Vánoční čas

Společenská místnost

"Díky chlupáči." Usměji se a neodolám jej za pochvalu podrbat za uchem. Tedy pokud se Xavier nechá. Kožich má vážně hebký. Škoda, že můj kožich nikdo neocení. Při této myšlence se musím i lehce zasmát.

"Jo hold oblečení dělá člověka a co by to bylo za Vánoce, když by každý nebyl sám sebou." Odvětím Igorovi.
Já si myslím, že Vánoce zatím úspěch. Zábava, smích, dobré pití. Jen tu zatím ještě nejsou všichni a já se přitom s pitím pomalu dostávám do nálady, kdy bych si třeba moc rád zazpíval nějaké ty Vánoční koledy. Svetr slaví úspěchy. Tomu, kdo jej ukořistil pak musím někdy osobně poděkovat, že si dal tu námahu, aby tento úžasný svetr přežil konec světa.

"Have a Sexy Chistmas." Vypláznu pobaveně jazyk po Santiagovi, který se rozhodl do tohoto Vánočního dne vnést taky kousek sebe a, že ho ukazuje nemálo. Jen těch kalhot je škoda. Uměl bych si představit, že se mi zítra ráno budou válet vedle postele na zemi.
"No tedy Ediie. Jiným bys přál, ale sám si nedopřeješ." Popojdu k němu a položím mu zlehka ruku na rameno.
"Jsou Vánoce Ediie i ty si můžeš přát. Pokud jsi tedy nebyl zlobivý, jako tady Santiago." Ještě chvíli se usmívám, během čehož sundám ruku z Ediieho ramene a zlehka plesknu Santiaga po hrudi. Jen, aby jsem si ozkoušel zda je tak pevná, jak vypadá. Samozřejmě dávám pozor, aby jsem nesmázl nápis.
Následně pomalu odcházím a jdu se podívat co je u stolu, jelikož myšlenky na chlípné věci opravdu fungují a na mě jde chuť, což je vlastně jen dobře, ale jelikož jsem naostro, tak se na to nesmím soustředit zase tak moc, jelikož jinak by to dopadlo trochu nedůstojně. I když to si myslím jenom proto, že se zatím držím střízlivý.
Najdu si nějaký chlebíček a pustím se do něj. Naschvál jsem trochu neopatrný, aby se mi na tváři utkvělo trochu výborné bílé pomazánky z chlebíčku.

Tam a zase zpátky

Společenská místnost

"Já můžu cokoliv. Klidně i Gremliny," uculím se na Alexin návrh. "U nás se většinou pouštěla Láska nebeská, mamka ji milovala. A já měl jako malý děsně rád Polární expres," odpovím Maře, trochu rozpačitě.
"Určitě se tu najde dost věcí... dost ze záloh hudby, filmů a seriálů přežilo."

"Beannachtaí na Nollag," opravím s úsměvem Vali při pevném objetí. "Kdybych to přeložil, tak něco mezi svátečním požehnáním a pozdravením, beannachtaí může znamenat oboje."
Houbová bytůstka se drobnou ručkou bez prstů pátravě dotkne Valeriia ukazováčku.
"Houbík taky přeje pěkné svátky... teda určitě by přál, kdyby věděl, co to je. Dneska se tak nějak... vykulil na svět," uculím se na Val.

"Dejte mi moment, mrknu, co ještě kuchyně," mávnu na Val, Alex a Maru.

V kuchyni vyzvednu další tác s jídlem. "Tohle budeme jíst ještě na Nový rok... už brzděte, pojďte se k nám přidat," usměju se na Lakshmi, Heather, Willa a Nairu v komorním debatním kroužku v kuchyně.
Sladké a druhý džbánek vaječňáku složím ve společence u ostatních táců.
"Nezapomněl ses obléct? Nebo ses inspiroval?" prohodím zvesela k Santimu, a přejedu dlaněmi po vlastním nezahaleném hrudníku, trochu mi při tom gestu zrůžoví tváře.
Rozpačitě si odkašlu.

"Kde je vlastně zbytek ostatních? Ví někdo? Heather, Lakshmi, Will a Naira krtkují v kuchyni, ale kde je třeba Yuri, Dan, Izzy, Blag, Call nebo Mia? Nechce se jim?" podivím se, když si uvědomím, že i přes pokročilou večerní dobu pár známých tváří chybí.

