Příspěvků: 2544

Hraje se Denně Vypravěč Naervon je offlineNaervon

Ukončená jeskyně!

Družina

družina zatím neexistuje

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

Mikkel Järvi - 01. listopadu 2021 11:57

Domove, domove?

Pevnost Holtgast
Ošetřovna -> Sklad

Dostal ses k nám zajetím při útoku, a věci jsi vyjma oděvu zrovna na sobě žádné neměl. Tvoji... předchůdci v tomhle světě měli osobní věci a oblečení. Vše je momentálně uložené ve skladu. Byli s námi dobrovolně... a navázali si vztahy, přátelské i nepřátelské, nicméně zjevně dostatečně silné, než aby se osobní majetek byť mrtvých vyhodil či zužitkoval jinak,
Konečně jsme se dobrali něčeho, co mi celé ty vztahy mezi námi trochu vyjasní. Vstanu.
Takže mé… kopie, které měly to štěstí, že dostaly od Prozřetelnosti vlastní těla, se zde uchytily, zatímco mě zajali po při útoku.
Proč si mě tu asi nechávali?
Sentiment? Možná.
Napovídá to tomu.

Dojdeme k výtahu a nastává chvilka trapného ticha. Narozdíl od ní, nejsem tak nervózní, nedělá mi problém přehlížet lidi v těsné blízkosti.
Nechce se mi věřit, že úprava mé mysli byla jen pro mé bezpečí. Jistě museli prohlížet a mazat věci velmi… osobní. Jistěže se mi to ani za mák nelíbí, i když, vzhledem k tomu, že mi vysypou pravdu na první dobrou a stále mě tu nechají pohybovat… asi to budou tak trochu idioti.
Nebo nemám kam utéct.

Vede mě k jedné konkrétní krabici, prohlédnu si jí.
Vykládaný lovecký nůž, rukojeť z perleti. Cítím… že není úplně můj.
Desky. Jsou v nich kresby, které jen přelétnu pohledem… když ale zjistím, že tam je i pár nahých lidí, raději je zavřu. Očividně i zdejší Heikki uměl malovat. Umím malovat i já?
A kdo je vlastně já?
Měl bych se s ostatními vypořádat, než mi začnou lézt přes hlavu.

Požádám si o nějaké oblečení, nejlépe elegantní, abych vyléčil ego z toho ohavného… stavu, ve kterém se nacházím.
Kromě oblečení, co je ještě třeba?
Drogerie – sprchový gel, šampon, holící strojek, žiletky, pěna na holení, dezinfekce (té není nikdy dost), kartáček, pasta….
Z ostatních? Asi barvy? Nějaké další papíry? Je tu něco na cvičení? Květináče? Radši budu pěstovat kaktus, než jim lézt do zadku.

Jakmile mám co bych tak rád, kývnu na Agnieszku, kterou jsem i s předměty neváhal oslovovat.
“Tak, myslím že tohle by mohlo být všechno. Je možnost si dojít ještě pro něco v případě, že by mi něco na pokoji chybělo? Budu mít spolubydlící?”

Oscar Emerson - 01. listopadu 2021 10:50

Proti přírodě

1. listopad - Sibiř

Daniel, Callum, Blagden, Eddie, Hanka, Lara, Laima, Chevalier, Chloé

Po nějaké chvíli pátrání nalezneme podezřele vypadající hromadu listí. Po bližším prozkoumání Hanka nalezne pár věcí patřících Dragostanovi, v tuto chvíli mě však zaujme nejvíce pach, který mě vede až ke vchodu do jeskyně. Neustále se snažím zůstat poblíž týmu.
Při vchodu do jeskyně objevujeme dva přeživší. Chlapec v mžiku bere do ruky zbraň, ale ani jeden nevypadá, že by nám chtěl vyloženě ublížit, spíš mají strach.
Tohle nedává smysl.. přece nemohli tihle dva unést Draga…

