Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Hrátky s ohněm 1.listopad - Island Lilian, Kristoff, Loki, Yevgeniya, Rúna, Lakshmi, Valeria Nějakou chvíli jsem nebyla schopná pohybu, takže jsem musela nechat práci na jiných, a že se činili. Rúna vzala bleskovým útokem jak střelkyni, tak i Lokiho. Ani jednoho to bohužel nezastavilo. Zatím co Vlk se dál řítil na Val a zkoušel se prokousat štítem, rozzuřená žena se opět činila se zbraní. Zamrazí mě v zádech když vidím, kam mířila. Ale ne, Rúna… Sledovala jsem, jak drobná zrzka jde do kolen. Odolala jsem pokušení se za jednou z raněných dívek rozběhnout, ani jedné nepomůžu, potřebují léčitele a jejich útočníky řeší už někdo jiný. Můj pohled zaujal drak, kterému se povedlo dostat se z pout a momentálně dělal pečínku z našeho vlka. Ačkoliv by se možná mohlo zdát, že to momentálně řeší dva problémy, naše mise byla Lokiho dostat zpátky mezi nás, ne ho zabít. Zvednu se a ozkouším koleno, jestli je už možné na něm stát a pohybovat se. Pak zamířím k drakovi. Po cestě si zkusím dodat ještě trochu ohnivzdornosti. (5+2) „Hej, ty potvoro! Chceš si hrát s ohněm?“ Zakřičím na draka. Abych plně upoutala jeho pozornost, pokusím se po něm vystřelit ohnivou kouli (2+2), ale jen si zahřeji ruku. Další pokusy už budou o něco lepší (5+2). Nezbývá jen doufat, že pokud si mě všimne, Loki si najde jiný cíl. Rozběhnu se stranou od zbytku týmu, aby je drak neohrožoval. Pokusím se neustále poutat drakovo pozornost (7+2). Pokud se přiblíží, zpražím ho sloupcem ohně. (7+2) (63%) | ||
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
Krev na mých rukách Vodopád Skógafoss, 12:45 (TČ 14:45) - déšť (4°C) Křik, který přichází záhy po prásknutí blesku sjede po páteři a zanechá za sebou ten nepříjemný mrazivý pocit. Co... Se...? Myšlenku nestačím dokončit. Matně si uvědomuji, že se poblíž objevilo nyní mohutné dračí tělo Yevy a Kristoff se bez varování vrhl s řevem vpřed. Pistole znovu hromově štěkne a svět se náhle změní v abstraktní změť rudých šmouh. Kinetika výstřelu se mnou škubne, ani nevím, jak se mi podaří udržet se na rozechvělých nohách (8). Do ramene se mi v tu samou chvíli zakousne bolest, ta rudá palčivá trýzeň nesrovnatelná s kyselinou propalující se oblečením na kůži. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
The living shit out of me They could care less As long as someone'll bleed | ||
| |||
 | I will follow Zoo Red River, Fargo, USA; 1. listopadu Nikolai, Richard, Mia, Félix, Aaron, Emil, Jonas, Abayoni, Aurora, Bunmi, Rain, Issac, Skyla
Ještě chvíli, ještě pár vteřin, jen udržet to sevření. Holka třesoucím hlasem žadoní, že chtěla Miě pomoci. Hahaha, možná jsem se narodila v noci, ale ne včera v noci. "Milá zlatá, to si myslíš, že jsem asi totálně blbá, co?" Mumraj kolem sebe vnímám jen okrajově, Félix na mě cosi řve, možná nějaké povzbuzování, střely zní jako když se do toho opře nějaký šílený bubeník a vy stojíte na koncertě přímo u repráků, já dokonce tu hudbu i vidím! Zamrkám, když na mě promluví Emil, potáhnu nosem tence vytékající krev, protože na utření mám přeci jen přeci jen plné ruce, nemyslíte? Nevěřím mu, přísahám, že mu koutky úst