Obavy

Zoo, Fargo, SD USA, s Nikem, Ríšou, Emilem, Miou, Félixem, Aaronem, Alex

Únava

Skógafoss, Island, cca 12:30, s Lilianem, Lakshmi, Val, Leou, Lenny, Kristoffem, Rúnou

Sebevražedné komando

Skógafoss, s Lilianem, Yevou, Lakshmi, Val, Leou, Lenny, Rúnou

Z z z zima!

Fargo, ze Sanford MC do Red River zoo, Severní Dakota, USA, cca 6:15 (čas v pevnosti 13:15) - teplota vzduchu 19°F (-7°C), sníh

Vlčku, vlčku, co tu chceš?

~~Island~~

Kristoffe, ty prosím o Lenore. Omlouvám se ti za předchozí užití svých schopností.
Poser si kalhoty, Lilátko, zabručela jsem v duchu.
A pak… Fuj. Málem jsem se poblila a tak-tak stihla Sysifovi uvolnit hlavu, aby se vyblil na podlahu. Všude jsou cejtit sardinky, tak to je boží.
Ale to už se nám Lilátko zase poslouchalo, takže jsme se zaposlouchali všichni. Nelíbí se mi, že mě pomnese. Nelíbí se mi, že si myslí, že potřebuju bejt pod dohledem, ale zatím držím hubu a koukám se.

Příroda je nádherná, vše by se dalo malovat, tedy až na shořelé město a vesnice kolem.

Yevě náhle došel hlas a já se podívala pevně na Odinova třetího syna a vrazila mu baťoh se Sysifem. “Hlídej.”

Vymrštila jsem se vpřed a klidně padala vzduchem, než jsem nabyla podobu. Jako sova jsem se pokusila dostat se blíž k Lokimu, za jeho krk (5+2). Povedlo se! A pak jej ukonejšit. (1+2) Skata! Tak znova, no tak, hochu, klídeček… (6+2) Lepší. Mnohem lepší.

Na Yevu nemám, ale …
“Dobrý, hochu… Klid… Pššššš,” broukla jsem s lidskou rukou zahrabanou v jeho srsti. Možná mě shodí a zakousne. Wee!
“Vlčku, vlčku, co tu chceš?
Přišel jsem se nažrat trávy,
Po té se mi lépe tráví.
Vlčku, vlčku, že mi lžeš? Vlci trávu nejedí!
To holčičky nevědí.”
Rytmus… A možná to uklidní sdíčko i vlčkovi, ne jen holčičce.

Na Island

Island, 1. listopadu

Not good
not good at all

Pevnost Holtgast
Před Pevností
–>
V nějaký píči
v noci za dne
v zimě na podzim

"Já a voloviny? Prosimtě, sem chytrej jak langusta!" uculím se na Blaga a pošlu mu vzdušnou pusu.
Přiveď Draga zpátky, chlape....

Loučení nesnáším.
“Neboj, vrátíme se v celku. Dokonce přivedeme návštěvu!” nevím komu to říkám, jestli Orenovi, nebo sobě. Nicméně, je to přesně to co asi oba chcem slyšet, takže pšt.
I tak mě ale počet lidí, který Oren vyprovází polibky nějak překračuje počet, se kterým bych byl komfortní. Jako, já se spokojil s Nikem, ale… musím se naučit, že princátko je prostě takto kontaktní.
Co už se mi líbí míň je Aaron a to, jak se debata změní do debaklu po tom, co se k Eddiemu a Oscarovi přidá Lenny. Ono ani předtím to nebylo nic moc (pokud jde alespoň o to, co jsem říkal já) – mám pocit, že oba na moje rady tak trochu serou… ale jeden se vždycky musí spálit na vlastní kůži, ať pak ví.
Alespoň se rozloučej.

“Co vymýšlíš flíčku za alchymii? Nevěříš v čarovná, hojivá umění ručky šmátralky?” ušklíbnu se zvedajíc ruku a vlníc prsty.
“Nebo to je na nějakej domorodej rituál?” zeptám se se zájmem, když mi z kluka dělá doručovatele a projevuje zájem o citrínek, kterej nakonec dostane, narozdíl od svých surovin.
Ale tak co s tím mám dělat?
Chytit kluka pod flígrem a říct, že sluníčkovi citrínky jsou jen moje?
Jestli žárlím? Neee… ani náhodou!
Nechci být za hysterku. Zase.
Heather se dívá a já chci ukázat, že nejsem jenom potížista co jí chce zabít.

Takže, náš tým, cool niggáckej bratříček, emo královna, sexouš Milda, Jonnásek, holčina Alexa, co nás tak trochu dobíhala. A kápo Nikouš!
Kdo je druhá ruka?
Já jsem druhá ruka, mrdky!
Oh, yes!
Priorita – být pečlivěj k tomu, kdo všechno je zrakvenej – zvednu ruku když jsem zmíněnej jako léčitel – a mám dávat pozor na Felixe. Tož, to budu mít asi snadný, chlapec vypadá schopně a v péči Jonase… no, asi se budu mít taky dobře.
Na oba kluky mrknu.

