Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
36459901187.jpg){kind=icon} |
Jonas, Bunmi, Isaac, Mia, Skyla, Richard, Aaron, Abayomi, Nikolai, Félix, Emil, Alex Na omluvu Bun jen s úsměvem přikývnu. Nechtěla jsem ji vystrašit, i když mě tím celkem pobavila. Jak se zeptá jestli je Isaac pořád tak...no Isaac, jen se letmo podívám jeho směrem než se obrátím zpátky k dívce. "Co myslíš ty?" odpovím jí stejně šeptem. Jistě že odpověď je ano. Usadím se pak zpátky na zemi a po chvilce pozorování nové spolubydlící se pustím do splétání šedivých vlasů do dlouhého copu. Už bych to zvládla snad i po slepu. Ocas mám stočený v širokém oblouku kolem sebe a jen jeho konec se pohupuje zdánlivě do do rytmu. Fantazíroval o scénáři Hollywoodského filmu. A bylo to tak přitažené za vlasy že bych se snad ani nedivila kdyby se někdo takový film rozhodl natočit, nebo už dokonce existoval. A samozřejmě když během jeho žvanění přišla řada na mě zase mi zmrzačil jméno. Záhy se teda opravil...ale pak to hned zase zkazil. Snad bych měla být i ráda že mě konečně oslovil normálně. Nějaká ta snaha se ale přeci jen projevila, tak bych si toho měla cenit. Co mi úplně nebylo jasný proč do toho svého "filmu" zahrnul i chodícího žraloka. Nemusela jsem se ani ptát, určitě by to odůvodnil něčím ve stylu "takhle budou spokojený i ochránci zvířat". Po představení pak z Abayomiho vypadne že jsem tady vlastně skončila jeho rukou. Budu se mu to snažit příliš nezazlívat, přeci jen ta rána na jeho krku vypadala opravdu bolestivě. Lítosti se ode mě teda rozhodně nedočká, je to jeho vlastní chyba že se nechal takhle zneužít. A na náladě mi to teda rozhodně nepřidalo. Možná si mohl tenhle "drobný" detail nechat pro sebe, to by asi udělal lépe. Raději jsem na to ani nic neříkala ale byla jsem za jedno s asiatem, který se trochu zapomněl představit. Kolem cel nastane rozruch a než se naděju všechny jsou otevřené. Okamžitě zpozorním a vyskočím zpátky na nohy. Zrzka zůstala se samopalem schovaná v kanceláři. Z tváře jí najednou zmizela všechna barva. Tohle paní doktorka opravdu nevymyslela, otevřít vrátka když jí tady může kdokoliv zabít. A taky to tak bylo, wendigo i to koní stvoření se hned vyřítilo z cel, jen nešli po ní. Zklamání. Namísto toho se vrhly na lidi a jiné co se tady objevily. Všechno z toho je pro mě však na druhém místě. Na prvním byla ona. Doufám že na moje slova za těch pár týdnů nezapomněla. Udělám několik vrávoravých kroků z cely a najednou mám žaludek jako na vodě. K tomu pocit jako bych směla každou vteřinou vyzvracet i to málo co jsem předtím snědla. Normálně bych to asi dávala za vinu tomu jídlu tady ale protože jsem na něm přežila dva měsíce bez větších problémů tak nemám ponětí co se děje. Rozhodně mi to ale nezabrání abych se pomstila. Z nosu jí vyrazí tenký čůrek krve. Po tváři se mi rázem rozšíří krutý potěšený úsměv. Sotva si krve všimne začně silně zvracet krev. Hotový krvavý vodopád. A ve chvíli tak připomíná krvavou fontánu. Původně bílí plášť teď vypadá jako kdyby právě skončila s řezničinou...i když tentokrát nebude řezník ona. Zároveň jí přivodím ukrutnou bolest hlavy (4+2). Jako kdyby se jí měla co chvilku rozletět na kousíčky. Natáhnu ruku ke sklu kanceláře že ho rozbiju telekinezí pěkně z dálky. Ale nic se nestalo (1). Čekala jsem že praskne a rozletí, ale ono se ani nepohnulo. Buď jsem za tu dobu vyšla ze cviku nebo je pevnější než na první pohled vypadá. Doufala jsem že si udělám zkratku. Takže to stejně budu muset obejít. To mi vlastně ani zase tolik nevadí, na tenhle moment jsem čekala několik dlouhých týdnů pár minutek navíc už přežiju. Jen pár kroků od cely nás osloví vysoký rus s opravdu lákavou nabídkou."To zní dobře, ráda pomohu" odpovím mu s úsměvem ale nevraživý pohled mám dál zabodnutý do krvácející zrzky. Muže takhle kompletně vykrvácet? Ještě nikdy jsem to nezkoušela, a tohle bude ideální příležitost to vyzkoušet...A krev tak teče vesele dál. 42% | ||
