Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
Jediný, na kom záleží Společenská místnost Náhle nejsem příliš schopná se na naše dívčí tlachání soustředit, po očku sleduji vztekajícího se Kosťu a napětí, které mi svírá žaludek nepříjemně sílí společně s intenzitou jeho hlasu, a to i přes ujištění Lei. Jistě, vím to, nemůže, a proč by to vůbec dělal, ale... Z úst se mu začínají řinout nadávky a rozrušený Kosťův hlas se mění v ječivou fistuli. Mimoděk se poškrábu po předloktí, kůže mne svědí, jak bych ji nejraději svlékla a schovala se v kožichu. Poplašeně zatěkám pohledem po ostatních, zda je někdo nachystaný zasáhnout a Hance po- | ||
| |||
 | Okouzlení Pevnost Holtgast 31. řijna – společenská místnost „Očividně ani na velikosti kočky nezáleží.“ Uchechtnu se nad Nikovo narážkou na mojí lví podobu, než odcházím s holkama k baru. Náš alkoholový dýchánek je vyrušen magorem v taktickém oblečení, který vletí do společenky jako namydlený blesk a vrhá se hned po malé Asiatce. Zvednu hlavu, abych si ověřila, zda nepotřebuje dívka pomoci, ale vypadá to spíš, že mají k sobě nějaké osobní pouto, takže to nechávám být. Na řečnění o drogách jsem momentálně moc připitá, takže to ráda přenechám někomu jinému. V tuto chvíli si začínám všímat, že Růna se mezi nás malinko vtiskla, jakoby se dotyčného bála. Otočím se k ní a položím jí ruku na rameno. „Neboj, nemůže ti tu ublížit…“ Dál ale nepokračuji. Cosi je jinak. Můj pohled sjede k nejdokonalejšímu muži na světě. Ach můj bože, je dokonalý! Může někdo být tak sexy?.... Chci ho, ne, já ho potřebuji mít!! Prudce se zvedám a vyrážím jeho směrem. Nohy ale neposlouchají, jak bych chtěla a proto letím k zemi hned po pár krocích a ve snaze se něčeho chytit beru sebou i Růnu. Pokouším se zvednout (10), což se i přes prodloužené končetiny Lary podaří. Co.. co mu to dělá.. ubližuje mu!! „Nech ho být!!“ zakřičím na ní. Musím mu nějak pomoct, nemůže mu ublížit. Pokusím se z ohně vytvořit střelu. (1+2) Ale víc než malej plamínek mi z rukou nevyjde. Asi to bude množstvím alkoholu. Zkusím to ještě jednou (2+2), ale opět neúspěch. Něco ale dělat musím. Proto si nažhavím alespoň ruce a pevně jí chytím za končetinu, která vede až k mému milovanému. (6+2) Je ti teplo děvče?.. | ||
| |||
 | Kick to the curb! Holtgast, společenská místnost
Dívky se mému výběru pití nebrání, což mi dělá velkou radost, už vím, odkud Lea je (a nebyla jsem ve svých odhadech daleko) a že si raději dá whiskey. „Tak příště, ale musíš nám poradit, jaká je dobrá…moc jsem jí v životě nevypila.“ Preferuji čirý alkohol, a whiskey u nás nemá moc kulturu. „Ale až příště, alkohol se nemá míchat.“ Mrknu na ni. Také se mi upřesňuje, odkud je Rúna, z Islandu! „Island! To je úžasné, to je prý nádherné místo…ale výlet jsem si na něj nikdy neudělala…A Reyku jsem měla! Dá se sehnat i u nás…ale za draho.“ Do místnosti vchází muž, který hrozně křičí a vypadá dost…mimo? Uzurpuje si k sobě Hanku, která mu se mu snažila asi pomoci, a tak jsem neměla potřebu nějak více reagovat a už jsem chtěla s děvčaty zabřednout do dalšího rozhovoru a třeba jim dokonce navrhnout konečně ten tanec. Jenže pak se začalo dít najednou nějak moc věcí. Nikolai zastaví muže v pohybu a to asi nebyl nejlepší nápad…jeho řev se rozprostře místností a pak se začnou dít podivné věci… Na chvíli cítím, jak se můj pohled na muže mění, jak mě najednou velmi přitahuje a chci být v jeho přízni, v jeho blízkosti…NE! DOST! Popojdu dva kroky, vyliju na sebe skleničku s vodou, kterou jsem měla nachystanou na zapití vodky a rychle se rozkoukám. Podle toho, co jsem cítila a jak se začnou chovat ostatní je jasné, že jsme v pořádném průseru. „ERDENE! Máme problém ve společence, utrhl se tu ze řetězu nějaký nadaný.