Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Krvelačné příšerky Sibiř, kdovíkde Přikrčila jsem se v kapse. Vycítila jsem Matiho neklid. Zlobí se? Na mě? Když se ale zeptal, zda nás ti neznámí vezmou s sebou, trochu jsem cítila… Úlevu. Třeba to bude lepší... Moji vlci zatím konečně zaútočili. (5, 2, 5, 1, 8) Dlouho jsem se ale nemohla opájet tou představou na lepší život. Přesouvali jsme se dál, zatímco mě Mati pohladil. Na chvíli jsme vykoukla. Postupovali jsme níž a níž, a pak někdo zakřičel "pavouci". Hrklo ve mně. Bleskurychle jsem zase zmizela v kapse. Tentokrát jsem se už třásla strachy. Kolem mě zuřila střelba a ozýval se další křik. Mati někam běžel. Neodolala jsem a znovu vystrčila hlavu z kapsy. Můj pohled padl na spoutaného a zraněného muže. To mu udělala Bledá? Vyděšeně jsem kníkla a znovu jsem se schovala do kapsy. Hlavně ať ae nevrací, ať se teď nevrací…! 32 % | ||
| |||
36459901187.jpg){kind=icon} |
1. listopad - Red River Zoo Jonas, Bunmi, Isaac, Mia, Skyla, Richard, Aaron, Abayomi, Nikolai, Félix, Emil, Alex Zatímco se Bunmi i Abayomi pouští do pomoci naším zachráncům já jsem ale měla trochu jinou práci a sice udělat zrzce z posledních chvilek jejího života ty nejhorší co jsem dokázala. Navíc to ani nevypadalo že by potřebovaly nějak zvlášť pomoc, co jsem tak okrajově pochytila mimo svoje soustředění na její utrpení, mám pocit že jim vše vychází. Tedy víceméně, ozývá se střelba kterou bylo hned několik členů zasaženo. To by možná ani nebylo tak zvláštní, nebýt toho že to byla dívka co přišla s nimi. Nastává pak zmatek s rozkazy které všichni vykonávají bez řečí jako by na tom snad závisel jejich život. Šlo to kompletně mimo moje chápání. Ale upřímně jsem tomu nepotřebovala rozumět, stačilo že se mi nikdo nepletl do cesty ani nedával rozkazy mě. Takže cestu jsem měla víceméně volnou, stačilo se jen vyhnout potyčkám točících se kolem černovlásek. Ani tentokrát se ale nedostanu příliš daleko sotva napůl cesty mezi mojí celou a stěnou kanceláře to koní stvoření na zemi poblíž zahalí plameny načež na mě 'hodí' obláček prachu. Zalituji že jsem rovnou nevyběhla ke dveřím té kanceláře sotva jsem měla otevřeno, ale zdržela se u cely jak jsem se snažila rozbít sklo. S kašláním a máváním rukama se pokouším obláček rozehnat, ale na to už je pozdě. Úzké zorničky se mi roztáhnou tak že duhovky teď vypadají jen jako bílé kroužky na černém pozadí očí. Natáhnu ruku ke sklu že se o něj opřu ale jak se ho dotknu zavlní se mi pod dlaní jako hladina vody. Rychle ruku zase odtáhnu, nechci do té vody přece spadnout a namočit se. Kde bych se pak usušila? Jak vztáhnu ruku od vody, prsty se mi před obličejem podivně vlní a praskají a z drápů mi odkapává černý inkoust. Prudce tak zamávám rukou abych se toho zbavila. Ale ono nic. Kapičky inkoustu se zůstávají vznášet ve vzduchu jako ve stavu beztíže. Sotva se ji ch dotknu rozprsknou se nechutně slizkým zvukem. "Fuj" špitnu si pro sebe a raději si ruce důkladně otřu o kraťásky. Zvědavě se obrátím za světlem a praskáním táboráku za sebou. Uchváceně sleduju každou jiskřičku jak pomalu stoupá k noční obloze kde se mění v galaxii barevných světýlek a hvězdiček než se úplně ztratí a já se vrátím k další jiskřičce. S očima dokořán zírám na scénu jako by mi snad mělo něco uniknout. Tahle podívaná ale netrvá příliš dlouho, zatímco se dívám na nebe nad sebou oheň zmizí. Posmutněle svěsím ramena. Fascinovaně pozoruju jak se ke mě přinese Abayomi. Nepřišel po svých vznášel se jen tak nad zemí jako by dokázal létat. Dělal to ten jeho plášť? S radostí se mu chystám pochlubit že už jsem konečně volná, než si všimnu jeho pochmurného úsměvu a slova mi zmizí ze rtů. "Abayomi?..." oslovím ho nepřítomně zasněným hlasem. Vůbec se mi tohle jeho postavení nelíbí. S úšklebkem si otřel krk a ta jeho 'jizva' se rozpila jako nějaká olejová skvrna. Jak víš pomohl jsem s tvým ubytováním. A teď když jsi utekla ven tak tě musím dostat zase zpátky. S těmi slovy si položil ruku na rukojeť pistole v pouzdře