Následky chaosu

Holtgast, společenská místnost

Rozhlédnu se kolem. No... potěš. Ksindl sice odešel chrupkat, ale škoda, které kolem zůstala, se sama nenapraví.
"Lakshmi... sakra," zamířím k tmavovlásce ustaraně. Opatrně se dotknu její tváře, a pokusím zacelit, co je špatně (4+2)... Félix má pádnou ruku.
"Za chvíli se vrátím," přislíbím zmateně působící Lakshmi, jsou tu i jiní zranění, někteří v bezvědomí a léčitelů šla většina spát.

Aaron leží na zemi, zkusím s ním zatřást (2), ale to ho neprobudí. Obličej má od krve, ale zranění momentálně žádné, to vnímám - zkusím ho probrat k vědomí řádným ostrým proplesknutím (8+3). "Vstávej!"

Při tom si povšimnu opodál ležícího ptačího tělíčka. Nejsem si teď jistý, kdo to je, ale vykročím k němu. Polámaný nepořádek to je (3+2), první soustředí mi kompletně ujede mezi prsty, kolik toho vnímám ke spravování.
"Yevo, Dane? Můžete někdo pomoct, prosím?" naléhavě zavolám k ostatním. I když se mi další pokus podaří (10+2), radši bych měl po ruce druhého léčitele... na moment se mi udělá špatně, když se mi vybaví pár týdnů stará vzpomínka na Madse, který mi pod rukama umřel.

Clusterf*ck

Holtgast, společenská místnost

Zatímco Jamesových poznámek si bohužel (bohudík?) nikdo nevšímá, mezi zbytkem účastníků ve společence vzniká válka.

Daniel sráží k zemi Nikolaie, kterému se podaří jej po chvíli telekineticky odhodit, a Daniel, než se zvedne posbírat, omotán je pevně Blagdenovými rostlinnými šlahouny.

Aaron vztahuje ruce k pokusu Nikolaie uškrtit, je mu však telekineticky vrženou flaškou zlomen nos. Díky tomu vystřízliví z feromonového opojení dřív, než ostatní - Lenny jej však uspí předtím, než stihne namítnout či provést cokoliv dalšího.

Kopanec od Lary je sice pádný, ale Konstantina uvyklého fyzickému násilí do bezvědomí nepošle, maximálně mu dá důvod vyšilovat navíc. Lařino stehno utrpí těžké popáleniny z hořících rukou Lei, než je ta zvednuta do výše Blagdenovým šlahounem.

Rúna objímá Konstantina. Valeria objímá Konstantina, a úspěšně mu poroučí, aby si ji vybral. Na druhé straně v něm Nikolai probouzí silný pocit lásky - Valeriin rozkaz je ovšem silnější, a jakkoliv Ukrajinec hází pohledy zpět po Rusovi, trhne s Valerií, sotva síla držící ho ve vzduchu nehybného povolí.
"Tak padáme, dělej," škubne s ní dopředu, tentokrát za vlasy, Hanku teď ignoruje. "Budu ti říkat Věrka 2."

Nikolaiův pokus probodnout se příborovým nožem přeruší kovová sesle vržená Lenny, která jej udeří do ramen a hlavy, přivodí mu otřes s naprasklou lebkou a zejména jej pošle k zemi, kde stejně dopadne na nůž. I když místo do zamýšleného srdce jen do břicha.

Lakshmi vytváří šlahouny s očarovanými kvítky, kterými ovíjí Konstantina.

Agnieszčiny útoky zobáčkem a drápky Rúnu téměř minou, na Valeriině a Hančině tváři napáchají několik krvácejících škrábanců, než je děvče v ptačí formě odmrsknuto tvrdě k zemi, s několika kůstkami v levém křídle a těle zlámanými, celým tělem pohmožděným, sotva naživu.

Vzápětí je Hanka samotná odhozena směrem hudebního kouta, a zapadá do otevřeného nitra klavíru. Kromě několika modřin se ona i Rúna, pod kterou se deska stolu s jídlem podlomí, horšího zranění nedočkají, ačkoliv Marisol razancí nešetřila.
Odhození Valerie trhne i Konstantinem, který ji nepustil, a dvojice příliš daleko neodletí, ačkoliv Val přijde o několik pramenů vlasů.

