Soutěž? Vůbec ne!

Red River Zoo

Mikkel, Lyla

Lyl nijak neskrývá své nadšení a já se jí vůbec nedivím. Úplně jsem cítil nával adrenalinu, když nám Erden řekl, co nás čeká. Jasný, tady v pevnosti je to fajn, Kosťův bordel už je ale perfektně uklizen a akorát bychom se tu kopali do zadku. Takhle můžeme jít něco dělat! Být užitečný, zapojit se, pomáhat! Jen - no, jen bych možná byl radši, kdyby Lyla zůstala tady v bezpečí. Jasný, je velká, dokáže se o sebe postarat sama, ale stále si vzpomínám na to, jak umřela a - a ne, to se nebude opakovat.
Berme to pozitivně, alespoň na ní můžu dohlídnout.

"Dík a dejte je zas dohromady." Kývnu na Agniezsku.
Převezmu si balíček a furt nemůžu uvěřit tomu, že jsem velitel. Já a velitel! V téhle skupině to není tak těžké.... Ano, jsem prostě spolehlivější než má mladší ségra z jiné dimenze a kluk, co dneska vylezl z cely.

"Nějaká rychlá, ne? A teda vypadáš dost badass, to ses naučila kde?" Docela z ní jde i strach. "Proti tobě nemá nikdo šanci. Ať je to nikdo kdokoliv a cokoliv." Já sám si vedle ní připadám skoro až nepatřičně, jen kombinéza, teplé oblečení, nějaké zásoby, pistole a nůž. Fakt skoro nic.

Krystalem se dostaneme do fakt velké kosy, což hned chci okomentovat - ale Lyla je rychlejší. Skoro mi bere i slova z pusy! "Nebuď cimprlík, ségra, tohle ještě vůbec nic není." Teda je, ale přeci s ní nebudu jen tak souhlasit. Navíc tu máme práci a to se zahřejeme. Po séstřině vzoru se měním do psí formy, mohl bych tu klidně ale i chodit stále dokola, protože ne a ne zachytit jakoukoliv stopu (1). Jaké štěstí, že Lyla je očividně i lepší stopař, protože hned kamsi peláší. No já ti dám, ty jedna... a ano, máme tu i Mikkela, v tuhle chvíli na něj ale skoro až zapomínám a rovnou se rozeběhnu po Lylině kočíčích stopách. Dáme si závod? Ehm, to asi není zodpovědný? Ale...ale...

Ale ne. Vlci. A že jich je.
Mikkel nám naznačí, ať jsme potichu, což bych i mohl splnit, pro jistotu se ale přeměním zpátky na člověčí já. A kdyby to náhodou nefungovalo, mám v plánu být oproti ségře lepší alespoň ve střelbě - (2+1 na E, 10+1 F, , 1+1 G, 9+1 H)

(27%)

Mise - Dragostan

Jeskyně u Kamské přehrady
Blagden, Callum, Hanka, Oscar, Eddie, Lara, Laima, Chloé, Chevalier

Jestli se z tohohle dostaneme, musím poděkovat Laře... Protože v celém tom chaosu byla první, kdo zareagoval na ty, kteří se zdrželi a byla schopná je rychle a efektivně dostat zase k nám tak, abychom se nerozdělili. To by totiž byla...komplikace. Velmi velká, nepříjemná komplikace. Takhle alespoň zůstáváme při sobě a jsme tak schopni odolávat návalu ostrých zubů. Víceméně.
Někteří tedy spíše méně než více. Cítím další kousance, nové a nové rány, krev co proudí snad úplně všude. Cestou dolů, kdy se snažím alespoň trochu chránit ostatní a zároveň to sám neschytat, jich opět pár silou nakopnu (7+2), když se ale snažím jich několik setřást křídli, tak mnoho úspěchu neslavím (2).

