Příspěvků: 2544

Hraje se Denně Vypravěč Naervon je offlineNaervon

Ukončená jeskyně!

Družina

družina zatím neexistuje

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

Jonas Ziegler - 20. listopadu 2021 23:43

Trénink

Holtgast, jídelna

To mi zní jako skvělá motivace pro učení se.
Právě proto by jsi se měl umět velmi rychle dostat mimo spojence k nepřátelům.
"Nepamatuju se, že bys z té schopnosti padal na zadek nadšením, když jsem já ještě byl Zdivočelý, bránil se a ty i půlka dalších lidí z Triskelu kvůli tomu těžce tripovala před odjezdem z Mongolska," odvětím tiše, trochu hořce.

"Ale fajn... Pokud si myslíš, že je tohle daleko lepší způsob, jak mě dostat do formy, tak se toho chop sám. Ve skladu a nebo ve zbrojnici nějaké military grade velké UV LEDky budou, mají stejný účinek. Není třeba ani fér nutit chudáka Emila, aby někomu v pevnosti ubližoval, když nechce," odpovím s pokusem o pevný hlas, ale nemůžu si pomoct. Když si vybavím, jaké to bude, chvěje se mi.

Nepatrně se pousměju na kluka, kterého vidím prvně, ale zastává se mě. Mikkel se ho přezíravě ptá, co je zač, a já sklopím pohled k hrnku. Chudák, neměl se do toho míchat.

"Já... nebráním se ničemu," kývnu Emilovi. "Potřebuju trénink." Je to skoro měsíc, co jsem zpět mezi vědomými, a Zdivočel jsem při projevu schopností. Takže reálně, mám za sebou tři týdny procvičování toho, co umím.
"Kdy se do toho chceš pustit?"

Blagden Graves - 20. listopadu 2021 23:39

Dohazovačka

Holtgast, jídelna

"Zájemkyně? Jaká?" pozvednu obočí, než si uvědomím, kam se Bun dívala před chvilkou.

"Lakshmi? Haha... Lakshmi mám rád. Je to dobrá kamarádka. A nejspíš příliš hezká pro někoho jako já," ušklíbnu se pobaveně nad tou představou.
"Navíc má nějaké nevyřešené záležitosti s Lilianem a Erdenem."
A předpokládat, že bych se jí já líbil, je asi podobně směšné, jako předpokládat, že se líbím Marisol, jak to před nějakou dobou někdo příliš všetečný naznačoval.

"A vůbec, tady občas stačí se na někoho usmát, nedej boha s někým kamarádit, a už drby frčí. Divím se, že jsem ještě nikoho neslyšel, že mám pletky i s druhou kolegyní Nax, nebo že si i mě zdejší převelký oblíbenec Lilian přidal do harému," mávnu rukou pobaveně, a konečně se pořádně pustím do toho, co jsem si naložil na talíř.

"No ale když jsi to nakousla, drahá moje sestřenko, kdo se tady líbí zatím tobě, co?" svraštím obočí s potměšilým úsměvem.

"Volný čas? Co to je?" zatvářím se naoko šokovaně. "To vás Erden s rozpisem dne neoblažil? Dopoledne makat na pevnosti, odpoledne makat na sobě, a občas je večer nějaká pařba, a nebo klidný volný čas, alespoň pro ty, kteří po večeři únavou nepadnou na hubu. Když je volno, občas vyrazím ven, nebo zajdu do knihovny..."
Ne... že by se mi nestýskalo po časech, kdy jsem večery měl trávit s kým i jak.

Erden Tuya - 20. listopadu 2021 23:32

Morálka

Holtgast, před umývárnou

"Velení dostávají zkušenější členové Triskelionu, kteří si prošli mnohé mise a kterým věřím, že si s okolnostmi na místě a leckterou nastálou situací svedou poradit," odpovím Félixovi stroze.
"Ano. Vždy to nějak vyšlo, většinou situaci zachránily schopnosti a to možná hlavně proto, že jsme Nadaní. Jak my, tak protější strana. Ověšet se kvéry a pak se hrozně divit, že se situace podělala kvůli zvláštním schopnostem... promiň, ale tady nejsi v armádě," odvětím klidně.