Callum se s nimi pokouší navázat kontakt ve Francouštině, v tom se ale kolem nás začne cosi hemžit. Chlapec nás v poslední chvíli varuje, jenže to už jsou všude kolem nás bílý masožravý králíci.
Jak se tohle může stát proboha? To je proti přírodě!... blýskne mi hlavou, zatím co se v podobě snažím vyhýbat jejich malým zoubkům. (7+2) Snažím se sledovat boj zbytku týmu. Hrozně rád bych jim nějak pomohl, ale ještě nezvládám svoje schopnosti tak dobře, abych vytvořil něco plošného a po proměně bych měl akorát více starostí s odrážením, než v této malé formě.

Callum zdá se si vede velice dobře, vytváří cosi jako stínové bestie, které králíky odrážejí a pomáhají i Blagdenovi, který bojuje ve formě. Eddie bojuje zbraní a štítem z modré energie, Hanka zdrhá ven, což bych možná vzápětí taky udělal, kdybych to neucítil. Byl jsem si jistý, že cítím krev, a to bohužel Dragovo, nebyl jsem si jistý, zda je živý ale podle pachu mě to vedlo dál do jeskyně. A ve chvíli, kdy Blagden zmínil, že žije a Daniel dal povel za ním, rozběhnul jsem se směrem pachu nejrychleji, jak jsem jen mohl při vyhýbání se hlodavcům (9+2, 3+2, 3+2).
Při vchodu do sklepení jeskyně jsem trochu zpomalil a začal si dávat pozor, přece jenom nevíme, co může hlídat přímo Draga. Postupoval jsem dál, však obezřetně a s plně naostřenými smysly, abych zachytil případné nebezpečí včas a mohl na něj včas upozornit. (10)

(76%)

Emil Ivanov - 01. listopadu 2021 09:14

Hurá do Zoo za zvířátky

Severní Dakota, USA, 1. listopadu

Nik, Richard, Mia, Félix, Aaron, Alex, Jonas a ti v celách

Sice nevím proč tak vyvádí, kdy moje světlo není tak silné, aby tady v tomhle bylo vidět více než na pár metrů, ale nic k tomu neříkám. Především proto, že nejsem ve své lidské podobě a nemohu tedy mluvit.
Mia vytvoří stín a tak šance, že by nás někdo mol spatřit se téměř blíží k nule. Stále jistě jsou způsoby, jak by nás mohl někdo zachytit, tedy přijít na nás. Určitě by to šlo s telepatií.

Náš chrabrý vůdce nás nakonec zavede až ke skladišti, kde by měli být čtyři lidé a nějaké další čtyři živé věci. Mohu jen domýšlet o co půjde, ale doufám v nadané, kteří se jen zasekli ve svých podobách a nejsou Zdivočelý. Pak to můžou být ještě tedy naši nepřátelé, kteří jsou jen ve své proměně. Jisté je, že na to nakonec přijdeme.

Je trochu podezřelé, že jsou dveře otevřené. Mohli jsme poslat někoho drobného, aby tam nakoukl a zhodnotil situaci, ale místo toho jsme se všichni vydali dovnitř. Jsem nucen tedy opustit svojí krásnou podobu, kterou však na sebe uvnitř hned zase beru, jelikož tam na nás už čekají potíže, v podobě rudovlasé ženy, která na nás vypustí Zdivočelé.

Aby toho nebylo málo, tak se nám sem do toho připletli ještě vlci. Opravdu úžasná věc.

Podivný můrokůň jde nejspíše po Mie a to co připomíná tradiční hrůzu z hororů (Wendigo) jde zase po Ríšovy.

Po rychlém zhodnocení jsem se již rozhodl co dělat a tak z mých úst vyšlehnou plameny na můrokoně, kterého si už podává Nik(10+2) Věřím, že někdo jako on bude dobře hořet a především jeho křídla. Je to sice člověk a kdyby nešlo o naše životy, tak to nikdy neudělám. Život je pro mě nesmírně cenná věc, ale ještě více to jsou životy přátel.