“ ]Snažím se v myšlenkách rychle najít Erdena a vyslat k němu zprávu. Potřebujeme velení, hned. Daniel a Aaron se vrhají po Nikolaiovi a blondýnka se v snaží sápat po strůjci těchhle rozepří. A mě nenapadne nic lepšího, než se pokosit omráčit levitujícího muže, protože když ho omráčím, tak bude klid, ne? Když pokusím natáhnout svoji pravačku, nestane se nic (4), proto se o stejnou věc pokusím také s levou rukou (4). Krucinál. Jakou mám ještě končetinu? Nohu! Postavím se proto trochu bokem, pořádně se napřáhnu, prodloužím svoji nohu a konečně se trefím (7). Ještě nevím, jak bude na ženy vedle mě tohle všechno působit, ale má snaha je případně zastavit a zachytit vyjde nadarmo, ruce mě dnes prostě neposlouchají. (2) | ||
| |||
 | Not again Pevnosť Triskelion, Spoločenka, Primárne Konstantín - láska môjho života, všetci ostatní sú len zátišie Jamie, máš na sebe šaty, nemôžeš poučovať o mravoch. Pripomeniem mu jemne, s náznakom úsmevu na perách, bezmyšlienkovite mu prechádzajúc prstami po kolene. S podobným výrazom aj tónom hlasu reagujem aj na Razvana, ktorý mi pripomenie jeho predošlú ponuku. Tie tvoje sú zas tuším plné. Pokúsim sa mu to vrátiť, keď vidím ako sa baví s Michailom pri sebe. Lyla sa medzitým rozhodne odísť a Oren, hoci vyzeral že prijme moju ponuku, odchádza nakoniec tiež. Nemala som mu to za zlé. Išiel preč s Richardom, takže som dokázala ako - tak chápať jeho priority. V polke pohára od Jamesa si uvedomím, že alkohol naberá požadovaný efekt. Tušila som, že bude chvíľa keď to bude ľutovať - keď prídem v noci do prázdnej postele v čímsi chladne pôsobiacej izbe, s vedomím že ráno zbadám ohnivé kučery a opäť budem na malú, rozospatú sekundu zmätená, čo robím na cudzej izbe - no depresantné účinky zmesi šampusu a tvrdého mali ešte čas. Prinajhoršom som vždy mohla ísť do stajní v mačacej podobe. Kone ma upokojovali. Kedysi som si zvykla občas zájsť aj do ciel a rozprávať sa s divokými, s tichou, pevnou oporou počúvajúcou vedľa mňa, no to...to bolo teraz tiež mimo možností. Nie, keď som svojou prítomnosťou spôsobovala tak malým priestorom utŕžené zranenia kvôli zvýšenej agresivite. Usrknem si ďalší glg, viac sa vtlačiac do tepla tela za mnou. Kopu vecí možno nestihnem napraviť predtým ako zomriem. Kopu spomienok, ktoré by som na niektoré osoby mala radšej pred očami ako najčerstvejšie, ako tie posledné, nebudem vedieť spraviť. No iné som mohla. Pre seba, aj pre ostatných. Preto som rada, keď to vyzerá, že sa mi podarilo tváriť tak, ako by som sa mala tváriť. Nikto sa na mňa potom už nedíva zvláštne, či nekomentuje moje ticho. Nikto sa nedíva mojim smerom znepokojene, ako sa mi to občas stávalo posledné týždne. To bolo dobre. Podvihnú sa mi kútiky. Zdalo sa, že ani neprekáža, keď sa jemne poddám oparu, aký na mňa sadá. Kedysi som chcela byť stále v strede pozornosti, chcela som byť