"Proti nám stojí nepřítel, který má podobná Nadání jako my. Který má daleko větší počty, než my. A daleko větší motivaci vidět nás mrtvé. A zavřít se na půl roku, rok do podzemí a trénovat lidi do padnutí prostě není odpověď.

Nemůžeme se v rámci příprav zbavit možností získávat výhody nových lidí, nalezených zásob či artefaktů, čehokoliv, co naši zvědi objeví, jenom proto, že si nově nalezení neodkroutili potřebný byrokratický počet hodin v tréninkové hale a zkušených tu občas na výpravy není dost. Od toho jste byli rozděleni na mise, nováčci s veterány, vyváženě zkušení s nezkušenými, ve větším počtu, než bych považoval za nutné u zkušených. Čím dříve se nováčci chytí, tím lépe pro nás všechny."

Vlk seděl v cele bůhvíjak dlouho... "Vlk seděl v cele přesně tak dlouho, než přišel někdo s plánem, jak jej přivést zpět. Navracet či nově získávat zkušené bojovníky je jednou z momentálních priorit. Nemáme čas na pomalé učení," uzavřu, výtku jsem na vědomí vzal, ale přístup měnit nehodlám, snad kromě pečlivějšího výběru velitelů příštích misí.

Než se pousměju. "Pokud jsi podobná svědomitá a hlasitá hnutí ohledně velení měl i u Bratrstva, skoro se nedivím, že tě úkolovali likvidací kempů lidí na zapadlých místech východní Evropy."

Lea Noor - 20. listopadu 2021 23:12

U jídla

Jídelna

Rúna mi poděkuje za pochvalu a vysvětluje mi, že to nebyl tak úplně domov ale spíš místo, kde studovala. Když řekne, že se tam chce vrátit, semknu rty. Tak nějak už mě opustila víra, že by.. no že by tam venku mohl přežít někdo bez schopností, armádního výcviku nebo něčeho podobného. Možná to bude i tím, že jsem nikdy neměla rodinu, o kterou bych se bála, nebo jí milovala. Teda kromě Triskelionu. Nicméně ten její výraz mi rve srdce. Povzbudivě jí položím ruku na rameno. „Pokud…pokud bude vhodná příležitost a vedení to povolí, ráda tam půjdu s tebou. Pomůžu ti to tam prohledat a budu ti krýt záda, dobře?“ Usměji se na ní přátelsky.

Lara mi podrobně popisuje postup jejich mise a já se nestačím divit. Nicméně to vypadá tak, že jejich mise se obešla bez větších následků a dokonce se jim podařilo zachránit dva další lidi, kteří ani nebyli v plánu. „Tak to gratuluji k úspěchu.“ Odpovím jí upřímně. Dále se nás ptá, jestli se večer zúčastníme party. „No, za mě příležitostí k drinku nikdy nepohrdnu, navíc jsem na ty nováčky zvědavá. A taky jsme posledně nedokončili „dámskou jízdu“ a to bude chtít napravit.“ Řeknu souhlasně, u poslední věty jsem na oko vážná, ale směju se.

Kristoff mě ujišťuje, že v tuto chvíli má pouze rozšířenou sbírku jizev a už ho nic nebolí. “No neboj, na šarmu ti to určitě neubralo.“ Mrknu na něj. Ptá se na mojí nohu. “Mám zrychlenou regeneraci, takže když jsem zvládla vypitvat kulku, už to šlo samo. Takže v pořádku, díky.“ Odpovím mu s úsměvem. Když vidím, jak se k nám blíží Nikolai, koutky úst se mi roztáhnou do širokého úsměvu, nicméně zase povadnou, když důvodem jeho příchodu nejsem já, ale Kristoff.
No jasně Leo, co sis vlastně myslela… že si pro někoho tady důležitá?... ne, na to zapomeň.. jsi jenom náhrada za starou Leu.. nikdy tě nebude mít rád tak, jako jí…
Náhlá bolest hlavy se opět dostavuje a mě před očima probleskne vzpomínka, kde mé mrtvé já sedí na chodbě před společenkou staré pevnosti a brečí.
Slyším kroky, kráčející ke mně… rychle si otřu oči, nechci ukazovat cizím slabost ale.. je to Nik.. V závěsu za ním Lucas… Objímá mě, otírá mi slzy a nabízí mi, že mi uvaří čaj…
V ruce sevřu vidličku tak silně, až cítím, jak se mi její okraje tisknou do kůže.
Jako kdyby to vytušila, se mě Lakshmi zrovna zeptá, jestli už jsem uvažovala o tom, co nám nabízela ráno Yeva a Lilian. Vlastně jsem si myslela, že to ani nechci, ale… ale když jsem v takové situaci, hrozně to bolí. Navíc zbavit se snů na Ianovo i vlastní smrt, to už asi za úvahu stojí.
„Ještě si nejsem jistá, jestli chci vše z minulého života zapomenout.. Ty už ses rozhodla?“

