Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Trenky a nové drama Pevnost Holtgast, společenka, 31. října Můj pohled padl na Leu. Zdálo se, že s Nikem k sobě opět našli cestu. Přála jsem jim to, ale i tak jsem pocítila osten závisti. Sama jsem měla dojem, že jsem tu stále spíš jen na návštěvě. Na druhé straně kruhu se zatím James rozohnil nad řešením jeho sestry s tričkem. Ti dva navázali ve svém vztahu, jako kdyby se nic nezměnilo a oni nebyli z jiných světů. Obdivovala jsem je. Lyla se nakonec rozhodla pro odpočinek. "Dobrou," vyprovodila jsem jí s úsměvem. Ve společence se objevily další nové tváře. Všimla jsem si jich pořádně, až když je Yeva představila. Nečekaná návštěva? Aha, Londýn. Stále jsem zapomínala, že Triskelion měl sankta i jinde. Aspoň v tomto světě. Kratkovlasá zapadla mezi nás a doprovázel ji ještě jiný hlas, ovšem já měla oči jen pro tu vysokou. "Anno?" zašeptala jsem tiše. Zmateně jsem se otočila zpět do kruhu. Střípky různých informací se mě snažily přesvědčit, že Anna žila. Ne, nežila. Měla sestru? Ne, neměla. Opět jsem si promnula spánky. Co je pravda? Nepochybně oboje, ale co patří do tohoto světa. Ze zamyšlení mě vytrhl odchod Kristoffa. I jemu jsem s úsměvem popřála dobrou noc. Lara zatím vytáhla Leu a Rúnu na panáka. A Blagden měl otázky. Trochu jsem si povzdechla: ”Erden by nejspíš uměl, ale znamenalo by to naprosté vymazání vzpomínek na můj svět. A to.. Nechci.” Trochu jsem ve tváři posmutněla. Představa, že bych si nepamatovala nic hezkého, co jsem v mém světě zažila, mě zneklidňovala. Že bych přišla ve vzpomínkách o všechna přátelství, o svou lásku. ”Akorát začíná pro mě být těžší utřídit si, co je mé… A co není,” trochu jsem zaváhala. Naplno jsem s Blagdenem o svých problémech nemluvila, nikdo moc do dneška netušil, co s Leou prožíváme. Vlastně ani my dvě o sobě navzájem jsme to nevěděly. Pak jsem se ale začala znovu usmívat, když mě Blagden popichoval. ”Jsem totiž milá holka, to sis ještě nevšiml?” lehce jsem ho šťouchla loktem a uculila se na něj. Proti Richardově výběru se nedá nic namítnout. Kristoff byl opravdu kus chlapa. Takových tu tolik nebylo. A jako na potvoru si Richard vytočil toho, kdo ho nejspíš nejvíc štval. Jejich polibek byl toho důkazem, ale divila jsem se, že se Richard udržel a Emilovi nenafackoval. Při zadání úkolu jsem tiše vyprskla smíchy. To se mu povedlo. Emil se výzvyzhostil po svém a já se znovu uchechtla Ne, já se nechci koukat…! Samozřejmě jsem se podívala, ale proč zrovna okukovat Emila? Měla bych tu lepší adepty. Lehce mi zčervenaly tváře, když mi zrak letmo padl na mého souseda. Ale to už flaška ukázala na mě. Zakoulela jsem očima, když se ke mně Emil blížil, ale nechala jsem se políbit. Nakonec to byla pěkná pusa. Až by to jeden nečekal. Jeho plavky skončily u mě. Nechytala jsem je, nechala jsem je dopadnout do klína. "Ale né," naoko jsem se zamračila při zaznění úkolu. "To by mi neslušelo," zavrtěla jsem hlavou a zula si jednu z bot, která putovala jako fant na hromádku. Emilovy plavky tam doletěly také. Okrajově jsem během toho zachytila nováčkův výlev na Orena. To je snad zbytečné… Jo, Orenova slova možná nebyla nejlíp zvolená, ale chápu, co tím chtěl říct. A hlavně tenhle nás vůbec nezná… Když totiž navíc nazval Razvana slizákem, stáhla jsem rty do tenké čárky. Razvan je možná… Víc společenský, než bych svedla a chtěla bych, někdy i dost otravný a samolibý, ale nevšimla jsem si, že by někdy někoho do něčeho nutil. Příliš jsem