Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Ups Pevnost Holtgast - bazén, 31.řijna Chvíli si jen užívám svůj momentální stav a uvolnění, které mi vždycky tato psychická přeměna přinese. Možná teď vypadám jako špatná stránka Oscara, ale pravdou je, že kdybych se občas neobjevil, nejspíše se zhroutí. A já jsem nesmírně rád za to, co je teď. A co bude ráno? No tak to je problém budoucího Oscara.. Nebyl by to Emil, kdyby se k něčemu nechal dlouho vybízet. To už jsem zjistil, co jsem ale nečekal bylo, že by šel až tak rychle na věc. Proboha, ten kluk musí být nadržený jak.. jak jelen v říji, jo, tohle přirovnání se asi hodí. Lechtání po stehnech ještě pořád beru jako formu hry, stejně tak i chycení za zadek, ale přitažením mě tak vyvede z rovnováhy, že se mi na okamžik potopí hlava. Chytím se jeho ramene a nadechnu se právě v pravou chvíli, abych slyšel snad nejujetější balící hlášku, co znám. Pohled mi přejde na Eddieho, kterému je tato situace očividně trochu nepříjemná. A i když budu chtít být naprosto utržený z řetězu, kdybych ho uváděl do takových situací, ani jeden z nás z toho nadšený nebude. „Jelínek by měl trochu ubrat a prozatím „parohy i něco jiného“ zastrčit.“ Mrknu na něj provokativně a zakloním hlavu pod vodu tak, abych se mohl vysmejknout nohama z jeho sevření (4), sice mě první pokus málem utopí, ale pokusím se o stejný manévr znovu (8). Nečekané překvapení jsou pro mě právě přicházející kluci, myslel jsem, že soukromí je pro ně momentálně lepší, ale očividně mají asi dořešeno. Přivítám je s úsměvem. Nad omluvou jen máchnu rukou. „No jasně, bude prd..“ Nedokončím odpověď na Richardovo otázku a kouknu se dolů pod hladinu, kde si všímám světla, které nevychází ze světlonoše. Co to kruci..! „Sakra Emiliano, můžeš mi vysvětlit, proč moje stehna vypadají, jako naváděcí rampa k mému zadku?!“ Chvilka nepozornosti a on ze mě udělá podělanou světlušku! Ach bože… Zakroutím hlavou a přesunu na okamžik zase pozornost trochu jinam. Připlavu blíže k Eddiemu a ruce dám vedle něj, z každé strany jednu, na okraj bazénu. Beze slova se vyhoupnu tak, abych se mu díval přímo do očí a skoro se dotýkal rty těch jeho. Poté přendám váhu na jednu ruku a přehoupnu se tak, abych si vedle něj sednul. „Takže, ty rád plaveš?“ započnu s ním rozhovor. | ||
| |||
 | Vzhůru do zahrad Pevnost Holtgast, společenská místnost → zahrady, 31. října
Já vím, já vím, já vím. Ono to není, tak jak to vypadá, nejsem škodolibá, to teda ani náhodou, ale ten kluk se mi tak trochu zdá. Další rejpnutí si pro teď ještě odpustím. Při odchodu mě ještě zarazí Blagdenův hlas. Sklouznu očima k plechovce piva, kterou si sebou hodlám vzít a jeho žádost, aby v zahradách nedělala bordel. "Rozkaz. Teda nemám to v plánu a to ne jen kvůli tomu, že rozhodně nechci kopřivy v pokoji. Jako bych tam ani nebyla," přisvědčím. Nejsem sice úplně vzorný třídič odpadu, ale aspoň do odpadků plechovky vždycky odklízím. Úplný prase ještě nejsem. A navíc – nasrat si tady někoho zrovna teď to úplně nepotřebuju. "Hej, já chůvu nepotřebuju," ohradím se směrem ke Callumovi, když slibuje, že mě ohlídá. Nejsme přeci v mateřské školce. "Tak jo, děcka, bavte se!" mávnu ještě směrem loučící se Marisol a dodávám ještě k Félixovi: "Teda, až tak moc dobře ne." A následuju toho dlouhána, co mi nohy stačí. Zahrady nejsou daleko a jsou docela hezké. Jedna kytka vedle druhé, spousta keřů a stromů. Dobře se na to kouká. Víc po mě prosím nechtějte. "Konverzace? Kámo, na to úplně dobrý společník nebudu. Ale můžu se snažit," pokrčím rameny a natáhnu ruku, abych se prsty dotkla listů keře. "Jak ses sem dostal? Teda pokud to není něco, o čem nechceš mluvit, to bych pochopila a sklapla," obrátím se na něj. Rodina, minulost. Jedním nebo druhým můžu šlápnout na kuří oko a pořádně to schytat. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Intimtrio Pevnost Holtgast S Orenkem se z keře z keře vypotácím už oděn do své černé hadry a v banánech, galantně mu poskytující rámě, aby se mohl opřít pokud se v nohách ještě cítí slabý. | ||
| |||
 |
| ||