Lara Hansen - 20. listopadu 2021 22:05

Návrat do pevnosti

Sibiř -> Pevnost -> Jídelna

Ve chvíli, kdy v ruce křečovitě svírám pavoučí oko vnímám, jak mi ostatní pomáhají, abych se z pavoučího sevření dostala. Kolem mě sviští světelné čepele, přiskakuje ke mně Daniel, který mě z pavoučích sítí prostě vyseká, vezme mě do náručí a přenese k ostatním. Anděl se ke mně snesl a vzal mě do bezpečí. Z druhé strany vnímám zářící podobu Hanky a její podporu, když se její podoba rozplyne. Za pár sekund již mizíme pryč.

Po přesunu zpátky do pevnosti mi Daniel zaléčí kotník tak, abych se s mírným podepíráním dostala do místnosti a nemusel mě tam odnášet. Dokonce nás i chválí za misi a já musím přikývnout, ano, docela se nám to vlastně povedlo, zbytečně jsme se nezdržovali, ani jsme nepřišli k žádným strašným zraněním, počínali jsme si docela logicky, koordinovaně, nikdo nezmizel mimo dohled, Dragostana jsme dostali zpátky a dva nové jsme dokázali z té podivné jeskyně dostat.

Před tím, než vyrazíme směr k pevnosti hodím za mizícími ostatky pavouka i jedno rudé pavoučí oko, které mi ještě zůstalo v ruce. Na památku si ho s sebou brát nechci. Vděčně se opřu o Hanku, která m nabízí odporu a za nedlouho jsme již v pevnosti. Tam si nechám kotník doléčit od některého z léčitelů, na které si počkám, než si na mě najdou čas. Přeci jen je tady velké množství raněných, kteří potřebují mnohem, mnohem větší pomoc než já a také je kolem dost nových tváří, kteří si prochází povinnou zdravotní prohlídkou. Proto počkám, až na mě budou mít chvíli času a energie (přeci jen jim ani jednoho nevezmu tolik) a po doléčení mizím v pokoji. Tam se věnuji hygieně a odpočinku. Po odpočinku, se vydám vrátit do zbrojnice pistole, znovu si připomenu, že bych s nimi měla více trénovat, ale nechám to na jindy, myslím si, že teď by mi to stejně vůbec nešlo.

Ještě před večeří se vydám do své pracovny, kde si začnu zapisovat poznámky k dnešní misi, hlavně zjištění o ostatních, které si založím ke každému do vlastních desek, které si pro ně začnu vytvářet. Možná se někdy budou hodit, pokud se mě někdy rozhodnou navštívit. V pracovně se nakonec docela zdržím a dostanu se na večeři až na proslov Erdena, díky jeho slovům vím, co prožili ostatní a zjistím jména těch, kteří k nám přibili, je jich opravdu velké množství. Je až k údivu, kolik dalších nadaných se povedlo ještě zachránit a bůhví kolik jich na světě ještě někde je. James nás zve na další party a kdo by byl schopný odmítnout? Sice jsem se chtěla zeptat ostatních, jestli si někdo nepotřebuje popovídat, ale dnes je čas oslavit to, že jsme všichni ve zdraví zpátky a máme nové přírůstky! Připiju, si spolu s ostatními na zdraví a pustím se do jídla. Jím oproti ostatním abnormálně pomalu, jak si stihnu všimnout. Vychutnávám si každé sousto a až dojím, už má většina dojezeno a již pouze konverzují.

