Příspěvků: 2544

Hraje se Denně Vypravěč Naervon je offlineNaervon

Ukončená jeskyně!

Družina

družina zatím neexistuje

Jonas Ziegler - 30. října 2021 20:29

Hrůza

Zoo, Fargo, SD USA
S Nikem, Ríšou, Emilem, Miou, Félixem, Aaronem, Alex, Abayomim, Aurorou, Bunmi, Rainem, Isaacem, Skylou

Jdu jako poslední... smysly napjaté natolik na to, co objevíme, že si zapomenu krýt záda. Jak jsem mohl neslyšet kroky ve sněhu za sebou?
Jsi omezené budižkničemu, Jonasi! Nikdy z tebe nic nebude, jako bych zaslechl zase matčin hlas, jako živý, když se mi kolem ocasu sevřou zuby a prudké trhnutí mě strhne od ostatních.
Zakvílím, jako by mě na nože brali, a podruhé, daleko výš a vyděšeněji, když vidím, že to jsou zombie. Tady mi moje zbraně nepomůžou, jed i plyn je mi k ničemu... pokouším se zuby a drápky bránit, dostat ze sevření zubů... ale zakusují se další a další...

Opětovné zaječení, když se mnou jeden trhne, a já vysloveně vnímám něco uvnitř mého těla praskat, bolet... teď už naříkám s každým škubnutím, sebedrobnějším pohybem, nedokážu bolestí přestat.
Myslím, že jsem na chvíli ztratil vědomí... protože v dalším momentu uvědomění jsem schovaný pod bundou, jako v teplé, bezpečné noře, obklopený Aaronovým pachem. Vnímám, že se silně třesu, a maximálně se pokusím ovládnout svoje obranné reakce (6) a schovat polštářky tlapek do vlastní husté srsti, nechci ublížit ani Aaronovi, ani nikomu jinému od nás.

Schovaný, nemám příliš přesný přehled o tom, co se děje dál, střelba, pohyby, pády (AU!!), nárazy, Nikolaiův pach, Richardova krev!, a pach smrti, proboha...

(6%)

Kim Rain - 30. října 2021 19:53

Svoboda

Zoo, Fargo, SD USA
S Nikem, Richardem, Emilem, Miou, Félixem, Aaronem, Alex, Jonasem, Abayomim, Aurorou, Bunmi, Isaacem, Skylou

Kluk vedle cosi mele o hollywoodských filmech, chlápek úplně vzadu přiznává, že to on nás sem dostal... nevím jak ostatní, ale fakt mě nebere, že 'vážně nechtěl' nebo co to jsou za kecy.
No a když už jsem k ničemu nebyl, skončil jsem tady.
"Nechceš ještě politovat? Pitomče..." semknu rty a sevřu paže pevněji kolem kolen. Možná by to na druhé straně cely bylo lepší...? Marné naděje, moc málo místa na útěk před všudypřítomným silným pachem rozkladu...

Jako by to ten kluk předpovídal, najednou dveře letí, ženská v bílém panikaří, a pouští... všechny. Chvíli nevěřícně hledím na cestu ke svobodě. Dostatečně dlouho, aby se před našima očima strhla bitka. Wendigo a hmyzokůň útočí na útočníky...?
A venku se taky bojuje, asi.

Dlouhovlásek se silným slovanským přízvukem promlouvá. A mě - spíš než jeho sliby o útočišti, nakonec rozhoupe do akce až kluk, co zle podrásaný leží za typanem s jasně zeleným mozkem.
Proklouznu z cel ven, směrem k němu.
"Umím léčit," prohodím k vojákovi, kdyby mě chtěl brzdit, a maximálně doufám, že do mě nenašije zásobník dřív, než stihnu vůbec dopovědět.

Umím? Párkrát jsem si byl schopen zacelit škrábance či vymklý kotník, ne dávat dohromady syrový kebab... pokusit bych se ale měl.
Nádech... výdech... položené dlaně na nejhorších zraněních, ale moje schopnosti reagují asi podobně ochotně, jako v zavřené cele předtím (1+1). Tak... ještě... jednou (2+1). Lepší. Pořád naprosto nedostačující.

"Omlouvám se," hlesnu k chudákovi, který čeká a možná zbytečně na pomoc, a pokusím se do toho dát všechno, co můžu (9+1). A teprve teď vnímám skrze prsty hřejivé teplo a šimrání, pomalé zatahování těch nejhorších ran... pokusím se pokračovat a doléčit i ty méně ohrožující rány, nicméně i to mi jde až na druhý pokus (4+1, 9+1). Snad... bude v pořádku.
"Omlouvám se, tolik jsem nikdy předtím nespravoval," zavrtím hlavou, částečně zklamáním a zahanbením nad svým výkonem.

(18%)

Nikolai - 30. října 2021 19:21

Zatraceně

Zoo, Fargo, SD USA
S Ríšou, Emilem, Miou, Félixem, Aaronem, Alex, Jonasem, Abayomim, Aurorou, Bunmi, Rainem, Isaacem, Skylou

Situace... není tak úplně ideální.
"Blyat."

