Začátek snad příjemného večera

Holtgast, společenská místnost

***

Dát si do těla

Holgast
Tréninkové prostory
modrovlas, harpie, bledule

Nejsem si jistý, kdo vyhrál.
Nejspíš… na tom ani nezáleží, mám jiné problémy.
Dolehne ke mě hlas a nezní jako ti dva.
Podívám se na dívku na napřímím se a otočím čelem k ní.
Soucit? Ovšemže, jsou na to tady zvyklí, ale stejně má ten zájem divnou pachuť v puse. Teď se budeme babrat v tom, že jsem slaboch a že je to vlastně v pořádku a že se stane a bla bla bla… není to vpořádku, nechci to rozebírat a nechci, aby mi někdo pomáhal.
Ale… když od sebe budu lidi odhánět, nikam se nic posune.
Párkrát se nadechnu.
“Budu vpořádku. Jen… bolest hlavy, nic víc.”
Možná bych to měl vzít z jiné stránky….
“Je to… problém s rozštěpenou osobností, prý. Občas… útočí vzpomínky, co nejsou mé vlastní. Pomohl mi telepat, ale… není to ono.” pokrčím rameny a vzhledem k tomu, že jsem se sotva zapotil a na extra trénink, asi si dojdu brzy pro oblečení, obléknu se a… nejspíš půjdu?

“Dobrý nápad s tím náramkem,” pochválím jí ještě.
Sám sobě bych uvěřil, že se chci kamarádit, alespoň jsem nezapomněl jak lichotit.
Letících projektilů si… nevšimnu (3), a několik mě jich zapálí na kůži. Syknu, pohledem hledající… modrou přiřadit k modré.
"Dávej pozor, kam to hážeš," vztekle zavrčím a mám chuť… udělat něco spravedlivého, ale… modrovlásek si sotva v zápalu boje všiml.
V souboji jeden proti jednomu jeho logiku plošných útoků nechápu. Ze vzteku si ještě jednou vrazím do pytle (2), leda mě to zase odmění bolestí.
Mám toho… tak akorát....
Nevadí, ty malé oděrky… podívám se na své ruce a zranění jsou pryč.
Hmm. Ani zarudlá kůže na hrudníku nezůstala.
To je… divné?
Vlastně, přísahal bych, že jsem měl oděrky i ve Fargu a než jsme se vrátili zpátky, byly pryč.
Natáhnu si triko, ramena a ruce zase schovám do brokátového, černo-zlatého, vypasovaného saka. Na chvilku si zajdu do šachovnice, kde si opláchnu obličej ve zdejší vodě a... seberu si nějaký kousek keře, který si strčím do kapsy. Nenechám ho umřít, postarám se, ať se mu pro mé potřeby daří (6).
Možná by nebylo od věci si připravit amulet, náhrdelník spletený ze semínek rostlin? Nezní to zle, jen najít někoho zručného, kdo mi něco podobného vytvoří.

Modrovlásek se ptá.
”Řekl bych, že by bylo trapné tady trčet celý večer, především když zítra má být trénink.” odpovím.
Na jednu stranu… migréna.
Na stranu druhou… s tou sviní se bude dělat špatně všechno, takže raději půjdu do společenské místnosti a zjistím si, jestli tady není nadaný, co by s tím dokázal pomoci. Bojím se, že na ošetřovně se dočkám leda prášků a ty nechci.
Navíc... není to tak špatné, jako když to propuklo. Stejně je to otravné.
“Proč se ptáš?” vrátím mu otázku a jsem zvědavý, co na to ostatní.

Seznamování

~~ Pevnost Holgast ~ společenská místnost ~~

Tak, aby se to nepletlo, máme tu nováčků jak much na kravinci. Jupí, další jména, co můžu zkoušet držet v hlavě.
Jak se jmenoval ten z cedulky?
Chevalier Matisse Auguste, pro přátele Matisse...
Jako na za-vo-la-nou! Yeah, to se mi líbí, když je štěstí unavené, sedne i na jelena. Hi-hi. Počkal jsem, až se ti dva doseznamují, přičemž jsem obešel kolem a zmapoval, co kde je. Lepší pak nebloudit.