Ostatním to moc nezávidím, i když třeba právě pro Draga mám sto chutí si zajít osobně. Ale Lokiho bych uklidňovat nechtěl. Ten kluk je v podobě prostě… obří. A děsivej. Asi jako černej bratr, ale toho jsem neviděl v takovým ráži, jako divokýho Lokiho.

Postavíme se do kroužku, jako banda hipíků a šňup!
Krystal táhne do pryč a mi s ním.
Žaludek mi udělá několik kotrmelců a salt… než se po pas propadnu do sněhu.
“Doprdele, to je zima že mi...” vlezly kulky zpátky do těla?
Nedopovím to – Nik něco slyšel a tma je jak v… no, je děsně velká tma.
Změním si očka a nechám je ztmavnou v částečné proměně podoby. Najednou se mi vidí mnohem lépe a zvládnu se dostat na stabilnější, zmrzlej sníh… zapadnu jen půlkou nohy.

Požádám Nika ať mi rozpáře na zádech místo pro křídla, které si nechám vyrůst. Ještě že tam mám peří – ta zima je fakt děsná! Alespoň se nemusím šunkařit po sněhu.
Přišla na věc otázka logistiky.
“Felixy, myslíš že bys zvládl vzít v podobě někoho na záda?” navrhnu mu. S tím, že se Nik posupermaní, Mia zaharpý a Emil zarohatí, zbývá nám už jen Jonas, Flíček a Alex.
Jonas umí být tak malej, že ho sníh unese a holčinu s Aaronem teda může vzít Felda na záda.
Já nikoho v takový kose neunesu... no, možná bych unesl, ale nerad bych riskoval.

Kápo nás vede až k Zoo pohřbené pod bílou přikrývkou – křik zněl odtamtud. Bylo to tak hrozně divný, bylo to USA, sice Dakota, ale… nepoznávám to tu. Je to úplně jako… jako jiný. Jako z těch šílenejch filmů o konci světa. Děsivé, že se tolik nespletli.

Cestou použiju své nekro-anténky a šňupám mrtvá tělíčka pod sněhem (10). Bylo jich celkem deset, co tak počítám. Vyberu nebožtíka nejblíž Zoo a zkusím svoje fancy voodoo neck-romancy (2)... bez úspěchu.
“Notak, taťka potřebuje santovi pomocníčky a čmuchače živých – normálně vstáváte sami a teď se necháte přemlouvat?” zavrčím na kupku sněhu. I po všem, jsem v tomhle stále dost začátečník, možná bych měl poškemrat u Naxyi o pár typů.
No co na to říct, fakt se mu neche (1)!
Do třetice všeho dobrýho… (2) se na to vyseru.
“Od místních pomoc asi nedostaneme, je tu zima že bych se ani já z mrtvejch budit nechtěl.” ohlásím týmu potom, co vyložím karty… no, kartu na stůl. Maximálně tak můžu zkusit prohlídnout z výšky.

(4%)

Mise - Dragostan

Od okraje Permu až do lesů u Kamske přehrady, Sibiř, Rusko

Ztracený?

Pevnost Holtgast
Ošetřovna

Zatímco muž by rád vypadal, že neexistuje, dívka se na mě kouká jakoby mi dokázala nahlédnout do duše.
Něco to ve mě evokuje. Znám to. Znám další věci. Jedna z linek, vzpomínek mi radí:
Telepatie, dej si pozor.
V souvislosti s ní přicházejí další fakta.
Bratrstvo.
Dívka mi někoho silně připomíná.
A jejich chování na Bratrstvo nevypadá.
Zachovám klid a alespoň zkusím chránit své myšlenky, zaměřit se na banality (2).
Nedaří se to, svaly se podvědomě zatínají a adrenalin se začíná vyplavovat v předzvěsti nebezpečí.
Nevěřím jim.

Dívka vysvětluje.
Konec světa před půl rokem.
Jiná realita. To pár věcí vysvětluje.
O pravdě jejích slovech se dosvědčují záblesky… ale žádná smrt.
Telepat si milostivě hrál s mou myslí, velkoryse mi odpomohl od něčeho, na čem jsem byl krátký.
…ale je to jen krátkodobé řešení.
…musíš se s nimi naučit pracovat a ovládat je sám, krok po kroku.

“Ty jsi sestra Anny.” Konstatuji, pohled zamčený v jejích očích. Černovláska. Jakub.
Jsem zvědavý jak zareaguje.
Co se stalo potom?
Pamatuji si kromě pitomého domácího života Brno, katakomby.
Ignoruji to irelevantní, ale… jak se snažím jednu linku posílit, sílí i ostatní, nechtěné.
Je jich… hodně. Bzučí jako mouchy.
Uhnu pohledem první, potichu syknu a zavřu oči, snažíc se… soustředit na tady a teď.

“Ptal jsem se, kdo jste.” Zopakuju a podívám se na muže.
Vím dost o velení abych věděl, kdo velí.