Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
Jedno kakao, prosím Island Dračice mě neskutečně vyděsí, když mi přiloží spár k hrudi a zatlačí. V tom šoku se ovšem ani nebráním, jen na ni vystrašeně hledím široce rozevřenýma očima a cítím se u toho jak králíček zírající do rozevřené tlamy vlka, co ho v další vteřině sprovodí ze světa. Králík by byl ovšem šťastlivec, měl by to za pár dříve než já. Dračí spár párá svetr i termotriko pod ním, jestli i s kůží už nepoznám, bolí to, tak příšerně to bolí... Lapám po dechu, kterého se mi skrze bolestné skučení nedostává. Oblečení se mi lepí k hrudi, zmáčené krví i vodou z dračího chřtánu. Procítěně zaječím, když dračí spár poprvé zaklesne přímo do živé rány, vzepřu se, ale nakonec se nezmůžu na nic než slzy a a zatínání prstů do mokré hlíny. Příliš náročný den... Pevnost Triskelionu - odpoledne | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Rychle pryč Hanka, Blagden, Callum, Oscar, Eddie, Lara, Laima, Chloé, Chevalier, Dragostan Eddie se zvládne vzpamatovat natolik, že nejen že nepotřebuje pomocnou ruku, sama jí ale je schopna poskytnout. Králíka, který se mi bolestně zahryzl do ucha propaluje energetickým výbojem a i když bolest jen tak neustoupí, jsem jí za to vděčný. Rychle ale obhlédnout situaci. Pavouci nedobrovolně propouští své vězně včetně Dragostana a většina naší skupinky je natolik inteligentní a soudná, že se u něj automaticky shrocuje. Na jeden kratičký moment se zdá vše až moc jednoduché, pak ale pavouci opět zaútočí a my se dělíme. Jeden pavouk se nechce smířit se ztrátou Dragostana, to je však rychle a efektivně vyřešeno společnými silami, další táhne neznámého Francouze s malým dráčkem v kapse kamsi do tmy, kam ani Hančino světlo nedosáhne, třetí si jako cíl vybírá Laru, která padá k zemi. Francouzova žádost o pomoc ostře prolétne mým vědomím, hned ale vidím Blagdena, jak se tím směrem vydává a pokud je někdo, kdo to může vyřešit jednou, dvěma ranami, je to právě spolehlivý, schopný Blagden. Zbývá tedy Lara - a taky nás odsud dostat. "Držte se u Dragostana, nikdo nikam dál nechoďte. Hned jak budeme všichni, zmizíme." Naschvál jako komunikační prostředek volím telepatii (5+2). Za prvé je to pro mě jednodušší, mohu si být jist, že mě uslyší opravdu všichni a za druhé, třeba náš plán neuslyší někdo jiný nepovolaný. Následně rychle přiskočím k Laře a pavoukovi, kterého se rozhodla zničit a obyčejným nožem se snažím přeřezat vlákna, která jí svírají. Nejdřív se to nedaří (5), kdo ví, kolik času tím ztrácím, a mírným a pro mě i netypickým zaklením je však nakonec Lara volná (10). Její zranění nyní nevnímám, prostě jí jen vezmu do náruče s cílem se přesunout k naší skupině. "Laimo, k nám!" Nohama ještě nakopávám několik králíčků (3+2, 2+2) a pokud se do chumlu opravdu dostáváme všichni, což se snažím možná až úzkostlivě kontrolovat, volám: "Chytněte se mě!" a následně lomím krystal. (6%...ups) | ||
| |||
 | Pokus ohroziť vlastný život číslo 28 Island, Vodopád Skógafoss Počujem iba hluk, vrčanie, praskanie energie zarývajúce sa do uší. Nie som schopná poriadne vnímať, čo sa deje, no neumierala som. Minimálne nie hneď. Zaostrím na popraskaný štít. To je dobre. Je dobre že ma nezabil. Loki by... nebolo by to dobré. Nebolo by dobré keby to spravil. Opakujem si to, aby som sa snažila udržať nalomenú ochranu nad sebou, pozerajúc sa na naprahujúceho vlka nado mnou so skrivenou tvárou od bolesti aj od spomienok kedy podobná situácia bola pod zámienkou tréningu a nie... Loki! Vyhŕkne zo mňa, keď ho zasiahne blesk a takmer hneď na to aj veľké pegasie telo. Viem, viem že treba urobiť niečo aby nás nezabil, ale stále - bol to Loki. Akokoľvek zdivočený, bol jeden z mála osôb, ktoré som spoznala v Triskelione lepšie a nejakým zázrakom prežili. Momentálne, s ľuďmi, ktorí mi buď neboli blízky alebo ktorí prišli z inej reality, tu bol on taký jediný. Jeho zdivočené telo sa však z tých útokov otrasie akoby to nič nebolo, dokonca sa oženie po Lakshmi naspäť. Na