nechápala, co má mladík za lubem, proč akorát přehnaně reaguje. Je to snad tím, jak dlouho byl odloučený od jakékoliv živé duše? Ano, vždy jsem se snažila mít pochopení, ale teď se mi hledalo hůř. Nahlas jsem se ale do toho nepouštěla. Nikolai i Lea se snažili situaci uklidnit, ale… Trhla jsem sebou, když se za mnou ozval křik Marisol. Ta pro něj pochopení nemá… Nemohla jsem se ohnivé krásce divit. I když tohle jí není vlastní. Normálně se o nikoho nestará… Znovu mnou projela ostrá bolest hlavy a před očima se mi odvíjely jiné dojmy. Ne, takhle to není… Emil už byl pryč a mně zpětně došlo, o čem Blagden a Nax mluvili. ”Jestli tam Emil něco provede, tak mu ty jeho plavky narvu někam…,” naoko jsem vyhrožovala. Pravda byla, že jsem k násilí měla daleko a ani sprostě jsem příliš mluvit neuměla. Do toho všeho mluvící kocour. ”Vypila jsem dost, ale tolik snad zas ne,” zavrtěla jsem hlavou, dolila zbytek z lahve a prázdnou jsem ji vrátila za sebe. ”Omlouvám se za zdržování,” přešla jsem konečně s úsměvem k točení flašky a doufala, že mi mezitím nepřelétne přes hlavu Marisol, aby nováčkovi utrhla hlavu. Hrdlo se zastavilo opět na Laimě. ”Máme na sebe štěstí,” usmála jsem se na bledulku a políbila ji tentokrát na čelo. Rychle jsem začala přemýšlet nad úkolem. Vypadá, chudák, zralá na kutě. Navíc se mi doposud zdálo, že se ani příliš nezapojovala. Nechtěla jsem ji uvést do úzkých další nechtěnou interakcí. ”Zazpívej nám něco,” s úsměvem jsem tedy navrhla úkol, který mi připadal naprosto nevinný. Aaron se zatím omlouval, nebo spíš vymlouval? Příliš pozornosti jsem mu ale nevěnovala. Upila jsem vína a čekala jsem, jaká hezká písnička zazní. Snad nedá fant?! Blesklo mi hlavou na poslední chvíli. | ||
| |||
 | Na život! Společenská místnost, flaška -> bar „O Sorjonen jsem jen slyšela, mělo to být podobné…je to škoda, ale takových seriálů a filmů by se našlo, co by stáli za to stihnout vidět. Naštěstí máme aspoň knihy.“ Usměji se na ni. Obě děvčata, ne, ženy (!) s mým návrhem souhlasí, vlastně jsem ani nečekala takovou pozitivní reakci a jsem za ni neskutečně ráda. Ne, že bych měla někdy problém se seznamováním, ale když se někdo zná už hrozně dlouho, někdo je zde chvíli, ale už si s ostatními něco prožil a další přijde jako úplný nováček, tak je seznamování o mnoho obtížnější. Navíc ve chvíli, kdy jsme dorazili, mělo dost lidí něco upito a byly zabraní do vlastních konverzací. A já nemám potřebu kolem všech obíhat a vyžadovat si jejich pozornost. „Tolik, na kolik se cítíte, milé dámy.“ Zasměju se na poznámku od Rúny. Lea nás dokonce chytí v podpaží, a tak míříme k baru jako docela dobrá trojice. Charlieho andílci? Skoro mě i mrzí, že k nim neladím barvou vlasů. Měla bych si je obarvit? Slušena by mi zrzavá? Barev jsem za svůj život vystřídala hodně, ale červená ani zrzavá k nim nepatří. Nejblíž jí byla asi růžová, která se vymývala do takové meruňkové. Myslela jsem si, že přejdeme k baru, u kterého bude větší klid, ale přicházíme do skoro stejně velké společnosti, jaká sedí u flašky. Alkohol, spojuje lidi nebo je naopak rozděluje, rozvazuje jazyky, odstraňuje zábrany a ukazuje různé tváře lidí, které jinak nepoznáte. Já se třeba buď chovám jako kráva, nebo jsem nepřátelštější člověk na světě a chci dělat VŠECHNO a hned, čím víc adrenalinu tím lépe anebo brečím. Svými ostrými lokty nám tedy uzmu místo u baru. Když se k němu dostanu, pokynu hlavou všem okolo a pokračuji v důležitějších věcech...ve výběr alkoholu. „Takže holky, co pijete? Já jsem z Dánska, Rúno…u tebe předpokládám, že jsi někde ze Skandinávie a Lea…,“ zadívám se jí do očí, vím jen, že sem přišla z Londýna, „z Anglie?