Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Chlastupán Holgast ”Nekecej, Nikíto, mám toho na sobě tolik pozměňovaného, že jen ze zvyku z toho nejsem nerudnej.” unikne mi z úst možná víc informací, než jsem chtěl… třeba že se měním právě teď. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Proměna Jídelna Brácha se chce očividně pochlubit, protože se na ukázku mění v jelena. "Skvělý! Jako není tak velký jako můj mýval, ale furt dost dobrý." Navíc jsem to docela dobře odhadl, prostě Rona už nějaký ten čas znám. Jelen a vzduch, to může být dost dobrý potenciál a nejenom v boji. Však se stačí podívat na to, co dělá teď, přiletěla k němu jedna vlaštovka a on jí dost úspěšně posílá zpátky. "Tak očividně malý, lehký předměty vzduchem posílat umíš, tak víc trénuj a zvyšuj zátěž a bude to v pohodě." Hmm, to je vlastně skoro jako telekineze, akorát na trochu jiném principu, já ovládám ty předměty samotné, on vzduch kolem nich. Výsledek stejný. Dost dobrý, je vidět, že máme stejnou krev. I když to je taky děsivá představa. "Vlastně můžeme něco zkusit!" V rámci tréninku, samozřejmě. Natáhnu ruku směrem k vlaštovce z ubrousku a pokusím se jí převzít do své moci (10+1), tedy jí telekineticky poslat druhým směrem, než kam jí vzduchem směřuje Ron. Jde to dost bez obtíží, však taky Rony nebyl připraven. Well a kdyby jo, změnilo by se něco? "Tak a teď zkus donutit vzduch, aby byl silnější než moje schopnost a převzal si zase kontrolu..." Takhle bychom si mohli hrát do nekonečna, čas ale pomalu běží a začínám chápat, že pokud chci na párty, musím se jít pomalu připravit. Ať tedy naše snažení s vlaštovkou, u které ani nevím, od koho přišla, dopadne jakkoliv, nakonec odnesu své nádobí do prosluněné kuchyně - a to je rozhodně fakt divný, ale zažil jsem už divnější věci a následně se Rona zeptám, kudy pak dorazím do společenské místnosti, kde má být ta velká oslava. Předtím mě ale stejně čeká zastávka na pokoji, však tam nemůžu jít jen takhle. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | V hloubkách pevnosti1. listopadu Eddie, Mia, Mikkel Na chvilku jsem se zastavila a znovu jsem se podívala na to, co jsem před sebou vlastně ztropila. A nedalo by se mluvit o nějaké velké škodě. Rozhodně jsem se svém tahu neměla dost síly. Kdyby to byl ten pavouk ze dneška, tak ani s ním bych nejspíš nehnula, i kdybych s tím šlahounem trhla se vší svou silou. Tedy, asi se v mém případě nedá moc hovořit o jakékoliv síle. A asi proto jsem měla tendenci se vůbec spoléhat spíše na své schopnosti. Pokusila jsem se ještě trochu zkouše útoky se svými vlasy, ale moc se jim do toho nechtělo (2, 2, 6), tak jsem je nakonec nechala zase splynout zpátky podél těla. Asi už nebudu pokoušet štěstí. Trochu jsem se pootočila, připravená si dát další přestávku, než se začnu opět věnovat spíše ovládání flóry. Ačkoliv jsem se právě s ní jsem se cítila nejjistěji, nikdy neuškodilo se s ní vyzkoušet trochu víc. Prostor pro zlepšení je tu vždycky. Začnu běhat pohledem po prostoru. Ti dva jsou pořád zarytí v duelu, a ten třetí... vypadá docela naštvaně, podle toho, jak mlátí do toho pytle před sebou. Jen ho tiše pozoruji. Najednou přestává, chytá se za hlavu a opírá se o svého "soupeře". Zaváhám. Mám ho otravovat? Evidentně není v nejlepší náladě, ale... Udělám krok vpřed. Nedovoluji si k němu příliš přiblížit, přesto si však nemůžu pomoct. "Hej," začnu opatrně a tak napůl směrem k němu natáhnu ruku, snad jako ukázku toho, že přicházím v míru? "Jseš v pohodě?" zeptám se tiše a ve svém hlase poznám náznak starostlivosti. Překvapí to i mě samotnou. "Nechceš si třeba... sednout? Nebo vodu?" přidám opatrně, hodně opatrně. Jako bych se pohybovala na tenkém ledě, který by se měl pod mýma nohama každou chvílí probořit. Taky jsem se trochu připravovala na to, že mě seřve, co je mi do toho - a měl by na to plné právo. Ale z nějakého důvodu jsem nedokázala udržet jazyk za zuby. | ||
