A++ komanda

Red River Zoo
Richard, Emil, Mia, Félix, Aaron, Alexandra, Jonas, Abayomi, Aurora, Bunmi, Rain, Isaac, Skyla

Kácím se k zemi... na moment je těžké vůbec si srovnat myšlenky. V hlavě mi hučí. Ztrácím krev. Je všude kolem, čerstvá, pronikavá. Teče... z mého ramena. Z toho, co bylo mým ramenem. Vnímám to, jako bych to ani nebyl já. Co... co se stalo?
Nedávals pozor, durak, zachytím Koljův hlas, ale zní... pobledle. Ani zdaleka tak uštěpačně, jako vždycky.
Sbírej se. Dělej. Máš... máme málo času.

"Émil... maš... véleni," zavolám, tak silně, jak zvládnu. Pokusím se přesunout k Richardovi, Jonasovi a cizinci (2-2, 2-2), ale moje tělo se ani nehne. Pro Hospodina...
Přitáhnu si Richarda s Jonasem k sobě telekineticky (6+3-2, 7+3-2). "Ómluvam se, klúci," hlesnu, každý pohyb musí děsně bolet... když si vzpomenu na bolest, jako na zavolanou ke mně dolehla ta moje, a já zařvu. Kurva... kurva.
"Póšleme pósily," zachraptím pak sotva při vědomí, přivolám si z brašny krystal a zrcátko (10+3-2).

Já, Richard a Jonas, plus kdokoliv, kdo se nás na poslední chvíli před rozbitím krystalu chytne, se přesuneme na pláž kus od pevnosti. Třesoucími se prsty pravačky sevřu zrcátko a soustředím se na kontakt.
"Tjéžce zráněni, na přénosnym bódu u pévnosti... Lídi v Fárgu pótřebuji... pótřebuji pósily."
A když dám Erdenovi vědět... omdlévám.

(42%)

Mise Loki

Vodopád Skógafoss, Island, cca 12:40 (čas v pevnosti 14:40) - teplota vzduchu 4°C, déšť

Lilian, Yevgeniya, Lakshmi, Valeria, Lea, Lenore, Kristoff, Rúna

Rúniny blesky a Lein oheň jsou proti dvojici velmi efektivní. Valeriino 'kdo se pohne dřív' je vzápětí vystaveno testu, zraněné děvče se rozmáchne v pokusu... o něco. Co, těžko říct, pod Valeriinou kulkou padá bezvládně k zemi.
Dospělá žena vykřikne, a ačkoliv je Valeriin rozkaz proti používání schopností úspěšný, žena tasí pistoli a dvě rány v rychlém sledu zasáhnou Val do levého boku a dračím dechem ožehnutou Leu do pravého kolene.

Spoutaný drak jde se stínovými šlahouny k zemi, a tvrdě dopadne přímo na místo, kde se nachází Yeva. Náraz je řádný. Yevino levé křídlo je zlomené kousek nad ramenem, jedno z žeber na levé straně taktéž. Zranění jí brání v přeměně.
Oba draci jsou na chvíli otřesení. Rudý se vzpamatovává rychleji, vyrazí proti Lilianovi a zasáhne jej naplno ohnivým Dechem. Bolest je to nesmírná, dost pravděpodobně nejhorší, jakou kdy Lilian zažil. Vyhodí jej ze stínové formy, a ačkoliv Lilianovo tělo není fyzicky poškozené ohněm, slabost a přetrvávající bolest způsobují -2 postih k hodům na veškeré akce po celé jedno následující kolo.

Loki, doposud zaměstnaný zápolením se stínem pod tlapami, se konečně dokáže odtrhnout a osvobodit, doběhnout skupinku, vrhá se po Valerii.

Drak: 600HP (-36 Lilian, -8 Yeva) = 556 HP
Žena: 300HP (-63 Rúna, -36 Lakshmi, -26 Lea) = 175 HP
Děvče: 100HP (-63 Rúna, -26 Lea, -8 Valeria) = 3 HP v bezvědomí
Loki: 600HP

Mise Dragostan

Jeskyně u Kamské přehrady, Sibiř, cca 17:05 (čas v pevnosti 14:05) - teplota vzduchu -1°C

Daniel, Blagden, Callum, Hanka, Oscar, Eddie, Lara, Laima, Chloé, Chevalier

Hance se při hledání u místa nálezu Dragova bloku a zrcátka už nepodaří najít nic dalšího.

Chloé přivolává dvojici vlků, ti však zatím příliš velkou škodu na řadách zubatých stvůrek nedělají (//příště prosím i hod na úspěšnost útoku vyvolaných bytostí).

Ať už si do podzemí klestí všichni cestu hrubou silou, či se pokouší vyhýbat jehlovitým zoubkům vlastní obratností, nebo jsou přitaženi jako Hanka a Callum Larou, nakonec se všichni dostáváte do nejspodnější úrovně jeskynního komplexu.
Králíci útočit nepřestávají, krev z mělkých zranění brzy ztrácí úplně každý ze skupinky, nejhůře je na tom v tomhle ohledu Blagden, Eddie, Daniel a Lara.
Možná k Laimině překvapení se dívka několika kousancům vyhne díky... vlastním vlasům, které se začaly chovat jako další končetina, a některé králičí útoky jsou prameny vlasů prostě odpinknuty v půli letu do pryč.