Pak jsem zašel ke klukovi a usmál se na něj. “Nazdar, Matisse, já jsem Aaron a máme společný pokoj. Nechrápu, ale někdy mluvím ze spaní. Jsi na podání ruky, nebo objímání, nebo na sebe nechceš nechat sahat?” Lepší nechat tyhle věci v jeho režii, aby se necítil do ničeho hned tlačen.
Bylo na něm něco… Jakoby byl nervózní nebo dokonce zakřiknutý. ”Hele, kdybys cokoliv potřeboval… Tak nejsem zrovna dvakrát tvůj člověk, přišel jsem sem teprve včera. Ale jsou tu fajn lidi. Vím, že bejt na novém místě zcela sám je trošku děsivé. Hodně děsivé. Já měl taky strach.” Pořád ho mám, jen menší. “Odkud jsi? A jak ses sem dostal?”

Hádám, že když se rozpovídá, zmizí ten černej mrak, co má nad hlavou a prší mu z něj na hlavu. Kdyby ne, tak jsou jiné možnosti.

Haha, no

Holtgast, společenská místnost

Trénink

Holtgast, tréninkové prostory

Nové místo

Holtgast, společenská místnost

...

Holtgast
Chodby ~ Jídelna ~ Pokoj
Felix

”Být venku není rozsudek smrti, vlastně… pokud máš sebou nadaného, který ovládá atomickou transmutaci a mění vlastnosti předmětů, je možné ledacos proměnit v obyvatelné útočiště, ba dokonce základnu.” dodám jen k Erdenovu projevu ohledně opuštění Triskelionu. Na jeho myšlenku kývnu a drobně se pousměju.
"Hodně štěstí."

Nyní… chůze zpět a návrhy.
Vyslechnu si Felixův monolog.
“Turnaje jsou časté, ale zhruba jednou za týden, i častěji, máme… variabilní, týmové mise. Vlajky, akce venku, objevila se tu i mentální simulace bitvy od našeho Prastarého. Já jsem se zařekl, že mé tréninky budou zasvěcené teorii, spíš než praxi. U mě se budete vzdělávat, aby jste poznali co vlastně znamená být nadaným a dokázali se identifikovat se svými schopnostmi. Znali schopnosti ostatních a věděli, čeho mohou být naši nepřátelé schopni.” odpovím.
“Pokud jde o kontrolu, tyto schopnosti je obvykle zakázáno používat na ostatní členy, ale existují tréninky, kde je vyučující… povolí. I u sebe hodlám mít ukázky, ale nechci to vést jako běžné akce, kterých máme dost, pakliže si uvědomíš, že tréninky máme každý den.” vysvětlím.
“Rozhodně ale můžeš oslovit ostatní cvičitele, zajetí cíle s mocnými schopností kontroly by mohlo být zajímavé. Především pokud vybereme někoho, kdo kontrolu sám ovládá. Valerie je velmi nadaná na sugesci, jedna z nejlepších tady, její ostatní schopnosti z ní udělají velmi obtížný cíl pro zajetí. To samotné je s Lakshmi, ovládá feromony a je expertka v ovládání přírody. Zajmout ji, a její nohsledy v lese by mohl být extrémně těžký úkol. Mikkel... ne, toho ne.” zamyslím se.
“Budu o tom ještě sám přemýšlet, ale jak říkám, oslov Naxiyu, černošku s kudrnatými vlasy, Calluma, to je bledého učenec s delšími, tmavými vlasy, nebo Blagdena, vysokého a svalnatého muže s dready. ”