Félix nezapře vojáka a střílí dřív, než by se ptal, zdechlá jelení zrůda trhá Richarda, Jonas venku kvičí a Aaron běží zbrkle za ním... Pár sekund, pár tepů srdce, a všechno je špatně. Ani já nestojím a nekoukám. Odmrštím telekinezí můrovitou věc od Mii (8+3) k zemi, a sevřu jí na dálku hrdlo (10+3), v úmyslu nechat stvoření ztratit vědomí z nedostatku kyslíku. Félix se snad zvládl postarat o to, dostat zrůdu od Ríši... jeho střelba se malém prostoru rozléhá natolik, že citlivý sluch je momentálně prokletím.

"Vy všjéci - příšli jsme vam pómoct, pústit z nésvobódy!" pokusím se dát dohromady a obrátím se na osazenstvo v celách, to nezdivočelé, pokud váhá co zrovna udělat. "Pómozte vy teď nam, i vy mate ú nas bézpečnyje útočiště, gde žiť!"

Jonas je zraněný! Pomozte mu!
Aaron, do háje! Nečekám, jestli někdo z cel zareaguje, vrhnu se ke dveřím a trhnutím telekinezí (8+3) Aarona s Jonasem pod bundou dostanu dovnitř, zachytím je do náručí (6), švihnutím paže umocním energii vloženou do posledního telekinetického příkazu - zabouchnout těžké dveře (10+3).
"Jsté vy dvaja ok?"

(3%)

Aaron Stillwater - 30. října 2021 16:47

Heloween jak se patří

~~Red River Zoo, Fargo, USA, cca 6:20-22 (čas v pevnosti 13:20-22) - teplota vzduchu 19°F (-7°C), sníh~~

~~Nikolai, Richard, Emil, Mia, Félix, Alexandra, Jonas, Abayomi, Aurora, Bunmi, Rain, Isaac, Skyla~~

Nemám moc času se vzhlížet v kráse našeho velitele, protože už se přesouváme dál. Očima se snažím sledovat, kam se poděl Jonas, ale dvakrát snadné to zrovna není.
No a pak se roztrhne pytel s přízrakama a jinejma obludama a jdeme na věc. Kdybych byl v podobě, naklopil bych uši strachy a vykulil oči. Myslím, že oči poulím jako kdyby mé geny poznačil kapr. To… to je… skinwalker!!!
Mám chuť křičet, mám chuť se zahrabat do nejbližší závěje. Nevím, jestli mám větší strach z té obludy nebo z osoby, která je schopná to uvěznit.

Musíme utéct, není jiná možnost! Impuls mi zavelil a já chytil Nika za ruku, až ho to muselo zabolet. Odvleču ho klidně násilím, tady nemá smysl bojovat…
Má ruka na jeho zápěstí ochabla. Vidím, co si myslím, že vidím? Ruka mi padla podél těla. Isaac.
Nebyl to jen sen, nebylo to jen přání!
Mysli, Aarone, mysli! Žádná ukvapená zkratová rozhodnutí!

V první řadě se musím rozhlédnout a zmapovat to tu. Vlci. Báječné, skvělé, co sem dojde dalšího? Jeden, dva, tři… Osm. Osm zmutovanejch vlků.

Tak jo, sáhl jsem po noži u pasu a podíval se směrem k Jonasově drobné pištící formě, která zůstala vzadu. Teď nebo nikdy, Aarone. Vrhl jsem nůž po mutantním čoklovi z pekel (9), který se pokoušel rozcupovat Jonase a nějakým zázrakem jsem ho trefil. Běžel jsem pak k němu. Zvedl jsem co nejopatrněji jeho tělíčko do rukou , ale cítil jsem, že nám jsou v patách, pokus sebrat i nůž nevyšel (3). Doufal jsem, že se pustí do padlého, ale to také bylo jen zbožné přání. Svíral jsem Jonasejemně, ale pevně u sebe.

“Neboj, parťáku,” špitl jsem rozechvěle, oči upřené na vlky, ustupujíc dozadu. “Všechno bude dobrý.” Přesvědčoval jsem tak trochu i sám sebe, když jsem jej schoval pod svou bundu. Někdo mu snad bude umět pomoci lépe. S parťákem jsem ustupoval dozadu.
Necítil jsem se ani trochu odvážně. Spíš jsem měl větší strach o Jonase a myšlenky na vlastní ohrožení jsem vypustil. Tohle jsou teď mý lidé. A já dostal toho chlupáče nešťastnýho na starost.
Jestli vše dopadne, jak má, mohl bych ustoupit až do budovy a … A co? Zabouchout za sebou dveře? S tou… přehršlí oblud tam? Asi mi nic jiného nezbyde.
Nadechl jsem se a rozeběhl zpátky přičemž jsem vlkům ukázal záda (2), ale povedlo se mi akorát tak přerazit a padnout.
Tak tohle je konec. Naprostý konec. Nikdy jsem nemyslel, že má poslední slova budou…

“Jonas je zraněný! Pomozte mu!” a pak zbylo jen pokusit se sebrat na nohy a vystartovat znova dovnitř (9), kde se ozývala střelba.