moment vo mne strnie, mozog zabudne že toto nie je tá Lakshmi ktorú som poznala, že to je iná verzia, iná. Aj tak mi však odľahne pri pohľade na odlietavajúceho pegasa bez známky zranení. Keď sa Loki, rozptýlený ostatnými, vzdiali, bolesť v boku mi pripomenie, že ja taká odolná ako on nie som. Tlačením ruky cez hrubú parku si bohvieako nepomáham, a tak začnem rozopínať zips, aby som sa dostala bližšie k rane, hryzúc si do jazyka a pier, aby som nefňukala od bolesti. Stále som žila. Stále som musela niečo robiť. Ledva však odhrniem teplú, krvou nasakujúcu látku bokom a šumenie v hlave sa zosilní pri pohľade na ranu pod kombinézou, zaregistruje pohyb niečoho veľkého. Automaticky sa začnem hýbať do opačnej strany, no len čo zdvihnem hlavu, vidím Yevinu nezameniteľnú dračiu hlavu. Dych pod helmou sa mi opäť o čosi spomalí. Prekĺzne cez štít, ako vždy všetci, ktorých som podvedome nepokladala za hrozbu, a položí mi jednu labu pri bok. Tentokrát mi už bolestivé zatiahnutie neujde, nie keď cítim ako sa spája čokoľvek, čo bolo vnútri dotrhané, ako moje telo obklopuje guľku a s hrozivým pichaním ju uväzňuje v zacelenej rane. Viem ale, že momentálne je to jediné, čo sa dá spraviť, a keď vidím neprirodzene držané krídlo na dračom tele, som vďačná aj za to. Cez vlastný hlas a chvíľkové zbelanie okolia od pálenia v boku sa mi zdá, že zaregistrujem ďalši výstrely, nedokážem ale zistiť, kde a čo sa deje. Dotyk na tvári nečakám. Ledva prestanem vidieť pred očami biele šmuhy, cítim ako ma drcne dračí čumák a niečo vo mne na chvíľu zmäkne od tej odosobnenej, v boji nastupujúcej otupenosti. Liečenie som chápala, čakala, Yeva si vždy plnila svoje povinnosti precízne, ale to...uistenie? na záver, to nie. Nemám nad tým však čas premýšľať, a okrem prekvapeného, trochu zamumlaného ďakujem nestíham viac, kým sa presúva ďalej. Nič to nebolo Val. Nerozoberaj to. Vyliečila ťa, pretože to ona robí. Ďalšie osvetlenie priestoru ohňom a pach spálených chlpov a mäsa ma rýchlo vráti do prítomnosti, do stredu boja. Oči mi spadnú na boj dvoch kolosov a v momente, ako vidím pôvod smradu spáleniny, zacítim hnev, ochotne nahrádzajúci akékoľvek iné emócie vo mne. Sprostá, neposlušná, škaredá šupinatá jašterica. S zatnutím zubov sa vyhrabem na kolená a následne na nohy, snažiac sa ignorujúc pichanie a vystreľujúci tlak v boku pri každom napnutí tela. Zacítim dokonca kúsok sympatií k mojej spolubývajúcej, echo toho čo som cítila k jej originálu, ktorej odkaz mám zvečnený na ľavom zápästí. To, že sa snažila draka rozptýliť od útoku na Lokiho, mi dávalo šancu nabrať druhý dych a začať sa opatrne presúvať bližšie. Podobne mi čímsi zmätene zavíri vnútri aj pokus Lakshmi, ale upratať si v pocitoch budem mať čas až zase nejakým zázrakom prežijem. Spolu s Kristoffom robia komando na odvedenie pozornosti, čo mi dovoľuje ako tak dať dokopy sústredenie potrebné na manipuláciu s mojim štítom, keď sa ku mne dostane Augusteho príkaz. Výnimočne sa zhodneme. Ten plaz musel ísť k zemi. Nikto sa nebude pokúšať zabíjať tie zbytky osôb, pre ktoré som sa ešte nenechala obrásť machom. Neveriac príliš svojej schopnosti vytvorenia nového štítu radšej nechám zaceliť a zväčšiť už existujúci na mne a so zatnutou sánkou od úbytku vlastnej energie ho presuniem okolo draka. (7) Podvedomým stisnutím päste štít zmrsknem až na jeho telo, tlačiac ho k zemi a sťahujúc štít stále do menšej a menšej podoby, ako sa snažím draka pod ním zmačkať ako to len ide. Dychčiac od námahy, akú si to vyžaduje, sa prekradnem k nadanému zozadu a cestou si strhnem rukavice z rúk. Jednu dlaň nechám prejsť cez štít až na dračiu zadnú nohu a pri kontakte začnem vysávať z veľkého tela energiu bez ohľadu na to, ako blízko som k tej premenenej kreatúre, spoliehajúc sa iba a vrtkavé shopnosti. (5+1) Málo. Je to málo. Skúšam ťahať viac, rýchlejšie, ale nejde to. (4+1). Nahnevane zanadávam v rodnej slovenčine, otočiac zrak na dopálené vlčie telo lákané Augustem v dračej preč, a pridám druhú ruku. (7+1) Vysajem ťa do sucha. 39% | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | V těle mývala Emil, Mia, Félix, Aaron, Alex, Abayomi, Aurora, Bunmi, James, Skyla, Mikkel, Lyla, Santiago, Valak, Anna , RainMrcha jedna! Zařval bych, kdybych mohl. Nějaká malá harpyje se mi s křikem zaryla do srsti a mým tělem projela vlna bolesti. Snažím se jí ze sebe setřást, jakýkoliv pohyb však tu bolest jen a jen prohlubuje, snad jakoby se ty drápy zarývaly hloub a hloub. Už už se chci ohnat packou, když harpyje najednou zmizí. Netuším čím přičiněním se tak stalo, jejím rozhodně ne, nemám ale příliš mnoho času na vzpamatování se. Barvy světa jsou už sice zase hrozně nudné a ten hrozivý, nepříjemný křik ustal, teď ale přichází peklo jiného druhu. Ani nevím, kam šlápnout, všude se to hemží lidmi i zvířaty, někteří hoří, jiní jsou hrůzně pohmoždění, tu se ze stropu snáší ohnivý déšt a já - já chci kurva pryč. Fakt hodně rychle pryč, tady nehodlám umřít. Klid, hlavně klid, žádná panika. Všechno pěkně popořadě. Východ je támhle, dobrý, to je kousek. Ohnivý kapky padají z nebe: oheň a srst = mizerný večer. Rychlá matematika, na kterou ani nepotřebuju kalkulačku, mi napoví, že zůstávat v kůži mývala je blbý nápad, rychle se tedy měním zpět - a skoro hned toho lituju. Ono být větší a mohutnější mělo své výhody. Tak a teď se kolem všech těch ostatních dostat k východu a vzít roha. On brácha....ježiš, ty debile, proč jsi mezi plameny? Možná to je ta chvilka zaváhání, co mi vezme těch několik pár chvil, co bych měl na strategický odchod. Místo toho mě ale zasáhnou slova a proti takovým slovům se nemohu bránit. Prázdno. V mé hlavě je prázdno, ticho, absolutní ticho. Je to podivný, neznámý pocit, děsivá chvíle, kdy netuším, kdo jsem a zda vůbec ještě jsem. Vím, že je něco špatně, že mi něco chybí, že po něčem zoufale prahním, to prázdno je ale brzy vyměněno jasným rozkazem. Jdi po impovi... Nohy mi vykročí vpřed, já se tomu snažím bránit, nechci, nechci, tak moc nechci, hlas je ale neúprosný a neexistuje, abych neposlechl. Snad na malý moment váhám, snad na malý moment jako bych dokázal vzdorovat, ale - ale nejde to. Musím poslechnout. Mým cílem je imp, tvor, který tu dělá velkou neplechu. Možná bych mu i fandil, sledovat ho někde z bezpečí a zpovzdálí. Teď však musím zasáhnout a zničit jej. Dobrá. Už už s ním chci udělat to samé co s wendigem, když si všimnu kostky, kterou někdo manipuluje tak, aby impa uvěznila. Snad. Manipulace s tím vypadá dost přesně, i tak ale radši napnu své síly a snažím se impa držet na jednom místě (6, 8), tak aby to bylo jednodušší. Jako z dálky si uvědomuji bolest z rány na tváři i dopadající kapky síry a v jiném světe bych se býval nejprve věnoval jim - teď mám ale rozkaz a musím ho splnit. (36%) | ||
| |||
 | Patová situace Moje reanimace se zdařila, ovšem... nepřinesla nikterak velkého kýženého výsledku.... škoda... Zřejmě budu ještě muset na téhle věci zapracovat, nicméně není to zrovna něco co bych kdoví jak praktikoval rád. Možná proto v ní ještě dosti pokulhávám... nicméně to nebylo teď téma, které bych měl v tuhle chvíli řešit. Pořád jsme nebyly z téhle situace venku, sic povedlo se nám najít Draga, ale pořád a stále nejsme z téhle šlamastiky venku. Kromě obřích arachnidů, byl tu stále problém s tím potěrem chlupatým. Zářící světluška zhoršovala tu pro mě osobně podmínky. Vážně by s těmi novými měl někdo potom promluvit... možná až se vrátíme, tak se toho zhostím. Teď byl čas trochu zatočit s tím chlupatým potěrem. Odvolal jsem svoje stvůry a použil stíny, které jsem tu mohl, abych povolal jeden ze svých asi nejlepších výtvorů, asice Stína. Rudé oči zazářili, když se v temnoty zformoval černý panter s kožichem s čiré temnoty. Nečekal příliš dlouho a velký predátor vyrazil proti chlupatému potěru se svými tesáky a drápy (9). Sám ještě potom podpořil jsem jeho snahu chapadlami, které vyrazili ze zbylé temnoty proti chlupáčům (5+3), některým ze šlahounům narostli ostny pro další možná zranění (3+3).
| ||
