Lovely

Holtgast, jídelna - tréninkové prostory

Aaron mě přehlédne jak vzduch a Emil odbyde tak stručně, jak může.
Tak chutná nostalgie! Jako bych byl zpátky na škole, ta mizerná léta po prvním mizerném úvodu. Zavrtím hlavou bezděky, s pohledem na Dragovi, který Oscarovi ukazuje cedulku s naškrábaným "DOBŘE, CO TY?"

Naštěstí alespoň Lakshmi odpovídá. Přepadovka Nadaných, jasně - s tím chlapem jsem Callumovi taky pomáhal.
Kývnu na ni.
"Dobrá práce. My si užili armády krvelačných bílých králíčků a dost odporných pavouků - bledých jako Oscarovo pozadí a velkých jako osobní auto.
Sibiř pro účely dovolené doporučit nemůžu," pousměju se suše.
James láká na oslavu, však potřebujeme žít! A mají pravdu. Což pro mě spíš znamená, že dojím svoji porci, odnesu špinavé nádobí a pak zamířím do tréninkových prostor.

Vítá mě zvuk výstřelů, a pak pohled na holku, která se choulí u stěny s pistolí a bulí.
"Je ti dobře?" přezíravě prohodím, obezřetně, kdyby jí náhodou hrabalo destruktivním směrem, ale moc do ní nedloubu.
Kvůli utěšování tu nejsem.
Zamířím k nejvzdálenějšímu terči, a pustím se do procvičování projektilů a paprsků z jasně modré energie (7+1, 1+1, 1+1, 7+1).

Bratři

Holtgast, jídelna

"Áuru, no tógle... ja znál kak smétat lídji na zém vůlí, i teď už znaju kak sdělat to i áurou," pousměju se pobaveně.

"K dókonalosti ménje kús chýbi, ja dumaju," odpovím pak trochu rozpačitě tou chválou, pokud to vůbec chvála byla.

S otázkou na to, jak se nám daří, zvážním, a odpovídám nejen Aaronovi, ale i jeho bratrovi, který k nám došel.
"My býli... na gadry, kak ty gavariš. My pórtli se dómu, i Álasther i Ágniezska nas traja záchranili léčenim. Ja i Jonas, my óba už víceménje v póřadku.
Ríchard nam óbjema pómogl s régeneracjí ztrácenyjch tkani, i búdje to éště chvílku trvať, néž búdju zas célyj," naznačím pravačkou k zafixované levačce. Že mi... prostě chybí kus svalů na levé části hrudi, paže a ramene radši specifikovat nebudu, u jídla.
Stačí, že se nad tou představou pořád obrací žaludek mně.

"Rad tébje póznavam," kývnu pak na kluka. "Ja Nikolai... i ty výpadaješ... jínak, než ja tébje z tógo, što Aaron gavaril, předstávoval," usměju se na něj vlídně.
Starší než malé dítě, hezčí než evokoval název bobr.

Trénink?

Holtgast, jídelna

"S velkým potenciálem ke katastrofě, to souhlasí," kývnu sklesle, a upiju z hrnku. Silná slaná hovězí chuť je povzbudivá, i když s tím zrovna moc moje břicho nesouhlasí.

Překvapeně pak vzhlédnu k Emilovi skrze patku vlasů, když se dotkne mého ramena. To je... milé.
"Jo... tak jo.
Ale nechci ti ublížit," povzdychnu si. "A nechci ani, ať ublížíš mně. Víš... světlo, i když od Nadaných, si moc nerozumí s mojí kůží. Ve formě je to lepší, srst dobře tlumí, ale kdyby stál já jako já člověk vedle mě někoho, kdo vstoupí do světelné formy... nebylo by to hezký," rezignovaně zavrtím hlavou.

Aaron se mísí do nabídky. "Jak Emil bude chtít," odpovím mu, protože netuším, jak moc široký on ten tréninkový kroužek plánuje.