“ „Tak to vidím, na vodku, síla většiny.“ Pořádně se usměju a počkám, až Marisol bude mít chvilku a mohu ji pořádat o pití, ať jí zase nestrkám ruce za bar. „Můžeme poprosit o tři velké vodky a…vodu, džus na zapití?“ Podívám se po ženách, jestli některá řekne své preference. Až máme v rukou své pití, mohu si s nimi konečně přiťuknout. „Na nás a na...život?!“ | ||
| |||
 | Out of it Pevnost Holtgast ”Teď mě mateš,” přiznám se, ale i když ježdění nechám být, jeho povzbuzovaní Marisol do stejné voloviny, na jejichž křídlech jsem málem s Razvanem odlétl já jen tak bez reakce nenechám. | ||
| |||
 | Little wanderer Snad moje odpověď ohledně dam a dívek uspokojí jí. Ovšem i dále se ukázalo to, že takhle dívka nepřestane mě nejenom udivovat ale stejně tak i překvapovat. Akorát, vzal jsem svou sklenku s úmyslem trochu se napít, její slova začala lehce nevinně, ba i normálně, než postupně přešla do něčeho... poněkud jiného. Rozhodně jsem něco takového nečekal a tak, při polykání mi tak trochu zaskočilo... skoro jsem přitom i lehce nepatrně vína vybryndal... Tahle holka... Rychle setřel jsem svou rukou uniklé kapky vína kolem svým úst a ten zbytek uvnitř polknul. Trvalo mi pár sekund než jsem se tak nějak posbíral. "Ovšem... pokud by se jednalo o nějakou sebeobranu, či na tom nějak závisel můj vlastní život, potom ano, když bych neměl už nikterak nevybranou, bylo by to nutné zlo." řekl jsem tedy, byť zpočátku bylo cítit, že ještě tak trochu vzpamatovávám s šoku, do kterému mne uvedla svými slovy. "O tom dalším.. nemám nikterak větší zkušenosti." dodal jsem ještě k tomu dále. Tyto věci, šli prozatím jaksi mimo mě, protože nějakého většího kontakt s dívkami, nebo lidmi obecně, se mi dostalo až poté co jsem se dověděl o tom, že nejsem zrovna běžným člověkem, jako většina ostatních. I doplnil jsem je o nepatrné pozvednutí pravého koutku. Nicméně můj návrh ohledně toho, že bychom máš rozhovor přesunuli trochu najit, byl přijat. Byť čekal jsem, že možná bude odmítnut, nestalo se tak. Byť bylo to s jistou podmínkou, že vezme si sebou plechovku s pivem, nebylo to nic proti čemu bych měl být. "Jen si posluž." pokynu jí tedy, že mě nikterak její podmínka nevadí. Dříve než stačíme udělat řádný krok, ozve se k nám i jinačí hlas, kterému se musím více pousmát. "Žádné obavy, dám na tohle Ptáčátko pozor, aby neprovedlo něco co nemá." řeknu k Blagdenovi, lehce i položíc svou ruku na Lexino rameno, na znamení toho, že svá slova myslím vážně. Možná i lehce doufajíc, že nedostane se mi za to nějaké facky či tak podobně. Sám ponechal jsem tu svou sklenku s vínem. Poté tedy můžeme se vydat k našemu cíly. Vyrazil jsem tedy první, u dveří ujišťujíc se, že šla skutečně za mnou a poté už jenom zbývalo vyjet jedno patro výše kde pak byly zahrady prakticky hned za dveřmi. "Nejsou dokonalé, ale přesto skýtají své jisté malé kouzlo. A též vedou se zde mnohem lépe konverzace." řeknu s nepatrným úsměvem. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Hřebeček Pevnost Holtgast ”A skromný! Ale jak do toho zapadá jezdectví?” zeptám se ho nechápavě. Poslední síly mé počestnosti se zvedly do protiofenzívy ve snaze zabránit spojení drátků dohromady, aby mi došlo o co vlastně jde. | ||
| |||
 |
Veřejný nepřítel číslo jedna | ||
| |||
 |