Nejdříve si povšimnete pod všemi těmi králičími těly vykukovat Dragostanovo oblečení a brašnu, oboje rozcupované, rozpárané i ve švech, jako by se pachatel pokoušel na něco přijít. Snad otázku, kterou nemohl dostat z úst zajatého bez ohledu na trápení.

Pak můžete zahlédnout i statného Rumuna samotného - čímsi, co připomínalo krvavě rudé pavučiny, odolné jako ocelová lanka, byl vyzdvižen ve vzduchu a k nepohnutí pevně spoután, hlava bezvládně opřená o rameno. Na jeho nahém, krví potřísněném a umazaném těle se vyjímaly seky otevřených ran, mělkých a četných, i stopy jizev po ranách čerstvě zahojených, o které se dokázal zjevně postarat sám, než ztrátou krve či bolestí omdlel.

Oscar je první, kdo zpozoruje, že tvůrci sítí nejsou daleko... Bledí, téměř průsvitní pavouci, každý velký skoro kůň... rudá mnohočetná očka blýsknou ze stínů jeskyně.
A v momentě, kdy se přiblížíte jejich vězni příliš blízko, ze stínů i letí rudá vlákna pavučin. Pavouk A ovíjí kolem hrdla Eddie, strhuje ji na zem a táhne k sobě, pavouk B ovíjí kolem pasu Laru, strhnuje ji na zem a táhne k sobě, pavouk C ovíjí Laimu kolem kotníků, strhuje ji a táhne k sobě.

Podobně jako Chloé není schopná poručit králíčkům, co se všude kolem vás hemží a nadále útočí, ani Callum není schopen převzít kontrolu či domluvit se s pavouky. Téměř jako by to byla jen podoba něčeho daleko horšího...

Králíci: 835 kusů (-123 Blagden, -57 Laima, -42 Eddie, -30 Chevalier, -20 Callum, -15 Hanka, -12 Daniel) = 536 kusů
Pavouk A: 200HP
Pavouk B: 200HP
Pavouk C: 200HP

Mise Cely

Red River Zoo, Fargo, USA, cca 6:25 (čas v pevnosti 13:25) - teplota vzduchu 19°F (-7°C), sníh

Nikolai, Richard, Emil, Mia, Félix, Aaron, Alexandra, Jonas, Abayomi, Aurora, Bunmi, Rain, Isaac, Skyla

Félix se strefuje velkorážním projektilem do skla kanceláře, stejného materiálu, jako byly cely, které držely Nadané a Zdivočelé na druhé straně místnosti. A to je odolnější, než předpokládal.
K ženě náboj nedoletí, zasekne se v bariéře, po které se vlivem impaktu rozletí síť prasklin po celé výšce a šířce skla, nicméně i těžce popraskaná s kusem kovu zaraženým uprostřed skleněná stěna stále drží. Projektil však narušil integritu ochrany a díky tomu byla Aurora schopná zasáhnout vědkyni svými schopnostmi.

Wendigo je těžkou Félixovou palbou držen u stěny, ale ačkoliv by podle pravidel logicky neměl vůbec přežít, stále se hýbe, ačkoliv ztráci mnoho tmavé, téměř černé krve. Isaacovy rány o stěny a podlahu vytvoří kolem neuvěřitelný krvavý nepořádek, nicméně ani ty nesvedou wendiga usmrtit nebo alespoň trochu zpacifikovat - teprve těžké kovové regály, pokroucené Richardem do pout, omezí jeho svobodu. Vzteklý a bolestný vřískot se ovšem ozývá z prázdné jelení lebky dál.

Aaronovi se podaří nějakým zázrakem vytrhnout Jonase rozdováděné zombie vlčí smečce. Schytá přitom hned několik kousanců, ale ať už je to oblečením či kvalitou skusu nemrtvých šelem, žádný z hryzanců nejde do krve, Aaron je jen ušpiněn tmavým páchnoucím slizem jejich těl.
Nikolaiovi se podaří telekinetickým trhem dostat Aarona i Jonase do bezpečí včas a uzavřít těžké dveře.
Zranění z předchozího kola, Richard a Jonas, jsou kompletně vyléčeni spojenými snahami Raina a Richarda.

Můra byla odhozena a zpacifikována - s Emilem, zapalujícím ji svým třpytivým kiriním ohněm, a Nikolaiem, škrceným ji do bezvědomí, mohutné koňské tělo sebou mlátí, řičí v bolestné hrůze a uvolňuje další salvy halucinogenního prachu, než konečně upadá do bezvědomí. Jemná srst a křídla ovšem hoří na bezvládném stvoření dál.

