
| |||
 | Další seznamování Chlévy -> pokoj -> společenská místnost Chlévy jsou v lepším pořádku než jsem očekával. Zvířata mají dost jídla, je vykydáno, uklizeno, vše podstatné hotovo. Na mě tu zbývají už jenom drobnosti, malé detaily, které dělám spíše pro potřebu klidu a ticha v hlavě. Ano, nemůžu vypnout úplně všechno, to z bezpečnostních důvodů nedělám nikdy, i tak je ale dobré na chvíli nevnímat všechny ty konverzace a slova.. Oáza klidu však není nekonečná, ne když si jsem vědom probíhající seznamovací párty nahoře. Stejně jako včerejšího dne mám pocit, že se tam alespoň na chvíli zastavit musím. Pozdravit, poznat, zjistit, kdo je kdo. Eliminovat hrozby? Konstantin se včera...eliminoval sám. I bez našich snah. Doufejme, že nic takového se už opakovat nebude. Před připojením se k uvítacím oslavám ještě zaběhnu do pokoje a dám si rychlou sprchu, abych ze sebe smysl veškeré důkazy práce ve chlévě. Cestou míjím i svou postel, která je dost lákavá, za dnešek jsem ještě neměl šanci si pořádně odpočinout a začínám to na sobě cítit, ale - ale ne, i socializace je jedna ze zdejších povinností, stejně jako úklid či trénink. Musím se tam objevit, i kdyby jenom na chvilinku, i kdyby jenom jako pasivní pozorovatel. Společenská místnost je plná nových tváří, ti staří známý se v té skupině neznámých skoro až ztrácejí. Vidím Blagdena, Orena, Valerii...kde je ale třeba takový James? Marisol a Naxiya? Lilian? Časy se mění. Tohle je teď budoucnost Triskelionu. Tohle jsou ještě ti, kteří jsou schopni se bavit, smát se, veselit. Kývnutím pozdravím všechny, kteří si mě všimnou, pak zamířím k baru. "Mohu tě poprosit o sklenici vody? Děkuji, Lylo." Pousměji se na dívku, která se ujala obsluhy u baru, což jí přináší pozornost mnohých. Já tu ale nijak dlouho okounět nehodlám, můj pohled padne na Valerii, která se sklenicí vína stojí opodál. V tomhle nejsem nejlepší... Ale...ale třeba můžeme stát v tichosti bok po boku. Někdy slova ani nejsou potřeba. "Všechno....v rámci možností v pořádku, Valerie?" A možná přeci jenom slova třeba budou. Možná se bez nich některé konverzace neobejdou. | ||
255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1