Zastavit mě to ale nemůže, ne když jsme ještě nenašli Draga....ah. Našli. A není to úplně dobré.
Tvrdá pavoučí lanka, Dragostan ve stavu velmi bídném, do toho všeho králíci a teď už i tři obrovští pavouci, kteří si hnedka vyberou své oběti. Není času na zbyt.
"Držte se u sebe!" Protože tady chceme být co nejkratší možný čas. Oscar hned střílí, holky se všemi silami snaží uvolnit z pout, nová posila pomáhá Laře. Blagden si zvolil prioritu jasnou - uvolnit Dragostana.
Šel bych mu pomoci, Eddie však mizí v záplavě bílých chlupů a přestože to vypadá, že se svépomocí dostala z pavoučího zajetí, nemohu ji nechat jen tak na zemi napospas osudu. Však je v mé skupině, musím na ní dávat pozor.
Cestou k ní se snažím nakopnout dalších pár překážejících králíků (2+2), oni ale spíš dělají hůře mě než já jim, sotva se mezi nimi sám neztratím. Možná je to tím, že i mě ubývají síly, na léčení sebe samotného teď ale není čas ani příležitost.
Ruce schytají několik dalších ran, když se pro Eddie natáhnou, v tom záplavu bolesti už to ale tolik nevnímám. Rychle jí vytáhnu na nohy, jakákoliv snaha o léčení se mi ale nedaří (1+2) a i původní plán, že jí budu přidržovat málem ztroskotává na tom, že sám zavrávorám.
I tak se snažím sebrat dost sil, abych v případě potřeby Eddie držel na nohou, zároveň i tahám pistoli, kterou zamířím na pavouka, co táhne Laimu a střílím (7+1). Alespoň něco..

(30%)

Pomocná ruka

Red River Zoo
James, Mikkel

"Díky," usměju se na brášku, když mi přijde pomoct s dáváním rozbordeleného pokoje zpátky do kupy. Staví se i Oren, na chvíli, pomoct s některými hodně poničenými kousky.
Brzy máme hotovo... ale na nohy hore a pohoda jazz to nebude.
"Rozkaz!" uculím se se salutací na Erdena.
MISE! Jasně, lidi jsou zranění, asi by se lépe slušel starostlivý údiv, ale kurnik, akce akce akce!

Fofrem se na pokoji nasoukám do kombinézy, přes hruď toulec k prasknutí plný očarovaných šípů, luk, kapesní nůž, vlasy stáhnout do culíku, a kdybych si tu přípravu stopovala, mohla bych se poplácat po rameni.
Dobrý! Hell, to můžu tak jako tak.
"Dík!" usměju se na Agni, a sotva brácha dostane paklík velitelské výbavičky, můžeme vysmahnout.

"Hele, nebyl jsi ještě ráno v cele?" podivím se, s tím, koho nám přidali. Ale co, vedení snad ví, co dělá.

"KURVA TU JE KOSA," vypadne ze mě, když se přesuneme. Okamžitě se měním do kočičí formy, a podaří se mi zachytit pach ostatních, nejsilněji Félixův a Jonasův (7). Co nejrychleji pádím po sněhu, jak to jen moje... řekněme že ne nejatletičtěji vypadající kočičí podoba zvládne, a brzy se dostaneme tam, kde stopa končí v hloučku smrdutých, ohnilých čoklů.

Blonďák machruje s iluzemi. Dobře! Pokud se obejdu bez ohnilých zubů v zádeli, tím lépe.
A kdyby náhodou nefungovaly jeho hlavočachry... proměním se zpět do lidské, tiše vytáhnu šípy s hlavicí očarovanou na explozivní... a PEW PEW PEW!!!
(2+2 pro A, 10+2 pro B, 9+2 pro C, 8+2 pro D).