Stínové šlahouny halucinující Mii vytrhnou Félixovi zbraň. Pevně ovinuté kolem ní, stlačí i spoušť - zpětný ráz lehké útočné pušky pohybuje i sevřením stínových úponů, a podobně neřízeně jako puštěná hasičská hadice hýbaná silou vodního proudu, salva nábojů se rozletí po okolí, obloukem těsně kolem Félixových nohou, dvě střely skrze Richardovo levé stehno, jedna skrze Rainovu pravou dlaň, jedna skrze Jonasovo břicho, dvě na Nikolaie, jedna skrze hruď pod levým ramenem, druhá silně krvácivý šrám přes pravý spánek. Nikolai padá k zemi, s obtížemi udržet čisté vědomí a postihem na veškeré akce -2. Richard díky ztrátě krve trpí postihem ze slabosti -1 na veškeré akce.
Jeden odražený projektil zasáhne i Miu, zasekne se v jejím pravém rameni.

Teprve s Emilovým rozkazem 'nech toho' se Miiny stínové šlahouny stáhnou a zmizí, a puška padá na podlahu.
Bunminy příkazy trvají, Mia se nemůže dobrovolně pohnout z místa.

Halucinogenní prach vyděšeného koněmotýla zasáhl silně Isaaca, Auroru a Raina, slabě Aarona, Félixe a Bunmi + prodlouží svůj účinek o další kolo na Mii a Alex.

Mezitím v kanceláři krev zvracející vědkyně trhanými pohyby v pauzách mezi křečemi zapaluje a likviduje své poznámky a poznatky. A všichni mohou slyšet vyděšené zvířecí zvuky zevnitř - pokud někoho napadne jít a otevřít dveře do kanceláře, může vidět v neproskleném rohu několik prosklených boxů, v nichž jsou uzavřeni drobnější Nadaní/Zdivočelí.

Noční můra: 400HP (-69 Nikolai, -36 Emil, kritický hod na bezvědomí Nikolai) = 295HP omráčená
Wendigo: 800HP (-66 Félix, -43 Isaac, kritický hod na spoutání Richard)= 691HP spoutaný
--- Nemrtvá vlčí smečka je momentálně zavřená za dveřmi.
Vlk A: 40HP (-18 Aaron) = 22 HP
Vlk B: 20HP
Vlk C: 20HP
Vlk D: 20HP
Vlk E: 20HP
Vlk F: 20HP
Vlk G: 20HP
Vlk H: 20HP

Prohlídka ZOO

Pevnost Holtgast→ Zoo Red River, Fargo, USA; 1. listopadu

Nikolai, Richard, Mia, Félix, Aaron, Emil, Jonas a ostatní v celách

Ok, takže kryju zadek Mie a já se mám spolehnout na Félixe? Dobře, proč ne.
Druhý ve velení, priority, léčení. Ok, ok, ok. Snad se něco kolosálně neposere a...no, už raději budu držet tlamu.

Z přesunu do své rodné země bych měla být možná nadšená, ale tohle vůbec není to, na co jsem bývala kdysi dávno zvyklá. A nejenom proto, že jsem z Bostonu. Tma, mlha, zima a sníh. A já jsem v něm zaražená až po prsa, jako v nějaké vánoční komedii z devadesátých let dvacátého století. No, k popukání to fakt není. Měla jsem asi dávat ve škole víc pozor, ale možná ta voda v batohu pomalu mění skupenství, ne?
Zvednu hlavu k Emilovi, který nabízí pomoc, stejně jako Nikolai, kterým se nechám vytáhnout z hlubokého, studeného a mokrého sněhu a přenést na zídku před ZOO. Hlavně to byl taky on, který zaslechl nějaký výkřik.
Hádky kolem světla se neúčastním, asi bych opakovala, co řekli ostatní a nakonec se situace zažehná za pomoci Mii. Jen jestli nebylo trochu pozdě. I když na druhou stranu alespoň nejsem totálně slepá.
Neuběhne moc času a my se nakonec scházíme všichni.

Seskočím ze zídky a následuji Nikolaie a roztomilého Jonase k výběhu vlků, někam do zázemí ke skladišti, jehož nezavřené dveře lákají dovnitř. Nevypadá to, že by ZOO právě teď chtěla nalákat nějaké návštěvníky, vypadá to trochu jako pěst na oko, ale jdeme všichni, tak jdeme všichni.
Jenže madame s automatem nás vidí docela nerada, zvuk otevíraných cel taky nevěští vůbec nic dobrého.
Držím se poblíž Mii, které bych měla krýt záda a okřídlená kobyla, která máchne křídly, jak nějakej mazlíček panenky Bárbie, směrem k nám vyšle nějaký prášek či co. Rychle zamrkám, jak mě zaštípe v očích a neubráním se ani zakašlání. Svět před očima se mi rozostří a zaoblí, jako bych koukala přes rybí oko, útok zombie-jelena na Richarda vidím jako ve zpomaleném filmu, Jonasovo kvičení vnímám, jako když dítě vříská na horské dráze a můra mi najednou přijde jako děsně roztomilý My little pony. Jen natáhnout ruku a poňunat ji si. Udělám několik kroků směrem k ní, téměř už se jí prsty dotýkám, aby si jej mohla obejmout, když mi tu nádheru Nikolai odhodí, začne dusit.
Zaúpím a otáčím se zpět do místnosti, obočí semknuté zlostí, vydávajíc podivné zvuky.
Kde je? Kde je ten, co ubližuje zvířátkům?!