Podpora

Holtgast, jídelna

Stačí mi sundat si brýle a jizvy zmizí.
"Taky řešení," zasměju se pobaveně, líbí se mi, že si dokáže udělat srandu ze sebe... to je něco, co hodně lidem schází.
"Tak tak, na stráži. A kdo bude prudit, dostane po ciferníku," flexnu nezanedbatelný biceps a mrknu na Rúnu zvesela.

"Lakshmi má pravdu. Jeden by se měl mít na pozoru před zvyknutím si zabíjet, ale vědět, kdy to prostě nejde jinak a bez toho je nutné, je důležité," kývnu pak o něco vážněji, když se k nám tmavovláska přidá se svou špetkou.
"Vedla sis náhodou dobře," usměju se pak na ni, když se omlouvá Rúně za neúspěšnou ochranu. "Alespoň já a můj ostřelený bok jsme vděční."

Jak se cítíš?
"Něco mi přibylo do sbírky jizev, ale už nic nebolí, takže dobře, díky," usměju se. "Co ty? Co noha?" uvědomím si, že i Lea schytala střelnou ránu od naší společné známé mrtvé.

Sestřenka

Holtgast, jídelna

"Oooooo... to musí být docela oser, co se stalo se světem, hm?" popíchnu Bun s trochou dobrosrdečné škodolibosti. Peníze se už moc neupotřebí...
"Ne, promiň... Dobrá práce. Bylo to náročný?"

Bunminy omluvy cápka, díky kterému smrděla v nějaké výzkumné kobce, mě moc neobměkčí. Docela se těším na trénink... uvidíme, z jakého je hoch materiálu.

"Jo... už před pár lety," kývnu sklesle. "Rakovina. Ale myslím si, že ji ten zkurvysyn prostě utrápil... Když jí pořád vyčítal náklady na léčbu, tak... se prostě vzdala, a nechala nemoc běžet svým tempem," hořkost vůči tomu kreténovi dostatečně čitelná, jsou věci z minulosti, které prostě bolí a asi nepřestanou.
"Já ublížil na zdraví jemu, bohužel. Zpřerážené kosti mluví jasněji než skoro patnáct let psychické tyranie pro mámu i mě... Lituju jen toho, že jsem ho nezabil," semknu rty, a stisknu Bunminu ruku.

"Jo... nějaké jo," pousměju se pak, vděčný za změnu téma. "Už asi tři čtvrtě roku, umím se měnit v centikoru, zacházet s organickou hmotou, krví a flórou, jsem léčitel a telepat. Lilian," rozhlédnu se, ale tmavovláska nikde nevidím, "jeden ze zdejších mi pomohl zbavit se Daru smrti, aby mi další schopnosti nepřibývaly, kdykoliv kolem mě zařval někdo Nadaný.
Co se projevilo tobě?"

Pokus

Holtgast, jídelna

Většina okolních je nad dobrým jídlem brzy v živém rozhovoru. Docela jim závidím... ne že by se u nás doma v Londýnském sanktu moc napovídalo... ale... chybí mi známí. Regan, Veronika. I s Caelem se dalo popovídat. Tady... Lylka i Oren mají svoje, a Jonas... není moc komunikativní typ.
A pro zbytek jsem v podstatě cizinka.

Měla... bych se víc snažit, ať to tak není. Mám tu zůstat až do porodu, kdovíjak dlouho po něm, a... nechci se neustále cítit nepatřičně a vyloučeně ze všeho.
Povzdychnu si, upiju z hrnku.

Pak se pousměju na Lenore. "Jak se ti líbilo na první misi?"

Zajímavý den

Holtgast, ošetřovna, kuchyně, pak jídelna

"Budeš se jmenovat Chip," oznámím stvořeníčku slavnostně, než ho nechám zalézt schovat se pod kardigan. Ale... v obavě, ať mu není smutno, nakreslím a oživím mu ještě dva kamarády, Lunu a Tygra, než pro dnešek sklidím malování opět na pokoj.