~✎~62%~✎~

Callum Lynche - 30. října 2021 16:45

Zachraňte zachránce
u Kamské přehrady, Sibiř
Daniel, Blagden, Oscar, Eddie, Lara, Laima a ty dva

Naše společné pátrání přináší svoje ovoce poměrně brzy.
I bez lepších smyslů nebo jiných dovedností, nacházím ve spadaném listí cosi. Tedy spíše nacházíme, protože nejsem v tomto objevu sám. Jenom něčí nohy byly poněkud rychlejší než moje vlastní. Hold nejsem zrovna zdatným v běhu.
"Dobrá práce." kývnu dívce uznale, když svěří se s naším nálezem. Tužka, blok a zrcátko... je více než jisté, že tyhle věci patřili Dragovi. Ten rukopis nemohl jsem si s nikým jiným splést. Byly jsme tedy na dobré cestě.

Nakonec nás naše cesty zase svedli dohromady všechny před nějakou jeskyní.
Trochu mě překvapilo to, že jsme prozatím nenarazili na nějaký větší odpor. Možná dobře, možná špatně, kdo ví co na nás osud chystal celkově.
A jak poté pokračovali jsme dále do prostoru, netrvalo nám příliš dlouho než narazili jsme na první živé duše. K našemu, nebo tedy hlavně mému překvapení, nešlo o nepřátele. Dvojce... kupodivu, ta jedna, dle mého vnitřního cítění patřila k Nadaným. Dle pozvednuté zbraně jsme tu zřejmě nebyly vítáni...

Když kluk poté promluvil, moje srdce jako poskočilo, když zaslechl jsem známí tón hlasu, toho přízvuku, který mi byl vlastně skoro i vlastní. Mírně pozvednutýma rukama jsem udělal krok blíže k nim a spustil, doufajíc, že je obměkčím rodným jazykem.
"Salut. Nous ne vous ferons pas de mal. Nous recherchons un ami ici.."
Nu, na odpověď jako takovou si zřejmě budu muset počkat, protože místem zazní i pokyn, abych opustili tohle místo. A záhy i objeví se i jeho důvod. Jeho... poněkud chlupatý, roztomilý však krvelačný důvod...
"Mon Dieu..."

Tma kolem poskytovala dostatečné množství stavebního materiálu a já, neměl se příliš k tomu abych vytvářel něco příliš složitého.
Jedna myšlenka tak musela stačit a temnota tak nabrala dle ní své podoby. Stínová bestie, kterou se mi povedlo vytvořit jakožto odpověď na tenhle bestiální králičí útok. Bestie vyrazí na pomoc Blagdenovi, který byl touhle spouští obsypán (8). Pro případ, že dostali by se ty chlupaté věci až ku mě, byl jsem připravený, že vztyčím svůj stínový štít (4+3) jakožto svou obranu před nimi. Ovšem zdá se, že jedna bestie nebude zřejmě úplně stačit. Jak už bylo zmíněno, temnota kolem poskytovala dostatek materiálu k i stavbě dalších, cítil jsem to. Stvořil jsem tedy další dva, další dvě do své malé stínové armády a vyslal je na boj s těmi ušáky (6,6).

Obrázek

88%

Félix Rupert - 30. října 2021 16:05

Girl in a jacket

Saving private Ryanichard

Red River Zoo, Fargo, USA

"Si kokot tyvole?" zamrmlem naštvane na Emila po tom čo sa na našu prítomnosť pokúsi upozorniť všetkých v okolí a úplne tak nulifikuje akýkoľvek moment prekvapenia sme mohli mať. Tyvolefakt, ešteže tá zakrslá holčina koná rýchlo i rozumne a demenci napraví, čím si vyslúži uznanlivé kývnutie. Kam som sa to dostal, že na misie budem radšej chodiť s odpohľadu edgy teenkami než dospelým chlapom kurvafix?
Musím však oceniť úroveň našich rozviedčíkov - schopnosti Jonasa i rusáka sú za súčasných poveternostných podmienok užitočnejšie než radar či termokamery. Napadá ma o koľko jednoduchšie by bolo likvidovať miesta odporu keby sa na drony či helikoptéry namontovali tvory ako Jonas a využívali sa k navádzaniu striel.
Tá myšlienka ma dokonca i pobaví, autisticky (ale potichu) sa preto cestou zasmejem.

"Moment, nemali by sme-" nestihnem protestovať proti nápadu nakráčať rovno do miestnosti ktorú nemáme zaistenú, zaradom ako husičky na porážku a veliteľ nás tam vedie s neohrozenosťou sebevražedného atentátnika.
Čo ak je to pasca? Čo ak majú zálohy, skryté v okolí, nedetekované ani ich schopnosťami?!
A samozrejme, stačí pár krokov a all hell broke loose.
Keby ma aspoň nechali ísť prvého kurva, s čistením miestností mám skúsenosti. Takto je už samozrejme neskoro - ženská mačká čudlík, pričom mala byť mrtvá už v momente čo sa naťahovala po kvér. Ale to by sme samozrejme nesmeli byť vedený týpkom ozbrojeným lukom žejo.