| |||
 | Stejně jako já Jídelna Zdá se, že moje slova Rúnu překvapí. Záhy se přidává i Lakshmi. „Je to pro tebe důležité. Na Islandu je větší šance, že by to někdo mohl přežít a pokud ano, zaslouží si pomoc. Navíc tě tam fakt nechci nechat bloudit samotnou.“ Odůvodním svojí nabídku pomoci, pokud to bude možné a přátelsky se na Rúnu usměji. „Uvidíme, kam nás cesty zavedou.. ale pokud to bude možné, opravdu s námi můžeš počítat.“ Dodám ještě, když Rúna namítá, že nechce nikoho zdržovat. Lakshmi byla na tom s názorem na vymazání vzpomínek dost podobně. Není divu, je to těžké rozhodnutí. Sklonila jsem se opět k jídlu, než pokračovala. Její další slova mě odzbrojila. Tak strašně moc jsem chápala ten pocit, který popisovala. Jen jsem do teď nevěděla, že ho má taky. „Nikdo se k tobě sice nechová špatně, ale ani zcela správně… Tedy ne podle vzpomínek, ať už na život tam, nebo tady.. Když jsem sem přišla, tak jsem se cítila jako.. jako duch. Nebo alespoň tak na mě ostatní hleděli, ti co mě znali… “ Přikývnula jsem souhlasně. „Chápu tě.. mám to úplně stejně.“ Věnovala jsem jí chápavý pohled. Někdy trochu závidím Lyle, má Jamese a ten jí přijal hned, byla to prostě jeho sestřička a na tom se nic neměnilo. Lakshmi se poté zeptala Rúny, jestli jsem jí o tom vyprávěla. “Promiň, nechtěla jsem ti tím motat hlavu. Ale pokud to budeš chtít vysvětlil, pokusím se o to.“ řekla jsem k lištičce přátelsky. Yeva se nás snaží uklidnit, že naše „odcizení“ od známých tváří bude časem lepší, načež jí s úsměvem kývnu, ačkoliv v to bohužel úplně nevěřím. Poté, co se znovu pustím do jídla pronese Yev informaci, díky které málem spolknu i vidličku. “Ty-Ty.. Ty čekáš dít..děti? Tak ti gratuluji! A t-to.. to si s námi šla na misi? Já.. no to jsem netušila.“ vykoktám ze sebe zmateně. *** Po večeři případně pomůžu s úklidem jídelny, poté se i holkama, budou-li chtít vydám do společenky. Jestli zde zbude ještě nějaká práce, ráda s ní pomůžu. | ||
| |||
36459901187.jpg){kind=icon} |
Jídelna - Společenka Ze všeho dění kolem mě asi nejvíce zajímala debata kolem schopností. Jen jsem poslouchala a pomalu uždibovala. O nějakých dalších schopnostech jsem do svého zajetí a událostí ve Fargu vlastně neměla moc tušení. Většina z nich mi přišla celkem jasná, protože jsem je sama uměla. Třeba s takovým uhranutím jsem měla vážně dobré zkušenosti. Asi moje nejoblíbenější z toho co umím. Ale okultismus? Jako satanistické rituály, proklínání nebo vyvolávání kdejakých démonů? První co mě napadlo, ale nejspíš to nebude až tak zajímavé. Když jsem pak zaslechla z druhé strany svoje jméno, s úsměvem jsem koukla jejich směrem. Jak jako že v lidské podobě? Copak jí se moje proměna snad nelíbila? Byla pravda že se předtím v cele tvářila jako kdybych jí snad měla co chvilku sežrat. Takže to bylo možná jen strachem. Když jsem se nad tím tak zamyslela tak mi to tak vlastně vyhovovalo. No rozhodně se nehodlám měnit jenom proto abych se někomu zalíbila. A když s ní Blag souhlasil musela jsem se sama pro sebe krátce, tiše zasmát. Takovou lichotkou rozhodně nepohrdnu, jen jemu jsem jí neoplatila. Musela jsem s ním však souhlasit že Bunmi měla dobrý vkus, místní lékařka, jméno jsem si zatím nezapamatovala... byla opravdu pěkná. O Anně, nebo její sestře ani nemluvě. Vlastně celkově co jsem si zatím všimla to tady je jedna kráska vedle druhé. Jistě jsem ještě neviděla všechno co může zdejší osazenstvo nabídnout. Ostatní byly s jídlem nějak rychle hotoví a jídelna se tak začala vyprazdňovat. Rozhodně se nehodlám nějak přežírat, i když už jsem se dlouho pořádně nenajedla. Navíc už mi za tu dobu jídlo na talíři vystydlo, jak jsem se během něj zaposlouchala do rozhovorů kolem. Cizím rozhovorům by se tedy