Můj pohled však padne na neznámou černošku, která něco poštěkává na Miu, které jsem měla hlídat záda JÁ. Nad její hlavou, jako by se rozblikal rudý nápis NEPŘÍTEL a já se z řevem vrhám směrem k ní, připravena ji skopnout na zem (4), ale jako by se mi na okamžik rozmžikala před očima, což mě nasere ještě více. V levém oku mi poškubává zlostí, oči vypadají tmavší než jsou, kvůli rozšířeným zorničkám, z nosní dírky vyteče tenoučký pramínek krve. Možná vypadám jak nasraný medvídek koala, ale já to tak nenechám!
Moje ruce vystřelí, využívajíc – kupodivu! - drobnou výškovou převahu a okamžitě jí nasadím kravatu (10) pomalu stahujíc ruce k sobě, omezujíc prostor k dýchání.
"Necháš jí na pokoji, ty zasraná děvko?" syčím jí zblízka do ucha.


(56%)

Páté kolo u vozu

Naše pevnost, náš domov

Čas strávený hlídáním před hrobkou uteče rychle. Možná je to tím, že mohu na chvíli vypnout, možná je to tím, že posilněn alkoholem na chvíli zavírám psí oči. Ať tak či tak, přijde mi to jako pár minut od té chvíle, kdy jsem usedl až do té, kdy mě Valerie drbe za uchem. Potěšeně zavrtím ocasem a zůstávám ve své psí podobě. Všechno je tak mnohem jednodušší. Žádná slova, žádné snahy o vysvětlení, jen přítomnost, jen...potěcha doteku a mlčenlivé, věrné společnosti.
Takto jí doprovodím až k jejímu pokoji, kde jí zanechám spánku a sám se vracím zpátky k sobě, abych s sebou rovnou práskl do postele a v mžiku spal. Dnes toho bylo...spoustu.

A druhý den není o nic lepší.
Hned od rána je spousta povinností a ty nepočkají. Sice mě trochu pobolívá hlava z drobné kocoviny a nejradši bych pokračoval se spánkem, mám ale práci. Bohužel. Navíc tu máme spoustu nováčku a dalších změn a sklady jsou první věcí, která se tomu musí přízpůsobit. Musím ale říci, že už tam mám dost pořádek a celkově jsem se ve vedení dost zlepšil. Vidíte, umím se i pochválit! Alespoň v něčem.

Dopoledne jsem si sice chtěl udělat čas na projížďku s Val a Erdenem na koních, nakonec mě ale zavalí povinnosti a já do stájí dorazím ve chvíli, když už jsou pryč. Nevadí. Třeba jindy.
Lepší stejně šetřit síly, kdo ví, co přijde odpoledne.

Já to tušil. Máme tu mise. Hurá! Vlastně se už docela těším, až zas někam vyrazím a zažiju trochu toho adrenalinu. Zdejší tréninky jsou super, o tom není pochyb, ale jak nejlíp poznat nováčky než během boje na život a na smrt? Takový krásný křest ohněm....který ale není pro mě. Jednu misi vede Lilek, druhou Dan, třetí Nikolai. Ani v jedné z misí neúčinkuji. Samozřejmě.
Měl bych si zvyknout. Není to totiž poprvé a určitě ani ne naposledy. Já se Erdenovi ani nedivím, že mě nikam neposílá, když si vzpomenu, jak moc potřebný a schopný tam jsem. Vždyť si stačí vzpomenout na včerejšek, dřív než jsem se vzpamatoval, bylo po všem a to jsem mohl zasáhnout. Kdybych méně pil. Kdybych nebyl debil. Jo. Klasika, Jamie, klasika. Jsi prostě hňup s dlouhým vedením a pomalýma reflexama. Místo abys zaujímal jedno z vedoucích postavení jako zbytek zdejších služebních seniorů, sedíš doma na prdeli a měníš velikosti triček a kalhot. Dobrá práce, fakt že jo. Kurňa.

Náladu mám z toho trochu skleslou, snažím se ale působit pozitivně a se všemi se rozloučit, všem popřát hodně štěstí. Nik, Dan, Lilian, Erden, nováčci, Val - snad se zase vrátí a bude to v pohodě, snad nebudeme...Nope, na to nemyslet, fuj, fuj myšlenka.
"Tak hodně štěstí a přiveďte nám Draga, Lokiho a další bandu nováčků zpátky. Já tu zatim uklidim..." A ne, není to vtip. Nějak teď nevím, jak vtipkovat.
Ještě že tu zůstává alespoň Lyla. A Mari. A Naxi. A Oren...a spousta dalších. Nevím, čím si to zasloužili, ale nudit se nebudeme.

"Tak jsme dostali tu nejtěžší práci, moje nejmilejší sestro z mých sester..." Vrátím Lyl její pozdrav, když spolu bok po boku stojíme ve dveřích...tragedie. Ten pokoj byl tak hezký! "Takovej bordel jsem neviděl ani u tetičky Bernie, která dvacet let neuklízela..." Protože odmítala vyhodit jakoukoliv věc. Protože byla totálně šáhlá. Ale to Konsta asi taky, takže - takže do toho. Hurá. "Akorát na její byt jsme mohli zavolat úklidovku. Teď už asi žádný takový firmy nejsou, co?" Vtipy to jsou blbý, když ale čelíte zkáze, jako je tenhle pokoj, do humoru vám moc není. "Nebo si to beru moc osobně? Spoustu těchto věcí jsem vyrobil nebo zajistil já!" A někdo tu moji práci ničil. Moji práci! To jediné, co ještě umím. Fňuk.