Vnímám Leu, která na mě mává a za chvíli mě i osloví s otázkou na to, jak to u nás vypadalo. Rychle dožvýkám, abych jí mohla odpovědět.
„No…dostali jsme se do takové podivné jeskyně, kde jsme se setkali s Chloé a Chevalierem. A taky s miliardou králíčků, kteří měli pořádně ostré zuby…postupně jsme se dostali dovnitř jeskyně, kde jsme našli Dragostana, který byl svázaný rudou pavučinou takových hnusných bílých pavouků. Vzájemně jsme si nějak pomohli, abychom se nedostali moc do jejich spárů, dostali jsme Dragostana a rychle jsme vypadli pryč. Takže to vlastně bylo hrozně rychlé…“ Z toho co jsem zvládla zaslechnout to oni měli o dost složitější a zažili mnohem nepříjemnější zkušenosti, ale mám pocit, že není potřeba se v tom teď dál ještě pitvat, pokud se někomu přímo nechce.

"Jsem hrozně ráda, že jsou všichni v pořádku. Chystáte se na tu dnešní party?" Zeptám se těch, kteří jsou kolem.

„Jak jste se vlastně do té jeskyně dostali?“ Otočím se ještě na ty dva, které jsme vzali s sebou. A díky bohu, že to tak dopadlo, vždyť jsem jim slíbila, že jim pomůžeme.

Kolem se řeší něco ohledně nádobí a mužů a pomoci a ani jedno se mě momentálně snad netýká a kdyby bylo pořád málo pomocných rukou, tak si mě snad odchytnou.

Hanka Phan - 20. listopadu 2021 21:44

Vodní bitka

Valeria, Skyla, Lyla, Daniel, Oren, Oscar, Richard, James, Heather

Jak se dalo očekávat, objevili se i tací, co se hrozně nenápadně snažili předstírat, že mě neslyšeli. Ale na něj jsem beztak svou žádost nesměřovala. Podmračeně jsem hleděla na tu lenivou dvojici s výrazem připomínajícím bohyni pomsty. Jistěže si dávali načas a místo toho se mi okamžitě nabídl Daniel. Ustoupila jsem mu z cesty a rysy v tváři mi opět změkly.
"Jo," opáčím mu už s úsměvem a rukou ještě naznačím směr k policím, i když je mi jasné, že to tu zná mnohem lépe jak já.
"A pak ty velký hrnce, bude potřeba je naskládat zpět. Díky Dane!" dodám vděčně. Zlost mě téměř přejde, dokud mě ovšem nevytrhne hlas těhotný zrzky.
"Co?" vyhrknu nechápavě. "Tak bych mu prostě pomohla!"
Co má sakra za problém? To sem si vážně dovolila příliš, požádat místní mužskou smetánku o pomoc, když je část našeho chlapeckýho osazenstva pomlácená. V civilizovaný společnosti se to prostě tak dělá.

Duo oslovených se mezitím už zvedla a míří do kuchyně, ušklíbnu se na ně. "No to je dost," stihnu si do nich ještě rýpnout. Zůstanu ještě okamžik na místě, jestli sem náhodou nezvládnu přilákat nějaké další "dobrovolníky"...
James nejdřív začne s plnou pusou něco halekat, ale stejně se zvedá. Zdejší Masterchef dá přednost zahálce. Jistě, nechat to všechno na později, až ty připálený zbytky pořádně zaschnou, to sotva!
Příliš jsem tak nevnímala, co se děje v kuchyni za mnou, což se ukázalo jako zásadní chyba.