Nevadí - možno bude čas to napraviť. Okamžite mierim útočnú pušku jej smerom, mačkám spúšť (6+2). Mierim spíše nižšie, do oblasti brucha kde je aspoň nejaká malá šanca že po zásahu nechcípne okamžite. Netuším či je sklo nepriestrelné, ale ak to nie je military-grade level alebo nejaká píčoviny inštalovaná špeciálne proti Nadaným tak proti 7.62mm nemá šancu - nezdržujem sa ale zisťovaním, pretože monštrum práve trhá nášho second-in-command na cucky a z vonku sa ozývajú zvuky naznačujúce, že čo sa pojebať môže to sa i pojebe.
Adrenalín jede naplno a cítim že začínam trochu tunnelvision, mám dokonca čo robiť aby som nezačal robiť niečo hodne zbrklé. Ako napr. jebnúť za dvere granát a zabuchnúť za sebou - ovládnem sa však, získam kontrolu (8).
Aspoň teda prezatiaľ.

Kľaknem k zemi, pevne zapriem SCAR o rameno a spustím paľbu na Wendigo.
Netuším čo je za monštrum ani čo znesie, inštinktívne tak pálim po tom čo mi príde ako slabina - teda kolená či kĺby v nohách. Nikdy som na biológii nedával moc dobrý pozor, ale ak niečo príde o nohy tak to bude menšia hrozba.
Prvá dávka munície schopnej roztrieštiť kosti či beton tak ide na jednu končatinu (10+2), nasleduje druhá kdekoľvek to je v súčasnej situácii možné (8+2).
To by malo útočníka aspoň spomaliť - a dať mi čas priskočiť k zranenému a za golier ho odtiahnuť bližšie k nám, ideálne aby sa oňho mohol niekto postarať. Sám opäť pokľaknem ako živý štít pred neho, zbraň pripravená otvoriť paľbu na čokoľvek sa k nám bude blížiť.

69% ( ͡° ͜ʖ ͡°)

Hanka Phan - 30. října 2021 15:20

1. mise - Hledání Dragostana, u ústí jeskyně

Jeskyně u Kamské přehrady, Sibiř, cca 17:00 (čas v pevnosti 14:00) - teplota vzduchu -1°C

Daniel, Blagden, Callum, Oscar, Eddie, Lara, Laima, posléze Chloé, Chevalier

Citlivý čich centikory nás vede neomylně vpřed po stále živé stopě a haldy spadaného listí vzápětí odkryjí schované poklady. Drobného záblesku si všímám v takřka stejný okamžik, co na něj upozorní Lara uzavřená ve svém drobném ptačím tělíčku, kterou neustále po oku sleduji. Doběhnu na místo a úlovek okamžitě předám ostatním, co nebudeme potřebovat teď, schovám do batohu a pro jistotu ještě místo ohledám, zda tu nezůstalo něco i po těch, co si pro Draga přišli.
(6)

Po krátké výměně informací pak pokračujeme dále, atmosféra začíná být o dost napjatější pod tíhou vědomí, že se tu určitě stalo něco zlého. Snažím se zůstávat klidná a obezřetná, soustředit se více na postup samotný a své dva parťáky. Venku se mezitím začíná nepříjemně stmívat a každý divný zvuk mi nahání husí kůži, nebo možná fakt, jak je tohle místo nepřirozeně ztichlé.
Cesta k cíli, tedy ústí do jeskyně, nezabrala nakonec moc času. Konečně se před ní i jako skupina opět setkáváme. Zrovna nepřekypuji nadšením, když přijde další pokyn vpřed. A co takhle nějaké hlídky, co?! Rozhodně se nehrnu moc dopředu, ačkoliv mohu tu odpudivou temnotu snadno rozehnat uměle vytvořeným světlem. Čekám však na pokyn, naši přítomnost sice už určitě ohlásily hlasité kroky, ale nemusím čemukoliv ještě ukazovat, kolik nás tu je. Ne, že bych k tomu tedy dostala příležitost....

Sotva se posuneme do první komory, překvapí nás dvojice místních obyvatel. Zbraň v rukou pobledlého chlapce rozhodně nevypadá jako nějaká maketa a podle toho, jak se k němu tiskne drobná dívenka, je jasné, že ji hodlá bránit zuby nehty. Ruce mi v ten okamžik vystřelí nahoru, dlaněmi k němu a o krok ustoupím. Tlukot splašeného srdce cítím snad až v krku, ve kterém se usadil knedlík tak velký, že ani nejde spolknout. Mluvení musí převzít někdo jiný. Nakonec by ale bylo moc fajn, kdyby byla dvojice lidí tou jedinou překážkou.

Netuším, co se tam vepředu stihlo mezitím seběhnout, prapodivný zvuk následovaný rozkazem "Utečte" zní mým uším dost jasně. Stihnu se stáhnout sotva o pár metrů vzad, když se za nervydrásajícího jekotu stovek králičích hrdel ze chřtánu jeskyně vyvalí ta rudobílá horda. Trojice největších odvážlivců vepředu je okamžitě zasypána. Králíci poskakují v záchvatu zuřivého šílenství do všech stran a hledají, do čeho by zahryzli svoje řezáky. Je to jako výjev z toho nejodpudivějšího hororu, když zcela bezmocně a paralyzovaně sleduji, jak postupně trhají moji skupinku na cucky.
"Musím....něco..."