u pasu, kterého jsem si doteď ani nevšimla. I tu síť kterou už pěl připravenou za sebou jsem musela přehlédnout. To mi ale jen připomnělo že chci zabít tu ženu co mě tady držela. Kolik času už uběhlo? Jak dlouho jsem strávila pozorováním hvězd? Určitě už je dávno pryč! Musím to tady s ním rychle vyřešit a jít jí hledat. Svět kolem se mi pořád točí barvami jako kdybych na všechno koukala přes kaleidoskop. I tak mám ale pocit že jsem přece trochu vystřízlivěla ze svojí rozverné nálady kolem vody a ohně a soustředila se jen na něj. Prostředí kolem byly pořád jen rozmazané barvy ale jeho jsem viděla ostře jako vystřiženého v Photoshopu. Můj relativně uvolněný postoj se najednou změní. Divoce švihnu ocasem a zastavím ho telekinezí aby nemohl hýbat rukama(6). Pokusím se ho zastavit aby se nemohl ani hnout. Jestli myslí že půjdu jen tak dost se přepočítal. Měl mě rovnou střelit, ušetřil by si dost práce. "Zpátky mě nedostaneš!" zavrčím nenávistně. Co si jako myslí chodit k někomu takhle blízko a nepřipravený. Sotva dořeknu vyrazím proti němu a vší silou se opřu do pravého háku (9+2) rovnou na jeho spánek. "Nejdřív se teda vypořádám s tebou, potom si najdu jí" křiknu na něj než ho praštím znovu (3+2). On se mi ale musel vyhnout protože moje ruka jen neškodně proletěla vzduchem a ulítala mi někam do strany, jako ve zpomaleném záběru. Prudce se za ní otočím v piruetě a z otočky po něm rovnou švihnu ocasem (6+2). To asi nebyl ten nejlepší nápad. Normálně bych neměla problém, ale teď se nedokážu udržet na nohou a tak se ocitám se na kolenou. Zapřu se rukama, a prsty se mi rázem zaboří do písčité země. Trochu jako opilec se postavím zpátky na nohy ale závrať mě stejně neopouští. Dost si musím pomáhat ocasem abych vůbec dokázala udržet rovnováhu. 99% | ||
| |||
 | Ten pocit, když si myslíš, že jsi totálně v číči… Red River Zoo, Fargo, USA Jeden by řekl, že má po tom všem odkrouceno, ale když si holt Prozřetelnost hodí kostkou a řekne: “Hell nope, ya fucker! You are going to suffer!” tak se dějou fakt na píču věci. 98 | ||
| |||
 | Sammenfiltret U Kamské přehrady, Sibiř Blagden, Callum, Hanka, Oscar, Eddie, Daniel, Laima, Chloé, Chevalier Mé přitažení Calluma a Hanky mělo úspěch, ani je zuby příliš agresivních králíků nezasáhly natolik, aby jim způsobily větší újmu na zdraví. Aspoň na milisekundu si můžu oddechnout, že jsem jim zbytečně nezpůsobila ještě větší problém, než jaký mohli mít bez mého zásahu. Při průchodu dále do jeskyně na nás králíci nepřestali útočit (překvapivě) a já jím mezi ostatními členy mojí skupiny nestíhám uhýbat a jejich zuby se do mě zakusují hlouběji a hlouběji, nevrle je od sebe odtrhuji, ale tím snad svá zranění ještě zhoršuji. Jak se postupně dostáváme dál, letmo si všimnu Dragostanova oblečení a aspoň se na chvilku uklidím, že jsme na správné cestě. Pohled na samotného Dragostana mě na chvíli vyvede z míry, tak silný a zdatný muž přemožen…už už se vydávám jemu na pomoc a přestanu se ohlížet po možném nebezpečí. Oscar něco zakřičí ale… „Doprdele.“ Stihnu si jenom ulevit a už mě jeden z pavouků táhne k sobě. Rudá pavučina se mi omotá kolem pasu a je tak pevná, že je zní snad nemožné se vykroutit, stejně se pokusím natáhnout své tělo, aby se z ní mohla vlastně vysmýknout, ale nikam to nevede (2). Naštěstí ke mně přispěchá jeden z těch, které jsme potkali u vchodu do jeskyně. Očividně o ničem z tohoto, co se tady děje opravdu neměl tušení a já mohu být jen vděčná, že zde byli. „Děkuju!“ Řeknu rychle směrem k němu, a protože se nechci nechat přitáhnout pavoukem po druhé, vytáhnu pistoli, kterou jsem si s sebou vzala a s rukou prodlouženou až k jeho očím (a přitom se snažím mít ruku stále pevnou) mu do nich střelím (5,1,6, 7) mé útoky nemají příliš velký účinek, ale lepší než nic... 10% | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
5579.jpg){kind=icon} | ... Skógafoss ⥦❖⥨ Drak spadne přesně na něco… na někoho, na koho jsem nechtěl aby spadl. 97
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
