Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | Po boji Společenská místnost Doufala jsem, že všechno velmi rychle a efektivně vyřeším, že dostane prostě jednou pěstí, nebo tou druhou…nebo alespoň tou třetí. Ale přestože jsem se nakonec trefila nakonec do jeho obličeje, výsledek mého konání je dosti odlišný od toho, co jsem očekávala. Opravdu jsem věřila, že spadne na zem a všichni ostatní se zklidní. Ne, naopak, někteří ještě více vzplály a měly potřebu si vybít svůj žár zrovna na mně! „LEO!“ Zakřičím, když se svými nažhavenými dlaněmi dotkne mého stehna. Zaúpím bolestí a nohu leknutím trochu stáhnu a s trháním a kroucením se snažím z jejího sevření vymanit. Naštěstí mě před ještě větší újmou zachrání Blagden, jehož šlahouny ode mě Leu dostanou. „Děkuju!“ Zavolám na něj a svezu se k zemi. Pár slz mi začne stékat po obličeji, cítím puch spáleného masa a kůže a pocit strašného horka se mi rozplavuje po celém těle. Co by se stalo, kdyby mi nikdo nepomohl, dostala bych se ze sevření, nebo by mi zvládla spálit nohu na popel? Můžete to nějak vyrušit, co s ním mám dělat? Slyším Hanku a mám chuť křičet. O co se asi snažíme? Kolem mě se metají stoly, lidi, šlahouny i energie a nějakým zázrakem se vyhýbám další újmě. Do prostoru naštěstí přichází Erden, který moje volání vyslyšel, teď se cítím, že jsem byla alespoň trochu užitečná. Za chvíli všechen povyk utichá, muž se zhroutil a zbytek pomalu nabývá svého vědomí. Všichni jsou rozrušení, zmatení a někteří dost strašně zranění, ano, jsou zde léčitelé, ale všechno trvalo jen pár minut a už někteří bojují o holý život. Moje zranění nakonec patří mezi ty lehčí a Drag, který se vrátil do společenky mi ho za chvíli ošetří a já cítím, že se na nohu mohu opět postavit. „Děkuju.“ Řeknu ještě směrem k němu, než odejde léčit jiné. Také slyším Leu, která se mi omlouvá. „To je v pořádku…ty za to nemůžeš, asi jsem si o to říkala.“ Usměju se na ni, aby se nemusela cítit zbytečně provinile. Konečně rozhlédnu trochu více po místnosti, místo abych hypnotizovala svoji spáleninu, liška pod pohovkou, zranění a u nich léčitelé a pár lidí, kteří trochu ztrácejí hlavu. Erden mě telepaticky vyzve k tomu, abych šla uklidnit Lenny a já dlouho neváhám. Přesunu se pomalu k ní a k malému ptáčkovi. Na chvíli mě samotné dojde dech, vím, jak moc zranitelná jsem v ptačí podobě, stačí tak strašně málo…ne, kvůli tady tomu nejsem. „Lenny…“ Řeknu prvně pomalu, a ještě pomaleji si vedle ní přisedám, aby se nepolekala, protože své okolí určitě nevnímá. Malého ptáčka léčí Blagden a přidává se k němu i Dan. „Podívej, všechno bude v pořádku, vidíš, tihle dva se o ni postarají, my jim pomoci nemůžeme, můžeme jim jedině ukázat podporu a to, že v ně věříme. Ale musíme jim dát trochu prostoru, můžeme se dívat z povzdáli“ Naznačím, aby se mnou trochu posunula, pokud bude chtít. „Ty jsi v pořádku? Nic tě nebolí?“ Zeptám se ještě a to už slyším jejího kocoura, který ji hledá. „Tady, pojď k nám.“ Zkusím na něj zamávat, věřím, že tohle zvíře ji zvládne utěšit líp, než bych to dokázala já. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
not holy war | ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
 | Uklidňování Pevnost Holtgast 31. řijna – společenská místnost Možná nebudu ten nejlepší adept zrovna na uklidňování. Sama jsem z těch feromonů rozhozená, ale i přes to mi záleží na tom, aby Rúna věděla, že má mojí podporu. „Vím holka, že tohle nebylo ideální. Bude třeba lépe prověřovat příchozí. Ale udělám vše, co bude v mích silách pro to, aby ti nikdo neublížil. My všichni se budeme snažit, aby ses tu cítila v bezpečí.“ Zkusím k ní promluvit znovu a stále jí opatrně hladím po hřbetě, občas jí jemně podrbu za ouškem. Tolik si toho prožila a hned první den, kdy se konečně mohla cítit lépe přijde taková podpásovka od někoho, kdo byl prakticky už jedním z nás. Nejspíš to tušila, protože při jeho příchodu značně znervóznila. O to hůře si připadám, když jsem jí slíbila, že tady jí ublížit nemůže. Tak těžké pro ní bylo někomu zase začít věřit a pak přijde takový zlom a všechno je zase v trapu. Povzdychnu si. Nik se zvedá a ačkoliv je to nemotorné, je to trochu lepší znamení, že snad bude brzy v pořádku. Sice teď nechci znervózňovat více lištičku pohybem, přesto se alespoň ujistím, zda jeho stav není moc zlý slovně. „ Niku, jsi v pořádku?“ Situace pod rukama mediků vypadá už o mnoho lépe, ačkoliv někde to furt vypadá docela bledě. K pomoci s úklidem bych se přihlásila, ale momentálně se snažím soustředit na Rúnu. „Přísahám, že mě můžeš vždycky věřit.“ dodám ještě přátelským hlasem a nepřestávám jí hladit. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
| ||
255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 5150 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1