Jídlo sbližuje

Společenská místnost

"No jo, když já jsem zatím marnej, nevím pořádně, čí a kde jsem, natož kde najít mašli... leda by mě někdo šikovný zachránil," uculím se na Alexin návrh.

"Jen sladké? Co z něj? To musím taky ochutnat," nakloním hlavu v odpověď Valerii, úsměv se mi teď odráží spíš v očích, vřelejší a přívětivější než moje obvyklé zubení se dlouhou ostrou mordou.
Tahle věčně zamyšleně působící plavovláska vyhlíží většinou plaše, snad až trochu zakřiknutě - je ale vidět, minimálně z péče o okolní, že je laskavá.
Třeba by si rozuměly s Regie, ta je taky docela uzavřená. Prospělo by jí občas promluvit si s někým živým, nejen sedět v knihách.

Opečovávaný a krmený Nadaný v psí kůži však nevypadá, že by o granule stál. Vyčítat mu to nemůžu, já bych to taky nejedl.
"Hele, nechceš zkusit tohle?" prohodím přímo k němu, a podstrčím mu další masový koláček přímo pod nos. Ta vůně šťavnatého hovězího masa s cibulí a sádlem ovoněného pečeného těsta... sám druhou rukou hrábnu po dalším pro sebe.
"Možná nám po tom bude blbě, ale... jeden žije jen jednou," uculím se zeširoka vlčí mordou na sklíčené psisko.

"James, viď? Já jsem Xavier... přišli jsme po bitvě, se ségrou, která fakt není na lidi," připomenu se.

Vyzývavě

Bar ve společenské místnosti

"Můžu něco zkusit," pokrčím rameny na otázku modrovlásky. Modrovláska.

"Řekl bych, že moc ne, objednávek zatím moc nepadlo... možná dojde na tahání sirek, kdo bude míchat a kdo tancem na baru kasírovat za kraj spodek tipy," ušklíbnu se trochu přezíravě na Ludwiga. Další kohout na smetišti mi nechyběl. Zvlášť s hlídacím čoklem po ruce.

"Sobi? To sice něco s rohama bude, ale nejspíš Krampus," prohodím na Alexinu poznámku, když se do společenky dostaví dáreček s kondomy, co vypadá tak rozjetě, jako kdyby už chvilku předslavoval.

"Nejlepší koktejl? Všechny, co umíchám, jsou nejlepší," sebevědomě se usměju na Maru. Netroškařím, nemám to zapotřebí! "Třeba by se tady Luděček nechal zlákal k mix-offu, čí kreace bude top, ten si zaslouží francouzáka od krásné slečny," mrknu na brunetu vyzývavě, než si přeměřím blonďáka vedle sebe.

"Leda by se tu NĚKDO bál."

Kontakty

Společenská místnost

Na moment mám na jazyku, ať mu nenutí, když bude mít echt hlad, však si řekne sám - na to je přežívání sraček ve zvířecí dobře nejlepší, pudy a instinkty fungují na jedničku. Ale nechám to plavat... jsou Vánoce, ne?
"Ahoj, kotě," pousměju se nakřivo k mazlící se Valerii, s naprostou samozřejmostí ji obejmu kolem pasu, když se tulí.
Upiju kořeněného vína.
"Copak, koukáš, jestli pořád žiju? Nebo jestli jsem nechytl náhodou od Tenshiho zombie AIDS?" ušklíbnu se pak.
Zatímco Valuš se vrací k Jamiemu, do společenky vchází Lea.

"Nazdar, kočko," blýsknu úsměvem k zrzce. Nebudu kecat, situace ohledně té pitomé ztráty vzpomínek je nešťastná... ale její poznámka na ošetřovně, že ta naše noc byla nejspíš tak dobrá, že skončila v kómatu, pobavila.

"Sekne ti to," přisvědčím souhlasně rusmatilce. "Jak to jde? Jak si tu zase-zvykáš?"