Dochází čas. Pevně semknu čelisti k sobě, zasoustředím se. Cítím, jak se celá chvěji, ale v koutku mysli přichází odpověď. Pomocí světla vytvořím palici, kterou se pokusím smést ty malé odporné svině z Blagdena, aby mohl ustoupit.
Světlo je mou zbraní (6 + 2)
Jenže sotva se začne masa malých, chlupatých těl blížit ke mně, nevydržím to. Dám se na útěk. Snažím se v okolí rychle najít nějaké vyvýšené místo, kam bych se mohla přesunout a dostat se tak alespoň z části mimo dosah cvakajících čelistí. Ideálně nějaký strom, na který bych mohla rychle vyšplhat.
Atletika - (4 + 1)
Jenže větev, kterou jsem ve spěchu vybrala, byla příliš slabá. Nepříjemné křupnutí mě pošle zpátky na zem a jsem nucena čelit další vlně ušatců. Natáhnu ruce rychle před sebe, tak jako mnohokrát předtím, nechám z nich vylétnout ostré, světelné projektily, kterými se snažím sejmout co nejvíc králíků, než budu nucena se s hrůzou v očích připravit na nevyhnutelný střet.
Světlo je mou zbraní (5 + 2)

92%

Rúna Guðmundsdóttir - 30. října 2021 14:22

bc39bb067fb2f99bcee78a5798a592a0(1)5841.jpg

Není odvahy beze strachu

Vodopád Skógafoss, Island, cca 12:35 (čas v pevnosti 14:35) - teplota vzduchu 4°C, déšť
Lilian, Yevgeniya, Lakshmi, Valeria, Lea, Lenore, Kristoff, Loki

“Stáhněte se, všichni k Yevě!” prošlehne mou myslí Lilianův příkaz, první jasná slova v chaosu, který kolem zuří navzdory statické kráse Skógafossu. Tolik pěkných vzpomínek jsem na tohle místo měla... Povel zní ovšem jasně a já se chystám vyběhnout směrem k bledé tmavovlásce. Jakmile ovšem koutkem oka spatřím Lokiho trhajícího Kristoffa a do nosu mne uhodí železitý odér krve, která vyšplíchne do vzduchu podobna, strnu a zůstanu stát s chodidly přibitý k promáčené zemi, napjatá a ztuhlá strachem. Ne, ne, to... On ho... To snad...!
Trnu hlavou, když se bez varování objeví ve stejnou chvíli nad vodopádem silueta rudého draka, který na svém hřbetě nese pasažéry stejně jako předtím Yeva a Lilian. Vytřeštím na ně oči, všechno se to děje tak... Rychle. Co mám dělat? Prosím! Já nevím, pomoc! Jsou to přátelé? Nepřátelé? Z dračího hřbetu obratně seskakuje divoce působící žena s rusovlasou dívenkou, které na moji otázku v dalších vteřinách odpovídají. Stačím se akorát vyplašeně podívat po Lakshmi.

A pak se to stane. I když zprvu nechápu, co. Kde. Proč. S poryvem větru se akorát rychle skrčím, abych si reflexivně ochránila tvář a... Zaječím. Bolest mne nepříjemně překvapí. Proč to pálí?! Au, au, au! To je... To je kyselina?! Au! Poskočím na místě, štípající žahavá bolest a strach ve mne sepnou a mé ruce zajiskří, stejně jako oči, ve kterých se mihne záblesk žluté společně mohutným elektrickým výbojem, který prošlehne jak blesk z čistého nebe vzduchem přímo ke dvojici u řeky (9+2). Polekaně vykřiknu, ruce mě brní, stále cítím energii chvějící se pod kůží, ve vzduchu je cítit ozon. Znovu se zableskne, když instinktivně po té síle chňapnu a dám jí tvar i směr a nechám blesk znovu udeřit směrem k ženě a dívce. (8+2) A pak... Pak to ztratím. Jiskření ustane a ten pocit zmizí. (2+2)

V tu samou chvíli se před očima rychle měním v lišku, pořád to pálí! Drobné zrzavé tělíčko se chvěje, přikrčené u země, připravené začít zdrhat o zlom vaz do bezpečí, ať už by to mělo být kdekoliv.

73%

Lilian Auguste - 30. října 2021 10:53

Eh bien... merde

Jezero Elliðavatn u Reykjaviku –> vodopád Skógafoss
Island, cca 12:30-5 (čas v pevnosti 14:30-5)
teplota vzduchu 4°C, déšť

Lenore, Kristoff
Yevgeniya, Valeria, Lea
Lakshmi, Rúna

⥦❖⥨

Poodstoupím z kruhu. Toto nedělám poprvé, ale když vidím nováčky kterak vesele plítvají jídlem, můj žaludek se rozhodne přidat. Tak tak to zvládnu udělat alespoň částečně elegantně a nezašpinit si plášť (3).
Jakmile pár uplynutími a kontrolovaným dýcháním uklidním svůj žaludek a zbavím se pachuti v ústech, vrátím se k ostatním a předstírám, že se okamžik nestal.
"Dobře, poletíme nyní na jedno vhodnější místo - Skógar, byl to Lokiho domov. My s okřídlenou podobou poletíme, to znamená já, Yeva a Lakshmi. Yeva ví, co má dělat, Loki poběží za námi a snad se alespoň částečně unaví. Vy ostatní se budete držet a užijete si výhled..." zakroutím hlavou. Bude ze mě dráček na létání, jako v pohádce o dračích jezdcích.
"Tohle často nedělám," dodám spíš sám pro sebe.