Velký, až nečekaný zvrat pro mě představuje Mia, která se na mě vrhne a pokouší se mě políbit. Ucuknu hlavou, jelikož jsem před chvílí přeci jen chrlil oheň, který je nyní zdrojem světla, který je pro mě více než cenná.
Mia mě opravdu pevně obejme a náhle cítím, jak mě začíná opouštět energie.
Co to dělá? Ovládá jí někdo? Co to má být?
Panikařím a tak se proměním zpět. Sice jsem tu schopnost použít nechtěl, ale budu muset, jelikož jí nechci ublížit. Ona jistě bude na chvíli zmatené, když se najednou proměním zpět a to mi snad dá chvíli na to, aby jsem mohl použít sugesci.
"Nech toho." (6)
Mohl jsem říci něco lepšího, ale v tuhle chvíli jsem nic lepšího nesvedl.

"Mio! Nemusíš se o mě starat. Běž chránit naše raněné." (4)
Cítím, že můj hlas nestačí, ale mám naději, že mě i tak poslechne.

Ostatní si mezitím v boji počínají opravdu dobře. Jenom mám nyní moc starostí, které mi brání jejich činění dostatečně ocenit.

83%

Lea Noor - 31. října 2021 23:57

Návštěva

1.listopad - Island

Lilian, Lenore, Kristoff, Loki, Yevgeniya, Rúna, Lakshmi, Valeria

Chvíli to i vypadalo, že Lenny se povedlo vlka uklidnit, jenže po jejím zpěvu jakoby si uvědomil, že mu právě sedí na zádech a dost prudce jí sundal. Další v ráně byl Kristoff, kterému Loki doslova potrhal obličej. Už už jsem se rozhodovala, že jim vyrazím na pomoc, když mi v hlavě zazněl rozkaz o stáhnutí se k Yevě, kde jsem se právě nacházela. A jak mi i následující momenty prozradili, udělala jsem dobře.

Do už takhle dost blbé situace se přimíchali další nadaní a rozhodně ne přátelští. Nastal zmatek. Dvě dívky útočí nějak upravenou vodou na Lakshmi a Rúnu, které jsou již obě na zemi a rudý drak si jako cíl vybral nás. V rychlosti se přeměním do lidské podoby a pokusím se sobě (2+2) i Yevě (6+2) na okamžik propůjčit ohnivzdornost, zatím co ona odpovídá na útok dračím ledovým dechem. Pomoci se nám pokouší i Lilian stínovými šlahouny, ačkoliv má momentálně Lokiho pozornost.

Rúna vrací úder pomocí elektřiny a Lakshmi spoutává útočnice šlahouny, poté se snaží bránit hned dva zraněné členy našeho týmu. Ohnivzdornost se mi nepovedlo už nadále udržet ani u Yevy (2+2), ta se ale očividně pokouší o zotavení. Pokusím se oslabit útočnice u vody a jejich směrem pošlu dvě ohnivé střely (7+2,6+2).

(24%)

Agnieszka Wróblewska - 31. října 2021 23:46

Jeden z nás

Holtgast, ošetřovna, sklady

S úsměvem pravým jako čtyřkoruna si s blondýnem očividně budeme skvěle rozumět.

Mám... vůbec nějaké své věci?
Povzdychnu si.
"Ano a ne," odpovím, i když mě Erden instruoval a varoval, bez vědomí některých věcí se další kroky asi neobejdou.
"Dostal ses k nám zajetím při útoku, a věci jsi vyjma oděvu zrovna na sobě žádné neměl. Tvoji... předchůdci v tomhle světě měli osobní věci a oblečení. Vše je momentálně uložené ve skladu. Byli s námi dobrovolně... a navázali si vztahy, přátelské i nepřátelské, nicméně zjevně dostatečně silné, než aby se osobní majetek byť mrtvých vyhodil či zužitkoval jinak," pozvednu obočí. Čekám, než vstane.

