Příspěvků: 2544

Hraje se Denně Vypravěč Naervon je offlineNaervon

Ukončená jeskyně!

Družina

družina zatím neexistuje

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

Blagden Graves - 24. listopadu 2021 13:06

Pomoc s oslavou

Holtgast, jídelna, společenka, sklady a zpět společenka

"Stačí přijít do knihovny a zeptat se na to, co potřebuješ, knihovníka či ostatních, co tam vypomáhají. Mají v tom dost pořádek," usměju se na Bun.
Knihovna je neskutečně uspořádaná a přehledná... škoda, že tam skoro nikdy nikoho nevidím.

"Já... hm. Prvně jsem schopností zacházet s kytkama moc nadšený nebyl, to je pravda. Ale oblíbil jsem si jak schopnost, tak práci v zahradách, dělám to rád," kývnu.
Usměju se na poděkování, a pak snad i s Bun vyrazím do společenky.

Nikolai za barem mi diktuje, co všechno je třeba ve skladech najít, píšu si to na hřbet ruky, než já, Bun i Kristoff vyrážíme na křížovou výpravu do království krabic.
"Člověče, z tebe je fakt parádní soumar," popíchnu Krise přátelsky, když vidím, kolik beden mu můžeme navršit do náručí, aniž by se mu podlomila kolena.
"Jo, ale kulový vidím," ušklíbne se zpoza svého nákladu.

Když to všechno doneseme do společenky, je třeba to zařadit. To už nechám na Nikovi s Bun - s Kristoffem spojíme síly dohromady k výzdobě společenské místnosti. Dřevěné větývky (7) kolem celé místnosti, po kterých se plazí hutné zelené listoví (5+2), ze kterého vykukují třpytně zlatavé šišky (8) a fialové, lilím podobné květy (10+2), které prostor zaplní nevtíravě jemnou, nasládlou vůní.

Matisse Auguste - 24. listopadu 2021 12:45

Nabídka

Holtgast, jídelna

Emil se loučí s Jonasem objetím. Buď je Emil hodně... vřelý člověk, nebo je mezi nimi něco víc? I když, posuzovat to podle sebe není asi příliš přesné, já nikdy nebyl příliš objímací, ani co se rodiny či přátel týče.
A především, není to moje věc.

Emil se prvně představí, co umí. Proměna v okřídleného jelena, světlo, a... hm. Nucení ostatních, aby dělali, co chtějí.
To na nás použila Bledá? Jejím slovům se nedalo prostě nevyhovět.
"Ano... zní dost děsivě."

A v následujících chvílích mi už jde hlava kolem jmény a schopnostmi. Což o to, paměť mám docela dobrou a jména snad zvládnu k tvářím přiřadit, ale těch schopností je tolik, že si to bez zapsání zapamatovat nemám šanci.
Přesto jsem rád, že Emil vyhověl mé prosbě. "Díky," usměju se na něj.

"Erden už nás provázel, zběžně, než jsme se ubytovávali a vybírali si ve skladech," odpovím na nabídku průvodce.
"Ale pokud bych něco ocenil, tak asi ukázat cestu tam, kde se bude konat ta... oslava, o které James mluvil. Nebo to bude tady?" rozhlédnu se po jídelně, ale myslím, že bělovlas zmiňoval i nějakou společenskou místnost.

Bunmi Vanderhaegen - 24. listopadu 2021 11:43

Do společenky

Jídelna

Blag sice tvrdí, že mu lichotím, ale poté se očividně zamyslí. Nemyslím si, že by byl jeho problém nízké sebevědomí. Nejspíš je ten rozchod ještě moc čerstvý. Nevím, jak to mezi nimi bylo, jakej byl on a ani jak se rozešli, takže tohle asi nemám šanci posoudit. Pokud bude chtít, řekne mi o tom sám, nutit ho nechci.

Když tvrdí, že drby jsou všude, kde je více lidí pohromadě, asi má pravdu. Můžeme si sice namlouvat, jak moc jsme dospělí, ale každý z nás občas potřebuje únik z kruté reality. A zabývat se cizím životem je až příliš snadné.
„Nojo, budu si zase muset zvyknout na společnost někoho jiného, než řvoucích zombie, nebo zlodějů jídla.“ pousměji se.

Můj rychlý výběr nejzajímavějších tváří tady zdá se být schválen. „Pff, to já přece vím.“ Odpovím na pochvalu mého vkusu s úšklebkem.