pocukávají, jako by se mi pochechtával. Navíc, pořád je první velitel Nikolai, ne? Přejedu očima po rozhicovaném rockovém klubu, ale nikde jej nevidím. Copak se z pařby chodí domů před půlnocí? A zjevně nebyl jediný. Ne, ne, ne, nepustím ji, ani kvůli…. ...jeho hnědým očím udělám cokoliv. Doslova od sebe černošku odhodím, zrychleně dýchám a začnu rázovat směrem k Emilovi. Je mi jedno, kolik je tady lidí, chci jej srazit na zem, přišpendlit stehny k podlaze a roztrhnout vršek, když dostanu rozkaz. Plány mám teda jiné, ale poslechnu jako pejsek a téměř mechanicky jdu provést. Tady rvou všichni se všema, místní vyhazovači by měli dostat vyhazov na hodinu úplně všichni. No, tak já si asi půjdu zarybařit. Nikdy jsem to sice nedělala, ale všechno je jednou poprvé a já se cítím, že to zvládnu. Obrátím tedy svou pozornost k obřímu žralokovi, který zjevně vyčkává, aby se na nás zezadu vrhnul a ukousl někomu z nás hlavu. Vidím mu až do žaludku! "Hele, buď hodná rybička a počkej tady, ano?" mluvím na ní jako na malé dítě, zavírám dveře cely, zapřu se do ní plnou vahou (5), abych dveře zablokovala. Nohy mě však trochu podjíždějí a já hrábnu do boční síťky batohu, kde jsem šoupla jednu z flašek a vezmu ji do ruky. Tak, Hunter, konej svá kouzla. Plast v mé ruce se roztaví (2+1), ale místo toho, aby vytvořil jištění dveří alespoň na chvíli, s plesknutím padne na zem jako plastelína a já se sama sobě hlasitě rozchechtám. "Nechceš něco uplácat? Tohle je zatím moje nejlepší," vyrážím ze sebe mezi řehotem směrem k žralokovi za mřížemi. (2%) | ||
| |||
 | Je libo halušky, feromony nebo sugesci? Nebo vše najednou? Severní Dakota, USA, 1. listopadu "Ohňostroj? Super!" nadšeně jsem poskočila, ruce stále kolem Dragostana. "Dragu, podívej!" zvrátila jsem hlavu dozadu, kde jsem nahoře mohla sledovat úžasné barvy. A pak mnou projela ostrá bolest. Celé mé tělo sebou škublo a já vyjekla. Povolila jsem v objetí. Dragu, proč?! Nevyřčená bolest z mých očí hledala odpověď v jeho tváři, když mě odmítal. Ale mé objetí se uvolnilo. Rameno mě bolelo při každém pohybu. Jeho slova byla jako okovy. Musela jsem poslechnout. Nechtěla jsem ale odejít. Ranění? Pche a kde jako? Pohrdlivě jsem se ušklíbla. Sáhla jsem si na rameno. Co to je? Lepí to? Nechápavě jsem si prohlížela prsty od krve. Pak ale přišel někdo jiný. A další rozkazy. Chtěla jsem ji poslat so háje, křičet, dupat, ukázat jí co proto. Místo toho jsem jen přivřela oči, semknula rty a ustoupila o krok dozadu od Draga. Jen počkej, vrátím ti to... Zatím se ozvala Alex. Je jako buldok! Vítězoslavně jsem se usmívala. Kolem mě vládl čilý ruch. Cítila jsem vůni pečeného masa. Mám hlad! Ráda bych to někomu řekla, ale přišla jsem si jak svázaná. Ale mají tu dobrýho DJe! A tak jsem aspoň vlnila boky, oči zlehka přivřené. Najednou jsem cítila poryv větru. Usmála jsem se a pohodila rozpuštěnými vlasy. Chtěla jsem se hnout z místa, ale stále jsem měla neodbytný pocit, že teď nemůžu. A proč mě pálí to rameno?! Jenže pak jsem ucítila omamnou vůni zakouřeného baru, se kterým jsem však měla nulovou zkušenost. Na druhou stranu to taky připomíná domov, lesy. A poprvé jsem se zachvěla ne hrůzou, ale vzrušením. Mé