aktér, no teraz si užívam role pozorovateľa. Prsty občas behajú po Jamesových nohách, občas po rukách ktoré ma držia. Toto by bola dobrá posledná spomienka s ním. Príjemná. Teplo. Bezpečie. Komfort. Z našej malej bubliny pozorujem dianie navôkol, akosi tlmené aj napriek tomu, koľko zvukov a aktivity všade prebieha. Nové tváre sa zlejú do šmuhy neznámych čŕt, príliš prchavých na to, aby som mala tú niekďajšiu neobytnú potrebu ich spoznávať, zisťovať, nadväzovať putá. Nahý Emil vlastne ani nie je prekvapenie. Hovoriaca mačka kdesi v periférii ma prinúti zo tri krát pomaly zažmurkať a pootočiť hlavu, no už som videla Blaga v jeho premene rozprávať, takže to odhadujem na niekoho, komu je lepšie v novej spoločnosti v premene. Raz s Michailom odchádzajú tiež, robiť asi to čo všetci tak nejak na týchto party skôr či neskôr zvykli, a mňa trochu vráti do prítomnosti váha na brade. Opriem si líce o Jamieho spánok a ticho zahmkám, keď prehovorí. Je zvláštne, že dnes ich prišlo toľko. Ak ale môžem byť úprimná, nechce sa mi o tom premýšľať. Ako hovoríš...stále sa menia. Vydýchnem mu horúci vzduch do vlasov. Radšej sa sústredím na tie, ktoré zostávajú. Hoci sa to nie vždy dalo praktikovať, ako následne zistím. Konstantin, jeden z tých nových, príde ako veľká, a hlučná, voda. Voda, z ktorej sa stáva Tsunami. James môže cítiť, ako mi napne celé telo keď začne Konstantin kričať po Nikovi. Čosi z tej príjemnej hmly sa stratí, vyčistí. Zamračím sa, a pri jeho nadávke na Mongoloidných kokotov mi preskočí sval v sánke a tvár naberie...iný výraz. Podobný, aký mohol vidieť pri poslednom veľkom boji, pri Sankte, keď sme spolu zabili nadaného, čo ohrozoval životy ostatných Triskelionských okolo. Podobný, ako keď som bez váhania navrhovala zavrieť Mikkela do klietky pre psy po tom, čo som sa dozvedela, že ublížil Erdenovi. Keď som sa hladne vtedy pozerala na planúci oheň a chladné, hlboké jazero. A potom....sa to stratí. Telo prejde do iného typu napätia, skoro sa mi až chvejú všetky svaly. Na tvári sa mi zjaví výraz, aký tam nebol už dlho - oči ožijú, čisté, priezračné. Pery sa roztiahnu aby odhalili stowatový úsmev, žiarivý, rozsvietiaci celú tvár. Zjemní mi všetky črty, takmer hreje, keď sa zapriem o Jamesovo stehno, ignorujúc jeho slová. Všetci naokolo sa zmenia na hýbajúce sa šmuhy, prekážky, vidím ostro iba jednu osobu. Tak jasne. Bolo to tak jasné. Je...je dokonalý. Musím ísť za ním. Musím za Konstantinom. Hlesnem mäkkým hlasom, nežne, precítene. Chcela som byť pri ňom, okamžite. Hneď. Vedela som, ako to docieliť. Ako obísť prekážky. V sekunde je to mňa len biela šmuha, trieliaca okolo ľudských nôh. Keď prídem k tej impozantnej postave v čiernom, premením sa pod jeho levitujúcou formou späť do svojej podoby. Snažím sa vytvoriť z energie čosi, čo by ho pritiahlo na zem, ku mne, pri mňa, čo najbližšie, poprípade vytvoriť okolo nás bariéru aby nás tie šmuhy nerušili kým ho dostanem celého ku mne, no nedokážem sa sústrediť na nič iné, iba na neho. (4,3,1) A tak láskyplne objímem toľko z jeho trupu a nôh, koľko dočiahnem, nedbajúc ak sa hmýri či kope, a so zaklonenou hlavou a tým výrazom absolútneho blaha v tvári sa zadívam priamo do modrých očí nado mnou. Vyber si mňa. Miluj mňa, Konstantin. (8+3) Na ničom inom nezáležalo. | ||
| |||
 |
| ||