(50%)

Na dně s energií

Skógafoss
Lilian, Lakshmi, Valeria, Lea, Lenore, Kristoff, Rúna

Co se mohlo stát špatně, stalo se. Jsme postřílení, popálení... polámaní! Nestačila jsem utéct však, a Lilianem svržený drak dopadl zhruba přímo na mě - několikero lupnutí napovídá, že tohle dobré není.
Doháje, co prasklo? zpanikařeně rozevřu oči, z hrdla se místo výkřiku vydere jen suché zasípání.
Pokusím se pohnout, posunout křídly, protáhnout nohy... všechno v pořádku? Všechno poslouchá, může se hýbat?
Ne.
Křídlo místo zvednutí jen tak podivně plandá, zvadlé v nepřirozeném úhlu, a proti hrudi mě cosi tlačí, něco je tam taky špatně.
Probohy, ať je to všechno... Ať někde vevnitř nečíhá zranění, kterého nemám jak si všimnout bez energie a soustředění na intuitivní diagnózu.

Moje chvilka vzpamatovávání se a ohledávání škod stála zranění Liliana, Loki se pouští do Val, a děvčata už se stranou nedrží ani ohledně něj.
Pokusím se sebrat zbytky energie a zahojit si žebro (5 +3 štěstí), dřív, než se zlomenina špatně posune a zabodne, kam nemá.
Křídlo bude muset počkat, tolik energie na tak velkou zlomeninu očividně nemám (3).

A i když by mě lákalo skočit přímo do boje... to si nemůžu dovolit. Jsem jediná léčitelka tady. Jsem těhotná. Budu se muset rychle smířit s tím, že... ještě nějakou chvíli budu jenom podpora, pokud vůbec nasazená v akci.
Takže... kdo potřebuje léčení? Celé okolí chladně zúžím na vnímání problémů a řešení.
Lenore má zraněné křídlo/ruku. Bojovat může i bez ní, stejně tak se pokusit o kontrolu, její volba, že sedí a civí, momentálně naprosto neužitečná. Ztráta síly, času a energie.
Lea má postřelené koleno. Je lehce popálená. Kulku si díky regeneraci vypáčila, ale ještě potrvá, než se jí zahojí. Mohu to uspíšit, ale Leiny schopnosti se dají používat dobře i bez jedné nohy. Není prioritou.
Rúna prve vykřikla. Necítím od ní krev. Nejsem si jistá, co jí přesně je. Možná priorita.
Lilian je zasažen ohněm, ale ve stínové formě. Bolest nevyléčím. Není prioritou.
Lakshmi vypadá v pořádku, nevšimla jsem si, že by se jí stalo cokoliv. Není prioritou.
Kristoff je bez obličeje, zdá se, že oslepený. Bez nápravy vyřazený z boje. Priorita číslo jedna.
Valeria je postřelená. Priorita číslo dva, ale přes Lokiho a Lakshmi se k ní nemám šanci dostat... nebo ano?

Zkusím se prosmýknout kolem vlka, pegase a štítu (8), a drápatý spár položit na Valeriin bok (7). Příjemné to nebude, a dokonalé taky ne, ale dost na to, aby se zastavilo krvácení, zatáhla kůže. Zranění je bez zlomenin, to je vždycky plus, měkké tkáně vyžadují méně energie než kosti. Dloubnu Valerii čenichem do tváře, než se pokusím tak rychle, jak s taženým křídlem a při zemi můžu, přesunout ke Kristoffovi.
To je... bordel. Posbírám veškeré síly, co mám, a s hlubokým soustředěním položím spáry na jeho tvář (10). Zaměřuji se hlavně na oči a nervy, s roztříštěnou lící něco uděláme později.

(31%)

Lapins, loups, amis et ennemis

Jeskyně u Kamské přehrady
Daniel, Blagden, Callum, Hanka, Oscar, Eddie, Lara, Laima, Chloé

Pomůžeme!
Stačí jediné slovo, abych se ohledně pomoci těm, kteří sem zjevně přišli pro přítele, pomáhal daleko ochotněji. Koneckonců to třeba skýtá šanci na lepší život. I když s Divnými. Třeba... třeba Chloé pomohou lépe pochopit a zvládat schopnosti. To já sotva můžu.
A třeba tam já nebudu jenom sluha.
To jsou takové vzdušné zámky... koukej se vrátit na pevnou zem. Budeš rád, když vás tu nenechají Bledé na pospas, nějaké snění o normálnějším životě či přátelích fakt teď není na místě.