široce rozevřené oči se upřely na toho jediného. Cítila jsem volnost. Popošla jsem blíž k Dragostanovi. Chce mě, určitě mě chce. Proč jinak by řekl té boubelce, aby mě pustila. Sice nevím z čeho, nejsem na vodítku. Ale pak ten pocit svázanosti zase přišel. Ovšem… Nebyl tak tíživý. Poslouchat velitele, jistě, pche, co bych asi tak dělala jiného. Velitel je jediný, komu budu naslouchat. Jen jemu! Jemu se odevzdám. Kdybych mohla, vyškrábala bych té couře oči, protože se mezi nás stále jen pletla. Vůdce mluvil dál. Doslova jsem mu visela na rtech. Žádné slovo nesmělo přijít nazmar. Neútočit, nepouštět, uklidnit wendiga. Chtěla jsem splnit svůj úkol co nejdřív. Cítila jsem, že musím, že není jiné cesty zpět, i kdybych se vzpírala, ale tentokrát mě to netížilo. Souznila jsem s těmi okovy okolo své vůle. Vykročila jsem k místu, kde úpěl ten zvláštní tvor. Opravdu skvělý kostým… Ale co mu je, chudáčkovi? Natočila jsem hlavu ve zkoumavém pohledu, když jsem ztratila rovnováhu a kecla si na zadek. Kdosi mě stáhl na zem. Nechápavě jsem se na něj podívala. Cítila jsem bolest v rameni. Trhla jsem s sebou. “Co to děláš, nech mě!” Zbláznil se? Mám úkol! Jen já patřím Vůdci. “Prasáku! Vůdce tě zabije, když na mě budeš sahat. Jsem jeho,” vztekle jsem vyprskla a pokusila se vší silou odstrčit nechtěného ctitele. (2+3) Má snaha se příliš nezdařila a já se rozplácla vedle mladíka. Teda doufám, že je to kluk, kdo ví... “Jdi doprdele,” zavrčela jsem a posbírala se na nohy. Tentokrát už jsem se ocitla v blízkosti wendiga. “Fakt dobrá maska,” ocenila jsem s s úměvem. Ohlédla jsem se, kde je Félix. “Přebral… Tím líp,” ušklíbla jsem se, když jsem ho viděla zhrouceného u stěny. Bylo mi jasné, že takto budu odměněna za splnění úkolu sama. Protože neúspěch nepřicházel v úvahu. Když jsem se nyní pokusila vnímat, jak se maskovaný cítil, uvědomila jsem si, že poslední chvíle jsem měla v hlavě naprostý klid. Nezaplavovalo mě naprosto nic. Anebo všechno? Ať tak nebo tak, neobtěžovalo mě to. I nyní jsem jen zlehka příjimala pocity maskovaného, nechtěla jsem se jimi nechat ubýt. Místo toho jsem se soustředila na jejich uklidnění, ztišení. Pryč s hněvem, zlostí, strachem. Stačí jen klid. (7) Zdálo se, že se daří. Samozřejmě, brnkačka. Teď jeho životní energii. Stačí ten upřený pohled, stačí vědět, že když ho zničím, bude mít Vůdce radost. Představovat si takovou ohavnou masku na kolenou nebylo těžké. Cítila jsem, jak jeho energie vstupuje do mě. (5+2) A nehodlala jsem s tím přestat. (7+2) Ohlédla jsem se za sebe, abych sklidila uznání od nejlepšího. Můj zářivý úsměv ale pohasl. Vůdce letěl místností. Naplnila mě zuřivost. “Wer… Wer…,” hledala jsem v místnosti zdroj. Nebylo to těžké, byl blízko mě a byl… Mývalem...? Na moment jsem zkoprněla zmatením, ale ve zlomku vteřiny byl zpět spravedlivý hněv. Má proměna proběhla okamžitě a v mžiku už jsem se vrhala na přerostlého jezevce. Máchla jsem křídly, jak prostor dovoloval, skočila na jezevce a drápy se ho snažila roztrhat. (9) Soustředila jsem se především na hlavu. “WIE… KANNST… DU! DAS IST MEIN FÜHRER! NUR MEIN!!!” křičela jsem jako smyslů zbavená. 83 % | ||
| |||