Vyjeknu, jakmile mě zkropí proud ledové vody.
"Ty kreténe!" zařvu česky, jak se leknu a po těle mi okamžitě přejede zimnice. Sotva se otočím na patě, abych si to s viníkem vyřídila a rovnou dostávám další palbu rovnou do ksichtu. Rukou si vytřu vodu z očí a hledím přímo na Oscara s jeho potměšilým "jejda". Prostor přede mnou se podivně zúží, jen matně vnímám Ríšu, jak využil situace a vrhl se na Val, nebo Jamese klouzajícího po podlaze.
Zakroutím utěrkou v ruce a vrhám se vpřed, zrovna ve chvíli, kdy Kecka nabízí ruku Pártymanovi... a útočím (9). Mířím přímo na tělo.
"Jejda!" ušklíbnu se, když dopadne první rána. A rozhodně ho nijak nešetřím! K mé smůle už další pookusy nedopadnou tak slavně (4,3). Ale chtěli bitku, tak ji mají mít. A pak si ten bordel, co tu způsobili, pěkně uklidí!
Odkudsi zpoza rohu slyším smích, ten hlas moc dobře poznávám.
"No dobře, ty budeš další!"

Santiago Salazar - 20. listopadu 2021 21:40

Taktní pakty

Holtgast, kdesi v německu?
Jídelna

Na stůl se od dvojice ‘čarodějek’ a bohémsky vypadajícího, temného mladíka, vyhoupne černý kocour a mašíruje si to tu ke mě, jako by mu to tu patřilo.
Pousměju se.

“Ahoj, fešáku.” pozdravím ho a na pohrdavé mňouknutí se pobaveně ušklíbnu.
“Copak? Nevoní?”
“Víš co je na tom fajn?” natáhnu se pro talířek na který dám kousek kuřecího.
“Nelezeme si do zelí.” posunu talířek k němu.

V kuchyni se odehrává jakási vodní válka a různé skupinky se baví o různých tématech.
Ale ke komu se přisrat?

Přisunu se k blízké trojici.
“Můžu otázečku?” podívám se na mladíka.
“Rozumím tomu správně, nebo se léčíš pomocí… tmy?” To zní jako černá magie, ale téma mě nadchne.
“Pardon, že jsem mezi vás vtrhl, ale jste velmi zajímaví a já se s jinými lidmi s nadpřirozenými schopnostmi nesetkal. První byl tady hezounek… vybavený uspávačkou. Co všechno dokážete?”
Pokud se na nás andílek z egypta zadívá, pošlu mu vzdušnou pusu.

Félix Rupert - 20. listopadu 2021 21:31

Lol fakt tu potrebujeme mluvici kočku?

Bruh

Pevnost Holtgast, umývárna
1. listopad, večer
Erden a Lilian

"U mňa je všetko dechberoucí." opáčim neutrálne, ale s kývnutím mu i ja dávam prostor - takže fuhrer nemusí vynakladať žiadnu snahu vyhnať ma.
Aspoň sa dal dokopy.
To ma trochu upokojí. Pre morálku je vždy špatné ak sa ľudia vo vedení menia v patetické bábovky. Lilian je určite fajn hošan, len možno potrebuje čas od času trošku prefackať, trochu vyprovokovať a vyhecovať. Pomôcť mu byť viac chlap a menej...čokoľvek to je teraz.
"Fargo." prejdem jednoslovne hneď k veci, no nedovolím mu prerušiť ma.
"Jo, jo, viem - má sa to riešiť až zajtra. Ale učili ma nespochybňovať vedenie pred mužstvom, akokoľvek nespokojný by jeden mohol byť."
Nikdy som moc neveril v tie hovná o nutnosti demokracie za každú cenu, o transparentnosti, o tom ako sú si všetci rovní. Možno v normálnom živote. Možno ak ide o to kto kde sedí v autobusu. Ale nie vo vojne a toto vojna je.
"Takže, pri všetkej úcte, čo to kurva bolo? Prečo dostáva vedenie chlap ktorý nás naférovku nechá napochodovať rovno doprostred pasce, bez prípravy, bez plánu, bez zabezpečeného týlu? Ja..." nádych, výdych, ako mi postupne dochádzajú nejaké veci. Ale ani s nimi nesúhlasím.
"...neviem ako to u vás chodí. Odhadujem, že to vždy nejak vyšlo, čo? Že nebolo potreba premýšľať - že vždy sa našiel niekto koho schopnosti vyriešili situáciu. Vždy bol poruke liečiteľ, čo napravil chyby nikým necvičených nováčkov poslaných na jatka." venujem mu pohľad, ač veľmi rýchlo vzdám akúkoľvek snahu čítať v ňom. Ten chladný ksicht neprezradí nič. To mi ale nebráni pokračovať, zatlačiť na pilu.