Zatímco se kvítečky Lakshminých pout usilovně vyvíjejí, Marisol se je odhodlaně pokouší strhávat, a částečně se jí daří. "Uhni čubko!" dostane ovšem vojenskou těžkou botou kopanec do hrudi, když se Konstantinovi na překotném odchodu zdá, že překáží.

Lakshmi je na cestě utopit se do bazénu, než však stačí vůbec dojít k zavřeným dveřím, dostává tvrdě pěstí do obličeje od Félixe, a jde k zemi, napůl v bezvědomí, s naštíplou lícní kostí.

Kvítky Lakshminy tvorby jsou ovšem konečně hotové, a téměř láskyplně jemně vyfouknou omamnou, uspávající vůni do tváře Konstantinovi. Ten usíná za pochodu... a zřítí se na zem přibližně v tom momentu, kdy dovnitř vchází Erden. Jeho štít se s Félixovým energetickým úderem sice roztříští na kusy, ale Marisol není zasažena.

Yevino léčení zabírá na Aaronův zlomený nos a Nikovu zlomeninu lebky.

Aaron, Lenny, Nikolai, a Agnieszka pořád v ptačí podobě jsou v bezvědomí, Lakshmi ve stavu silné dezorientace.

Do minuty, pro silně omámené dvou, s Konstantinovým spánkem pobláznění feromony přechází.

Všichni jsou nahý Oscare…

Pevnost Holtgast - bazén, 31.řijna

Eddie se mě snaží uklidnit, že sám jsem to lehké neměl, ačkoliv moje minulost byla o dost nudnější, než ta jeho. Pousměji se na něj.
„Bez schopností jsem byl, jelikož jsem o nich nevěděl. Měl jsem je za výplody své fantazie v následku dehydratace..“ odpovím mu, ale nechci se tu litovat, už tak těch dramat bylo dneska až příliš.
„Ale díky. A nemyslím si, že i když zjevně máš úžasné schopnosti, měl si to lehčí. I jejich použití chtělo dost energie.“ dodám a doufám, že není příliš znát obdiv, jakej k němu chovám.

Emil nám říká o nějakém překvapení. Nakloním hlavu a se zdviženým obočím se na něj podívám. Těžko říci, čím by nás mohl ještě překvapit, když jeho tělo jsme si mohli až do posledních detailů už prohlédnout celé. Leda by měl v rukávu ještě nějakou sexuální podobu, čemuž bych se u něj upřímně ani nedivil.

Jak vlastně probíhá sex u nadaných? Pochybuji že tu nikdo pro tento účel už nějakou schopnost nevyužil…
Moje myšlenky opět směřují jiným směrem, než bych chtěl. Ještě že v mé společnosti momentálně nemá nikdo telepatii, teda alespoň se o ní nezmínili. Když se naháči povede dát světla do původního stavu, můžeme vyrazit. Nijak se nebráním opětovnému přichycení tentokrát za boky, myslím, že by to ani nemělo smysl.
Emil má očividně potřebu se malinko předvádět a pro jeho ego je pohlazení, když nás vede jako harém. Nijak mu to nezazlívám, spoustu mužů tohle má, možná proto mě můj vlastní otec nesnášel, jelikož tohle nikdy nebyla má silná vlastnost.

Návrh na saunu Eddie v mžiku odmítá a já v bazénu vidím šanci, nechat si na sobě alespoň trenýrky, takže souhlasím s bazénem.
Jenže moje strategie je rázem zmrvená, když si i modrovlásek sundavá VŠECHNO oblečení. Překvapeně odvrátím pohled, abych mu neokukoval mužství.
Tohle bude chtít toho posledního povoleného panáka.. Otevřu flašku a napiju se. Rudým tvářím nejspíše už nezabráním.