Ven z Cely

Zoo Red River, Fargo, USA – 1.listopad

Isaac, Aurora, Abayomi, Kim, Bunmi a záchranný tým...

Tohle je teda pěkně na hovno. Slyším jak se ostatní obyvatelé ostatních cel spolu baví, ale nejsem schopná jim nijak srozumitelně odpovědět. Přes řady špičatých zubů, se mi po dlouhém snažení, podaří leda tak přidušeně zavrčet. Dělají vůbec normální žraloci nějaký zvuky? A můžu se byť jen minimálně identifikovat jako žralok? Takhle nějak si představuju elevator pitch kreativců co píšou nový teenage-soap opery na Netflixu. Jak to ale bylo s těma žralokama? Nepamatuju se, že bych si něco takovýho přečetla v učebnici Biologie, ale nutno přiznat, že paryby nikdy nebyly můj sebemenší zájem. Prostě mlčím jako ryba, teda, vlastně paryba.

Trošku mi vytáčí, jak si ostatní kolem pouští hubu na špacír, ale část mojí hlavy, která ještě dokáže přemýšlet jako člověk, a ne jako prapůvodní mozek, co vypadá jak anatomickej výkres ženských vaječníků, což je taky jediná informace co si můj pubertální lidskej mozek zvládl o žralocích zapamatovat, protože, světe div se, kdysi mi to přišlo děsně vtipný, to nějak dokáže ukorigovat. Ta podoba kterou teď mám ale úplně jinak slyší i cítí. Kdo by to byl řekl, že žraloci tak dobře slyší? To okolní žvatlání mi ale nevadí nijak bytostně, není to tím, že by mě lidi-nebo co jsou zač- kolem štvali tím, že mluví.. štve mi víc to, že já nemůžu mluvit taky…. A netrvá dlouho, než mi to dojde. Zhruba v tu dobu se ale začnou dít mnohem zajímavější věci. Najednou se dveře od cely rozletí dokořán a kolem nás vypuká bordel, jakej jsem nikdy nezažila, takže mi asi zbytky zdravýho rozumu zabrání v uposlechnutí prvotního instinktu, zvesela se vyřítit ven s jemností rozjetýho tanku. Udržím se v klidu, přesně do chvíle, kdy nějaká holka z cel, skoncuje s doktorkou, co nás tu zkoumala. Jako nedivím se. Nikomu nic nevyčítám, udělala bych to samý… ale ta krev fakt pěkně voní…
Rázem jsem jak ožralá družička na svatební recepci, na který zapnuli čokoládovou fontánu. Úplně to jako není v mojí režii. V tom bordelu, se mi povede přes všechen ruch kolem, zachytit aspoň rozkošnou nadávku asi rusky, a teprve proslov co následuje, mi dá trochu insight, na to, co se tu vůbec dohajzlu děje.

Zraněný a kolem nich se srocujítí nechávám být. Krev která už teče, ať řeší někdo jiný. Já se dle lákavých slov východo-slovanského cápka, hodlám připojit ke společné práci nově příchozích soudruhů. Parta teenagerů, co jsou vlastně mutanti, a jdou řešit nějakej fuck-up, tenhle koncept v popkultuře určitě ještě nikdy nebyl, a nikde jsem ho neviděla v televizi, v komixu nebo v knížce, určitě ne… Co by se v tomhle mixu mohlo ještě pojebat?

Část party od soudruha řeší Wendigo, a jako šla bych přiložit zoubky k dílu, ale vypadá to, že tu svini chtěj dostat živou, a tam jim budu prd platná.
„Rawwrr, rrr!“ Pokusím se na sebe přilákat pozornost takovýho drobnýho kliďase s kvérem, a jen co si myslím, že by mohl on nebo někdo z jeho party vnímat, padám na přední tlapky k zemi, zatímco ty zadní propnu, a ocasní ploutev pošlu trochu nahoru do vzduchu, aby ji viděli, než s ní párkrát zavrtím ze strany na stranu. Teď nezbejvá doufat, že někdo z přítomných je pejskař, nebo aspoň někdy měl psa, a chápe co se snažím říct. V psím světě by se tohle dalo přeložit jako takový „pojď si hrát“ a tak jako doufám, že se někdo chytí. To oni tady se zbraněma stojí mezi mnou a cestou z týhle debilní cely, a já netoužím po ničem jiným, než odsuď vypadnout.
Jestli to má bejt se Soudruhem, nebo bez něj, je mi teď upřímně jedno, klidně ať se mi chytí za ploutev a hupne mi na záda, a použije mně namísto taxíku.
„Rawwwrr!“ Zopakuju pak stejně laškovně, s obdobným gestem i když se mi dostává pozornosti od cápka, co by mi chtěl pomáhat zpět do lidské podoby. Jako, ne že by to neznělo krásně, přátelé, je to rajská hudba pro moje… maj žraloci uši? No to je jedno, prostě si myslím, že v týhle podobě, budu vzhledem k okolnostem ve kterých se nacházíme, ještě chvilku bezpečnější. Proto znovu udělám psí „pojďte si hrát“ s pohledem upřeným na směr, kterým tuším cestu ven. Nevím jak líp bych naznačila, že jsem na jejich straně, a udělám cokoliv, jen abych odsud mohla co nejrychlejš vypadnout.