"Ledaže to tak není a občas šťastie nefungovalo. Občas nebol nik kto by zariadil druhú šancu. A ľudia chcípali. A pri takomto prístupe chcípať kurva budú. Stačilo aby jeden či dvaja z tých nových boli taky zdivočelý. Stačilo aby, ktokoľvek to bol proti komu sme šli, nebol tak enormne nekompetentný a mal pripravené niečo, čokoľvek, v zálohe."
Serie ma to.
Serie ma to hodne.
Nie preto, že to nešlo ako po masle. Ale pretože dôvody prečo to nešlo boli debilné. Veliteľ čo nás nechá slepo napochodovať na jatka - samozrejme s ním v čele. Najslabším kus vzadu. Neschopnosť adekvátne riešiť útoky na naše mysle.
"Ten vlk sedel v celách bohvie jak dlho - minimálne tak dlho jak ja. Nepočkal by tam ešte deň, aby tí schopnejší radšej podporili jednoznačne naliehavejšie misie, na ktoré teda museli ísť ľudia bez akéhokoľvek výcviku? Je to nejaký grandiózny plán na ktorý som príliš blbý abych to pobral, nejaké hovná jako že žár bitvy je to najlepšie čo zocelí vojáka? Pretože doprdele fakt není, je to len najviac efektívna cesta vyselektovania a vyzabíjania slabších kusov - a to mi na vás hoši nejak nesedí."
Opäť výdych. Takto...dlhý proslov som už chvíľu nemal.
"Díky za pozornosť, šéfe. Verím že je fér povedať ti to do očí, nie pred všetkými niekde na tréningu. Morálka." zopakujem, než pozornosť presuniem na Liliana.

"Sorry ešte raz. Ale ten najväčší fuckup vo Fargu boli naši vlastní. Kontrola mysle znamená, že zasiahnutí nás môžu rubať ako chcú a my...typicky nechceme proti nim zasiahnuť naplno, že? Potrebujem, musím, sa voči tomu vedieť brániť." a nielen ja, ale to je vedľajšie.

Callum Lynche - 20. listopadu 2021 18:30

Čarodějná společnost
Holtgast, jídelna

Párty? Cožpak nepoučí se, že tyhle věci nikdy neskončí úplně dobře?
"Myslím, že malá chvíle ublížit nemůže..." odpovím mu ohledně padlého dotazu. Tyhle věci dokáží býti dosti... mládeži nepřístupné, ale nemůžeme lidem upřít sociální kontakt jako takový, proto myslím, že chvilková přítomnost na počátku, kdy není osazenstvo ještě tak opojeno alkoholem, nemusí tolika uškodit.

Otočím se zase zpátky, když zaslechnu své jméno, jak bylo pronešeno. Tentokráte od druhé čarodějky.
"Je příjemné vidět zase zpátky známé tváře." odvětím jí v milém, přátelském tónu, stejně jako lehkým úsměvem ve tváři. Bylo trochu nepředstavitelné přemýšlet o tom, že je tu i svět, paralerní k tomu našemu, kde stali a dějou osudy naprosto odlišné od těch našich tady.

"Jen drobet chmuravé myšlenky, které potrápí nejednoho, čas od času." odvětím Bílé čarodějce.
"Neřekl bych. Společnost krásných dam, je vždycky příjemnou,," pousměji se lehce na ní. Ovšem ten se o něco více zvětší, když zmíní se o naší misi a králících na ní. Tahle skutečnost byla vskutku... k nezaplacení.
"Králíci, ano, to vskutku ano. Čelili jsme útoku možná stovek krvežíznivých chlupatých kuliček, které byly všechno jenom né zrovna roztomilé. Než stačili jsme se odtamtud dostat, nebyl nikdo na kom by nebyly stopy jejich ďábelského řádění, sebe nevyjímaje. Ale nebylo to nikterak tak vážné, co by temnota sama a pár kapek rudé many nevyléčila. Avšak kromě nich, narazili jsme i na bílé arachnidy, kteří nebyly tak úplně zřejmě tím čím se na první pohled jevily, neb nesetkal jsem se ještě s žádným, který by mne neusposlechl." řeknu jí tedy k téhle věci, co se našeho úkolu ohledně hledání Draga týkalo. Co se těch pavouků týkalo, sám netušil jsem příliš co si o nich mám pomyslet, jak je vůbec vnímat.