Slavnostní večer

Společenská místnost

"Výpadaš dóbře," usměju se na Leu, která se do společenky dostaví možná později, než ostatní, ale očividně odhodlaná se bavit. I když z ní vnímám určitou rozpačitou nejistotu, snad zmatek...
Chápu.
"Što ty si daš nápiť?" zeptám se. "Svářenyje vino, váječnyj líger, něčevo jíne, lite, míchanyje?"
Co si řekne, jí podám, tedy až na míchané nápoje. To se ke mně ovšem vrací Val.
A v rukou drží jednu malou Varvaru, a jednu ještě menší. Na moment se mi stáhne hrdlo, zalesknou oči.
"Nět... névidim, što ja bych chočel zmnjénit... spasíba, Solnyshko," usměju se na ni a zlehka ji přitáhnu k sobě, líbnu do vlasů.

"Ja pro tébje něčevo táky mam, ále s tim, što býlo v póslednich dnech, éto nět gotove, jéště," zahanbeně se přiznám, když se mi vybaví ten chaos v pracovním šupleti mého stolu.
S tím, že jsi zapomněl, že ve zbytku světa se Vánoce slaví trochu dřív než kdysi doma, to nemá vůůůůbec nic společného, samozřejmě, ušklíbne se Kolja.
No...
A tak hezky jsem to měl rozplánované... Polštářky, vycpané pohankou a vonnými bylinkami, z jemňoulinkého mikroplyše a s výšivkou každému z mých milých na míru - Valerii opakující se motiv drobných bílých kočiček skotačících s rezavými vlky a zlatými retrívry, Orenovi, Lakshmi, Blagdenovi a Mikce různé šlahouny s různobarevnými květinami a lístky, Dragostanovi parní vlak, Heather větvičky s drobnými ptáčky, Emily růžové medvídky, Oscarovi skotačící Pralinku s Piškotem, Jamiemu dvě kočičky v podobě jeho sester na památku, Mii dovádějící vrány, Agnes krajkový vzor, Naiře malé skotačící polární lištičky, Eddie rohaté andělíčky s modrými vlasy a černými křídly, Emilovi vzor z dubových listů a žaludů, Lei otisky lvích pacek střídané ohníčky, Yuriko kvítky sakur, Callovi vzor pavučiny a Abemu opakující se hadí vzor v egyptském stylu. A Yevě ani Danovi jsem se zatím vůbec nerozhodl a nenavrhl, co vyšít, protože co dát lidem, kteří jsou tak... praktičtí?
A to nemluvě o tom, že jsem chtěl něco vyšít i nováčkům - Julii, Reagan, Xavovi a Dominikovi, ať se cítí vítaní...
No, máš co dělat, galubčik, posmívá se neskrývaně Kolja.
Blyat.

Veselení

Společenská místnost

"Joooo!" fistbumpnu Alex. "Mě si zlobiví nezaslouží!" teatrálně odhodím pramen blond vlasů dozadu, než se rozesměju.
"Čím plánuješ trestat, koštětem či uhlím?" uculím se. "Na Vánoce!" připiju s s holkama, hezky to stoupá do hlavičky... mmm.
"Co ty, Eli? Ani santí čepici ne?" uculím se. "Jak jste slavívali vy?"

"Taky ti to sekne, Santy-ago," zaculím se rozpustile na dalšího, který se pro dnešek vysantil. Když si po Alexině dlubnutí všimnu, co nese pečlivě a jednotlivě zabalené v košíku pod stromek, zahoří mi tváře a s chichotáním se radši napiju zhluboka kořeněné dobroty.
"I tobě, Luno! Teda... Jak dlouho to trvalo dát dokupy?" otevřu pak pusu údivem, když si uvědomím, z čeho má vlastně duhovláska šaty.

Postřehnu, kterak Oscar skládá pod stromek omašlované drobnůstky.
"Ha, Osky! Pojď za náma!" zamávám na plachého bledovláska, a pokud přijde, nabídnu mu pití. "Vaječňák, svařáček, nebo si něco necháš umíchat od zdejších borců?" mrknu na něj s pohledem rozzářeným.
O co mi jde, nenechávám si dlouho pro sebe.

"Děsně, jako fakt děsně moc se mi líbí ten tvůj fénix... nechtěl bys mi navrhnout taky nějaké tetování?"

Hořkosladce

Společenská místnost

"Děkuju," převezmu si od barmana jasně oranžovorudě plnou sklenku. "Uměl bys s vaječňákem nebo tak umíchat nějakou echt vánoční věc?" zajímá mě, zatímco usrknu. Sladce ovocná chuť s příjemným nahořklým podtónem mi sedí.