Blagovo téma ke čtení mě zaujme. „Máte tu knížky, které popisují schopnosti? Nebo co všechno se s nimi dá dělat? To se může šiknout… Ukážeš mi nějaké, pokud bude čas?“
Jo bratránku, asi mě teď už budeš mít na krku pořád.. No co, kdyby mu to vadilo, určitě se ozve.

Blag mě informuje, že rozpis služeb bude už ráno.
„Já jídlo miluju, to je na mě i vidět.“ Rozesměji se, když se zeptá, jestli ráda vařím. Poté trochu vážněji dodám.
„Když byl svět ještě normální, táta mi zaplatil pár kurzů na vaření. Takže bych řekla, že to i celkem umím. A jo, je to takovej můj koníček. A ty si v zahrádkách rád, nebo protože ti nic jiného nezbylo?“

Když už Blag dokončí svojí večeři, zbývá mi už taky jen pár soust, které do sebe v rychlosti hodím, aby mi mohl odnést talíř. „Díky“ zadrmolím s plnou pusou.

Když už dokoušu obsah svojí pusy, odpovím mu i na otázku. „Jasně proč ne? Ráda pomůžu.“

Lilian Auguste - 23. listopadu 2021 17:33

...

Holtgast
Erden, Felix, nový

⥦❖⥨

Proud myšlenek, který se linul k Erdenovi se mi velmi, velmi, velmi nelibě poslouchal. Bratříček Erdena vůbec nezná, ani jednou ho neviděl velet osobně a nezná, jaký vztah má k moci jako takové. Osobně... nevím, koho jiného bych chtěl za velitele.
Přišel sem dávat kritiku, nebo nás přesvědčit o tom, že jeho úvahy jsou správné a velení udělalo pitomost?
Jeho nechytání hyperboly je věc jiná.
Snažím se udržet koncentraci na jeho myšlenky (2), ale upřímně… to jde špatně.
Šepoty budou muset stačit na odhad reakcí… a já to dělám zase.
Zase se snažím vypočítat všechny možné a nemožné proměnné a hlava zase zabolí.
Erden se naštěstí do věci ještě vloží a já jsem moc rád, že tak učiní.
Prakticky použije argumenty, jaké bych použil já. Jen to zakončení zní… hm, Erdenovsky. Asi nejsem schopen antipatie vyjádřit tímto způsobem.
“Hm… ano.” stačím jen k tomu dodat a neodpustím si zvědavou myšlenku k adresovanému vůdci:
"Vrátíš se, nebo půjdeš na pokoj?" zeptám se, jelikož... jeho blízkosti se mi vzdávat nechce.

“Pokud chceš zůstat,” vezmu to vážně “jaký je tvůj návrh?”
Pomalu se rozejdu směrem do jídelny, zpátky za všemi... a za Yevou, rukou pokynu Felixovi, jestli mě chce následovat a po cestě probrat svůj návrh.
S Abayomiho tématem příjde i jakýsi čertvý vzduch a jeho poznámce se ještě před vyslechnutím Felixe musím krátce zasmát.
Být tu takoví řízci, nejspíš bychom v cele byli společně… s Mikkelem a všemi bratříčky k tomu.
To by byl překrásný pobyt.

Emil Ivanov - 23. listopadu 2021 15:18

Seznamování

Holtgast, jídelna

Zdá se mi to, nebo s Mikkelem opravdu není něco v pořádku? Už zprvu se mi nějak nezdál, když jsem jej tu předtím zahlédl, ale teďka tohle? O Mongolsku vím i já a to jsem přišel k sobě teprve během cesty. Začínám si říkat jestli se mu někdo nepovrtal v hlavě.
Fuj. Až mě z toho zamrazilo. Sugesce je hnus, feromony ještě odpornější, ale tohle je už jiná liga. Tohle je zrůdnost, i když Mikkel by si něco takového sice zasloužil, tak přesto. Nemůžu to přijmout.

Jemu samotnému asi také dochází, že mu v tý palici něco schází a proto je tak nepříjemný na Jonase, i když takový by byl možná i normálně.

"Jak si přeješ. Matissi."Kladu na jeho jménu jasný důraz, když jej vyslovuji.
Vypadá jako sympaťák a jasně klade obavy o děvče, když se rozhodne změnit lokaci a jít někam, kde je veseleji. Trochu mě mate, když odtamtud posléze vysvitne sluneční světlo, ale pozornost věnuji své skupince.

"Dobře, tak zítra Jonasi. Hoď ty chmury za hlavu a z Mikkela si nic nedělej."
Pár kroky překonám vzdálenost mezi námi a velmi krátce, ale pevně jej obejmu.
"Dobře se vyspi." Povím tentokrát více konejšivě.
Rozloučím se tedy s Jonasem a zůstanu tak už jen s Matissem.

