Příspěvků: 2544

Hraje se Denně Vypravěč Naervon je offlineNaervon

Ukončená jeskyně!

Družina

družina zatím neexistuje

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

Lilian Auguste - 21. října 2021 13:33

Deal with the Devil

Pevnost Holtgast
31. října
Společenka

Erdenovi kývnu nazpátek.

"Dokázal by si pomôcť i mne?”
Odvážný.
“Dokázal.” odpovím mu a tentokrát se neusmívám.
Žerty stranou, zde se může jednat o bezpečí a bojeschopnost členů Triskelionu. Není to snadná práce, ani ne příjemná.

“A trochu sračiek znesiem, ver mi.”
“Je tady ještě hodně věcí, se kterými se budeš muset před samotným procesem seznámit, krátce ti vysvětlím o co jde před tím, než se nad tím budeš moct střízlivý zítra zamyslet.” otřu se o jeho mysl slabě (6).
“S žádnou šikanou ani peer pressure v Bratrstvu se to nedá srovnat. Dost pravděpodobně jsi nikdy nic podobného nezažil. Dobře si to rozmysli, schopnost kterou požaduješ není jednoduchá a ze všech, se kterými jsem pracoval, se ukázala jako jedna z nejobtížnějších.” varuju ho.
“Bude to probíhat tak, že tě uvězním v noční můře, každý den večer před spaním, několik hodin čistého času. Čas je ale v říši snů relevantní, takže ti to v samotných snech bude připadat jako dny, ba i týdny lucidního snění. V nočních můrách budeš čelit svým největším obavám, strachům a nepříjemným situacím ohrožující tvé psychické i mentální zdraví, odebírajíc ti soukromí i důstojnost. Cílem je tě lámat, dokud se úplně nezlomíš a schopnost se neuchytí. Existuje pojistka ke které se můžeš uchýlit když nebudeš moct dál a budeš neustále monitorovaný, ale to na drastičnosti zážitku úmyslně nic nemění – cílem je tě srazit až na dno a přesvědčit tvé tělo a mysl, že je to buď přijetí, nebo utrpení bez konce, co se nedá snést. Zároveň... to nemusí vyjít. Tvé schopnosti se mohou proměnit úplně, jinak polaryzovat a je zde i mizivé riziko jejich... zmizení, či zdivočení. Ještě se to nestalo, ale teoreticky tu malá pravděpodobnost být může. Proto by bylo dobré přizvat k celé věci Laru, studentku psychologie, a nechat jí tě odborně posoudit před tím, než začneme. Mnohokrát je to jednodužší, ale tuším, že ty jsi... odolný – paradoxně to nejspíš bude pracovat proti tobě, podobně jako u samotného Erdena.”

Eddie Harlow - 21. října 2021 13:31

Pls

Holtgast, společenská místnost

Mám deku, jsem ok, nechte mě spát. Nestalo se nic, kromě toho, že jsem pitomec.
Nejvíc mě na těch dvou irituje ten ignor. Zabalil jsem se do deky, zakryl křídly, obrátil zády, na otázky mlčím. Můžu ještě víc naznačit, že o nic nestojím? Obzvláště když mi ta dvojka přijde tak nějak pošahaná... oba původně blbé kecy, pak mi Lenny... Lenny.
Něco někde secvakne.
Kurva.
Já jsem s nima na pokoji.
Zabořím tvář do dlaní.
Proč.

Lenny mi nabídl-a mikinu, kocour mě chtěl prvně asi zeškrábat, nebo co, kdyby ho nedržel-a, pak se ptá na bazén. Asi si myslí, že je to laskavé, ale ve mně to jenom probouzí daleko větší nedůvěru v úplně všechny, co jsou kolem. Člověk nemůže jen tak během momentu změnit chování, jak by flipl kartu.
Jsem z docela tuhého těsta, ale upřímně... tohle mě děsí.
Prvně se úplně změnil Oscar, z jemného milého chlapce... na někoho, kdo působil úplně jinak. Potom jsem se dozvěděl, že Emila zajímám já, i když jsem celý večer svědčil něčemu jinému, a přišel jsem si pak jako hajzl s jeho smutným 'Udělal jsem něco špatně?' když jsem odešel z pro mě nepříjemné situace. Pak tahle dvojka s blbými posměšnými kecy, co během momentu obrátila na starostlivý zájem.