správně poslouchat nemělo ale já to beru tak že pokud nejde o nic soukromého tak se o nic nejedná. Navíc to rozhodně nebylo tak že bych špicovala uši aby mi snad neunikla jediná hláska. Taky se odeberu z jídelny, než však zamířím ke schodům do druhého patra, trochu se projdu kolem zahrady. Předtím jsem jí jen rychle proběhla abych byla včas na večeři. Opět šlo úplně mimo mě jak se rostlinám může pod zemí takhle dařit. Dokázala bych snad i zapomenout že jsem vlastně pořád pod zemí. Chviličku se trochu zdráhám ve dveřích společenky než vejdu. Už by ale bylo divný otočit se a jít zase pryč. Jestli tady si nimi mám žít, asi by bylo dobré se s ostatními alespoň trochu socializovat. Jen minimálně, aby se neřeklo. Mnohem raději bych teď sice navštívila tělocvičnu, ale hned takhle po jídle by to asi nebylo úplně to nejlepší. Na zítřejší trénink už se ale opravdu těším. "Ahoj" pozdravím a připojím se ke skupince. Bylo tu několik lidí, které už jsem potkala už ve Fargu. Například černovlásku, nebo blonďatého rusa. K mému zklamání tu kromě ní a Bun zatím nebyly žádné další holky. A já doufám že se to rychle změní, jinak to bude vážně divná párty. "Jmenuji se Aurora..."představím se těm kdo mě nezná, takže asi všem. "...Ráda přiložím ruku k dílu, jestli je teda s čím..." Nabídnu svojí pomoc, i když to vypadá že už jsou tady se vším hotoví. Výzdobu mají hotovou a alkoholu už tady mají taky spoustu. | ||
| |||
 |
Fml, rly Pevnost Holtgast, umývárna Asi mi mohlo byť jasné, že si nebude všímať nováčka a moje slová neuniknú jeho pozornosti. Trochu neslušné, samozrejme. Len mlčky prikývnem. Nehádam sa, neodporujem. Odpoveď na jeho otázku, minimálne tú časť ktorá sa týka konkrétne mňa, som už predsa zodpovedal. Možno nepočul? Či proste len nevnímal? Nijak nerozporujem ani jeho ďalšie slová, pevne presvedčený, že to nemá cenu. Až posledné vety ma prekvapia - opäť spíše nepríjemne. Ale to si človek v tejto spoločnosti asi musí zvyknúť. Wow, od pripomínania mojej minulosti rovno k vyhrážkam a pripomínaniu že nado mnou má kontrolu - a to vše za pár minút. Pretože svet je skvelé miesto a kdekoľvek na mape to bude pre ex-člena Bratrstva úplne super. Podriaď sa nebo chcípni, paráda. No, čo asi čéče, volím to prvé, na chcípnutie som ešte moc mladej. "Pochopené." dám mu len jasne najavo, že si uvedomujem akú tu má moc a že mu už nehodlám ísť do cesty. A potom - ak už fakt nič nemá - odchádzam s frantíkom smerom jedáleň. "Nezažil som tu žiadny tréning, takže ma rovno zastav ak mám fakt zlú predstavu. Vychádzam z toho...turnaja čo sme mali na úvod. Jedna na jedna moc nedáva zmysel, ne? Koľko krát sa reálne stáva, že sa boj uniformne rozdelí na duel páry?" krátky moment než mi odpovie, potom pokračujem. "Simuluj Fargo. Či spíše obecne fuckup. Nejaký scenár, typický pre akcie ktoré reálne zažívate. Kupríkladu likvidace nejakého cieľa - jeden človek bude onen cieľ, niekto odolný, aby zniesol trochu tej šikany. Intel je, že ovláda a hojne využíva nejakú formu kontroly. S ním jeden až traja pomocníci, ich počet nie je dopredu známy a nie je známe ani či ho nasledujú dobrovoľne alebo kvôli kontrole - motivaci zdelíš len im osobne, podľa toho sa budú chovať. To je úvodný setup. Vyslaný tým je početnejší a vie, že má zneškodniť cieľ a ideálne zajať kohokoľvek kto je s ním." opäť krátka pauza, nech ho nezahltím. "Po začatí misie, v momente čo tým príde do kontaktu s cieľom sa situácia komplikuje - vybraní členovia týmu prejdú na stranu cieľa, simulujeme že sú ovládnutí. Počty sa teda trochu vyrovnajú, prevahu by však stále mal mať Triskelion, ich úkol je ťažší. A pak...sledovať čo sa stane. Čo si Triskelion zvolí za prioritu - platí stále, že sa pokúsia zničiť cieľ? Alebo skúsia primárne spacifikovať "svojich" ovládnutých a ustúpiť? Či máš v hlave niečo úplne iné?" | ||