| |||
 | Svět je krásný…! Severní Dakota, USA, 1. listopadu Nik, Richard, Emil, Félix, Aaron, Alex, Jonas a ti v celách Hledání nakonec nebylo nijak dlouhé. Proti nám mělo stát osm tvorů, z toho čtyři lidé. Není to málo... Na ostražitosti jsem nepolevovala, ale pro vstup do skladu jsem zvolila opět lidskou podobu. Uvnitř budov jsem se cítila v harpyjí podobě často velmi neohrabaně. Vstup byl nehlídaný, otevřený. Můj šestý smysl bil na poplach. Takhle lehké by to být nemělo!! Jakmile jsem po boku Richarda vstoupila mezi prvními dovnitř, někdo si nás všiml. Ta ženská na nic nečekala a hned povolala své… Svěřence? Než jsem se vzpamatovala, stála proti mně obří můra se vzhledem koně. Upřímně, vyvalila jsem oči. Něco tak… divného jsem ještě neviděla. A to zaváhání se mi nevyplatilo. Jen prášek…? Rozesmála jsem se. Najednou mi to stvoření přišlo hrozně vtipné. "Vidíte ty oči? Hej, koukej, Ríšo, vidíš to?" smála jsem se nahlas a uvolněně. Tak dlouho už jsem se nepobavila. Richard se nejspíš taky dobře bavil, protože se… Na něj vrhl jelen? Ale kdo jsem já, abych je soudila? "Hojíš se po Orenovi?" naoko pohoršeně jsem zakývala hlavou. Felix se ale rozhodl jim to dostaveníčko pokazit. "Hej, co děláš? Nezáviď jim!" Proč jsou všichni takoví, proč si závidí? Když si jeden užívá, hned tu musí být nějaký… Jak, jak se to říká... Zamračila jsem se soustředěností, když jsem přemýšlela nad správným výrazem a zároveň jsem se pokusila stínovým šlahounem sebrat vojáčkovi jeho zbraň. (6+2) Stačí ji mrsknout dost daleko. Zvenku jsem zaslechla vytí vlků. Tvář se mi znovu rozjasnila. "Skvělý, super nápad na halloweenskou párty!" potěšeně jsem zatleskala. Náš vůdce mě zatím zbavil společnosti. Nechápavě jsem zakroutila hlavou. Tak jsme si rozuměli! Zpomaleně jsem se snažila najít místo, kde můra skončila, když mi do zorného pole padl Emil. Nojo, Emil! Rozběhla jsem se k němu a prudce ho objala. "Vždyť se o tebe musím postarat!" Můj hlas byl protkán nečekanou svůdností. Stoupla jsem si na špičky a pokusila se ho políbit. Chtěla jsem, aby cítil to samé, tu radost, chtíč. (4) Ale neušlo mi, že mi to nevychází. Nervózně jsem se kousla do rtu. Nesmím ho nechat jít, musí být se mnou. Vždyť... Zaměřila jsem se na jeho tvář. Ano, ano, je to Dragostan! Už ho znovu nenechám odejít. "Musíš tu zůstat," hlas jsem měla ochraptělý, když jsem pevně objala Draga. (4+3) Přiměju ho zůstat. Určitě. Jen… Co… jistě! Když nebude mít dost sil, nikam neodejde. Znovu jsem si s úsměvem prohlížela svého Dragostana, zatímco jsem se soustředila na vysávání jeho energie. (4+2) 10 % | ||
| |||
 | Fuck it all, Red River Zoo, Fargo, USA, cca 6:20 (čas v pevnosti 13:20) - teplota vzduchu 19°F (-7°C), sníh Vpadneme dovnitř. Původně jsem opravdu plánoval tam hodit kouřový granát, nebo flashbang, když už jsem je vzal… ale tohle není jen na mě, že? 10 | ||
| |||
 | Nezvaní hosté Island, 1. listopadu Lilian, Yeva, Val, Lea, Lenny, Kristoff, Rúna Věděla jsem, že Lenny měla nahradit Yevu, ale nějak jsem netušila, že přitom musí skončit za krkem Lokimu. Ani jsem nepostřehla, jak se tam dostala, ale najednou… Tam seděla. Ve vzduchu jsem se zastavila na místě, strnulá šokem i hrůzou. Šavlozubý tygr ji okamžitě následoval. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Lea mě žádala, abychom se snesly níž. Vyhověla jsem a mířila jsem k zemi, ale stranou od Lokiho. Koutkem oka jsem zahlédla, že Yeva se jako dračice zhroutila u vody. To není dobré... Frkla jsem. Netušila jsem, co měla Lea v úmyslu, ale když se jako lvice vydala k Yevě, byla jsem vděčná za tento její nápad. Cítila jsem, že i další váha z mých zad ubyla. Trochu polekaně jsem se ohlédla. Rúna seskočila taky. Nebo spíš spadla. Okamžitě jsem přistála a stále v koňské podobě doběhla k ní. Jemně jsem do ní drcla hlavou, abych ji povzbudila. Pak jsem se rychle ohlédla, odkud bychom mohli čekat výpad Lokiho. Ten se zbavil Lenny, podal si Kristoffa a vrhnul se na Liliana. Podupávala jsem nervózně na místě. Chtěla jsem se k nim přidat, odlákat Lokiho, ale nemohla jsem opustit Rúnu. Lilianův rozkaz navíc zněl naprosto jinak. Znovu jsem drcla do Rúny, aby se vykašlala na běh a znovu mi naskočila na záda. Mou nerozhodnost nakonec rozsekl někdo úplně jiný. Další drak? Než jsem stihla pochopit, co to ta žena s dítětem dělaly, rozpálily se mi nozdry, jakoby je cosi sežíralo. Vzepjala jsem se a zaržála bolestí. Křik mě však přiměl zaměřit se na něco jiného. Rúno! Podle všeho byla zasažena mnohem hůř. Její okolí jakoby se celé nabilo. Odskočila jsem, zatímco ona se začala bránit. Pak ale byla pryč. Ne, ne tak docela. Zrzavá chlupatá koule se tiskla k zemi. Musím ji dostat do bezpečí. K Yevě? Sklonila jsem hlavu a frkla na lišku, když se u nás objevil šavlozubý. Vypadal hrozně. A já nemohla udělat nic. Yeva měla plné ruce práce s vlastní ochranou. Musím je chránit! Soustředila jsem se na zeleň kolem sebe. Po dlouhé době to byla příroda kypící životem. A z trávy nejblíž dívce jsem vyvolala šlahouny, aby ji spoutaly. (2+3) Když se téměř nic nestalo, znovu jsem podupla na místě a opět se o to pokusila. (4+3) Tentokrát to vypadalo lépe a já, posilněná úspěchem, jsem se se stejným cílem vrhla na ženu. Tentokrát trnité šlahouny byly určeny i k jejímu spoutání. (9+3) Zatím vedle Kristoffa a Rúny začala růst drobná květina. (4+3) Bylo mi jasné, že než se doberu k výsledku, bude to trvat, ale situace byla zmatená. Nedokázala jsem odhadnout, jak vážně je Rúna zraněná, kdy se dostaneme k Yevě a zda bude schopná léčit. Ale Kristoff rozhodně nevypadal dobře. A já je tu teď nemůžu nechat samotné. Stála jsem před schoulenou dvojicí, křídla roztažená, připravená se bránit. (1+1) 95 % | ||
| |||
 | Nečekaný plot twist Naše invadované cely Někdy si říkám, že ani ten nejlepší scénarista by nenapsal takový scénář, jako dokáže vymyslet samotný život. Výčet těch podivných věcí by mohl začít už celou tou apokalypsou a superschopnostmi, teď mám ale hlavně na mysli zvraty nynějška. Tak za prvé, ten jeden kluk se přiznává, že za naše uvěznění může on. Hmm, očividně to nedělal úplně dobrovolně a neměl to jednoduché, mám ale v plánu mu to dát aspoň trochu sežrat. Tedy, kdybych na provedení toho plánu měl aspoň trochu času. Ony se totiž začínají dít věci. Akorát ten princ, kterého jsem pro naše ženské osazenstvo vymyslel, je vychrtlý, dlouhovlasý kluk - a za ním skupina fakt fakt divných lidí. Ani si je nestihnu všechny prohlédnout a začne chaos. Paní psycho se lekne, zmáčkne tlačítko, mříže se otevřou. Z cel ale nejdřív vylezou ti, kteří nepřemýšlí - tedy naše kamarádka můra a to, co by teoreticky mohlo vypadat jako wendigo, kdyby sakra něco jako wendigo existovalo. Dětské povídačky... To teda superschopnosti taky, ale pšt, neberte mi iluze. No nic, chaos pokračuje, začíná hlasitá střelba, spousta křiku, princ na bílém koni je jen nějaký východňan, co se nás snaží přesvědčit, abychom se k němu přidali. Okey. Teda jasný, zachránili nás, ale - ale já se do boje jen tak nehrnu! Pro mě za mě se zase klidně zavřu tady v téhle cele a budu čekat až všechno tohle skončí. A pak, až se budou zajímat, proč jsem jim nepomohl, jim zahraju etudu na téma "strach, beznaděj, několikatýdenní vězení, bojim, bojim, bojim..." a prostě bla, bla, chápete. Už už se chci stáhnou do rohu cely a prostě a jednoduše jen sledovat a vyhodnotit situaci, když si povšimnu jedné malé drobnosti, která mi kazí veškerou tu skvěle vymyšlenou strategii. Kurva, co ten tady dělá? Aaron. Samozřejmě že