Jsou všichni Nadaní pošahaní? Nebo jsem se zbláznil já?? Já si sice můžu vybrat tělo... ale aspoň neměním osobnost jako bych házel mincí.

Oren Caerwynn - 21. října 2021 13:28

Lásku všem

Holtgast, bazén

Teda, ty seš na káry, zlati.
Blýsknu po Richardovi štěněcím pohledem, něčím se mi zdá, že nesouhlasí.

Stáhnutý Emil ovšem dostane taky objetí a pusu, aby mu nebylo líto, že zbluňkl jako kus šutru a ohodil všechny přítomné.
"Upš," culím se, mokré kudrny crčí vodu do obličeje, ale vůbec mi to neva.

Po Richardově vzoru se pokusím stáhnout do vody i Aarona (9), a jestli se to podaří, dostane taky pusu!
Kluci se sice o něčem ještě bavili, ale to tak nějak nevnímám, a ve skupinové propletené housce si se spokojeným úsměvem povzdechnu a se zavřenýma očima položím hlavu na Richardovu hruď.
Něco povídá... hm?
"Měli b-bych... chom jít špin... špinkat v... všichni š-špolu!" prohlásím v geniálním osvícení.

Richard Neumann - 21. října 2021 13:16

Křen kořen

Pevnost Holtgast
Bazén
Klub Párků

"Dík, ale já jsem děsně majetnickej." mrknu na Emila, když mi odpoví na mou poznámku.

Drag je jako velkej méďa a jeho objetí jsou nebezpečně příjemný. Člověk má pocit, že když mu položí hlavu na ramínko a nechá se držet, na všechno se může zapomenout.
Kurva, nebul!
Jeho odpověď mi v tabulce nedá žádnej spolehlivej návod. Buď přirozenej a já udělám totéž. No tak… tak jo?
Popřeju mu dobrou noc a odolám chuti ho zas stisknout v náručí jako někoho, koho jsem ztratil a vrátil se zpátky. Podobně jako Orena asi… až na to, že ho nechci opíchat.
Tohle zalízá za nehty hodně rychle a mě až teď začíná docházet, že ačkoliv je tohle všechno moc brzo na mí ranění srdíčko, jsem… po citech hladovej.

Ne tak hladovej jako Oryš, očividně.
Zatímco si vylívám dušičku nad monogamistickýma hodnotama pravý lásky, víla Elfomilka mnohomužka se poslena alkoholovými elixíry v žilce mění na duhovou chobotnici.
Pokud tohle dělal v Rodině, tak to teda doufám, že tím myslel svůj kult wiccanskejch čarodějnic se kterým byly s rodinou a ne… fakt rodinu.
Hodně informací v krátkým čase:
Vzájemný osahávání tetování.
Otec mu odešel.
Daddy issues, dost možná v kořenech jeho touhy po mě.
Aaronovi Oscar připomíná bráchu… a začíná být kontaktní.
V hlavě mi začne pozvolna hrát ‘Sweet home Alabama’ a já přemýšlím, kam jsem se to kurva vlastně dostal.
“Teda, ty seš na káry, zlati.” Zasměju se docela nervózně a mít kravatu, asi ai jí povolím. Jak se ale ta doteků chtivá příšera natahuje na lidi, přitahuje Oscara, líbá Oscara, natahuje na další na který nedosáhne, a při těch pohybech mi tlačí hrudníkem proti pažím a hopsá pánví na klíně.... Do prdele! Nevím co s tím. Pokud Oscar u mě hledal něco, co mu napoví, že ho lištím, nebo se naseru... asi to nenašel.
Fakt, že je z toho podobně zmatenej jako já mi vlastně přináší určitou míru klidu, ale… nevypadá, že by mu vývoj situace vadil.
Hlásek z trenek skučí po větší pozornosti a tlačí Orena do zad, ale je tu velký ALE:

Tohle chce brzo ukončit, nebo se to nehezky (nebo naopak docela pěkně) zvrtne a uklídová četa nám úplně s bazénem nepoděkuje, zrovna tak jako Oren a Oscar, oběma nevěřím, že by se chovali stejně bez alkoholu a ačkoliv se dá argumentovat tím, že mr. Chlast pouze ukazuje pravou povahu lidí, nežeru to.
A taky jim kurva nehodlám žrát, jak moc sexy, šukatelní, nebo roztomilí oba jsou, ať už spolu, nebo zvlášť. Nežeru!