 | Záchranáři "Ugh..." vydal jsem ze sebe zaraženě když ucítil jsem, že mě něco/někdo táhl. Upřímně trochu mě to překvapilo, nicméně jsem s tím nijak nebojoval a postupně se tedy přidal k couvajícímu davu. A byť posouvali jsme se dále, stejně tak posouvali se i oni... králíčci. Nyní mohl jsem oficiálně prohlásit, že otravnějšímu nepříteli jsem snad skutečně nečelil a že i nemrtvý dokážou býti dosti otravní. A to dokonce tak, že i musel jsem se ohánět po nich svou vlastní holí, abych se jich zbavil. Ty jejich zoubky nebyly nic příjemného, ale stíny postarají se o léčení oněch kousanců (5+3). Vzduch se tu tak poměrně rychle naplnil pachem čerstvé krve.. něco uvnitř mě se nad tímhle mlsně olíznulo... teď ne... teď na tohle není čas... Drahého Draga nakonec nacházíme nejprve jeho oblečení, nebo tedy to co z něj zbylo a poté i jeho samotného... ale není to zrovna příjemný ani hezký pohled. Rozhodně nic jak bych chtěl kteréhokoliv ze svých přátel vidět... Z jistého překvapení mě vytrhne potom zvolání. "Mon Dieu..." ujede mi, když vidím čemu musíme nyní čelit. Jakoby ty králíci nebyly už tak dost... Vydíc, že moje stvůry měli trochu problémy s útoky na králíky (4), uchýlím se trochu k jiné strategii, asice pokusit se oživit tolik mrtvých králíků kolik to bude jen možné (8) a poslat je proti svým druhým, snad kupujíc nám tak nějakou větší možnost obrany. Dále potom pokusím se nějak ovlivnit ty osminohé stvůry, které se pustili do ostatních... jenže... ač snažil jsem se sebevíce, nedostávalo se mi odpovědi. Nedokázal jsem k nim proniknout, to jejich mysli... jakoby.. jakoby snad tohle ani arachnidy nebyly... Jenže, když pak místo ozáří jasná záře, s rukou zastíňující si oči, musím vnitřně zaklít... někdo by měl těm Světluškám vysvětlit, či je naučit kde je dobré používat tuhle dovednost a kdy tím naprosto zničí většinovou snahu jiných. Rychlejším krokem přesunuji se k Modré, které se povedlo dostat se ze sevření pavoučího, leč nyní vypadala, že stálo jí to značně sil. Pokud se náš pavouk pokusí znovu napadnout, jest mu bude odpovědí můj stínový štít (4+3) a dále, dám mu pocítit jeho vlastní útok, svými stínovými uponky, které se obtočí kolem jeho těla (7+3) utahujíc se sami s každou další vteřinou více a více ve snaze polámat co nejvíce arachnida. 95% | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
Aw hell no Red River Zoo, Fargo, USA Ženská si samozrejme zvolila dostatočne pevné sklo čo - vzhľadom na prítomnosť takovej kopy divných monštier dáva asi zmysel. I tak ma to ale zamrzí, vidieť ju skácať sa k zemi by ma minimálne pobavilo, ak nie priamo potešilo. Situácia ale i tak vypadá...relatívne pod kontrolou. Wendigo nie je nepriestrelné a čoskoro nie som sám kto si na tej mrdke vybíja zlosť, ak dobre súdim podľa zrejme telekinetického predstavenia. Samozrejme nás to všetkých zajebe od krvi, ale to už tak nejak k práci v teréne patrí, že? "Makaj." súhlasím trochu neochotne s aziatovým návrhom vyliečiť zraneného. Niežeby som mu neveril, ale...náhodnej týpek je stále náhodnej týpek a púšťať ho k jednému z nás je teoreticky riziko. Na druhej strane, asi nie je takovej magor aby skúsil niečo debilné keď tam u toho čučím ja. Asi. Snáď. Totiž, o