Dorazíme do jídelny, ale… jako by to Erden sám nezmínil, chuť na jídlo mě přejde. I na zábavu. Cítím, jako bych tam nepatřil.
Rozloučím se s Felixem a otočím se k odchodu rovnou ve dveřích. Jen Yevě vrátím úsměv a... o to víc semi chce na pokoj do samoty.
Proč mě mylšenky lidí osvalující její krásu štvou čím dál palčivěji? Proč mi záleží víc... na ni? Vidina toho, že bych... si s ní prostě jen do noci povídal a držel jí dokud neusne najednou není... nepřirozená.
Nesmím její sentimentality dík výkyvům hormonů zneužívat a... a nechat se svádět city. Domluvili jsem se, že budeme rodiči. Nic víc. To je... to je bezpečné.

Dorazím do svého pokoje a když se za mnou dveře zavřou… oddychnu si. Je tu tma. Milosrdná tma, ve které můžu na všechno zapomenout. Ale ani tady nemám oddych.
Musím si promluvit s Eyr a tak fenku pohlazením vzbudím. Je na čase.
“Eyr… musíme si 'promluvit' o Lokim, ano?”
Promluvit… nevím jak moc se to dá pochopit.
Přenosem myšlenek se jí snažím co nejlépe vysvětlit, jak se věci mají. Její páníček nebyl sám sebou, jako když má ona velký hlad, ví že to bolí a že kvůli tomu jedná jinak, než že by jednala kdyby hlad neměla. Může za to jeden zlý člověk, Loki nás teď už nemá rád, ale pracujeme na tom, aby… co nejdřív už hlad neměl a měl nás rád jako dřív (7).
Nedokážu si představit, jaký chaos to v její hlavě, proto se snažím jí sledovat (4) a odpovídat (4) na otázky a bolest, hned jak se objeví.
Je to… příšerně těžké téma.
Věděl jsem, že není hloupá, že jí to trápí… a že se stará. Dokáže se mnou fungovat, ale šťastná není, to vím. Otevírá to citlivé věci a po kamenném obličeji mi brzo začnou stékat slzy.
Poslední dobou se cítím, jako by mě schopnosti vůbec neposlouchaly. Utřu si rukávem tváře a… nechám ji být, v soukromí… vypořádat se s tím.

Sammy z toho nejspíš taky moc rozum nemá, ale… také to není žádná hloupá veverka a jedné věci rozumí téměř stejně dobře, jako já.
Strachu. A fakt je, že já i Eyr se velmi bojíme. O Lokiho. O sebe.

Také se mu pokusím telepaticky vysvětlit, že potřebuju s prací pomoct (2), povede se mi to až napodruhé a příjde mi… že to pochopil (8). Musí… vyrůst.
Vezmu ho do náručí a pomazlím se s ním, naposledy.
Už příliš dlouho byl mláďátkem, teď… teď už si nemůžu dovolit, aby byl dítě, kočka. Dostane své závazky a povinnosti, aby nám v knihovně vypomáhal. Brzy se rozkřikne, že v knihovně máme věci, ze kterých se dá přiučit… nebo které mohou pomoci nabít moc. Takové věci se nesmí dostat do nepovolaných rukou, a nesmějí být odcizeny.
Samuel dokáže vycítit strach, černé svědomí lupičů i zákeřných hadů.

Položím ho na koberec před sebe a sám se posadím. Rozpřáhnu ruce… zavřu oči… a zvířátko předemnou, to, kterému jsem křivdil a ke kterému jsem se choval jako můj otec ke mě… začal omývat stín (4+2).
Vlna (4+2) za vlnou (7+2).
A stvořeníčko začne růst, měnit se… hmotnit.
Svaly mění z nitek na provazy. Dva ocasy se spojí v jeden a třetí pár končetin vyrazí ze hřbetu.
Vše začne dostávat konkrétnější podobu, oči, zuby krunýř.
Pomaličku a polehoučku se začíná měnit v to, čím má být.

Strážce Knihovny

Paráda

Holtgast, společenská místnost

Kuchyně -> chlévy