"Yeva bude dál používat Hlas. Je pro nás však jako léčitelka nesmírně důležitá. Lenore, kdyby bylo třeba, musíš být připravena převzít Yevinu úlohu v uklidňování Lokiho - ten však musí zůstat při vědomí. Vy ostatní víte, co dělat a co čekat - mise znáte a byli jste na horších. Rúno, s námi ti nebezpečí nehrozí, většímu riziku se vystavíš, pokud podlehneš strachu a utečeš. Pokud vycítím, že nejsi schopna situaci zvládnout, zasáhnu. Po svém boku budeš mít Lakshmi, je tvým parťákem, důvěřuj jí, když už nikomu jinému, je to schopná a laskavá žena." řeknu a ačkoliv na sobě nedám znám, ta věta mi příjde nesmírně ironická, především když k tomu připočtu její překvapený pohled a zamrkání.

Rozletíme se tedy určeným směrem a pod námi je Island jako obrázek.
Těžko to ve mě Popaříži zanechává jakýkoliv dojem… i když, možná jsem trochu doufal, že zrovna Lokiho a Rúnina domovina pro svou odlehlost mohla celou tu zkázu přežít v relativním zdraví i na obyvatelstvu… očividně nikoliv.

Blížíme se, avšak to už Yeva přestává zvládat a Loki vykazuje zajímavou reakci. Jeho vytí trhá vzduch a řítí se k blízkým vodopádům.
To je to místo, kde jej našel tým?
Nicméně, Lenny je rychlejší než chytřejší. Nečeká v této situaci s touto reakcí na jakékoliv rozkazy a řídí se podle toho jediného co dostala tím nejbrklejším způsobem, jakým může. Pohled plazích očí se krutě zúží když kolem něj prolétá bílá sova a dosedající na běsnícího vlka se promění aby začala uklidňovat.
Vztekla zasyčím, kéž bych to mohl říct – počkej na ostatní!
Nicméně… Kristoff se jako galant a ochránce vrhá za ní ve své podobě.
Zbytek týmu je relativně vpořádku, ale tito dva… proč?

Loki nečekaně běsní a já musím také přistat, přeměňující křídla v ruce s dlouhými rukávy a ocas v plášť.
Nejraději bych je oba popravil, ale raději vyšlu všem telepatický rozkaz, poprvé se to nepodaří (3), ale podruhé to výjde (6): “Stáhněte se, všichni k Yevě!”

Započnu s čarováním.
Vyvolám lovecraftovský chumel mezi Lokim a Kristoffem (9+2).
Jeho chapadla popadnou Lenny a strhnou jí ke Kristoffovi (7). Ten schytá nejtěžší zranění do zvířecího obličeje.
Loki uměl vždy být velmi zákeřný, ale teď nen čas na sentimenty.

31
⥦❖⥨

Doufal jsem, že se rozhodne utéct k vodopádům podle plánu. Pak si ale všimne mě… a je jasno. Zavřeští, že mi to na chvíli zmrazí všechnu krev a zastaví srdce.
“Merde!” zakleju a jen tak mi Loki v obří rychlosti neutrhne hlavu – svalím se k zemi a dech se mi vyrazí.
Rychle se vyškrábu na nohy, stejně jako on, periferně vnímám, že je zbytek týmu pod útokem. V momentě, kdy mě chce Loki roztrhat na cucky, nemám čas to řešit.

Rychle uskočím do chumlu a zastíním se (5+2), abych získal alespoň částečnou ochranu a Loki ztratil povědomí o mě s co nejvíce smysly. Mezi tím, co se chabě pokusím popadnout dech, šáhnu po stínu jako tunoucí po stéble.
Stanu se stínem (9+2).
Ať mi rozmaže rysy, ať ztratím vůni a metabolické i anatomické co mě omezuje, teď to není podstatné, Loki už mi nebude schopen ublížit.
Tělem a samotnou pdostatou začne proudit nová energie, poháněná vztekem a strachem, jak v této situaci ani Nikova pomoc nebyla dost aby pomohla.

Pokusím se k velkému vlkovi uvěznit tlapy ve vlastním stínu (2+2+2), kde je jeho tělo se zemí v kontaktu, zabraňujíc slunci oslabovat mou moc. Pokud ho to nezastaví, snad alespoň zpomalí.

Draka útočícího na Yevu a Leu nenechám jen tak být, ze stínu který vrhá na zem při svém náletu vylétnou stíny, omotávající se okolo jeho křídel, měníc mu trajektorii z náletu na pád, strhávajíc ho hrubě k zemi (8+2+2).
Nikdo nebude šahat na mou ženu.
Nebo muže. Prvního i druhého.

Chumel má za úkol chránit Lenny a Kristoffa (7), snad udělá lepší práci než Valeriin štít.

5
⥦❖⥨

Vypravěč - 30. října 2021 00:57

Mise Loki

Vodopád Skógafoss, Island, cca 12:35 (čas v pevnosti 14:35) - teplota vzduchu 4°C, déšť

Lilian, Yevgeniya, Lakshmi, Valeria, Lea, Lenore, Kristoff, Rúna

Obrázek

Jak bývá zlatým pravidlem, situace se z nuly rozjela na sto během pár chvil. Kristoff nechytil podaný batoh se Sisyfem, ten padal z výšky patnácti metrů k zemi. Nebýt Valeriina zásahu, byly by z něj červené chlupaté tzatziki. Ani tak to není ideální - koule energie se zakutálela do řeky, kde kocour zavřený v batohu začíná polykat andělíčky.