Přebiju, a vyrazím za skupinkou dál, do hloubi jeskyně, do zakázaného terénu. Jemně pohladím bouli v kapse. "Možná... radši ještě nevylézej," trochu s úzkostí francouzsky prohodím, když na trojici dívek zaútočí tvorové, o kterých se Bledá jen zmiňovala... a kteří jsou zatraceně o hodně větší, než jsem myslel.
Pro boha...
Pokusím se zacílit na pavouka B, který táhne fialovlásku, která nám přislíbila pomoc. Mířím rovnou na kusadla (2+2, 6+2). Kdyby to nestačilo, odhodím pušku a mažu k ní, vytáhnu kapesní nůž a pokusím se rudé úpony přeřezat (1, 1), ale nůž je ještě pořád trochu slizký od čistění ryb a v prstech se mi smeká. Zatraceně!
Otřu jej do kalhot a pokusím se znova (8).
Ano!!

(53%)

Krvavé pavučiny

Jeskyně u Kamské přehrady
Daniel, Blagden, Callum, Hanka, Oscar, Lara, Laima, Chevalier, Chloé

Konečně! Vidíme náš cíl, i když je v docela nezáviděníhodném stavu, pokud se zvládneme nakupit k sobě a zmáčknout krystal, mohli bychom v pár chvílích být pryč. Správně?
Nope.

Králíčci nejsou jediné oserné koření tohohle úkolu, a já vyheknu, když se mnou vlákno škubne prudce za hrdlo a já sletím na zem. Pouštím štít, prsty se snažím odtrhnout pavučiny, dostat se pod ně, umožnit si nádech... táhnou mě kamsi... mečem se rozmáchnu zpola naslepo, v pokusu přeseknout rudé linky (7+1) táhnoucí mě ke... oof.
Rudé oči, průsvitně bledá těla. Kvalitní materiál na noční můry, blýskne mi hlavou.
Ke všemu se králíčkům moc líbí, že se nepřítel dostal na jejich úroveň, salvou světelných střel (10+1) se pokusím chránit si před těmi mrňavými parchanty alespoň obličej.
Chvíli mi trvá vůbec dostat těsně utažené zbytky vláken z hrdla (1, 9), a když se mi to konečně podaří, svět kolem se celý houpe, pot studí na zádech i skráních, před očima mžitky, ruce i nohy se mi třesou a i když bych chtěla pomoct Laře, nedokážu teď vstát (2).

(52%)

Krev, srst a sítě

Jeskyně u Kamské přehrady
Daniel, Callum, Hanka, Oscar, Eddie, Lara, Laima, Chevalier, Chloé

Zuřivě zařvu, když chumle těch malých chundelatých zkurvysynů zpomalují náš postup dolů. Nebojí se, jenom koušou a koušou, bestie malé, a je nadále drásám drápy co můžu (10+3).

Krev cítím crčet prakticky po celém těle, mělké ranky téměř všude, hustá kožešina nasakuje, není pohybu, který by nebolel... Soustředím se na všechnu tu krev, a vyšlu ji od sebe do všech stran jako malé ostré projektily (10+1), v pokusu setřást už ze sebe konečně ten odporný roj.
Už nikdy nebudu nahlížet na králíčky stejným způsobem.
Ani krevní salva nezabrala, rozmachuji se dál (7+3), a všichni se konečně dostáváme blízko prvně Dragovým věcem, potom i jemu samotnému, spoutanému a zraněnému.
Laima, Eddie a Lara jsou chycené podobnými pouty, a já na moment zaváhám - ale jsme tady primárně pro Dragostana. Potřebuje uvolnit, doléčit, pomoci s doplněním krve, holky jsou naživu, při vědomí a snad si s pár pavučinami a přerostlými pavoučky poradí.

Vymrštím se kupředu, z proměny centikoří do podoby člověka. Sáhnu opět po vlastní krvi, která mě pokrývá, zformuji z ní tvrdou, ostrou, leskle rudou dýku (6+1) a pustím se do rozsekávání pout (7+3).