Jakmile tak učiní, vyvedu jej z ošetřovny. Při rozpačitém tichu ve výtahu jsem krátce zalitovala, že jsem to nevzala po schodech, i s obtížemi by to možná bylo snesitelnější.
Ve skladech zamířím podle rozpisu jednotek k té nejvzdálenější zdi, kde se nacházejí krabice s osobními náležitostmi některých zesnulých. Kartonová krabice s fixou naškrábaným 'Mikkel a Heikki' je na kraji, vytáhnu ji a podám plavovláskovi. Na vrchu zahlédnu zavírací nůž vykládaný modrou perletí a desky, ze kterých čouhají kresby - zbytek vypadá jako oblečení.
"Projdi si, co tam je, a řekni si, co bys ještě potřeboval, pomůžu ti s hledáním."

Matisse Auguste - 31. října 2021 23:44

Lapins, loups, amis et ennemis

Jeskyně v lesích u Kamské přehrady
Daniel, Blagden, Callum, Hanka, Oscar, Eddie, Lara, Laima, Chloé

Co bylo pokojnou přípravou jídla, útěšnou svou jednoduchostí a obvyklostí, se brzo změnilo do noční můry. S příchodem cizinců jsem chňapl po brokovnici, a pokoušel jsem se nedat znát třes prstů, když mi došlo, co jsou zač.
Divní. Jiní. Stejně jako Bledá. Stejně jako Chloé. A ne jako já. Obří mluvící lev s křídly, rohy a kopyty... holka s křídly, drápy a černýma očima. Kluk s křídly. Zbytek možná je normální, možná ne...
Blýsknu pohledem k černovláskovi, který na nás promlouvá francouzsky. Nezdá se mi, že by měl cizí přízvuk. Krajan? Tady? Hledají toho zraněného muže...

Než stihnu odpovědět, už... je pohroma tady. Mazlíci Bledé se probouzí, a vyráží do útoku dřív, než by jeden řekl 'utečte'.
Chloé na ně posílá vlky, a pak se mi hrdinně schovává do kapsy.
"Mince," ulevím si alespoň tak, zvyklý si dávat před sestrou pozor na jazyk. Předtím jsme se mohli stáhnout, schovat, a dělat, že my nic, s námi to nemá nic společného. Protože NEMĚLO.
Ale už vidím, jak bude Bledá milá a chápavá, když jsme pomáhali zabíjet její zlatíčka. A pokud nás... tahle skupinka Divných nevezme s sebou, nezbývá, než utéct. Hodně daleko. Sestře sice nic vyčítat nebudu, ale radost z vývinu situace nemám. Tohle nebyl bůhvíjaký život, ale pořád lepší, než hnít kdesi rozsápaný na cáry.

"Když vám pomůžeme, pomůžete nám utéct?" zeptám se člověka, který vypadal, že jim velí. Ať už odpoví, či ne, přidám se rezignovaně s puškou k útoku na ty malé krvežíznivé mrchy (8+2)

(99%)

Mikkel Järvi - 31. října 2021 22:57

Jeden z nich

Pevnost Holtgast
Ošetřovna

Trefa.
Vážně kývne.
Nečekala, že jí budu znát?
Byla to věc, kterou jsem si neměl pamatovat?

Bělovlas místo odpovědi promluvil s dívkou… a odešel. Jistě máme historii.
A proto přesně je tak hrozně jednoduché prohlédnout to, že tu něco nehraje.
Nikde jsem v jejím výkladu neslyšel, že bych se k nim přidal.
Zůstal s námi.
To se dá vyložit mnoha způsoby a já nejsem hlupák.
Triskelion, Triskelion… je mi to povědomé.
Víc nad tím nepřemýšlím, tady to není bezpečné. Navíc mě hlava při tom podmětu zase rozbolí s vjemem tlakového hrnce.