Opilí teens, familiérní bráškové a posílenej Milda v jednom bazéně převážně bez oblečení, to je jako recept na skandál s natrhlou řití. Na Emila se Oren stále sápe a on mu na to nahrává způsobem, který se mi asi docela nelíbí.
“Mildo, nedělej dámičku a pojď sem.” strhnu ho do bazénu (9), v zápětí vytáhnu na hladinu a přitáhnu blíž dotěsného chumlu.
Zepředu Oren, z boku Emil, z druhého Oscar… je… těžké si držet straight myšlenky. Pokusím se si nechat zarůst nepohodlný křídla a zároveň se tím soustředit na něco jinýho (4) ale je to bez úspěchu, sotva se zmenšila.

Chce to vnést řád do toho polyamorního chaosu a pouze částečně consensuální nadrženosti... a jako správnej volič republikánů (s vážnýma výhradama, ale mexikance nemá nikdo rád) bych to měl být já:
Samozřejmě prvně budu řešit svého milého, který se utrhává ze řětězů, a otočím ho k sobě čelem.
“Koloušku, stačí.” povím mu vážně, ale vzápětí ho konejšivě pohladím po krku.
“Mazlení být může, můžeme si i vzít někoho sebou do pelíšku, ale teď jsi opilý a nemáš s tím zkušenosti. Hezky se zastav a vydechni si.” zašeptám k němu… ačkoliv to nejspíš neznamená, že to v téhle blízkosti stejně všichni neslyšeli.

“Tak jo, skupinový objetí a pak to začneme rozpouštět. Sice chápu, že mnozí z vás unavení nejsou, ale zítra máme výjezd, či první povinnosti, a vy noví by jste se na to měli dobře vyspat, všichni jsme na káry a venku na kocovinu ohledy neberou.” prohlásím.
Nechápu, kde se to ve mě bere a sakra rád bych taky prostě… řádil. Jsem ale moudřejší než mé předmongolské já a nechci, aby z tohodle někdo vypadl nešťastnej hned první den co tu je.
Stojí mě to všechnu sebekontrolu, ale snad se mi to povede.

Oscar Emerson - 21. října 2021 12:21

Rozhovor u bazénu pokračuje

Pevnost Holtgast - bazén, 31.řijna

Drag mojí omluvu přijímá a taky mi ochotně vysvětluje, jak přišel k víře. „ Chápu, je úžasné, že ti to vydrželo i přes všechny strasti života.“ Přitakám na jeho odpověď, následně odchází spát, zamávám mu tedy na rozloučenou.

Aaronova reakce na mojí lichotku mě trochu zarazí. Sice beru jako poctu, že mě bere za bráchu, ale… no dobře nechám to být.

Očividně mají ostatní jinej názor na můj svítící zadek, než já. „ Ha,ha,ha“ dodám jen na poznámky od Richarda a Aarona. Nevadí mi, že moje prdel přitahuje pozornost, ale trochu si přijdu jak osejchovaná děvka.

Oren nám vypráví o svém tetování, které je sice obyčejnější, ale v jednoduchosti je krása. Navíc má každé svůj příběh a rukopis někoho jiného, takže je to i rozmanité. Lehkým pohlazením přejedu po lištičce na zápěstí. „Jsou výjimečná.“ dodám.

Aaron mi doporučí další tetování s králíkem z Alenky a doplní to poznámkou o dovádění lidí do říše divů. „Chceš to zkusit?“ odpovím mu s úsměvem a mrknu na něj.

Co se týče alkoholu, nenechám se omezovat ani okolím, ve flašce toho zas tak moc nezbylo a já jsem toho nevypil tolik, aby mi bylo zle.