Takže to vážně je jeho sestra.
"S radostí." Musím se pousmát.
"Takže zcela egoisticky začnu u sebe jestli nevadí. Umím se proměnit quilina, něco jako okřídlený jelen, pak ovládám světlo a moje další schopnost mi umožňuje donutit ostatní, aby dělali co chci. Upřímně. Tu poslední schopnost nemám rád, ale někdy se hodí."
Poté co představím tedy sebe, tak začnu vyjmenovávat jména okolních lidí co znám a jejich schopnosti, kterých je opravdu spousta.

"Tak to by bylo vše." Povím mu, po pár minutách.
"Hmm. Nechceš tady třeba rovnou i provést? Podzemní zahradu, bazén." a můj pokoj.
To poslední opravdu spíše ne. Hned takhle někoho nového tahat do postele není opravdu dobrý nápad, i když bych si rád zlepšil náladu.

Eddie Harlow - 23. listopadu 2021 14:26

Souboje

Holtgast, tréninkové prostory

Copak, hroutíš se při pohledu na něčí slzy?
"Nerad mlátím brečící holky," oplatím automaticky jasnou nahrávku pobaveně.

"Dobře," kývnu pak a poodstoupím, sleduje ji útočit na terč. Síla a přesnost jí nechybí, temně rudé zásahy pádné, a když si vzpomenu na svoje rány, bude... boj jeden na jednoho zajímavý. A asi ne příliš lichotivý v můj prospěch.

"Čekám, že štít je nejjasnější využití," kývnu. "Sám ho v boji používám často, i když spíš ruční než abych si omezoval pohyb nějakou statickou bublinou, k tomu většinou používám meč z energie.
Na druhou stranu, projektilům či paprskům je daleko obtížnější sebrat vloženou energii předtím, než něco poškodí - kdyby se ti podařilo sáhnout na můj štít či zbraň, ukradením energie ho můžeš absorbovat a nechat zmizet."
Alespoň myslím, že to tak funguje - častokrát jsem vytvořené zbraně spotřeboval zpět, když už nebyly třeba k boji, nenechal jsem je jen časem rozpadnout.

"Ok. Na tři zásahy?" ujistím se, a přesunu ze střelecké range do trochu otevřenějšího prostoru. Odložím svetr, vyklouznu z bot a ponožek, a jenom v černém tílku a kalhotách přejdu bos do arény, protáhnu křídla a prokřupnu prsty.

Vyvolat svou oblíbenou kombinace meče a štítu sice zvládnu až napodruhé (3+1, 6+1), ale přece - meč tentokrát upravený tak, aby neměl ostří. Případného zásahu si holka stoprocentně všimne, ale zajet do živého by neměl být schopen.
A povšimnu si, že mezi nás zavítala další duše. Plavovlásek, kterého jsem ještě neviděl. Asi musí být taky nový. Vysvléká se do půl těla a vyzývá pytel.
Soustřeď se na svůj boj.

"Můžeme?" zeptám se, a pokud kývne, pustím se do útoků. Pokusím se o slabý rozptylující zásah paprskem energie do nosu (10+1), zároveň spoléhaje na moment, ve kterém ji jasná energie mohla na moment zaslepit, se přiblížit, seknout mečem do boku (9+1) a pokud možno zároveň spodní špicí štítu podtrhnout kolena zezadu (1).

Blagden Graves - 23. listopadu 2021 13:46

Pokec

Holtgast, jídelna

"Lichotíš mi, sestřenko," ušklíbnu se pobaveně. Ne... má pravdu, to nebyla tak úplně pravda, uznám, i když jen v duchu, se zamyšleným pohledem k Lakshmi.
Nízkým sebevědomím netrpím.
Lidí, kterých si tu vážím, mám je rád a dokážu si představit být s nimi a pro ně, je tu víc. Spíš... rozchod s Eliotem je pořád kdesi uvnitř pořád příliš čerstvý, a každá výmluva je dobrá, proč se nepouštět do vážných vztahů.
Nezávazně se pobavit?
Jo... to asi ano. Ale Lakshmi není ženská na lehkovážné zábavky. To je ženská, která si zaslouží celého chlapa, mysl, tělo a oddanost dohromady, ne fling na jednu noc.
A na to zatím připravený nejsem, to vím.

Tak trochu jak na střední co?
"Asi jako kdekoliv, kde je více lidí pohromadě a hledají rozptýlení od vlastních myšlenek," pousměju se.

