Hmh

Holtgast, bazén

Hodná kmotra Lea

Společenská místnost, v náručí

Cítím, jak mi Lea vybírá z kožichu zbytky jídla, co na mě už vesele zasychají, sama se ještě necítím natolik bezpečně a uvolněně, abych si dovolila ten luxus věnovat se chvíli jen čištění vlastní srsti a tlapek. Později. Až tu bude méně lidí. Vlastně mě v tu chvíli ani nenapadne, že bych se mohla přeměnit a dát si na pokoji sprchu, byť se to nabízí. Odchází Yeva i pár dalších, když kolem prochází Nik, opatrně mě pohladí po hlavě zrovna ve chvíli, kdy se mi chce strašlivě zívnout a tak mu omylem tu hlavu do dlaně div sama neúmyslně nenacpu.

Zpozorním, když se Lea začne náhle hýbat a přemisťovat mě, s tichým "kník" se celá napnu, ale dříve než se stačím změnit v její náruči v jedno velké poplašené zmítající se klubko chlupů a zubů, tak už pomalu vstává. Přeci jen se v jejím držení trochu zavrtím a povylezu si tak, abych se předními tlapkami opírala o její rameno s hlavou částečně vraženou do rusé bujné hřívy a z jejího bezpečí vykukovala na svět kolem baru.
Felix tam cosi řeší s Erdenem, no zaslechnu něco o feromonech a už se z toho celá ježím a zatínám drobně drápy do Leina ramene, zahlédnu i Hanku, která vypadá víceméně v pořádku a společnost jí dělá Blagden. Pohled dvou hnědých oček se zastaví i na Laře, která je u baru též, nos mi zacuká, jak obezřetně větřím.
Do čenichu se mi vetře zápach kočičiny, avšak při pohledu na kocoura mne tak akorát napadá, že mám možná tak trochu i hlad, jen žaludek je z toho všeho stresu příliš na vodě na to, abych dokázala něco pozřít.

Až když se Lea nečekaně sehne a způsobí mi tím málem takový malý liščí infarkt - málem jen proto, že se pohybuje pomalu a opatrně - dojde mi, co tu dělá. Moje brýle! Šťastně zafrkám a zafuním jí tak na krk.
Po chvíli se tak vrátíme k na pohovku, kde sice z jejího klína seskočím, ale nacpu se mezi ni a opěradlo, kde se stočím a položím hlavičku tak, abych měla přehled o dění ve společence. Což... Což je mi stejně k ničemu, protože opět ucítím ten uklidňující dotek prstů brouzdajících se v husté srsti, tak začnu usilovně zívat a přivírat oči.