82%

Helvedes hul

U Kamské přehrady, Sibiř

Callum, Blagden, Oscar, Eddie, Daniel, Laima, Hanka, Chloe, Chevalier

Moje pozorování a hledání nese ovoce, společně s ostatními najdeme Dragostanovi věci, můžeme si tedy bát jistí, že tady byl. Vycítím také někoho dalšího, kdo k nám nepatří, snad to nejsou oni, co Dragostana přemohli! Stále v ptačí podobě se vznáším před jeskyní, kde mě překvapí ti, jejichž mysl jsem cítila…. je to jeden mladý muž a malá holčička. Jak ti se tady proboha ocitli? Kluk nás varuje, ať utečeme, a já si v první chvíli myslím, že nás varuje sám před sebou a svojí brokovnicí. Bohužel tomu tak není…varoval nás před „králíčky“, nejsou to žádní roztomilý králíčci, jsou to odporné, krvelačné bestie, kteří jsou najednou úplně všude.

Je mi jasné, že jsem pro ně v ptačí podobě příliš lehký cíl a kdyby se ke mně dostali, překousli by mě jako malinu. Proměňuji se tedy zpátky a rovnou odpovídám chlapci, který již nemíří brokovnicí na nás, ale také pomáhá se zabíjením králíků.

„Pomůžeme!“ Zavolám na něj zpátky, se snahou o jistotu v hlase. Pokud se odkud dostaneme.

Já chvíli netuším, jak bych mohla s ničením těch malých chlupatých příšer pomoci. Do pár z nich skoro zbůhdarma praštím prodlouženou pěstí, ale nemá to žádný efekt (2+3) Až když Bladgen zakřičí, že máme jít dolů, tak mám jasný cíl a velitel mise tento cíl jen potvrzuje. Zaostřím tedy na králíky a snažím se kolem nich, s natahováním a smršťováním těla, dostat. (4+3)

Hanka odbíhá pryč a zůstává dál od ostatních, to tak přece nemohu nechat! Natáhnu svoji ruku a pokusím se ji přitáhnout až k nám (4), přestože ji nejprve přes její záři nemohu zachytit, na podruhé se mi to povede (9) a dostanu ji i k nám…snad ji její vlastní světlo dokázalo od kousanců ochránit. Venku je stále ještě Callum, kterého se také pokusím přitáhnout za ostatními dovnitř jeskyně (10).

10%

Záchrana?

Zoo Red River, Fargo, USA – 1.listopad

Isaac, Rain, Bunmi, Aurora, Skyla a záchranný tým

Čekal jsem negativní reakce na moje doznání, proto mě nepřekvapilo, že se mladík zatím beze jména ozval.
„Pitomec možná jsem, ale kvůli tomu, aby si mě litoval jsem to určitě neříkal, to já lituji tebe a kdyby to šlo, rád bych ti svojí celu nabídnul místo té tvojí….“ Nedokážu si ani představit jaké to tam asi je, vedle toho mrtvého těla, v tom smradu.

Superhrdinové v akci přišli očividně dřív, než to plánovala sama pořadatelka. Když nouzově stiskla tlačítko pro otevření cel, nehrnul jsem se ven. Nevěděl jsem, co mě tam v tom zmatku čeká a upřímně jsem čekal, který s mých sousedů mě přijde uškrtit první. Pouze jsem si k sobě stáhnul Hora, aby nepřišel k úhoně. Venku se to semlelo docela divoce. Wendigo mrzačí jednoho z příchozích, Černoch s kvérem prostě střílí na vědkyni, Aurora se dost nepěkně mstí, rozeznávám i jisté nepokoje z venku. Isaac si hraje s Wendigem jako s míčkem, Asiat léčí raněné a Bunmi rozkazuje.

Pohled mi kmitne na poslední otevřenou celu, kde zůstává žralok. Myslel jsem si, že je zdivočelí, ale to by nejspíše už útočil, jako jeho sousedé. Když mě tedy dlouhovlasý blonďák ujistil, že nás nepřišli zabít, odvážím se ze své cely a zamířím rovnou ke zmateným očkám.
„Ahoj rybonožko.“ promluvím na stvoření.
„Neboj se, nikdo ti neublíží. Potřebuješ pomoci s proměnou?“ pokud se nechá, dlaní se jemně dotknu jeho/jejího čumáku ze shora.
„Cely jsou otevřené, nyní už schopnosti fungují. Můžeš to zkusit. Mě pomáhá, soustředit se na lidské tělo – kůži, prsty, obličej… “ pokusím se nadhodit pár typů.