Plácnu Bun do zad, když se díky mojí pravda trochu škodolibé zvídavosti rozkašle.
Kristoff, Dragostan, Erden, Félix, Yeva, Anna, Aurora a Heather?
"Hmh, máš dobrý vkus," ocením její výběr s širokým úsměvem, i když netuším, jak ho ocení kousek od nás sedící tmavovláska.

"Většinou věci ke schopnostem, spisky pojednávající o historii Nadaných či tom nebo onom, co se dá s čím provádět... Jasně, něco z toho jsou věci, na které bych časem přišel třeba sám, ale neuškodí si ten proces o něco zkrátit. A když je čas, detektivka nebo něco z historie bodne."

"Třeba jo, určitě hned zrána už budete připsaní v rozpisu. Ráda vaříš?" usměju se na ni, dokončím svou porci a pokud je Bunmi hotová se svou, odnesu špinavé talíře nás obou na určené místo.
"Půjdu se podívat, jestli kluci nepotřebují pomoc ve společence. Jdeš taky?"

Matisse Auguste - 23. listopadu 2021 12:54

Seznámení

Holtgast, jídelna

"Těší mě, Emile. Prosil bych spíš druhým jménem, Matisse. Moje první jméno... řekněme, že na jeho používání trval jen ten, který jej vybral, můj otec," pousměji se k sympatickému mladíkovi, když stisknu jeho ruku.
Alespoň někdo, kdo se netváří na... nedivného jako na odpad.

Po tom, co řekl blondýn tomu nervóznímu klučinovi, se můžu pod Chloin úsudek jen podepsat. Někteří lidé nestojí za pozornost.
Sestřička je příliš dospělá na plyšovou společnost, nicméně smíchu a křiku z kuchyně neodolá a já se na moment chci zvednout též - než se zarazím.
Nemůžu neustále chodit za ní.
Že se maličko osamostatní, je dobrá věc. Pokoje jsou první bod, že si sama najde kamarády, je důležité také. Je jen škoda, že tady není nikdo blízko jejímu věku.
"Dobrou noc," kývnu odchozímu chlapci.

"Ehm," pročistím si nejistě hrdlo. Na... tyhle... 'Nadané', divné věci jsem se bělovlasa v čele vyptal, co, jak, proč... byl stručný, ale k věci. Proto mě spíš zajímá...
"Asi bude chvilku trvat, než... si se sestrou zvykneme. Pomohl bys mi prosím, Emile? Alespoň jména lidí tady... a co kdo kolem umí, by bylo dobré znát. Nerad bych spáchal nějaké faux pas," trochu rozpačitě se usměju.

Jonas Ziegler - 23. listopadu 2021 12:32

Uzemněn

Holtgast, jídelna

"Dobře. Pokud tou dobou budu v pořádku, tak zítra," kývnu vděčně na Emilova slova, zatím mě pobolívá celé břicho, a já nechci riskovat skončit zase na ošetřovně přetáhnutím schopností či nevhodným pohybem.

"Ty nevíš...?" zarazím se. Dělali mu něco s pamětí? Proto tady jen tak volně pochoduje? Řekl jsem něco, co jsem neměl?

A následující slova mě uzemní úplně. Blonďák mě sjede jak nesvéprávné mimino a já zabořím pohled do hrnku. Zvláštní, jak takový hezký kluk dokáže znít v jednu chvíli stejně jako morbidně obézní ženská dalece za nejlepšími léty, která mě peskuje za naprostou neschopnost a debilitu, a to i během momentů, kdy jsem ji zrovna musel umývat od následků vlastních... nehod.
Minimálně efekt... efekt je naprosto stejný. Zakousne se do mě třes.

"Díky za pomoc," přemůžu lámající se hlas a drobně se pousměju k Emilovi. "Vzkázal bys klukům, že jsem šel spát, a přeju dobrou noc, prosím?" požádám jej, z kuchyně totiž momentálně příliš jasně září povědomé světlo a já jsem daleko od odvahy zjišťovat proč.
"A dobrou noc i tobě," kývnu mu, dopiju už trochu vystydlý obsah svého hrnku a odložím jej na vozík se špinavým nádobím, než se odeberu na pokoj a spát.

