Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Čert vem Salem Red River Zoo, Fargo, USA, krabice zleva -> prostor pracovny Doma v Mexiku jsem byl málem svatý… a vlastně nebyl jsem? Jistěže byl! Věci poslouchaly mou vůli a já mohl ovládat předměty, ba dokonce i lidi - svaly už nebyly potřeba a délka paží postrádala význam, tedy ovšem krom toho, že mi zatraceně sluší. Prohlédl jsem každou lež a četl v lidech jako v knihách. 38 | ||
| |||
 | Masožravý králíci a obrovští pavouci 1. listopad – Jeskyně u Kamské přehrady, Sibiř Daniel, Callum, Blagden, Eddie, Hanka, Lara, Laima, Chevalier, Chloé, Dragostan Strašně moc jsem si přál, aby nás nepřátelé neviděli. Nevím úplně přesně jak, ale něco se stalo. Zdá se, že pavouci už míří naslepo. Nicméně stále viděli Draga a celkem zdatně dokázali útočit i bez vidění. Situace nevypadala moc dobře, králíků bylo pořád dost, jeden se mi zakousnul přímo do ruky, a ačkoliv jsem si nemyslel, že je to těma jejich zoubkama vůbec možné, prokousnul jí skrz na skrz. “Auu“ ujede mi nahlas, nicméně pokusím se té bestii podebrat druhou rukou horní čelist tak, abych si ruku ještě více neroztrhnul a vymanit se z jeho sevření. (10) Povedlo se až překvapivě dobře a králíka zahazuji do skalní stěny. Poté se rozhlížím znovu kolem, komu je třeba pomoci. Přiběhnu ke oblepené dvojci a pokusím se je vysekat z pavučin dýkou. (7,10) Poté se pokusím o to samé, díky čemu se mi povedlo, že nás pavouci neviděli, tentokrát však zkusím navodit iluzi, že se pavoukovi povedlo chytit lup a táhne ho k sobě. (6+1) Snad ho to alespoň na chvíli zabaví, než odneseme Draga z jeho dosahu. Následně se pokusím o udržení iluze neviditelnosti pro všechny členy týmu na co nejdelší dobu. (4+1) Ale tady už se mi moc nedaří. (77%) | ||
| |||
 | Nikdy neříkej, že nemůže být hůř Zoo Red River, Fargo, USA – 1.listopad Isaac, Rain, Bunmi, Aurora, Skyla a záchranný tým Ačkoliv se sfetované Auroře povedlo znehybnit mi ruce, zatím co plácala jakési nesmysly, povedlo se mi jí zadržet křídly, aby neudělala nějakou hloupost. Nicméně jsem dostal pěknou ránu jejím ocasem přímo do spánku, až se se mnou zamotal svět. Sevření jsem však nepustil, dokud sama nevypadala v pořádku a plně při smyslech. Isaacovi se povedlo pár lidí odhodit díky telekinezi, ale jinak to vypadalo, že hrozby jsou zažehnány. Teda až na oheň v laborce, odkud se ozývali zvuky zdivočelých drobných zvířat. Kruci, já na ně úplně zapomněl.. Chtěl jsem se už vydat jejich směrem, nicméně do místnosti vtrhli další tři nadaní, což dost pravděpodobně byli asi posily od velitele a jedna z nich se o malé nadané už postarala. Očividně jsme tu měli další problém. Netuším jak se malé jednooké stvoření dostalo ven, ale začalo dost solidně dělat neplechu. Z ničeho nic se mi spustila krev z nosu a nehodlala přestat téct. A aby toho nebylo málo, z nebe začala sněžit láva nebo co. Utrhl jsem si další cár oblečení a pokusil se ho ovlivnit tak, aby se zastavilo krvácení a pak si ho narval až skoro do nosu. (8+1) Poté se pokusím stejným postupem jako předtím koňomůru, uhasit tři hořící postavy. (9,1,6) Následně se pomocí křídel přesunu k malému jednookému tvorečkovi a plnou silou ze shora dám do štítu ránu pěstí. (2+2) (52%) | ||
| |||