(75%)

V celách

Cela v Red River ZOO, Fargo, USA – 1.listopad

Isaac, Aurora, Abayomi, Kim, Skyla a záchranný tým

Isaac by nás nejraději dosadil do nějakého Hollywood drama, Aurora mi nepřímo potvrzuje, že takhle mele vlastně už od začátku a Asiat se s námi nebaví až do chvíle, kdy může seřvat okřídlenéno za jeho „pomoc“ při ubytování do cel. Ne že bych z toho byla nadšená, ale na jeho krku je opravdu nehezká jizva a navíc se domnívám, že když je psycho holka schopná takhle zacházet s nadanými, neměla by problém tomu jeho papouškovi lámat jednu kostičku po druhé, dokud by se páníček nepodvolil. A pokud s ním žije od začátku tohohle všeho, nedivím se, že má k němu úzký vztah.
Takže nadále pro mě zůstává nepřítel pouze vědkyně za sklem.

Než bych však stihla cokoliv namítat, do dveří se vrhá prapodivná skupinka lidí a dveře cel se otevírají, bohužel však nejen ty naše. Indiánské strašidlo se pouští hned do jednoho příchozího a pohled to opravdu není pěkný. Krk mu zachraňuje až střelec. Váhám, zda se rozběhnout ke vchodu, jenže nejsem příliš dobrý běžec, dveře se zavřeli a navíc má jeden z cizinců proslov něco ve stylu „Pomozte a taky pomůžeme“.

Zatím co Aurora má okamžitě jasný cíl, a nepáře se s tím, já váhám. Poté si povšimnu stvoření podobné můře, které útočí jakýmsi práškem na dvě ženy ze skupiny. Jedna z nich už od pohledu vypadá sfetovaně a poté co bere střelci zbraň, zamilovaně se vrhá na svého kolegu, kterému se jí tak nějak nedaří zbavit. To by mohla být moje šance zasáhnout.

Přijdu k nim blíže, aby můj hlas dolehnul až k uším tmavovlásky.
„Odstup od něj o metr.“ (6+2) Nařídím přísným hlasem. Když tak učiní, pokračuji.
„Zůstaň stát na místě.“ (8+2) přidám další povel, aby se náhodou nechtěla vrhnout zpátky kolem krku hnědovlasému. Pohledem přeběhnu na něj a rychle zkontroluji, jestli je v pořádku. Zůstávám ve střehu, kdyby bylo třeba s dívkou znovu pohnout, aby nepřišla ona nebo jiní k úrazu. (8)

(65%)

V divočině

1. listopadu
U Kamské přehrady

Blagden, Eddie, Daniel, Callum, Hanka, Lara, Oscar, Chevalier, Chloé

Při přesunu krystalem se mi trochu zhoupl žaludek. Ale udržela jsem se, vydržela jsem to. Stejně jako včera. Okamžitě mě obklopila zima a já si uvědomila, že jsem si nevzala nic na hlavu... a ani rukavice. Tiše jsem zaklela v litevštině a rozhlédla jsem se kolem. Místo bylo... opuštěné. Ani ne zruinované, jen prázdné. Jako by se všichni obyvatelé města najednou rozhodli odjet na dovolenou. Jako kdyby se každou chvílí měli vrátit. Věděla jsem však, že tohle je jenom další ukázkou toho, jak tento svět prostě vypadá. Moc často jsem neopouštěla své vězení u Bratrstva, ale když ano, všechno vypadalo tak nějak takhle. Nebo ještě hůř, to taky jde.

Neměla jsem však příliš času na přemýšlení a museli jsme se z nádraží přesouvat. Mělo se jednat o vzdušný přesun, takže jsem nasedla za Hanku a vznesla jsem se na Blagdenově hřbetu k cíli. Ten se zdál být někde v lese v blízkosti vodní nádrže. Normálně bych považovala tuhle krajinu za velice hezkou a zajímavou (v mnohém mi připomínala domov), ale na to teď nebyl čas. Měli jsme na práci něco mnohem důležitějšího.

Tiše jsem si vyslechla instrukce a chvíli jsem jen tak stála. Neměla jsem žádné zvláštní schopnosti, ani jsem netušila, k čemu při hledání budu, přesto jsem zkusila zapojit alespoň svůj lidský zrak. Jak jsem ale čekala, jiní byli o něco úspěšnější. Postupně jsme se dali do pohybu. Zatím jsem jen tiše následovala, ale byla jsem připravena šlahouny na předloktích i korunu ve vlasech kdykoliv použít. Tedy, tak, jak mi to mé ospalé tělo dovolí, protože pochybuji, že budu mít zrovna ty nejrychlejší reakce.

Brzy jsme stanuli před vchodem do jeskyně. Neměla jsem z ní ten nejlepší pocit, je tam tma a málo místa. Ale musím zatnout zuby a pokračovat s nimi. Když narazíme na lidi, jenom se na ně překvapeně podívám. Lidi? Živí? Tady? Jejich varování přijde vniveč, jelikož se už kolem nás začínají hromadit... králíci? To jako fakt? Dlouho jsem však o jejich nebezpečnosti nepochybovala, jelikož se okamžitě vrhli na naši skupinku a začali ji trhat na kusy.