"Kdoví?" pousměju se na náhle ohledně dárků panikařící Julii. "Myslím, že z nás všech tady předchozí Vánoce zažili snad jen Erden a Sheena. A možná... Dan? A to ještě nebyl svět v háji... ale asi bych neřekl. Ne všichni koneckonců Vánoce slaví.
Dárky se tady dávají spíš hlavně na narozeniny, a od či pro ty, kteří jsou si bližší, takže všechno v pořádku, nedělej si s tím starosti... stačí, že jsme spolu, pořád plus mínus naživu a v přiměřeně dobré vůli," pousměju se s pokusem o uklidnění.

"To doslovně asi nepůjde, ne?" pousměju se na Santiaga ohledně popichování Emila. "Na to mu tady chybí nějaký další sobík či jelínek," pousměju se na Emila samotného.
"Leda bys to bral přeneseně... to by tu adept byl," mrknu směrem k Ludwigovi za barem, který sportuje druhý parohatý svetr.

"Hele vy dva... co to tam plánujete?" zaujme mě pak nečekané špitání Igora a Abayomiho u krbu.

Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti

Společenská místnost

Ze všech miláčků usilovně či uvolněně snažících se zachytit ten eluzivní spirit sváteční atmosféry, zaujme mě nakonec pouštní princ, který usedá o samotě ke krbu.
"Copak ty tady tak sám a opuštěný... vzpomínáš na egyptské slunce?" popíchnu jej zlehka, když vidím, jak se vínem a ohněm z krbu nahřívá jako ještěrka na kameni.
Slovanský přízvuk nechám vyznít ještě silněji a melodičtěji než jindy, usadím se na hromádce polštářů vedle něj.

"Zahřát se člověk může i jinak... co takhle vyhlásit nějakou skupinovou aktivitku?" uculím se pak.
"Nebo tě mám nechat melancholii a vzpomínkám minulosti?" blýskne mi v pohledu.

"Žít je lépe v čase přítomném... minulost už nemá místa pro změny - a budoucnost zase pro jistoty."

Tři jsou již dav.. co čtyři potom?
Knihovna

Nemínil jsem tlačit na nic, nemínil jsem ani zbytečně vyzvídat či být přes příliš učeným..
Prostě a jen, co chybělo mi poslední dny byl.. prostý lidský kontakt mezi ostatními. Chápal jsem dobře, že některým to nemuselo být příjemné, vnímání oné bytosti, která obývala moje tělo a též jsem.. akceptoval. Nemínil jsem narušovat nikoho přítomnost bez toho aniž bych si byl jistý tím, že by mu to nebylo nepříjemné.

Knihy a literatura bylo něco, co.. vždycky dokázalo svým způsobem pozvednout mojí náladu, zlepšit moje myšlenky. Možná i o krapet více, když našel se někdo, kdo by mohl, s kým mohl tuhle ´vášeň´ sdílet taktéž. I kdyby se jednalo jenom o několik málo okamžiků.
Nicméně, mé koutky se nepatrně zvednu nahoru, když zmínila, že nechápe základy tohohle svátku, který se dnes odehrával. Chystal jsem odpověď, když místo toho přidal se k tomuhle hovoru někdo jiný.
´..lidé a jejich falešné modly.. falešné idoly, falešné naděje.. slouží jen k ovládání slabomyslných..´
"Pro mnoho lidí nese to své vlastní kouzlo.. jedni oslavují narození božské bytosti, jiní zase zimní slunovrat.. ale i najdou se i tací, kteří tyto dny chtějí jen strávit v kruhy svých milovaných. Bavit se společně, smát se.. vytvářet společné vzpomínky.. každý v tomto období, prožívá to co je mu nejbližší." odvětil jsem na její otázku. Netušil jsem moc jak jinak to pojmout, protože jsem nebyl věřící a nikdy jsem tímhle směrem neuvažoval. A dříve pro mě svátky znamenali to, že to bylo několik málo dní, kdy jsem svojí rodinu viděl skutečně pohromadě.
"...jaká smrtelná ruka, či snad zrak, odváží se orámovat tuhle děsivou symetrii..?" navázal jsem na jeho předešla slova.
"..za svého života to byl nedoceněním básníkem a malířem, ovšem ono kouzlo v jeho dílech lidé začali nacházet až v pozdější době.. a i já se řadím mezi ně. Vždy se jeho díla dokázala pomyslně dotknout mého nitra, mé duše.."