Když se konečně dozvím, že Richard, Nikolai a Jonas byli vážně zranění, nejsem rád, že se to dozvídám se zpožděním - a na druhou stranu jsem hrozně rád, že ta informace přijde zároveň s tím, že jsou teď už víceméně v pořádku.
Vyobjímám Richarda, jako by mě za to platili, a jsem upřímně rád, že aspoň někdo měl rozum a poslal ho si odpočinout, protože... nu, Ríša když se do něčeho zažere, logická úvaha není na úplně prvním místě, zdá se mi.

Z toho návalu nových tváří se málem posadím na zadek já, to je... na jednu stranu úžasné, na druhou děsivé. A... že je mezi námi opět i Mikkel, volně se pohybující, mě skoro uzemní úplně.
Nejsem si jistý, čím to je...
... ale naštěstí mám spoustu jiné práce! Na prvním dojmu záleží, a pohoda prochází žaludkem! Takže si rozvrhnu ambiciózní plán na hostinu, což sice znamená, že já i veškeré osazenstvo kuchyně lítáme sem a tam jako psi, ale výsledek za to tutově stojí.
Od pečených kuřat po cuketové steaky, tuna různých příloh studených i teplých, a taky dezerty, všechno je parádní a když to vidím vyrovnané na stole...
"Lidi, klobouk dolů. Jsme DOBŘÍ!" pochválím kuchyňskou četu.
A vzhůru dlabat!
Ale ještě předtím vřelé objetí na uvítanou Valerii, Nikolaiovi, Mikkelovi, Dragostanovi, Jonasovi, Eddiemu, Jonasovi, Blagdenovi, Lyle, Emilovi, Jamesovi, Lakshmi, Oscarovi a Aaronovi.
"Vítej zpět mezi námi," usměju se na Mikkela zvlášť.

Erden shrnuje mise a vítá, Jamie vyzývá k nové oslavě, a Aaron jakoby nic z toho nevnímal, vysaje obsah talíře jak automatický vysavač a vyrazí přímo za mnou. Zeptá se na někoho, kdo by mu pomohl trénovat.
"Erm..." na moment se zaseknu a zamyslím, kdo tady vlastně ovládá podobné schopnosti jako Aaron, Nikolai odpovídá za mě.

"Jo, to - a taky velkou fyzickou sílu tu má Kazran... ten tu teď není, tedy. Mia - tu tady taky nevidím, hmh. A Kristoff. A myslím že i Alex," usměju se na Aarona. Chip se odváží na rameno, a ňufká, co kolem voní.

Kluci se sice smlouvají na trénincích, ale... do toho se přidávat nebudu. Pořád cítím řádně modřiny ze včerejška, kdy si se mnou Deepak házel jak mičudou, tréninky samy o sobě jsou fuška - zaberou většinu odpoledne a tunu energie, no way abych v tom pokračoval ještě i po večeři ve volném čase. Nejsem tak... zapálený pro zodpovědnost, do Daniela mám fakt daleko.

Zbytek odpoledne

Holtgast, z ošetřovny až do jídelny

Ouvej... z hošana už sice není loupaná mandarinka, ale Intuitivní diagnóza moc veselá taky není. Rozpačitě se na něj usměju, naštěstí Jamie konečně velí k ústupu. Otřu krev z rukou do sněhu tak důkladně, jak můžu, a nabídnu pomocnou ruku s přesouváním obou bezvládných Zdivočelých k místu portu.
A pak... jsme opět zpátky u pevnosti. Bylo to krátké, ale intenzivní.