“Rád bych se ubytoval, Agnieszko.” Vrátím jí úsměv.
Starám se však abych byl lepší v předstírání zájmu než ona, rozhodnutý hrát tuto roli dokud nezískám víc informací (1).
Koneckonců, co o mě teď vědí?
To s její sestrou? Jen snaha chytit se záchytného bodu.
Oslovení Erdena? Obava z děsivého muže, co zatím nic nedělal.
Jsem v novém prostředí, plném cizinců co mi zcela očividně zasahovali do nesmírně intimních věcí a zážitků, ba dokonce mi je jistě i brali. Cítím se zranitelný, nemohou čekat, že se budu krotce usmívat - ani jeden z nich by to na mém místě neudělal, tím jsem si jistý.
Agnieszka vypadá jako někdo, kdo má postavené hranice. A Erden? Ten muž je hranice sama o sobě.
Dávalo by to dokonalý smysl… kdybych zrovna v této chvilce nebyl tak mizerný herec.

“Kde… bych mohl najít nějaké oblečení? A vzít své věci? Mám… vůbec nějaké své věci?” Pozeptám se dívky.
Předměty by mi snad pomohly ukotvit si přesněji co ke komu patří.
Identity se mi stále míchají. Mikkel, Heikki, já a Heikky.
Pravda je, že si je do hlavy příliš nepouštím. Každé zahloubání mě stojí bolesti, jako by mi v mozku bušili dva skřítci na mosazný zvon.

Chloé Soraya Auguste - 31. října 2021 21:56

Nečekaná návštěva

Sibiř, kdovíkde

Mati a nové tváře

Věděla jsem, že bráška má pravdu. Plést se do záležitostí Bledé by byla chyba. Štvalo mě to, ale nemohla jsem nás přivést do problémů.
Mlčky jsem přikývla, nechala si pomoct do kabátku a následovala Matiho do chladu okolní krajiny. Zima se mi moc nelíbila, ale když jsem si mohla přivolat nějaké zvířátko, dalo se to snést. Dnes však všichni byli pryč. Posmutněla jsem. S rybařením jsem pomáhala spíš jako hromádka neštěstí.

Zima byla hrozná. A chlad od vody byl vlezlý. Netrvalo dlouho a drkotala jsem zuby. Naši promrzlost jsem se tu a tam pokusila zmírnit přáním hřejivého krbu. (5+2) Ten v lese vypadal trochu divně, ale mě to potěšilo, i když to trvalo jen krátce. Byla jsem ale ráda, když jsme se obrátili zpět k jeskyni. A ještě raději jsem byla, že v jeskyni stále nikdo nebyl. Trochu vystrašený pohled jsem upnula k místu, kde byl nejspíš cizinec, ale nic se neozývalo. Je mrtvý…? Na chvíli se mi zatajil dech, ale to už chtěl Mati pomoct s rybami a práce mě opět rozptýlila.
S kořením jsem příliš nešetřila, i když ho nebylo mnoho v zásobách. Už mi kručelo v břiše a docela jsem se na ryby těšila, i když to nebylo nic extra. Oproti tomu, co jsem měla obvykle k jídlu doma. Jenže myslet na domov… To bylo zakázané. Příliš to bolelo.

A najednou… Mati měl v ruce pušku, mě strčil za sebe a někoho oslovil. Anglicky. Zvědavě jsem vykoukla zpoza jeho zad a prohlížela si velmi zvláštní skupinku. Někteří vypadali tak, že by se hodili k Bledé. A jiní vzbuzovali špetku důvěry. A jeden obzvlášť vynikal. Nevěděla jsem, zda se bát nebo fascinovaně zírat. I tak jsem se nehnula.
Jeden z nich promluvil řečí, které jsem rozuměla velmi dobře. Oči se mi rozšířily a kolena téměř rozklepala. Tak dlouho jsem francouzštinu neslyšela od někoho jiného než od Matiho. Vyklonila jsem se ještě více. Jenže pak se ozýval odevšad podivný šramot a Mati je posílal pryč.
“Pourquoi?” zeptala jsem se tiše, odpověď přišla hned.