magorov nie je v triskelionu núdza, ako ma presvedčí Mia keď mi vytrhne zbraň. "The fuck?" vyšteknem len, než si uvedomím že patrne nie je úplne pri zmysloch. Takže zase nejaká mrdka ako predtým od Kosťi. Fakt paráda, niežeby nám nestačilo rubať sa tu so zombie vlkmi a inými kokotinami, ešte k tomu je nutné likvidovať vlastných členov. Kurva, na tomto by sa malo zapracovať, jako globálne, nie je predsa možné ísť do akce s tým, že každú chvíľu môže akýkoľvek člen týmu prísť o rozum a obrátiť sa proti nám. Alex sa medzitým rozhodla dať priechod svojmu skrytému rasizmu a šikanovať černého trpaslíka, čo mi pripomenie že ju mám na starosť - a mal to nejak riešiť. "Pičo, nechaj to-" oslovím ju ale nedokončím, ako sa sfetlá teenka rozhodne že vziať mi zbraň nestačí a rovno ju i použije. Takže všetko jde do hajzlu. Keď okolo mňa lietajú 7.62mm projektily som až prekvapivo...pokojný? Čo znamená že patrne ide o nejakú formu šoku. Musím jej ale uznať talent používať zbrane - v rýchlom slede, s minimom mierenia a navyše z ťažkej poloautomatickej útočnej pušky zvládne sedem zásahov. Kurva, keby to stínové chapadlo nastúpilo k nám na výcvik tak ho serža pochváli za super výkon a navrhne preradiť k snajprom. Sir yes sir, private tentacle sa hlási do služby! Kryjem si hlavu i keď viem že to nemá moc cenu, i s helmou ktorú nemám by mi to hlavu rozstrelilo ako melón. Šťastena ale...funguje a ja žijem. A môžem tak i naďalej sledovať fuckfest. Obe príšerky sú viac menej spacifikované, niekde ďalej sa dejú ešte nejaké veci, niekto asi i zvládol zavrieť dvere. Cajk a pohoda - zaistíme budovu, postaráme sa o ranených a šup šup evac. Ale nie, to by samozrejme bolo moc ľahké - miesto toho obdržíme ďalšiu dávku tej samej sračky čo schytala naša náctiletá harpyje. Čokoľvek som chcel robiť nemá zmysel. Jakoby, som v píči a uvedomujem si to - čo je vlastne fajn. Len v prvý moment automaticky vyťahujem pistoli, aby som zastrelil týpka v turbanu, než kognitívne schopnosti zafungujú dostatočne na to, aby som si uvedomil že nedáva zmysel aby tu tento konkrétny týpek v turbanu bol. A že všetko čo vidím teda nemusí byť reálne - ako ma presvedčí pohľad na...čokoľvek to dopíči kurva je za vec. "Rawwrr, rrr" pridáva sa k vizuálnym haluškám rovno i audio. Jakoby, ak Mia videla podobne surreálne shity tak sa nedivím že to tu chcela vystrieľať. Tiež ma to láka. Ale hej, tréning nejak funguje - ak som zasiahnutý niečím čo neviem čo je, je lepšie počkať na medika a nenapáchať škody - takže pistole zase končí v púzdre a ja spravím pár krokov k stene u ktorej sa zvalím do sedu. Čo sa deje následne je mi tak nejak u prdele - vzhľadom na mieru hoven čo sa mi prehráva pred očami je vlastne naprosto nemožné určiť čo z toho je výplod halucinácií a čo sa reálne deje. 77% | ||
| |||
 | Záchrana babralů Red River Zoo, Fargo, USA, sníh Získal jsem strategické informace a díky koukání dívce pod ruce jsem také zjistil, jak se zapisuje v praxi. Hned mě napadlo, co mi zabrání v tom si prostě něco vzít bez toho, abych kohokoliv upozornil?
Lyla nakonec skutečně odvede dobrou práci čenichavé čuby a dovede nás k smečce hnijících vlků. No krása. 26 | ||