No tak to jako fakt ne, ušklíbnu se v mysli a okamžitě po králících vystřelím šlahouny, které nechám vyrůst z větývek na mém předloktí. Zamotat, zlomit jim vaz, uškrtit je tím, cokoliv, co by je mohlo zabít nebo alespoň zastavit. (5+1) A znovu. (10+1, 8+1) Snažila jsem se využít prakticky tu jedinou zbraň, kterou jsem u sebe teď měla - rostliny. Ještě štěstí, že jsem se rozhodla si je vzít s sebou. Jak jsme se rozhodli pokračovat hlouběji, snažila jsem se vytvořit nějaký štít, něco, čím bych mohla útoky odrážet, ale to si šlahouny řekly, že dělat nechtějí. Oh well. (1+1) I tak jsem se snažila pokračovat za Blagdenem a zbytkem skupiny. Pozadu rozhodně zůstat nehodlám. Nemůžu.

(22%)

Problémy nikdy nechodia po jednom kuse

Island, Vodopád Skógafoss

Nedôverčivo spomalím v ústupe, keď začujem v hlave ten nechutný hlas, ktorý mi hovorí aby som sa stiahla k Yeve. Aby sme sa všetci stiahli k Yeve. Nebudeme potom pôsobiť ako jeden veľký šťavnatý cieľ? Bol však určený ako vedúci, a okrem toho sa zdalo, že Loki sa rozhodol, kto mu dneska zachutí najviac. Auguste sa mení do tieňa, čo znamená že Loki nebude musieť trpieť výčitkami že ho zabil - asi - a snáď vlka zabaví kým vydá ďalšie inštrukcie. Zvrtnem sa teda úplne a mierim tou istou cestou, akou som sa od nej vzďaľovala, späť k dračici - neurobím ale ani prvé kroky, premieňajúce sa do behu, keď sa vynoria ďalšie problémy.

Ako to, že sa vždy objavia? Ako nás sledujú?
Stiahnem pery pri pozorovaní draka - prečo sme sa nemohli všetci meniť do neškodných huňatých domácich zvierat? - a zrýchlim beh. Na takmer všetky moje schopnosti som sa potrebovala dostať bližšie, ak som nimi chcela trafiť. Dávam si pozor, kto sa kde nachádza a kde útočí, zdá sa však, že svojim oddelením od ostatných osôb sa vyhnem prvotnej pozornosti útočiacich. Dáva mi to tak šancu na prehľad, hociako rozbitý, keďže sa všetko udeje tak rýchlo.
Kaskadérka je spolu s Kristoffom zaštítená tieňmi. Ona potom kdesi mizne a Kristoff, hoci vážne zranený Lokim, zostáva viac menej na nohách. Štít mal a liečiť som nevedela, tak mi zostávalo dúfať že chvíľu zvládne. Aj tak sa nami bol ledva jeden deň.
Pozornosť si však vyžaduje hlavne útočiaca trojica.
Dve z nich vrhajú vodu z rieky na Lakshmi a tú ryšavú, načo sú promptne protiútokom spečené bleskom a ak so skracujúcou sa vzdialenosťou v behu dobre vidím, tak aj spútavané.

Snažím sa pravidelne v pohybe dýchať, aby som bola schopná po pribehnutí rozprávať, no i tak sa mi na jeden krok zasekne dych pri dračom útoku na Yevu, ktorá ho neváha oplatiť. Dva útoky sa stretnú, a na dôvažok sa znova z hororovej chobotnice tieňov oddelia časti, ktoré strhnú draka k zemi a pútajú ho.
Dostávam sa do blízkosti Yevy presne v momente, kedy sa Lea rozhodne rastlinami spútané útočníčky... zasiahnuť ohňom. Kým žiara z útoku na chvíľu oslní celú scénu, otočím sa k spútanému drakovi.
Hej, červená! Už od teba žiadne schopnosti, a nepohni ani svalom. (3+3, 9+3)
Zakričím najviac, ako sa mi to dá, v univerzálnej angličtine. Síce mi to vezme na chvíľu dych z kondičky, ktorá posledné týždne utrpela, no snažiac sa dýchať nosom a vydychovať ústami sa neprestávam hýbať. Zvrtnem sa, vyťahujúc pištoľ a mieriac na dve na zemi v prípade, že by elektrina a oheň neboli dosť na to, pripikovať ich k zemi, pripravená streliť po prvej, čo sa pohne, ideálne rovno do hlavy. (6+2) Energia ma dnes - znova - sklamala, ale zbraň som sa učila držať v ruke od času, kedy som sa do Triskelionu dostala. Bola na ňu väčší spoľah. Ak by sa pohli obe, ešte raz sa riadne nadýchnem, nechajúc sa vybudovať ten tlak sugesciu v hlave, aby som na tú zvyšnú vyštekla podobný príkaz ako pred chvíľou.
Nehýb sa, a žiadne používanie schopností. (1+3, 6+3)
Zostávalo mi len dúfať, že ich elektrina neohlušila, alebo že nerozprávajú len miestnym jazykom.
Akosi však vkladám príliš dôvery do Augusteho, že zabaví Lokiho kdesi v mojej periférii.

6%