(38%)

Krev, křik a chaos

Cely v Red River ZOO, Fargo, USA – 1.listopad

Bunmi, Aurora, Abayomi, Kim, Skyla, záchranný tým, Aaron

Wendigo má dost tuhý kořínek, zdá se mi. Ať s ním děláme cokoliv, to zvíře furt řve a řve, ne a ne přestat. Jansý, možná je to tím, že mu dost ubližujeme. Nijak zvlášť mě to netěší, hlavně když vidim jaký neuvěřitelný bordel to dělá, ale tady je to buď on a nebo my. Ze zoufalství by nás zabil... Což teda očividně zvládneme i sami. Tolik lidí na tak malém prostoru nedělá dobrotu, fakt že ne. Wendigo je sice nakonec zpacifikovaný kusy kovového regálu, strhává se ale větší a mnohem více nebezpečnější mela.
Kurva.
Stínový chapadla šlohnou střelci zbraň a asi nikdy neslyšeli o gun safety, protože to hnedka pár neštastníků schytává. Náš princ se dokonce řítí k zemi a vypadá to s ním dost bledě. Trefilo ho to do hlavy nebo co? Možná bych mu šel i nějak pomoc, on ale spolu s dalšíma mizí. Jo, tohle umět, tak už tu nejsem...
No jo, jenže já tu jsem a musím to nějak vyřešit. Klidně bych i zdrhnul, furt je tady ale drobný problém. Tak drobný, že je větší než já. Ale to většina lidí, takže no problemo, s tím jsem se už naučil žít.

Začnu se rozhlížet kolem, abych přiložil svou ruku k dílu. Třeba bych mohl pomoci Bun, kterou do kravaty chytla cizí tmavovláska. Kdo je tu vlastně nepřítel? A není to úplně, ale úplně jedno?
Hlavně že svítí sluníčko a je vidět duha.
Počkat.
Duha?
Co jsem zase hulil?
Dala nám něco do jídla? Nebo to je něčím jiným? Takový matroš chci i na příště!

Všichni tu po sobě začnou řvát a říkat si, co má kdo dělat. Bunmi je puštěna a vrhá se po týpkovi, co udává rozkazy, jen aby jeho slova doslova plnila a...a já vlastně ničemu nerozumím a je mi to úplně ukradený. Uvědomuji si, že něco není dobře, nemám ale potřebu to potlačit či kontrolovat. Zkušenost s drogama už mám a jo, trochu tuším, že tohle není zrovna to nejlepší prostředí na trip, proč se tomu ale bránit, když už to stejně přichází?
Ale slabě... Ze začátku mi to přišlo mnohem, mnohem lepší. Kdo mi kazí zábavu? I tak mají ale všechny barvičky trochu intenzivnější barvu. Hlavně ta rudá, co je všude kolem. Jsou to takové potoky krve, potoky rudé, potoky vody co hasí můru, potoky světla, potoky....hmm. Proč tady furt někdo řve? Proč už sakra radši všichni nezmlknou a nenechají mě přemýšlet?
Mozek mi běží ostošest, jedna myšlenka střídá druhou a já se nemůžu soustředit, nemůžu se soustředit na cokoliv, co tady je, na všechny ty barvy a vjemy. Všichni tak moc mluví a křičí! Wendigo, všichni ti ostatní neznámí, všichni, všichni, vši...

Dost!
Mávnu rukou, abych zdroj toho všeho hluku, teď tedy hlavně Bun s klukem, co je asi ve velení, odstranil co nejdál ode mě a konečně bylo ticho a jen mé už tak hlasité myšlenky. První snaha o odstranění z mého doslechu patří k Bun (5+1), další k tomu klukovi, co je asi ve velení (7+1). Následně se okamžitě měním do své druhé podoby - velkého mývala(9), třeba se tím všechno utlumí - zvuky, podněty, všichni ti lidi tady okolo. Rozhodně budu větší. A já chci být větší, nechci tu zapadnout mezi ostatní, nechci se ztratit a nechat se jimi udupat, ukřičet, pohltit. Vždyť jsou úplně, úplně všude!