Když poté objeví se u druhé z čarodějek chlupatá návštěva, maličko získá si tak můj pohled. Nevím proč mě mazlíčci celkově tak trochu fascinovali, možná, protože jsem nikdy neměl příliš možností vlastnit nějakého svého, protože rodiče bály se možných alergií, které by mohl nastat.

Mikkel Järvi - 20. listopadu 2021 17:53

Co hlava, to názor

Fargo ~ Holgast
Jídelna
Jonas, Emil, normík a jeho sestřička…
…možná Isaac

Spolubydlící mi vypráví o plném rozsahu svého defektu a místo sentimentálního bodání do srdíčka dík lítosti mě spíš hřeje pomyšlení toho, že vím co na něj platí.
Samozřejmě, vím jak vytvářet chápavé obličeje, nicméně zůstávám v praktické rovině tréninku.
“To mi zní jako skvělá motivace pro učení se.” A to hodně rychle.

Ten kluk je… no, slaboch. Ale nějaký příslib tam je, pokud začne víc přemýšlet a míň fňukat. I když, je to jen první dojem, ale nejspíš jde spíš o princip a způsob myšlení, než konkrétní depka ve kterém teď je.
Třeba právě halucinogeny.
“Právě proto by jsi se měl umět velmi rychle dostat mimo spojence k nepřátelům.” Odtuším, když už to tedy nevypadá, že budu odcházet.
Nehodlám se na tak zajímavý dar, zajímavou zbraň, koukat jako na přítěž - oheň co je třeba spoutat nebo ovládnout. Na to chlapec nemá ani charakter ani vůli - zatím. Zatím stačí to umět nasměrovat.
Tak jsem začínal já s feromony.
Z jeho vyprávění jsem se také dozvěděl kontext toho chaosu, do kterého jsem se sourozenci spadnul ve Fargu. Začíná to dávat smysl.

Emilovi má přítomnost v gustu není. Další produkt zkušeností, o kterých vím houby… nebo mu vadí, že jeho přístup není najednou ten jediný?
Obojí? Nevypadá to, že bychom si extra rozuměli.
“Nebráním vám, jen si nemyslím, že na to máte čas… a že je to nejefektivnější. Dělejte jak chcete.” Do další mise jistě můžete vést pseudo-trénovací terapeutická sezeníčka, vedoucí k fascinujícímu závěru, že jsme všichni sněhovými vločkami.
Ne, nechávám se unést. Slíbil jsem si, že budu hodný… prakticky mi do nich nic není. Sice jsem myslel, že je spíš na Jonasovi rozhodnout se, jak, kdy a kolik chce - ne na trenérovi co všechno zařídí. Takhle ho dělá leda závislým, ne silnějším.
Nicméně Emil stočí hovor do docela osobní roviny. Argumentační podpásovka, a docela klasická.
“Nech si zdát,” prohodím neutrálně. Neřekl bych, že mi má tento guru co nabídnout.
Zakousnu se zase do pečiva.

Do debaty se náhle přidává i další kluk.
Přidává, ne. Spíš má chuť mi to vytvavit.
Není ti hloupé se do někoho navážet, když hledá pomoc?
Není ti hloupé být bezcenný?
Udržím se v té tendenci. Opovrhovat lidmi bez schopností je způsob bratrstva, ale jak je na tom Triskelion… to nevím. Podle pachu a odhadem tu bude ale jediný. A já nejsem zvyklý aby si na mě takto drze někdo jako on otvíral pusu.
“Kdože ráčíš být?” Chůva pro nadanou sestřičku?
Za hovorovým tónem hovorové otázky se umě skrývá podráždění.