„Podle toho s kým.“ odpovím na starost od jelínka a pousměji se. „Spát se mi moc nechce.“ dodám ještě. Přece jenom jsem na ošetřovně spal celé odpoledne.

Odpověď na jeho otázku nechám spíš na Emilovi, konec konců je to jeho schopnost.

Popravdě ani nevím přesně jak, ale náhle se ocitám v náručí sluníčka a dostávám pusu. Překvapeně zamrkám. Ne, že by se mi nelíbil, ale od chvíle, kdy se dali dohromady s Richardem jsem tak nějak myslel, že je to tabu. Ale asi mají na vztah jiný pohled, než jsem si myslel. Očekávám, jestli nedostanu ránu, ale Oryš se natahuje i po jiných, takže si to asi nechám líbit. Třeba z toho bude ještě zajímavý večer.

Aurora Elise Collins - 21. října 2021 11:37

Společnost

Cela

Isaac. Bunmi. Abayomi. Rain

Vypadá to že se Isaac mého nápadu chytnul. I když sám vlastně nevěděl jak na to takže v podstatě souhlasil že ta žena nemá moc zájem o nic víc než bylo pozorování.
Na můj problém s manikůrou navrhne řešení kterému jsem se vážně chtěla vyhnout. "Asi mi zase nic jiného nezbyde" připustím s nechutí. Nějak se do toho ale nehrnu a spíš to nechám plavat.
Naše malá konverzace sotva stačila začít a už se ozvalo syčení přicházejícího plynu. Opravdu nádhera. Pomyslím si ironicky. Sama se uložím na zemi, dřív než mě tam dostane plyn. Vyhnu se tak případným bolístkám které jsem si už párkrát přivodila když jsem zrovna stála. Je tak dobré alespoň si sednout. Už se tím ani přiliš nezabývám a schoulím se do relativně pohodlného klubíčka v rohu. Tahle pozice se mi zatím alespoň pro spánek osvědčila jako nejpohodlnější.
Sotva jsem ulehla tělo mi zakrylo už bezvládné křídlo.
Jako obvykle byla zpočátku jen nicota, ale pak přišel i sen. Což pro mě bylo za posledních několik měsíců opravdovou vzácností. V porovnání s Isaacem který o nich mluvil snad pokaždé co otevřel pusu.

~ Kráčela jsem pomalu neznámou ulicí. I když domy a okolí mi blízce připomínaly místo nedaleko doja mých prarodičů kde jsem strávila roky tréninku. Krásné vzpomínky.
Mrknutí.
Můj snoví pohled padl dolů k mým rukám. Vypadaly opět zcela lidsky jako dřív, žádné šupiny ani ostré drápy. Krátký okamžik úlevy že jsem zase zpátky. Ulice pokračovala zdálivě do nekonečna.
Další snové mrknutí.
Stejný pohled ovšem prsty opět ozbrojené drápy a zbrocené krví, která zkapávala na zem.
Mrknutí.
Stála jsem teď v kaluži krve. Nikde na dohled nebylo žádné tělo já ale i tak podvědomě věděla komu patřila i když scéna ve skutečnosti vypadala úplně jinak.
Bylo to jen nedlouho po tom co jsem přišla na svojí proměnu, co jsem narazila na ubožáčka co se oháněl baseballkou jako kdyby snad měl nějakou šanci. Konflikt jsem nevyhledávala ale když byl hned agresivní a nedal se odbít...
Žádná lítost se ale nedostavila. Krvavá scéna zmizela a já šla dál. ~
Hej, ty s těma...ozvalo se najednou zamnou a i když jsem se tomu usilovně bránila zvědavost mi nedala a musela jsem se ohlédnout.
Jak jsem se ale za tím hlasem otočila už jsem nestála v neznámé ulici ale dívala se na ostré šupiny a drápy svojí ruky, která mi ležela před obličejem. Sen byl pryč.