"Jdete?" Ozve se z bazénu.
Zamrazí mě v zádech.
Tak jo, když se svléknu, dám nejspíš průchod dalším událostem… když ne, budu za stydlivého frigidu…
Pohled mi sklouzne na láhev, kterou stále držím v ruce. Je dost pravděpodobné, že když se napiju znovu, už mě tyto události nebudou trápit. Jenže..
Jenže se pak budu chovat nejspíš jako hovado.. Proč jsem si sakra nevzal pivo?

Zhluboka se nadechnu a šoupnu do sebe posledního loka. Najednou se můj pohled na vše kolem změní. V očích mi přeskočí jiskra, ústa se mi rozjedou do širokého úsměvu a stydlivé zarudnutí zmizí.

Oblečení ze sebe stáhnu skoro na jeden zátah a pobaveně mrknu na Emila.
Poté skáču do bazénu šipku. Když se vynořím, pousměji se svůdně na Eddieho, ruce si dám za hlavu a položím se na vodní hladinu na záda. Pohledem přejdu opět na posledního suchozemce
„Už nám tu chybíš jen ty, prdelko.“ prosadím k němu s úšklebkem.

Z ošetřovny kvaltem zpět

Holtgast, ošetřovna - společenka

Je to svoboda? Tak to bývá. Čím víc nitek držíš, tím jsi spoutanější.
"Držení nitek... já o moc nikdy nestál," odpovím klidně, a podržím mu dveře na ošetřovnu. Heather spí, pobledle na lůžku ve svém pokojíku.
Alasther od něj tiše zavírá dveře.

"Společná zábava s ostatními vás neláká?" pousměje se Prastarý klidně směrem k nám.

Myslím, že nás znáš. Já nemůžu vydržet abych s lidmi hrál a nehrál si s nimi… a Erden je mezi dívkami zkrátka příliš populární, ušklíbá se opět Lokim ochucený Lilian, rozverněji, než si za poslední dobu pamatuji.
"Tak tak. Vypustit Liliana v davu znamená koledovat si o problémy, traumata a dramata," suše k tomu dodám já. Neumí to jinak, zdá se.
Měli bychom si to natrénovat. Přístě si budu ve stinném koutě číst a do socializace se budu poustět výhradně po povelu: ‘Liliane trhej!’ ale doufám, že ho nebudeš muset používat.
"Blázníš? Jen dneska bych tě musel poštvat na nováčky i starousedlíky hned několikrát, a to by věru nepůsobilo dobře," rýpnu si nazpět pobaveně.
Vypustil bys mě jednou, exemplárně, pak už by si to nikdo nedovolil, zubatý úsměv. Potřesu nad ním hlavou s téměř nezřetelnou stopou úsměvu na rtech.

Jaká je diagnóza Heather? Lilian je o zlomek rychlejší.
"Momentálně je její stav stabilní. Velká míra stresu a celkové vyčerpání málem vyvolaly předčasný porod, ale zdá se, že je pro teď zažehnáno. Malé by sice patrně přežilo, ale čím déle se může vyvíjet přirozeně, tím lépe pro všechny," odpoví vážně Alasther.
"I když je to občas pro ty s větší zodpovědností obtížné, je nezbytně nutné pečovat i o sebe."

Dobře. Není moudré ohrožovat zdravý vývoj na úkor… téměř ničeho. Heather jistě vezme zavděk odpočinkem… nakonec. Sourozenci to zatím zvládnou.

Vzápětí strnu. Lilian pokládá dotaz, který bych sotva považoval za zdvořilý či uctivý - Možná je na místě se zeptat… s kým vlastně mluvím? Je to Alasther? Thadeus? Thadeus ovlivněný Alastherem? Tento proces posedlosti je fascinující, podobné schopnosti zde má snad jen Kazran.
Alasther však nejeví žádné známky hněvu, když na Liliana zamyšleně pohlédne.
"Nemyslím si, že je to ta samá věc. Kazran osobnost převzatého těla naprosto potlačí. Thadeus je zde se mnou, vnímá stejně jako já, může odpovídat," Prastarý nakloní hlavu.
"Snad se nebude hněvat, když prozradím, že pouze většinou nechává slova i činy na mé úvaze. Snad s výjimkou léčitelských úkonů, tam poskytuji jen to, čím mohu prospět," pousměje se popelovlasý vyrovnaně.

