Hehe

Holtgast, bazén

Dobrou

Holtgast, bazén - pokoj

Večer u konce

Holtgast, společenská místnost

Pokus byl

Holtgast, společenská místnost

Sausage talk

Pevnost Holtgast
Bazén
Klub Párků

Orenek mě nenechá smutnit dlouho a pusou sladkou jak cumel smaže veškeré špatné myšlenky na sportovní neúspěchy. Zaculím se a otírám se o to víc.
"Připomíná mi to Rodinu..."
Podívám se na něj. Přemýšlím, jak to myslí a… jak příjemný to musí být. Já jsem asi stále ještě moc bolavej na to, abych do svýho neurotickýho srdíčka někoho po tom všem přijal… teda kromě něj. Více méně. Snad se to naučím časem.
Ale rodina… jo. Co vlastně všichni nakonec chceme? Pocit bezpečí, lásky a mít to s kým sdílet, ne? Co jinýho rodina asi tak může bejt?
“Awww,” dám mu tentokrát sám pusu, na rty a na líčko, a postavím se na něj, provazujíc s ním ruce s mileneckém objetí, jak se tak lidi co spolu choděj prostě držej.

Drag tabulkuje a já… najednou nevím, jak a co s ním.
Nabídnu mu objetí a nejsem si jistý, kdo z nás ho asi potřebuje víc. Musí to být děs, mít v hlavě dvojí vzpomínky, najednou mít prožitý dvojí život, občas dost rozdílnej… a já nevím, jak k němu přistoupit.
Přeškrtnuté 'jsem ti' mě u srdce bolestivě bodne, takže mám zase tak trochu na krajíčku. U mnoha z těch věcí ohledně něj jsem nebyl, ale další si pamatuju, i kdyby jen z doslechu.
Myslím… že tohle mě k němu posunulo blíž a nebojím se ho i narovinu zeptat, jak je mu příjemné, abych s ním jednal. Možná to ale ani sám neví. Je to starý Drag? Ne. Ale není to taky úplně nový člověk. Asi tohle kamarádství musíme oba trochu osahat a zjistit, kde a na čem jsme.

Oscar se zatraceně hot úsměvy provokuje Aarona, povídá si se mnou o svých kérkách a hned se ptá na ty Oryškovi. Dám svému milému prostor ať hezky ukáže je i všechno další hezké na svém těle, co shledává zahodno předvést. Sám se ptá na Oscarův domov, ukáže se, že Oscar je z Anglie a do Itálie se dostal až na studia. Doma to neměl rád.

Aaron se ho ptá ohledně zadku. Uchechtnu se.
“Hele, ale musíš uznat… vtipný to je a oči to táhne. Runway.”
Což o to, prdel má chlapec luxusní.

Aaron sám je taky docela vtipnej. Lepší než drogy. Jooo, láska je jako droga. Ale víc jako drogy… jsou drogy. Orenkovi popisuje život indiánů a teda, je to zajímavý.

A Emil se vrací.
Flíček to komentuje větou, která mi moc smysl nedává, ale když nad tím přemýšlím… nemám šajn proč ani kam vlastně zmizel. U Edouše alespoň vím, že řekl, že je unavenej, ale v Mildově lehce zaskleném pohledu vidím pár promile v žilce – možná Aaron myslel tohle?
Oscar vypadá lehce… no, že neví coby. Pokusil jsem se už před tím postarat o to, aby nám byl blíž a já ho měl trochu pod dohledem aby se mu nestalo něco, čeho by ve svý normální podobě litoval... moc. I ohledně té vodky ho v přiměřeném čase zarazím se slovy: “Chceš-li cucat, cucej prst.” pasujíc se na strážce jeho střízlivosti a střídmosti.
Ehm, kozel zahradníkem, fakt.
Ale hřeje mě pomyšlení na to, že Orenovi si nemyslím, že bych měl kdy chuť zahnout. I v myšlenkách o někom jiném má své místo a i kdyby ne… nemyslím si, že bych to mohl dělat s emocema a bylo to něco jiného, než mechanické vybíjení energie. A na to mi dokonale Oren stačí sám, takže… proč chodit jinam? Sex je super a skvěle si v něm pasujem.

“Hele, tyjo, moc věcí! Ale co ty? Super trenky mimochodem.” odpovím Emilovi.

Orchidee

~~společenská místnost~~

“Sysife, prosím,” zabručel jsem. Za tohle mohli lidi z útulku. Proč mi dali tak kreténský jméno? Škoda že jsem se naučil mluvit až později, byl bych jim vynadal. “Taky mně těší. A dobrou noc,” řekl jsem ženě s podivným hárem.

Ale to už se Lenny zvedá a jde chlastat vyjadřujíc obavy o své pyžamo. Po dnešku bych si loknul i já a zdá se, že jen tak nekončí. “Ovčičky máš v zavazadle zaházený ponožkama.”

Příchozí modrovlásek všemu nasadil korunu. “Tak, dneska jsem viděl přesně o tři péra víc, než jsem vidět chtěl.” Dobrá zpráva byla, že Lenny se z toho nehodlá složit. Vnímal jsem tep, který mi naznačoval, že to bude dobrý. “Lenny, nezírej mu do rozkroku, nebo zase picneš.”

Whiskey!
A párek…?!

~~společenská místnost~~

Má ruka se zvedla v gestu loučení.
Nuže, dobrá. “Jdeme k baru, ty žoku,” má slova směřovala k Sysifovi. Jedno koleno, druhý. “Doprdele, Sysife, tys snad přibral, nebo co?” Pomalé krůčky k baru, kde hledá to jediné, co teď potřebuju: pořádnou whiskey. Prsty se mi sevřely kolem hrdla lahve tak kýženého moku, když kdosi vešel a mně ta flaška málem upadla. Ale jen málem! Pak vršek odlétl a do mého hrdla směřovaly tři velké loky.

“Sysife, mám sebou to pyžamo s ovečkama, že jo? Nezůstalo někdo v Londýně, že ne?” Dneska potřebuju své barevné vofce a taky tuhle lahev na dobrou noc. Když kocour potvrdil, že mé oblíbené pýžo s námi absolvovalo cestu, odlehlo mi.

“Nevím, jestli sis všim, ale jsi celkem nahý,” bylo tak jediné, co mi přišlo logické říct mu. Myslím, že je to on. Rozhodně tam dole by to odpovídalo, ale taky jsem tu já, žejo? Další lok z lahve. Oči sklouzly se podívat, jestli je ve střívku.

Dneska tu vyváděl nějakej sjetej maník s feromonama, Sysifos má nového kámoše s přízvukem, který se pokusil se zabít, Agnieszka byla mnou opakaná jako mrtvola (kterou snad není), a já s mluvícím kocourem na ramenou usrkávajíc whisku přímo z lahve stojím tváři v tvář nahulci s krahulcem venku. A jak vy trávíte svou středu, co?

Hluboký povzdech se mi vydral snad až z paty.

Čas jít spát

Společenská místnost -> pokoj

Pod jabloní

Pevnost Holtgast, zahrady, 31. října

Halp me daddy

Pevnost Holtgast, Společenka 31. října
primárne Erden a Lilian