(66%)

Masožravý králíci a obrovští pavouci

1. listopad – Jeskyně u Kamské přehrady, Sibiř

Daniel, Callum, Blagden, Eddie, Hanka, Lara, Laima, Chevalier, Chloé, Dragostan

Do vzdálenějšího cípu jeskyně jsem se dostal mezi prvními. Nalézt zdroj pachu už nebylo příliš těžké, ale v jakém stavu. Moje první impulzivní rozhodnutí by bylo se k Dragostanovi rozběhnout a rychle ho sundat dolů, jenže můj instinkt mi napověděl, že by to nebyl dobrý nápad. Vzápětí jsem odhalil jednoho z pavouků, kterým nejspíše patřili i pavučiny držící bezvládné tělo. Rychle jsem se proměnil zpátky v člověka, abych stihl varovat ostatní.

„Pozor! Pavouci!“ vykřikl sem, ale to už jejich sítě stihli zachytit Eddie, Laru a Laimu. Do toho ještě stále neustávali útoky králíků.

V nouzi jsem vytáhnul revolver a pokusil se alespoň pár těch mrňavých bestií zbavit. (5,2,10)
Zatím se Laima už pokoušela vyprostit ze sítě, která jí ovíjela kotník. Nevěděl jsem, jak jim pomoci, jakmile se přiblížím, nejspíše skončím v síti taky. V tu chvíli jsem si strašně moc přál, aby nás ty pavouci neviděli (iluze 6+1) a neslyšeli (iluze 2+1), abychom tam pro ně prostě nebyli.

(30%)

Do pr.. kolene

1.listopad - Island

Lilian, Kristoff, Loki, Yevgeniya, Rúna, Lakshmi, Valeria

Je mi horko, ale tentokrát si za to nemůžu sama. Zatím co u Yevy se mi alespoň na okamžik povedlo vyvolat ohnivzdornost, na sebe jsem se už nestihla pořádně soustředit. Snažím se chvíli odpočívat, aby začala regenerace zabírat na moje popálené místa, jenže v tu chvíli se ozvou dva rychlé výstřely a já náhle cítím prudkou bolest v koleni. S bolestivým zasyčením padám na zadek. Další špatná zpráva je, že v ráně zůstala kulka, což znamená, že jí musím dostat ven, než se to začne zacelovat. Vytáhnu jeden svůj vrhací nůž, zhluboka se nadechnu a vydechnu, než jeho špičkou podeberu kus kovu a snažím se ho vypáčit ven. (10) Hlasitě zavrčím bolestí, nicméně kulka je venku. Utrhnu si lem trička a silně ho utáhnu kolem kolene, aby zbytečně neutíkala krev, dokud se rána nezacelí.

Mezitím se rozhlédnu kolem sebe. Vypadá to dost bídně, Lilian je zasažen ohněm i ve své podobě stínu, Val schytává kulku a pod energetickým štítem se hroutí k zemi. Kristoff je oslepený a vážně raněný, Rúna útočí a má pár skvělých zásahů, jenže blesky jí očividně vysilují víc, než by chtěla. A na Yev spadl drak a ačkoliv jsem jí měla chránit, nestihla jsem nijak zareagovat.
Jediná bojeschopná je momentálně Lakshmi, která se snaží odklonit Lokiho pozornost od Val.

Tak do práce Leo, potřebují tě…

Sice neumím vyléčit ničí zranění, ale s trochou štěstí to možná Yeva zvládne sama. (7) A řekla bych, že se štěstí bude hodit i Lilianovi (1). Kruci, když se vrátíme bez něj, Erden mě zabije, musím se soustředit. (9)
Všechny svoje zbývající síly soustředím na pomoc Yevě, jak jen bude potřebovat. (3) Ale bohužel mi jich moc nezbývá, dokud se rána na noze zase nezacelí.

(30%)