Mikkel Järvi - 23. listopadu 2021 12:24

Dát si do těla

Holgast
Jídelna ~ Tréninkové prostory
Emo, laciný cvičitel, arogantní nicka a jeho sestřička, modrovlas, harpie

Zvednu obočí.
“Odjezdem odkud?” To měl Triskelion nějakou základnu v Mongolsku?
“Proč jsme se přesouvali?” Zeptám se vzápětí, úplně zazdívací téma předchozího hovoru. Podle jeho tónu moc nevyčtu, zda-li to bylo stěhování za lepším... nebo je... ehm, nás, někdo k přesunu donutil.

Když mi emoušek navrhne, abych ho trénoval já, zakoukám na něj a lehce natočím hlavu na stranu.
Sice si užívám Emilův výraz, ale takhle fungovat nehodlám.
“A co z toho budu mít? Já tě nepotřebuju trénovat, ty se chceš trénovat… ergo to není na mě ti zajistit výcvik, ale na tobě si zajistit výcvik a udělat ho co nejefektivnější. Já ani on nejsme trenéři a ani zboží na krámě, je jedno kdo ti pomáhá, ale svůj výcvik si veď sám, sám si urči způsob, délku, častost, zajisti si lidi na pomoc a nástroje a vybavení, nebo budeš stále jen čekat a mluvit, než ti to někdo zařídí?”
Zajišťovat mu trénink a snažit se za něj, podsouvat mu nápady až před nos… proč? Co z toho vzejde? Čím bude vlastně úspěch a čí vina když to selže?
I ten jeho hlásek se chvěje.
Emil na mě místo urážky mrká a vůbec mi nepomáhá s tím rozlišit, jestli to byla opravdu provokace, nebo chabý pokus o svádění.

Mezi tím se ztělesněná ochota se zlatým srdíčkem stihne s tímto Chevalierem seznámit. Kluk se představuje, jako by jeho hezoučké jméno mělo vůbec něco znamenat, a pak se jiným svěřuje s tím, že rodiče jeho i jeho nadané sestřičky posloužili jako žrádlo pro živé mrtvé.
Nejspíš se budu muset smířit s tím, že vše co si pamatuji je opravdu pryč.
Tón toho 'aristokrata' nevnímám, ohání se něčím, co ztratilo význam – myslím že oba tušíme, že je teď a tady jenom druhořadá bytost.

Teď, když už Emil s Jonasem opět vrkají o svém tréninku, rozhlédnu se.
Parta lidí kteří tlachají o schopnostech… druhá parta lidí, co tlachají o schopnostech. Několik, co se s nikým nebaví a užívají si jídlo.
Nechce si přecpávat, velké hostiny jsem nikdy neměl rád, ani to, že se očekávalo na nich pít alkohol. Z kuchyně se ozývá bujarý povyk a je to… mé jméno?
Přimhouří oči, ale raději na to nereagovat. Co bych tak mohl… hm, možná zajít si zatrénovat?

Vezmu svůj talíř a odnesu ho kam mám. Nechci se přecpávat, především po tak dlouhé době, kdy žaludek není zvyklý na tolik jídla.
Vypravím se do spodních pater, kde vím že se nacházejí prostory pro cvičení. Nejsem tu ale sám. Je tu i modrovlásek, kterého jsem párkrát viděl a… ta holka z Farga, co se sápala na toho rádoby velitele, co mi ukázal že nejsem jediný, kdo má nadpřirozený šarm. Ta, co se pak hroutila na pláži.
Vysvléknu si své sako a s něžností, zatím neprojevenou žádné živé bytosti, ho položím na čistý kousek země, složené. Svléknu si i tričko, abych se nezašpinil a najdu si boxovací pytel.
Střílet umím dobře, ale jak jsem tam viděl, boj na blízko se bude počítat hodně. Základy bojových sportů mám jen rámcové, ale i přes to zkusím pár úderů, které mají pár nedostatků (5, 6).
Další pokusy o údery nejsou nic moc (3, 1), ale když se pokusím zmást imaginárního protivníka iluzí útoku nějak jinam (7), lstivá podpásovka kolenem mi i přes svou chabost přijde hodnotnější (4). Ale furt nedostatečný.
Možná jsem neměl Jonase s jeho submisivotou soudit tak příkře a měl bych si najít někoho, od koho bych mohl odkoukat nějaké efektivní pohyby a postupy.
Možná jsem se měl v takovém případě zajímat o lidi a neodcházet tak brzy…
Možná jsem mohl někoho požádat o pár lekcí.
Ale to je přece hloupost – nikoho nepotřebuju.

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 9392 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Triskelion

Ukončená jeskyně!

Družina

Pomoc s oslavou

Nabídka

...

Seznamování

Souboje

Pokec

Seznámení

Uzemněn

Dát si do těla