Cockblock Pevnost Holtgast, Společenka 31. října "To víš, niekde som sa musel uskromniť, mať všetko veľké tak som až moc dokonalej." reagujem ešte s nasadením toho nejvíc smooth obličeje akého som schopný. A je prečo! Však už je to nejaká doba, čo som mohol vlastne vôbec takhle...flirtovat? Svojím spôsobom je to oslobodzujúce. Jasné, stále mi príde trochu retarded že tady parta ľudí s polobožskými schopnosťami hraje teenage hry a chlastá ako biele čubky na maturáku ale...je to oslobodzujúce. Normálne. Má to ten príjemný pocit že všetko je v pohode. Že existuje šanca a nadeje že to celé nejak dopadne. Že zase bude všetko po starom. Takže som hezkej, je jediné čo si z jej vety beriem. Ten zbytok...radšej nezvažovať až príliš moc. Nikdy som nebol na hlboké premýšľanie. Šachový krúžok mi prišiel ako zábava pre nerdov a pretentious kokotov - bolo ľahšie ich šikanovať než k nim zapadnúť. Ženské beztak vždy leteli na iných, sebavedomých, hezkých, športovných či proste len cool. A na tuhle to zrejme funguje. Gonna clap dem cheeks hard, buddy. "Čo keby sme..." začnem ale - ako už niekoľkokrát tento večer - nedokončím. Tentokrát je dôvodom záplava ľudí ktorá sa z ničoho nič nahrnie k baru. Čo mi aspoň dá znova pocit, že tu nie sme sami - a kým sa im Marisol venuje môžem aspoň lepšie spracovať štekanie ktorým ma zahŕňa ten malej ho či min. Poteší ma, úprimne, že prijme omluvu - a dokonca že prijme i sklenku vody. Nečakám, rovno si s ňou ťuknem - ešte než stihne pohárik vôbec vziať do ruky, to keby náhodou nechcela ťuknutie prijať. "Pár ľuďom jo, rád bych si myslel." pokrčím ramenami. "Asi sa o tom môžeme pobaviť...v iný čas. Ak budeš chcieť." dodám ešte, nepríliš ochotný nechať náladu zájsť týmto smerom. Každej civil si kurva myslí že všetko je to eňo ňúňo a každý rozkaz treba podrobovať hodinovej diskusii o morálnom a spoločenskom dopade. Ale ne tyvole, ak ti serža povie sejmi to decko je to malej zlej ahmed tak ho kurva sejmeš a morálku doprdele rieši strýček sam alebo ktorýkoľvek čurák ťa tam poslal. O niekoho na koho dedečka s babičkou sme dosť možne po tonách sypali napalm ale moc pochopenia nečakám. Je to určo hodná holka a shit, po tom čo by niekto skúsil zabiť mňa asi bych s ním taky nechcel len tak chlastať vodku žejo. "Tak na zdravie." prejdem automaticky k onomu chlastaniu vodky. "Som asi už totálne na káry ale prisahal bych, že som práve počul ako prehovorila kočka. Nodopíči." zamrmlem si už tak nejak viac než seba. Kde som to vlastne bol? Oh, jasné, Marisol ktorá potrebuje vyklepať lepšie než nemecký řízek. Tak jdem na to kámo. Kým ešte dokážem formulovať myšlienky. Kým ešte mám pocit, že trafím do správnej izby. A správnej- Ses posral, ne? Si kurva robíš prdel ne? TEN SPÍČENÝ JELEN. AŤ MU PÉRO UHNIJE KOKOTOVI. Netuším čo ten kretén spravil. Nepočul som nič - vlastne ledva vnímam, že okrem bambusu a božskej Marisol je okolo nás ešte niekto iný. Ale i tak ma serie, pretože niečo zjavne spravil a to niečo ma zas cockblockuje, pretože inak doteraz docela chill barmanka má v očiach plameň a vypadá že by najradšej ubližovala. Čo, nebudu lhat, ma kinda berie. Ale taky je to trochu debilná situácia pretože netuším čo robiť - nie som tak moc na káry aby som sa postavil a šiel mu rozbiť držku, hlavne keď Marisol pôsobí ako ten typ čo upe nepotrebuje aby za ňu riešili hovná iní. "Hej - dobrý? " vybafnem preto na ňu. Nechuť miešať sa do toho ale pretrváva, nie bez dostatočných informácií. Stačila by ale dobrá zámienka a...niekomu do držky bych dal s radosťou. | ||