Upírští králíci všude. Měli by být roztomilí, ňunaví... Zaječela jsem a zakryla si oči. Ať už byli ti cizinci kdokoliv, nechtěla jsem jejich smrt. Zoufale jsem si přála, aby ty bestie, s kterými se Bledá kamarádila, byli pryč. Aby byly ulovené, protože to nebyla normální zvířátka.
”Ať vlci sežerou králíky!” vykřikla jsem ve svém rodném jazyce zoufalé přání. (10+2)
Slyšela jsem křik, řev, dusot, ale bála jsem se podívat. Chtějí jít za ním...
“Mati!” vykřikla jsem zoufale. Netušila jsem, co bráška bude dělat, jak se zachová, ale jedno jsem věděla. Nehnu se od něj. A protože bych byla jen na obtíž, v tu ránu jsem zmizela. Tedy ne tak docela. U jeho boty se objevil malý zelený dráček.

Obratně jsem se vydrápala po nohavici jeho kalhot a zalezla mu do kapsy. Držela jsem se drápky jako přikovaná a dovolila si vykouknout na celou situaci.
Byla to hrůza. Všichni se probojovávali dál, chtěli se dostat za tím divným lvem až ke svému příteli.

55 %

Oren Caerwynn - 31. října 2021 20:13

Odpoledne v pevnosti

Holtgast, Konstantinův pokoj, kuchyně, společenská místnost

Obejmu, koho Val nestihne, jak si přeje, Aaron dostane citrín a Richarda stisknu ještě jednou v pevném objetí, teď už mlčky.
Zůstanu venku, dokud se všechny tři skupiny nepřemístí. Bojím se o ně, o všechny, vyplašené nováčky, které jsem neměl moc příležitostí pořádně poznat, nevyjímaje. Snad... všechno bude v pořádku, a dorazí zpět s Dragem, s Lokim, s těmi vězněnými.

Sám vyrazím nejprve sklidit z jídelny po obědě, Heather se pouští do té tuny nádobí, phew. Přiložím ruku k dílu, ale jen ve dvou to neubíhá tak rychle, jako když máknou všichni z kuchyně. Ostatně, Lyla ani Agni tu nejsou, i když mají být... prima.

Když jsme v kuchyni hotoví, pomůžu Lyle s opravami pokoje, alespoň to nejhorší, co se nedá tak snadno uklidit či přetvořit, jako třeba rozřezané matrace (6+2) a znečištěné kožešiny (6+2).

A nakonec s hrnkem čaje, deskami a plechovkou pastelek skončím na pohovce ve společenské místnosti.
Prohrábnu se svými výtvory... díky ztrátě paměti jsou tam stále kousky, o kterých vím, že jsem je maloval, ale ne kdy, či za jakých podmínek. Zlehoučka přejedu prsty přes motýlí křídla v barvách karmínu a šarlatu olejových pastelů, než list odložím stranou.
Pousměju se, když se přede mnou ve skicách a malbách objeví monochromatická scénka, Richardovo prakticky nahé tělo v dešti a dramatickém osvětlení reflektorů kamionu, prozařujícím noc. Vzpomínám si dobře, jak jsem na dílku ubrousil moji černou Prismacolorku skoro do půlky, a zamatlal u toho papír slzami, pustil jsem se do téhle kresby, až když byl pryč... Vzpomínky na sex mezi stěhovacími bednami, Madsovo vměšování a hádku, která nakonec vedla k těm nejhorším možným výsledkům... Semknu bez úsměvu rty, a list přesunu stranou taky. Dodnes mě mrzelo, co se stalo.