Postavím se jen abych záhy zjistila že už v cele nejsem sama. Je tu semnou silnější droboučká dívenka. Výborně, jako kdybych tady už takhle neměla málo místa ještě mi sem nacpe další. Pohodlí ostatně není cíl.
Sotva si mě všimne neodpustí si kousavou poznámku nad kterou trochu dotčeně ucuknu. "No dovol?" vyhrknu a těžko se mi skrývá uražený tón. Oproti její tmavé pleti měla ta moje nepřirozeně našedlý odstín, ne že by snad šedá kůže byla něčím přirozeným. Vlastně jsem kromě "pár" detailů jako šupin, křídel, ocasu...a několik dalších drobností vypadala naprosto normálně. Mohla taky skončit v cele se žralokem nebo na konci s wendigem, jak to nazval Isaac. Jak dlouho by asi přežila tam?
"Vůbec se nenamáhej, stejně ti neodpoví... Ale věř mi že i Hunger Games byly lepsí než tady týdny umírat nudou" souhlasím s Izem když se dívka domáhá propuštění. Zbytečně tím ztrácí čas, i když toho tady bude mít spoustu.

Na tu druhou část Hunger Games jsem popravdě ani nepomyslela, spíš jsem to brala tak že už bych se konečně po těch několika týdnech přestala nudit. Ale nějaký ten nový kousek oblečení bych rozhodně uvítala protože co mám teď už asi moc dlouho nevydrží.
Hedvábná značková košile už toho příliš nezakrývala, protože většina knoflíčku už vypověděla službu a utrhla se. Zůstal už jen jeden na krku a pár na prsou. Takže mě oblečenou držely jen čtyři knoflíky.
Kalhoty na tom byly ještě hůř. Vlastně mi z nich díky šupinám na nohou zůstaly v podstatě minikraťasy. A to jsem ještě záměrně nosila trochu volnější abych se tomuhle vyhnula.
Moje zamýšlení nad módní volbou přerušil jak jinak než Isaac představováním.

"Jaký ty máš štěstí že nás dělí stěny" procedím jedovatě skrze zaťaté zuby, pokud možno aby to neslyšel. I když mi na tom moc nezáleželo. Rozčileně při tom švihnu dlouhým ocasem o sklo. Mě to nebolí a se stěnou to ani nehne. "Umím se představit sama, díky!" křiknu vztekle na Isaaca, který se hrnul do představování. Neměla bych s tím žádný problém kdyby mě představil normálně.
Potom se obrátím zpátky ke svojí nové spolubydlící, s docela klidným úsměvem.
"Jsem Aurora. Ne Rory, ani nic jiného ale Aurora" představím se sama. Dám zvlášť důraz na svoje jméno. Přezdívku se kterou přišel Iz vyslovím s očividnou nechutí. Vážně nestojím o to aby se tohle uchytilo i u ostatních. Byly tu i další noví, do prázdných cel kolem přibyl ještě menší asiat a okřídlený i se svým opeřeným mazlíčkem který mu mohl dělat společnost. Jemu jsem obzvláště nezáviděla že skončil v cele se zbytky Bryana.

Otázku kde to jsme, která asi všem vrtala hlavou poprvé dokázal odpovědět až nováček. Taky jsme měli nějaké domněnky a nápady, jeho odpověď však byla až podezřele konkrétní. "Jak ty to můžeš asi tak vědět?" zeptám se nedůvěřivě, ale s úsměvem protože ta část o superhrdinech byla vážně směšná.

Aaron Stillwater - 21. října 2021 10:32

Možná...

~~bazén~~

Jen do bazénu? Nebo chodíš i do sprchy v oblečení? Či tak provozuješ i jiné aktivity…?
Zasmál jsem se, nervózně, ale přeci. “Jo, to bys rád věděl...”
...flekaté tělo... Knedlík velikosti Měsíce v krku. ...zajímavé a nevšední… Zamrkal jsem. Knedlík se rozpustil a zase jsem našel řeč.
“Ty abys nebrebentil, Isaa...” Najednou jsem zatřepal hlavou. “Oscare… ” Jaksi jsem se neubránil trochu smutnému úsměvu. “Teď jsi promluvil dočista jako brácha.” Vzal jsem jej kolem ramen jednou rukou.