Lenořin Dotek obřího vlka uklidnil... co ale dokázala její schopnost, zvládla plavovláska odčinit svým hlasem. Ten Zdivočelému připomněl, že někdo je blízko, příliš blízko - posedl ho vztek, zastavil se zprudka a začal tancovat na místě, svíjet se ve zběsilé snaze zachytit zuby vetřelce na svém hřbetě, strhnout jej dolů, rozervat na kousíčky...

Vlčí zuby se zachytily rukávu Lenořina svetru, rozervaly jej po celé délce a roztrhly i mělce kůži pod ním na její pravé paži a rameni, Lilianovy šlahouny však dokázaly Lenore šoupnout směrem ke Kristoffovi na poslední chvíli dřív, než by se zuby secvakly s razancí medvědí pasti kolem její hlavy.
Tu ránu místo toho plně schytal Kristoff.
Mohutné čelisti dlouhé vlčí mordy se zaskřípěním zasekly v jeho kočkovité tváři, rozdrtily levou lícní kost. Prudkým trhem zpět odervaly kus masa a kůže z jeho tváře, šavlozubého i oslepily.

S pachem jeho krve se rezavý vlk ještě více rozlítil, vodopád zapomenut, a vrhá se po Kristoffovi, pokouší se skrze hustou kožešinu najít zranitelné hrdlo. Tu ucítil Lilianův pach. S zavytím, které připomíná spíš zaječení banshee, několika dlouhými skoky překonává vzdálenost k tmavovláskovi. Zuby těsně mine jeho hlavu, prudkost toho nenávistného bezhlavého útoku srazí Liliana do trávy a vyrazí mu dech. Setrvačnost mohutné vlčí tělo nese obloukem nad tmavovláskem o kus dál také k zemi, kde se několikrát převalí, než se usilovně škrábe na všechny čtyři k dalšímu útoku.

Nad vodopádem se náhle objeví ve vzduchu další dračí silueta, a 'šipkou' se vrhá dolů, ke skupince kolem vlka.
Z dračího hřbetu seskočí za nízkého letu dvojice žen - nebo spíš žena a mladinká dívka, děvčátko. Trojice cizinců (Yeva konkrétně ženu poznává z Bratrstva) se pustí okamžitě do útoku - děvče hrábne do hladiny řeky a s přimhouřeným pohledem vyhodí do vzduchu hrstě vody, dospělá žena je v perfektní synchronizaci poryvem vzduchu mrskne přímo na nejbližší Rúnu a Lakshmi. Kapičky na kůži syčí, pálí a bolí, kterak byly účinky vody pozměněny na leptavost kyseliny, propalují se oděvem. Rúna je první na ráně - na Lakshmi dopadla jediná kapka, na citlivé koňské chřípí.

Zároveň s útokem vodou drak otevře tlamu a v letu sesílá k Lei a zesláblé Yevě pod sebou široký sloup ohně.

Drak: 600HP (při zranění k 100HP a méně bezvědomí, nelze na něj použít kontrolu)
Žena: 300HP (při zranění k 50HP a méně bezvědomí, na kontrolu hod 9+)
Děvče: 100HP (při zranění k 50HP a méně bezvědomí, na kontrolu hod 9+)
Loki: 600HP

Žena

Děvče

Drak (stejně jako Yevina a Lilianova podoba velikost koně

Mise Dragostan

Jeskyně u Kamské přehrady, Sibiř, cca 17:00 (čas v pevnosti 14:00) - teplota vzduchu -1°C

Daniel, Blagden, Callum, Hanka, Oscar, Eddie, Lara, Laima, Chloé, Chevalier

Obrázek

Hledání, ačkoliv se prvně zdálo být na dlouho, je kupodivu poměrně rychlé. Blagden tuší díky krevní stopě přibližnou lokaci, a šepot korun stromů navádí jej blíž, k díře do podzemí.

Lara, Hanka i Callum si povšimnou naráz toho samého - podivného pableskování v na zemi spadaném listoví. Když se u podezřelého místa sejdou, objeví Dragostanovy věci - tužku, zápisník ke komunikaci, na kterém je na poslední stránce naškrábáno KAMSKA PŘEH-, a komunikační zrcátko, kterým dával vědět do pevnosti o nebezpečí - a jehož slabé odlesky trojice zachytila. Oscarovi se podaří vyčmuchat od upuštěných věcí stopu k ústí podzemní jeskyně.

Daniel a Lara slavili úspěchy i telepatickým hledáním - Lara u nálezu slabě zachytila stopy vědomí nedaleké dvojice, která do jejich skupinky nepatřila. Daniel si jich povšiml také - a také něčeho daleko temnějšího a silnějšího, myšlenkovou stopu někoho, kdo by se mohl silou a mocí rovnat Heigenovi - naštěstí však velmi daleko. Střet se Starým, s touhle skupinkou, za těhle podmínek, by nemohl skončit úspěchem.