 | Co dřív... Island, 1. listopadu Měla jsem štěstí. Cítila jsem akorát trhavou bolest v křídle, ale nic šíleného. Na moment jsem sice měla pocit, že to vezmu na zem po hlavě, ale funkčnost křídel nebyla narušená a já let vybrala. Bleskurychle jsem se ve vzduchu otočila, abych zjistila, co se stalo. Oddechla jsem si. Loki si vybral jiný cíl, než Val. Liliana? Došel mi dech. Naštěstí, vážně naštěstí?, byl o našeho šéfa velký zájem a Loki se pustil do boje s drakem. Mezi křikem jsem zaslechla další výstřel. Škubla jsem s sebou. Rúno! Výčitky mě začaly bodat jako ostrý nůž. Neměla jsem ji opouštět! Chvíli jsem šokovaně pozorovala ze vzduchu situaci a nevěděla co dřív. Yeva se pustila do péči o Rúnu a mě došla jedna věc. Už by to mělo být hotové! Rychle jsem přeletěla k vodě a kousek od Rúny přistála. Ano, květina byla připravená. Na moment jsem se proměnila zpět. Utrhla jsem oba květy. Znovu jsem je rozhlédla. Nevím, co je Lilianovi, ale krev jsem neviděla. Akorát je nejspíš dost mimo. Nebyla jsem si jistá, na kolik je schopen se bránit, a tak z trávy kolem něj vzrostl půlkruh trnitého živého plotu směrem k bojující dvojici. (3+3) Nebyl tak vysoký, jak jsem si přála, ale aspoň něco. Val se zdá taky v pořádku, Rúna už též. Kde je vůbec Lenny? Kristoff! Ten je taky postřelený! Než jsem ale odběhla, sklonila jsem se k otřesené Rúně. “Bude to dobrý, neboj se,” snažila jsem se ji uklidnit a pohladila ji opatrně po zádech. “Drž se teď u Yevy,” kývla jsem k dračici, která byla opodál ve vodě. “Vše v pořádku, Yevo?” oslovila jsem i ji. Snad taky není zraněná víc… Vyhýbá se boji… Ano, je náš jediný léčitel, ale... Jen jsem pohodila hlavou, nemělo smysl to teď řešit. Přeběhla jsem místo toho ke Kristoffovi. Snažila jsem se nedívat, co jeho zuby z těl zanechaly. Nutně bych se musela pozvracet. “Šťáva z toho květu by měla zahojit zranění. Eh… Kde mám začít?” pokusila jsem se o úsměv a nechala si Kristoffem určit místo. Ucho krvácí, ale nepřijde mi to tak zlé. To tvář a bok mi přijdou horší. Napoprvé jsem měla štěstí a nektar z rozmačkaného květu opravdu zaúčinkoval. (10) Podruhé už to bohužel nevyšlo. (4) Lea se zatím pustila do odlákávání draka. Nebyla jsem si úplně jistá, zda je to nejbezpečnější řešení. Ale něco udělat musíme, než usmaží Lokiho. Ráda bych i podpořila zelení, jenže to by bylo kontraproduktivní ve všem tom ohni. A tak jsem se rychle proměnila zpět a vyrazila na pomoc aspoň v pegasí formě. První nálet na dračí hlavu ve snaze kopnout ho kopyty vyšel naprázdno. (4+1) Znovu jsem se obrátila ve vzduchu, v očích trochu strach. Není to úplná blbost?! Nejspíš byla, ale lepší nápad jsem neměla. A svůj nálet jsem znovu zopakovala. (7+1) 56 % | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
Ain't nobody got time fo dat Emil, Mia, Félix, Aaron, Alexandra, Abayomi, Aurora, Bunmi, Rain, Isaac, Skyla, Typičo toto je fakt bordel. Akoby sme hrali nejakú retardovanú súťaž čo sa môže ešte pomrdať viac - a s každou ďalšou rundou sa moje očakávania nielen napĺňajú ale bohate prekonávajú. Ak tu všetci trapne skapeme tak sa na tom aspoň budem posmrtne chechtať, páč jako fakt, jednoduchá záchranná akce sa zmenila v retardfest kde hlavným a najväčším súperom nie je nejaká konkurenčná skupina ale my sami sebe navzájom. Tyvole ešte i tie vlky boli vlastne patrne výsledok pomrdanej