Možná právě pro tohle se mi pak mluvilo o rodině trochu líp. Jakoby tu byli. Celou dobu jsem si připadal, jako bych byl znova tam. Na Ostrově, kráčel Alejí nevýslovné radosti směrem k Jezeru blýskavé vody.

Naslouchal jsem jak Oscar mluví o svých tetováních. Bylo zajímavé poslouchat, co si o zvířatech na svém těle myslí ze své perspektivy.
“Hodil by se ti ještě bílý králík ve fraku s hodinkama,” napadlo mě. “Taky zavádíš lidi do říše divů?” Dloubl jsem ho hravě prstem do žeber. S tím šibalským kukučem si ani nic jiného nedovedu představit.

Znovu se hovor stočil a to k Oscarovu vysvícenému pozadí. “Jo,” přisadil jsem si k tomu, co říkal Richard. “Jak psal již velký Bard: Tvá prdel září víc, víc laskavá je...”

Co jsem ale nebral na lehkou váhu bylo, jak Oscar neustále popíjel. Ne, nejsem moralista, ale měl jsem pocit, že moc zkušeností s alkoholem nemá.
“Nechceš do postele, bráško?” mrkl jsem na něj. “Podívej, i oslavenec se sbírá.
Dobrou noc!” zamával jsem mu.
“Myslíš, že tě bude umět zase zhasnout?” pokynul jsem bradou k vochmelkovi bez kalhot.

Oren se začal smát a natahovat po Oscarovi, kterého jsem tedy pustil. Nerad. Ale pořád jsem se usmíval. Tohle bylo moc pěkné. Takové… Opravdu domácí.

Emil Ivanov - 21. října 2021 10:28

Pokračování

U bazénu

O veškerou soudnost? Co to má být? Asi toho hodně vypil. Mám náladu mu dát pěstí, shodit ho do vody. Pak jej vytáhnout a pozvat na pití, ale sám jsem toho dost vypil a pokud vypiju ještě víc, tak začnu blbnout a to opravdu nechci. Stále mám v paměti poslední oslavu, kde jsem se opil. Byla to dost prdel, ale následující den jsem si přišel hrozně trapně. Navíc mi ještě měsíc říkali Zvíře.
Ignoruji jej tedy. Nic lepšího nyní udělat nemohu. Nemám na něj náladu. To, že se Oren zasmál jsem jaksi ani nezaregistroval.

"Díky. Chceš si je zkusit? Vyměním za banány." Usměji se na Richarda. Co bych říkal. Blbá nálada, kterou se nepovedlo utopit. Myslím, že tady si ji, ale snad zlepším. Přeci jen tu jsou fajn lidi, která mám rád.

Oscarovi oplatím úsměv svým úsměvem.

"Dobrou noc. Promiň jestli moje představení na tebe bylo moc."
Povmí Dragostanovi, když kolem mě prochází. Jde spát a já nemám v plánu jít za ním. Tedy na začátku oslavy jsem uvažoval, že bych vzal Oscara, Eddieho a sebe, aby jsme mu dělali v posteli společnost, ale ta myšlenka je už dávno pryč, stejně, jako možnost, tak učinit.

Povšimnu si, že Oren se ke mě natahuje. Dojdu tedy k němu a skrčím se u kraje bazénu.
"Copak Kulíšku? Mám jít za tebou do vody?"
Musím se zapírat rukama o kraj bazénu, jelikož jinak hrozí, že by jsem do bazénu přepadnul.

Sysifos Portokali - 21. října 2021 10:22

Olivové snítky

~~společenská místnost~~

Nakrčil jsem uši a zasyčel na něj, ale to by nebyla Lenny, aby se neprojevila její máma kvočna. Ale popravdě, i já vnímal jeho nejisté rozpoložení, drobný třas a nepravidelný tlukot jeho srdce.
“Tys byl u bazénu s těma ostatníma? Něco se stalo?” zeptal jsem se. Tohle by možná měl řešit místní vyzáblý vůdce, ale v dané chvíli je to čistně na modrovláskovi. Ale po mých slovech jsem i z Lenny pocítil napětí. Bude chtít vědět, co jsem viděl.

Lenore (Lenny) Pilosa - 21. října 2021 10:22

Okřídlený