Celá skupina se opět sešla u jeskyně, kam vedly všechny nalezené stopy. A pach Dragostanovy krve už Blagden a Oscar ve zvířecí mohou vnímat přímo. Průchod dovnitř nebyl nijak zvlášť maskovaný či zakrývaný... a v první větší komoře jste narazili na dvojici živých lidí.
Velmi bledý mladík s kruhy pod očima a s namířenou brokovnicí se snažil zakrývat malou holčičku za svými zády.
"Kdo jste! Co tady chcete?" zaznělo od něj, anglicky s patrným francouzským přízvukem. Blagden a Callum mohou vycítit, že muž je obyčejným člověkem, a holčička je Nadaná.

Než vůbec někdo stačí pořádně odpovědět... jeskyně se rozešustí. Jakoby ožila...
"Utečte!" varuje cizí mladík ještě, než se roztrhne pytel s... králíčky.

Bílými jako smrt, očka rubínová, a zoubky jako ostré jehly. Chloé neposlouchají, stejně jako ji neposlouchal nikdy žádný z bílých rudookých mazlíčků Bledé.
Vrhají se zprudka po skupince.

Blagden, který se pokusí křídly zaštítit celou skupinku, je brzy králičstvem celý obsypaný, krev leje z mnoha ran.
Štít Eddie sice s tupým křupáním odráží tělíčko za tělíčkem, ale i ona na tom brzy s kousanci není nejlépe, podobně je na tom i Daniel, kombinéza pro ně není takovou překážkou, jako by se prvně zdálo.

Zbytek skupinky měl více času zareagovat, i na ně se ovšem valí zubatá chlupatá halda, krvelační tvorečkové skáčou si po hřbetech a odskakují od stěn, jenom aby se řádně zahryzli.

Králíci: 835 kusů (1ks lze zabít jedním úspěšných hodem 6+)

Obrázek

Mise Cely

Red River Zoo, Fargo, USA, cca 6:20 (čas v pevnosti 13:20) - teplota vzduchu 19°F (-7°C), sníh

Nikolai, Richard, Emil, Mia, Félix, Aaron, Alexandra, Jonas, Abayomi, Aurora, Bunmi, Rain, Isaac, Skyla

Obrázek

Hluboký sníh nakonec překonáte, a Miina temnota visí kolem Emilových světel jako obří stínidlo lampy, vidíte pod nohy, zdálky vás případně jiní však ne.

Nikolai se na Aarona sice jemně pousměje, připomene mu však: "Sóustředi se na naš úkol, Áaron."
Přesun k zoo trval chvíli, a netrvá ani dlouho, než někdo chytí stopu - Nikolaiovi se podaří zachytit za poslední hodiny čerstvý živý pach v okolí, a Jonasova pučí ouška slaboulince chytají i čísi rozhovor.
Nikolai a Jonas vedou skupinu do silně opevněného skladu poblíž výběhu vlků, kterými se podle cedulí Red River Zoo pyšnila.
"Pódle glásu četyri lídi... pódle páchu... ósm žívyjch stvóřeni, ja dumaju," varuje Nik tým tiše. "Ópatrno vpřéd."

A sklad nevypadá, že by patřil pouze zoo... přes všechno zabezpečení jsou však hlavní dveře nedovřená. Schválně? Nedopatřením? Nedá námahu sejít čtyři schody, prosmýknout se nedovřenými těžkými dveřmi dovnitř, příímo do místnosti s celami. Skrze sklo uzavřené vnitřní kanceláře zahlédnete rudovlásku v bílém... která do barvy oblečení i náležitě sladí obličej, při pohledu na vás. Ze stěnu strhne automatickou pušku, a plácne velký čudlík na stěně.
Všechny cely se naráz otevřou.

A dvojice Zdivočelých Nadaných se nenechá pobízet.
Wendigo se prudce vrhá na Richarda, a než se všichni vzpamatují, způsobí mu drápy hluboké drápance po celém těle, jen kombinéza zabrání tomu, aby byly fatální. Pokud se s nimi nic neudělá v brzkých chvílích, povedou ovšem ke značné ztrátě krve.
Můří kobyla vyrazila proti Mii, máchnutím křídel vyslala vůči tmavovlásce poprašek vyvolávající silné halucinace, částečně slabě zasáhl i Alex.

Ani ti, kteří zůstávali pozadu v naději, že nevkročí přímo do průšvihu, se nevyhnuli trablím. Hlasité vlčí zavytí zvenku se doplňuje se srderyvným vykvíknutím Jonasovy drobné podoby, kterak jej ohnilé čelisti zombie vlka sevřely, a čelisti dalších Richardem omylem čerstvě probuzené smečky po něm začaly chňapat v pokusu si urvat kousek malého tělíčka i pro sebe, zle jej v procesu trhaje.

Noční můra: 400HP (při zranění k 200HP a méně bezvědomí, na omráčení/uspání pouze kritický hod)
Wendigo: 800HP (při zranění k 50HP a méně bezvědomí, na omráčení/uspání pouze kritický hod)
Vlk A: 40HP
Vlk B: 20HP
Vlk C: 20HP
Vlk D: 20HP
Vlk E: 20HP
Vlk F: 20HP
Vlk G: 20HP
Vlk H: 20HP

Rozloha skladu