Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Bez omluv Společenská místnost Vlním skleničkou ve své ruce a pozoruji vyprchávající bublinky. Společenská místnost se pomalu začala plnit, ale organizátor stále nikde. Už jsem začal přemýšlet, jestli to radši opravdu nezabalím a nepůjdu na pokoj. Přece jenom, kytaristu už očividně měli. Z myšlenek mě vyrušil známý hlas. Zvednul jsem k němu pohled a pousmál jsem se trochu posmutněle. „Ale to nic, podělal jsem pár věcí, které jsem podělat nechtěl.“ Dodává, že si mě pak najde. „Kdyby si mě nenašel, šel jsem spát.“ Pousměji se na něj znovu. Pohled sklopím opět ke skleničce a na chvíli přestanu vnímat okolí. Ponořen do svých myšlenek, co všechno jsem mohl udělat jinak upínám pohled na tekutinu přelévající se od stěny ke stěně ve skleničce. Najednou je tu další hlas mluvící na mě. S údivem zvednu pohled a prohlédnu si postavu před sebou. „Eddie?..“ Myslel jsem, že se zlobí a měl na to právo. Čekal jsem, že se mi bude vyhýbat, ale on za mnou přišel. Pousměji se, když mi slíbí, že další omluvu ztrestá na tréningu. „Dobře, tak bez omluv.. hlavně, že se nezlobíš“ Když poznamená, že mi to sluší, trochu se začervenám. Takže rockovější styl se mu líbí.. to je dobrý vědět. Asi ho začnu nosit častěji.. „Děkuji.. tobě taky.“ odpovím a prohlédnu si kožešinu, kterou měl přes ramena. Třetí bod byla otázka, jak se mám. „No, teď už o dost lépe.“ Usměji se na něj o něco víc, mám taky lepší náladu než před chvílí. „A jak se máš ty?“ | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Vzhůru na párty Holtgast, kdesi v německu? ”Agni, mnohem lepší,” pousměju se na ní. Nechápu kterak ti lidé z východních tajg krví nacucané Evropy mohou vůbec plynule mluvit… a nezpřelámat si jazyk. | ||
| |||
36459901187.jpg){kind=icon} |
Společenka Dostane se mi celkem vřelého přivítání, takže si hned trochu oddychnu. Takovéhle hromadné seznamování vážně nemusím. A to že už nemusím hnout prstem co se příprav týče je plus. Na jeho odmítnutí tak jen přikývnu na srozumněnou. Zeptala jsem se stejně jen ze slušnosti. Párty jsem tedy nikdy organizovat nemusela ale mám pocit že víc už toho nepotřebuje. Alkohol bylo přeci to hlavní ne? Nějaká výzdoba už mi přijde jako druhořadá záležitost. Možná jsem to s tím vřelým přivítáním trochu přehnala. Přehodnotím trochu situaci když se Richard začne vyptávat co umím sotva vejdu do místnosti. To má být nějaký výslech? Tak mi to totiž vyznělo. Vždyť byl členem týmu ve Fargu, tak by měl mít asi nějakou tu představu ne? Je možné že byl zrovna z těch co měly plné ruce práce s tím wendigem takže neměl moc času řešit okolí. Zaženu pochmurný výraz a nahradím ho vlídným úsměvem. Pohledem těknu k baru a do ruky mi přiletí láhev japonské whisky (8). Ještě by to chtělo nějakou skleničku. Nejsem přece dobytek a nebudu pít rovnou z láhve. Soustředím se na sklenku ve stěně za barem, ale ta se ani nehne. Pokusím se o to několikrát (1, 2, 3), ale nakonec svoje snahy vzdávám. "Tak ne vždycky to vyjde" konstatuji zkroušeně. Ale láhev mám, a to je hlavní. Ukázka tak skončila jen polovičním úspěchem. "Taky se umím změnit..." přidám další věc ze svého krátkého seznamu. Když si vzpomenu co všechno vyjmenovala Anna že umí, přijde mi že toho nedokážu zase tak hodně. Nadšeně se usměji až se odhalí ostré tesáky "... no a další srandy. Ale ty asi nejsou úplně na předvádění" nadšený úsměv přejde v zlověstně krutý. "Leda by jsi teda vážně chtěl?" zapředu vyzývavě zlověstným tónem. Na jeho odpověď, která by zaručeně byla negativní, ale nečekám. Na kratičký okamžik se na něj zadívám ledově nenávistným pohledem, jako kdybych ho snad chtěla na místě vykuchat. K ničemu takovému samozrejmě nedojde, namísto toho ucítí nepříjemné štípnutí na čele (9+2). Jako kdyby ho někdo zblízka střelil gumičkou rovnou mezi oči. Zarudlá šmouha na jeho čele se zase rychle ztratí. Jen mrknu a zloba z mých očí je zase pryč. Opět jí nahradí rozzářené nadšení. Jako odpověď na moje tiché bědování že tu není dost holek se objeví hnědovláska. Ve vážně... poutavém outfitu. Zvláště ty minikraťásky jsou... mhmm... Nenápadně jí sleduji pohledem jak prochází kolem a míří rovnou k baru, kde do sebe bez řečí do kopne panáka. Uznale si pro sebe lehce přikývnu. Až takhle zhurta bych se do toho asi nepouštěla. Už se ho chci zeptat co tedy umí on když hned takhle vyzvídal, ale ani nemusím protože se k tomu dostane rovnou s odpovědí Blagdenovi. Usoudím že oba si taky dovedou pozměnit svoje tělo jak se jim zamane, stejně jako já. To by taky vysvětlovalo proč má Richard křídla. Blagden byl objektivně kus chlapa, jestli si tím pomohl schopností nebo ne jak se začali dohadovat s Bunmi. Je trochu nezvyk když je zase někdo vyšší než já. Celkem jsem si zvykla že mám u všech navrch. Přišlo mi jako naprostý nesmysl nepouštět se do nějakých změn jenom kvůli troše s nimy spojenou bolestí. Vážně slabošský názor, který bych od něj nečekala. Ale myslím že tady by se dalo ještě víc než kdekoliv jinde uplatnit pořekadlo "nesuď knihu podle obalu". Po tom co s ostatními přesunu k baru rovnou si naliju ať nejsem na suchu, když se do toho Lyla tak pustila. Láhev pak odložím zpátky na bar, lehce si přičichnu a napiju se. Rázem ucítím teplé pohlazení alkoholu ve tvářích. Už dlouho jsem nic nepila, tak si muset dávat pozor abych to nepřehnala. Připojí se další holky takže se 'poměr sil' trochu vyváží. Což mi jen zvedne náladu. Přitáhnou s sebou i holčinu u které bych řekla že je na podobné akce ještě dost malá, ale protože s ní nemám absolutně nic společného je mi to vlastně úplně jedno. Ať se stará někdo jiný. "Aurora" opětuji stručně její představení. "Jo, předtím na to vážně nebyl zrovna čas" souhlasím s úsměvem na její dokonalý popis událostí kdy jsme se poprvé potkaly. "Jsem z Aljašky, ale žila jsem dlouho i v Japonsku" řeknu po nejistém zaváhání jak mám vlastně odpovědět. "...a co ty?" navážu vzápětí Já se bez škrcení u pití obejdu... "Ta kravata co jsi Bun věnovala byla ale vážně ukázková" pochválím ji a lehce při tom pozvednu svoji sklenku. "Nic proti" mrknu na Bun, která to schytala, i když vlastně celou dobu byla na stejné straně. Nevnímala jsem úplně všechno co se tam v Zoo dělo, ale tenhle jejich střet mi neunikl. | ||