Není moc času okounět, po dekontaminaci mířím rovnou na ošetřovnu, kde se s ostatními léčiteli dávám do práci.
"No to ani náhodou, hochu," zamítnu Oscarovu žádost, ať mu díru v ruce jen tak někdo zalepí náplastí, nebo jak si to podobně jak Hurvínek válku představoval.
Ta díra a pár králičích kousanců je daleko méně náročných na hojení, než by bylo, kdyby se do něj dala infekce. Takže vyčistit, vyléčit, a šup, další pán na holení!

Zajímám se zároveň od všech z Farga, co se vlastně dělo před naším příchodem, a z kousíčků informací se snažím dát dohromady obrázek. Musela to být řádná divočina.

Když se konečně situace na ošetřovně trochu uklidní, a zůstanou jen ti vážněji zranění a Alasther coby dohled nad nimi, zajdu konečně na pokoj, důkladně se vydrbat a převléct do čistého. Sotva opustím koupelnu, na pokoj přikráčí Mia, a tváří se jako obvykle - jako bych byla naprostý vzduch. Co má ta holka za problém? Podívat se na mě by jí vypálilo oči? Bože... Je příjemná jak osina v zadku.
Protočím pohled, vlhké vlasy smotám do uzlu a jdu pro změnu do kuchyně, pomoct s přípravou večeře. Hostiny, jak se dozvím, co tam vejdu.
No, to bude něco...

A taky že jo. Sotva donosíme mísy a talíře, už se hrnou hladoví staří, noví i staronoví. Erden chválí a nabádá, a já si plácnu... - nebo spíš, James si plácne s Valerií a já stáhnu s rozpačitým úsměvem ruku zpátky, zasunu si pramen vlasů za ucho, což jsem přece chtěla udělat celou dobu, žeano.
Usadím se a radši se pustím do jídla, v rychlosti to do sebe házím.
Jamie sice plánuje uvítací párty, já si však účastí nejsem jistá. Možná bych měla jít trénovat, moc jsem tomu dneska nedala. A taky si doplnit očarované šípy, jeden nikdy neví, a v akcí se na to soustřeďuje daleko hůř.

"Hmmm, ty se máš! To voní bohovsky," zhodnotím obsah Rúnina šálku, když se kolem nesu s prázdným špinavým nádobím.
Už jsem dlouho nebyla v kuchyni, ne? Přidávám se tedy s úklidem Valerii, neznámé blondýnečce a dalším. A snad pomůže i kuchyňský direktor, když si toho tolik navymýšlel.

Shledání a večeře

Holtgast, z ošetřovny až do jídelny

Ať už se Richard rozhodne, jak chce, ohledně Orena, já jsem poměrně vděčná, že zůstane a přikládá ruku k dílu - protože já a patrně i Alasther jsme docela unavení, ale na ošetřovnu přichází nával zraněných z misí.
Naštěstí i výpomoc léčitelům, nejen práce.
A ať už jde o zranění vážná, či povrchové kousance, o vše je třeba se postarat.
Mezi ošetřovnou a kuchyní jsem však ráda za alespoň chvíle, které můžu strávit s Annou, slepou či zmatenou či snad úplně jinou, tak ať, na tom mi nesejde. Rozhovor s ní je požehnáním, ve které jsem nikdy nedoufala - a i když si sestra připadá vytržená a cizí z tohohle světa, já nedokážu litovat. Tolik jsem záviděla jsem Jamesovi, že se mu vrátila sestra...
A teď... už nemusím.

Pomůžu jí se upravit, než se v oblíbených šatech a elegantně posplétaným účesem vypravím i já. Bude chvíli trvat, než si zvykne. Zvykneme. Já i ona.
Opatrně ji vedu k méně rušné části stolu, kde usedáme poblíž Calluma. Nachystám talíř pro ni i pro sebe, zatímco Erden, Blagden i James vítají nováčky, a ten poslední plánuje další oslavu.
Myslím, že potom, jak skončila ta včerejší, se radši budu držet stranou. Leda by se Anna chtěla lépe seznámit s okolními.

"Cože tak stranou a sám?" usměju se na zádumčivého tmavovláska jemně.