Aaron. Proč ho proboha někdo pustil z kuchyně? Můj postoj k situaci se mění. Vůbec sice nevím, jestli je s touhle partou bratr dobrovolně, princátko mu ale očividně zachránilo život, takže...takže jim sakra teď něco dlužím já. Ach jo. Nemám v úmyslu vběhnout přímo do boje, na to se mám až moc rád. Místo toho natáhnu ruku směrem k wendigu, ze kterého se chlápek se zbraní snažil udělat cedník a pomocí telekineze se jím snažím mrsknout o nejbližší zeď (5+1). A pro jistotu ještě jednou, to kdyby to bylo málo (6+1). Plus tu máme vlastně ještě podlahu! (9+1) Nejsem první, kdo se přidává k pomoci, Bryanův spolubydla se rozhodl využít léčení. Hmm, takhle užitečný nebudu. Ale lepší něco než nic. Někdo musí dostat Rona z průseru. Jako vždycky. Povinnost starosti o bratra je jedna věc, upřímná starost o mě samotného druhá a tak velmi bedlivě sleduji okolí a jsem okamžitě připraven strhnout cokoliv, co by letělo mým směrem - kulku, jinou příšeru, cokoliv pěkně stranou (7+1). Vážně. Nemám náladu vidět svou krev. 29% | ||
| |||
 | Mise - Dragostan u Kamské přehrady, Sibiř Naše pátrání je úspěšnější dříve než bych čekal. Sice za tu dobu stihne padnout přítmí, čímž se les stává ještě zajímavějším, všemožné stíny okolí mě ale zvláště neznervózňují. Možná je to tím, že okolí nijak neslyším, že nereaguji na zlovolné, strašidelné zvuky, skřípoty, ševelení stromů. Možná je to i tím, že moc dobře vnímám, kdo tu je a kdo není, jednotlivé zdroje lidského myšlení nespouštím ze zřetele, vím jen o nás a těch dvou dalších - a samozřejmě, daleko, daleko odtud cosi velkého, silného... Od toho radši smysly pryč. Pro jistotu se stáhnu, abych na nás neupozornil, snažím se ale držet si okruh, který si hlídám. Kdyby náhodou. (1+2) Hanka, Lara a Call najdou zbytek Dragostanových věcí včetně nápisu Kamská přehrada... Upozornění pro nás, jistojistě. Hanka věci automaticky sbalí a my můžeme pokračovat dál, směrem průchod do jeskyně, kam vede Dragostanova stopa. Dobrá. Mávnu rukou na znamení, aby mě pomalu následovali, snažím se jít první, obezřetný a připraven na vše. Tam někde vnímám ty dva - a ano, narazíme na ně skoro okamžitě. Lidský bledý kluk chrání to malé dítě brokovnicí, je připraven střílet, zabíjet, bude-li třeba. A zároveň je vyděšen k smrti... Call se ujme vysvětlování, kterému nerozumím a které vlastně ani nevnímám, neboť mě spíše zaujme Blagdenova myšlenka. Povědomí...ano. Než ale stihnu vůbec jenom přemýšlet komu, strhává se...chaos. Chlapec nás varuje, než ale stihneme uposlechnout jeho radě, vrhají se na nás stovky malých, bílých, krvežíznivých králíčků. Blagden s Eddie se nás snaží chránit, čímž to schytávají asi nejvíce, zbytek je na malý moment ušetřen. Hanka ku pomoci vyvolává světlo, načež se vydává kamsi vzad, Callum naopak svolává tmu a vytváří stínové pomocníky. Blagden se zuřivě pouští vpřed, odhazuje jednoho králíka za druhým a udává pokyny, kam dál. Jen se probojovat tímhle... Dobrá. V první řadě se snažím několik těch potvor od sebe odkopnout (4+2), čím dostávám trochu prostoru pro manévrování. Pomocí křídel se snažím odstrčit další houf bílých zvířat tak, abych pro ostatní udělal co nejbezpečnější průchod. (9) "Za Blagdenem!" Snažím se být hlasitý a nezbývá doufat že jsem...skutečně byl. Můj plán je přímočarý - za co nejmenšího množství ztrát na krvi nechat zbytek mé skupiny projít za Blagdenem dolů tam, kde je snad Dragostan. Sám chci průvod uzavírat, abych si byl jist, že za sebou nikoho nenecháme. "Jděte, honem." Další kop do několika malých potvor, které se nám snaží zkřížit cestu (4+2), další ohnání se křídlama (4). Schytávám to i já sám, cítím jednotlivé zabodávání ostrých zoubků do kombinézy a následně těla, ale - ale to teď není priorita. Nejdřív se musím postarat o tým. (64%) | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||