nekromancie toho blbečka. No a teraz, keď konečne máme vďaka náloži sugescií, feromonov a ďalších podobne zamrdaných mindfuckov situáciu ako tak pod kontrolou to zas niekto, nečakane ten najväčší retard zo všetkých, poserie keď vypustí stelesnený chaos. Síra čo prší z oblohy, i keď sme vnútri budovy, ma už skoro ani neprekvapí. Po všetkých tých sračkách čo sme tu zažili je vlastne skoro až príjemné čeliť niečomu inému než sú výplody vlastnej mysle alebo pošahaní spojenci obrátení proti nám. No, až sa vrátime tak sa ma ten úchylnej francouz nezbaví dokým nebudem odolný voči každému podobnému hovnu čo tu lieta. Nie je predsa normálne aby celá misia krachla len preto, že jebne niekomu z nás - hej, ono len pomyslieť čo by sa stalo keby poriadne preskočilo mne. S kopou granátov po ruke a schopnosťou sa ešte sám odpáliť by tu z toho možno nik nevyšiel živý. Nie je ale čas filozofovať - krátky pohľad na Alex ma ubezpečí že už nie je pod vplyvom mindshitu, čo je to podstatné. Tie ruky tho...no, len vidieť to mi spôsobilo nepríjemné pocity v bruchu, chudák holka. Ale nie je to nič s čím by som asi pomohol. Takže sa sústredím na impa a primárne jeho štít. Pokúsim sa ukradnúť z neho energiu (8) a následne ju sformovať do podoby ostrých bodcov vnútri jeho štítu - ktorými skúsim prešpikovať impa vnútri jeho vlastného štítu (8). Či to vyjde alebo nie pokračujem následne v snahe zlikvidovať impov štít, kradnutím jeho energie a premenou v čokoľvek čo môžem použiť proti nemu či aspoň narušiť štít a umožniť tak útok iným (6). 70% | ||
| |||
 | Oko za kotník Jeskyně u Kamské přehrady Hnusní, odporní, pavouci! Nikdy jsem se jich nebála a neměla jsem problém si na nějakého sáhnout, odklidit ho zase ven, tam kam patří, bez toho abych u toho ječela a pištěla. Ale po této zkušenosti asi raději každého pavouka, co uvidím bez varování rozmačkám. Navíc opravdu nesnáším tmu, jsem nadšená ze svítící a zářící podoby Hanky a doufám, že stejně jak uklidňuje mě by mohla vadit pavoukům. Zatím to ale vypadá, že je všechno jen pěkně naštvává. Třeba „mého“ pavouka rozhodně nepotěšilo, že jsem se mu snažila vystřílet oči. Zaúpím, když mi kotníkem projede šílená bolest a uslyším odporné křupnutí, moje bolestné zavytí se rozlehne jeskyní s krásnou ozvěnou. Musím se od něj dostat pryč. Natáhnu k němu své ruce, tentokrát bez pistole, a silou se od něj odstrčím, používám vlastně páku k tomu, abych se opřela rukama o pevný bod a zadek a nohy dostala přesně na druhou stranu. Při tanci mi tento pohyb nedělá problém, při boji je to trochu jiná. (3, 1) A je možné, že jsem příliš vysílená, na to, abych se od něj vůbec dostala. Koutkem oka sleduji, jak pavouk táhne ty dva, kterým jsme slíbila, že jim pomůžeme a zatím to tak vůbec nevypadá. Snad je zachrání někdo jiný, já se musím prvně postarat o nebezpečí přede mnou. Bolest v kotníku pulzuje a já mu to chci vrátit, pokud se od něj pořádně nedostanu, chci mu aspoň ublížit. Ruce, kterýma se o něj opírám, nasměruju k jeho očím, vytvaruji prsty tak, aby obklopily oko pavouka a škubám, ve filmu jsem viděla, jak lidé vytrhli pouhou rukou jiným oko, proč bych to já nezvládla udělat s tady tím odporným pavoukům? S pořádným naštváním, krví proudícím adrenalinem škubu, trhám a mačkám. (1,9,3) 80% Peek-a-boo  | ||