"Jaké to je... sdílet s někým tak... osobní prostor prakticky nepřetržitě?" odvážím se sám k otázce. Jen ta představa je pro mě dost těžko stravitelná, blízkost dalšího se všemi myšlenkami a pocity, kterých se nedá zbavit.

"Komplikované. Ani jeden z nás předtím nepreferoval příliš společnosti. Na druhou stranu si nejsem jistý, co by se stalo, kdybychom nalezli vhodný cíl k přesunu a co je spojeno, bylo opět rozděleno."

Mohu se podívat? natáhne Lilian ruku. Zahryzl do nového zájmu jako buldok, a ačkoliv se tím i já dozvídám věci, které bych považoval za příliš osobní z Prastarého tahat, trochu se obávám.
Je pozdě na něco jako 'Liliane, lehni?' prolétne mi hlavou dost nepatřičně.
"Domnívám se, že by nefiltrovaný náhled do mé mysli nemusel projít bez újmy pro smrtelníky. Ani Thadeus se nesetkal se vším," odmítne však klidně Prastarý.

Lilian se nevzdává, nicméně... "Zdá se mi, že je vaše přítomnost zapotřebí ve společenské místnosti, poměrně urgentně. Erdene, Liliane," kývne Prastarý. Ve stejný moment ke mně dolehne Lařina zpráva.
"Prý se utrhl nějaký Nadaný," prohodím k Lilianovi už na spěšném přesunu ke dveřím. Zatraceně... netuším pořádně, co se děje, a než se tam dostaneme, kdo ví, co se může ještě stát.

A pohled na společenku samotnou je o to horší, vypadá to tam jak po bitvě. Po zemi se válejí ranění/bezvědomí/ožralí, někteří se věší po pravděpodobném pachateli.
"Dost!" vyšlu telepaticky ke všem stále ještě bojujícím, ale razanci to velkou nemá (4+2), a mezi zdivočelou sugescí a feromony se ztrácí.

A když postřehnu, že Félix útočí na Marisol paprskem energie, pokusím se mezi něj a ni vztyčit co nejrychleji štít z ledu (7+3).

Bohovia a démoni

Pevnost Holtgast, Společenka 31. října

"Ser naňho, čuráka." navrhnem okamžite elegantné riešenie problému s pošahaným jelenem, i keď stále vlastne netuším čo presne povedal že ju to tak vytočilo. Čo je škoda, bolo by fajn naučiť sa čo sú v tejto spoločnosti citlivé tématá. Ešte sa pak človek dozvie že je tu víc trigger warning snowflakes než na zjazde antify.
Lucas, počujem ďalšie mne neznáme meno. Starý známy? Niekto významný? Kurva, musím začať dávať pozor. Alebo si robiť poznámky. Kto s kým čo kde a prečo.
"Hele, Félixi-…," začne tá nespútaná bohyňa, než nás ZASE vyruší niečo nové - tentokrát zakrslá vietnamka a ten divnej týpek z Vratislavy.
"Já-…," snaží sa vášnivá dokonalost pokračovať ale dôjdu jej slová.
"Pššt, to je v pohode." nadviažem sebavedomo.
Je jasné, že nevie čo povedať. Tieto veci nikdy nie sú zas tak simple, čo? Predsa len, poznáme sa chvíľu a taktne naznačiť "poď si konečne zapíchat kanče" to není len tak. Hlavne ak sa predsa len vo vnútri tej drsnej, energickej a priamej ulity skrýva jemná dušička ktorá chce byť dobíjaná a dominovaná.
"Myslím, že sme na stejnej vlne kotě. Tak čo keby som ťa vzal ku mne na izbu a zbavil ťa i zbytku súdnost-"

Huh?
Pohľad upieram na tú tupú tvár lacinej děvky. Jak...jak som si mohol myslieť, že je byť len trochu hezká?
Begone, thot!
Odporná hispánka, prejde rok a bude naštvane vrieskať o tacos, s povyslími kozami a príliš veľkým zadkom. Nie je NIČÍM v porovnaní so stelesneným zázrakom na ktorého fascinovane sledujem. Jak som si mohol kedysi myslieť, že obdivovať muža je lame a gay? Jak ma mohlo pomyslenie na cudzí penis znechucovať?
Jak som mohol byť tak hlúpy, tak obmedzený?!