Další list, návrhy, které jsem vytvořil, když si Heikki požádal o tetování... stejně nakonec skončil u svého designu. Krajinka, pohled ze střechy mongolské tvrze... list se skicami chlupáčů, co jsme mívali doma. Vali na jízdárně s Missy. Vali muchlající Aimée. Loki hrající si s ohněm. Portrét Yuriko. Drag z profilu. Polonahý Blagden u bazénu... ehm. Lucas s Nikem, Lucasova chobotnička Mel schovaná v medových posplétaných vlasech... Varvara okupující polštář. Mari při tréninku. Erden čistící u stolu svoje Desert eagly. Lakshmi se zasněným pohledem na Liliana. Mamka, kterak tvoří jednu ze svých postaviček. Molo Santa Moniky. Anna a Daniel. Naxi a James. Heigenova... 'tvář'. Cassin portrét.
Povzdychnu si, shrábnu všechny kousky, a odložím je vedle sebe. Desky si opřu o kolena, na ně plácnu čistý list.

Chtěl jsem se odreagovat, při čekání... a tak to taky bude. Tužkou prvně hloupnu s různými nekonkrétními vzory, než mě napadne něco jiného. Co kdyby byli pavouci tak heboučcí jako kočkovití? Jak by se pohybovala osminohá kočka? Chvíli koušu vršek tužky, než se znova rozběhne po papíře. Pár pokusů to trvá, nakonec jsem však spokojený, než zapojím i pastelky a dokončím kresbu.
Po hotovém kousku přejedu prsty, a pokusím se jej rozhýbat (5), ale nic se neděje.
Zklamaně semknu rty. Chvilku na list před sebou zírám, tu a tam pastelkou či tužkou poupravím to či ono místo, které by šlo vylepšit... a zkusím to znova (8).

Kočičí pavouk se rozběhne po stránce, jejíž okraje jsou jako stěny cely - nespokojeně ťape proti nim, jako by ho to mohlo osvobodit. A já ho trápit nebudu... pokusím se jej přivést do trojrozměrného světa (6).

"Ahoj ty tam," usměju se nakonec zářivě na zvířátko, které odchytnu do dlaní a zvednu k očím, konečky prstů opatrně hladím po heboučkém chmýří těla.

Obrázek

Eddie Harlow - 31. října 2021 19:08

Králičí sekaná (jak od maminky)

Lesy u Kamské přehrady
S Danem, Blagem, Callem, Hankou, Oscarem, Larou, Laimou, Chevalierem, Chloé

Jak se ukázalo, nalézt ztraceného marnotratného syna bylo daleko jednodušší, než jej získat zpátky. Callum ujišťuje kluka s puškou, že tady jen hledáme kamaráda - tak snad mu nehrábne a nezačne pálit.
Blagdenovi je zase kluk povědomý. Věnuji mu pozornější pohled. Možná se trochu podobá tomu týpkovi ze včera večer, na kterého vyšilovala Lenóra. I když, to může být jen těma kruhama pod očima, co já vím.

Jeskyně se rozšustí, a hopla, průser přichází. Prvních pár těl břinkne proti jasně svítivému modrému energetickému štítu, netrvá však dlouho, než je jich kolem tolik, že skáčou přes sebe, po stěnách a přes okraj štítu přímo na mě také. Vykřiknu, když se zahryzne první, a seknutím meče pokusím se jej sundat z paže (5+1). Koušou však další, a moje další rány zdaleka tak úspěšné nejsou (3+1, 2+1).

Hanka prchá ven, což Daniel tak nějak přehlíží, ve svých pokynech natlačit všechny dolů... to se ovšem jednodušeji řekne, než udělá. Snad ji venku něco nesežere, s výsledkem jednoho za jednoho by velení asi spokojené nebylo... a pohyb samotný se s králičí masou stává obtížnějším a obtížnějším.

S vykřiknutím do sebe natáhnu životní energii všech těch zmrdů, co na mně zuby visí (9+1), chytnu rukověť meče mezi prsty a z dlaně vystřelím proti haldě paprsek modré energie (5+1). Snažím se postupovat, držet se v Blagdenově stopě... tohle je tak moc v prdeli, že by tomu Emil záviděl.

(9%)