Na sekundu ma prebodnú pochybnosti - celá miestnosť šla apeshit. Všetci sú to moji konkurenti, prekážky ktoré musím prekonať, aby som usadol ako ten jediný, vyvolený po JEHO boku. Ako apoštol budem počúvať každé JEHO slovo, deliť sa s ním o telo a víno...
Ale to by nesmel byť obkolesený nejakou BANDOU LEVNÝCH KURIEV.
Čubky levné! Ale takto neuspejú. ON je dokonalý, vyvolená bytosť, najdokonalejší tvor na tomto svete. Nenechá sa zlákať niečím tak prízemným ako sú děvky. Nie, nie. Musím mu ukázať že som lepší - NAJLEPŠÍ.
Rusáci. Treba zabíjať rusákov. Ale kto je kurva rusák?

Pohľadom sledujem miestnosť, hľadám príležitosť preukázať sa, spraviť niečo čo si všimn-
Lakshmi!
Výkrik tej parodie na krásu upriami moju alkoholom rozbúranú pozornosť na optimálny cieľ. Telom mi prejde zlosť, prudká a spaľujúca - ako sa OPOVAŽUJE zaútočiť?! Ako si dovoľuje svojimi hnusnými kytičkami pošpiniť JEHO krásne, dokonalé telo?!
Samého ma prekvapí, vzhľadom na svoj stav, ako rýchlo k nej pribehnem - adrenalín ale zdá sa aspoň dočasne prehlušil čokoľvek iné. Nie je to osobné, nijak jej nevyčítam tú výhru v turnaji. Nie nie. Mňa poháňa spravodlivá, správna a morálne vznešená túžba rozmrdať jej ksicht na sračky, dupať jej po hlave dokým z toho nebude krvavá kaša.
Za to čo spravila.

Päsť letí priamo na jej obličej - neberiem si servítky, chcem aby šla k zemi, chcem vidieť krv a ideálne i počuť to príjemné křup čo vydá nos keď doňho narazí päsť spravodlivosti (8+2).
FÉLIX VLÁDNE, PYČO! myslím si u toho spokojene keď plný pocitu dobre vykonanej práce otáčam hlavu k objektu mojej nekonečnej túžby.
Len aby sa pôvodný špinavý harém vymenil za zákerného mexického goblina.
"Chcípni, kurví hlavo!" dám prechod pochopiteľnému rozčarovaniu a - v zápale vášne i hnevu - zo seba strhnem svoju veselú košeľu. Ak si tá čúza myslí, že sa mi môže rovnať, tak je na omyle!
(Snad) víťazný nad podlou indkou sa rozhodnem pred finálnym bojom podporiť svoju výhru a ešte ju i nakopnúť, ak teda padla k zemi. Moje vlastné, smrteľné a v porovnaní s NÍM tak nedokonalé (a hodne ožralé) telo ma však zradí - a miesto onoho fantazírovaného dupania na ksicht zakopnem o vlastnú nohu a zvalím sa k zemi (1).

NO NO NO.
Nesmiem padnúť! Nesmiem podľahnúť!
Oči upieram na tú zákernú mrchu, cítim hnev z toho jak sa určite teší, potmešilo chechtá vo svojom sombreru. Toho bohdá nebude!
Sústredím sa, pozbieram posledné zbytky odhodlania a načerpám energiu z okolia - teda pravdepodobne primárne z Lakshmi, ale i kohokoľvek v okolí.
Úspech! (9)
Zasmejem sa, zrazený k zemi ale nezlomený, nezlomný.
TY ho nedostaneš! je posledná myšlienka než sformujem svetelný projektil z energie a vystrelím ho rovno na Marisol. (8)
A potom...potom môžem konečne dovoliť alkoholu a únave aby ma odniesli na lepšie miesto.