| |||
|
| |||
|
| |||
|
| |||
|
| |||
Jedeme bomby Pevnost Holtgast, Společenka 31. října Ďalší panák. No kurva, to bude ráno. Musím si vytvoriť mentálnu poznámku, ať sa v prípade nutnosti vybleju radšej niekde na chodbe. Tým pádom to bude uklízet ten divnej ukrajinec alebo pošahaný ind. Beztak je malá šanca, že by som na izbu trafil sám, už teraz som zabudol kde to vlastne bývam. S mojím šťastím možno bude fajn ak neskončím zase v cele. Opilá nestřílím Shit, je to eufemizmus? Alebo len joke? Hodí sa nejaká cheezy hláška o tom, jak by som ju chcel vidieť narábať s mojím kvérom? A hláška o vyrezávaní mozku?! Félixi, vole, nezavŕtal si sa do niečoho moc...spešl? "Notyvole. To znie ako drsnejšia hra na doktorov, to jako jo. Ale tak ľahko ma neodradíš, zrovna môj mozek by bol malá obeta." rozhodnem sa nakoniec to uhrať týmto smerom, než si priťuknem a rovno to do seba kopnem. Pričom samozrejme ľutujem, že som predtým začal whiskou a moc toho nezožral. "No teda." otočím sa a pohľadom vyhľadám Valeriu keď je o nej reč. "Fešák to je." ubezpečím ju okamžite s hlasom z ktorého je jasná serióznosť. "velkej a statnej, nič pre neskušené ruky." "Ale to by som bol monštrum, rušiť tak krásny sňatok. Takže ju skúsim uplatiť, nech sa sem tam podelí." oplatím jej spiklenecký úsmev. Ač teda, v kútiku duše sa vzhľadom na súčasný stav trošku obávam či by som vôbec bol schopný podporiť husté reči činmi. Ale to je problém budúceho Félixa. "Chill bro." reagujem vzápätí defenzívne na Blagdena. Hlavne preto, že má tak trochu pravdu a to ma samozrejme serie páč pak vypadám ako kokot ja. "Chápu." ubezpečím jeho i Marisol ktorá taky poskytla vysvetlenie. "To len že...hej, ja fakt nebudem nijak omlouvat Bratrstvo ale teďkom, keď je všetko tak v píči jak je..." premýšľam ako sformulovať slová, pričom si nie som istý či bráško ešte počúva alebo sa už odišiel muckať do kruhu "...totiž, ich náborová kampaň není že "hej sme parta čurákov, poďte random ubližovať lidem a byť mrdky" ale zdanie kontroly, nejakej formy...poriadku." pokúsim sa predsa len vysvetliť dôvody ktoré mňa - a dosť možne i iných - presvedčili naverbovať sa k nim. Bolo to lepšie než anarchia. Všetko je lepšie než čistá anarchia. "Keď nás poslali do Vratislavy nešiel som tam s tým že idem tyvole vraždiť pre prdel, ale s tým že rozkazy sa plnia a vo výsledku by mali viesť k obnov normálu. Bola to píčovina a sú to kreténi - teraz to už vidím. A chápem že prežiť je to hlavné a podstatné. Pak bude ďalší deň a ten ďalší...a tak." cítim ako alkohol mení inak celkom dobre sformulované myšlienky v spíše náhodnú zmäť sračiek, ale...niečo z toho si snáď poberú. A jasné, nie je to úplne pravda - už spočiatku bolo jasné, že nebojujeme za zrovna dobrú vec plnú ideálov. Deepak to chápal ako prvý, možno preto sa vyšvihol tak vysoko. Čo mi pripomína... "Hani", že? otočím sa na vietnamku po tom čo mi Marisol prezradí jej meno. "Sorry." začnem skôr než má stihne utiecť spať. Podobná stratégia ako u Rúny? "Sorry i ak tu nechceš byť. Jako tu na baru, kvôli mne." spresním to ešte, aby bolo jasne. "Raz ti to skúsim vynahradiť. Len neviem jak. Blbá situace, blbé rozkazy. Ale hej, nebudem to zvaľovať na to, eventr...eventuálne som na vine len ja." |
| |||
|
| |||
Přátelé a rodina Společenská místnost, flaška "Vaše přání mi je rozkazem, mé milované." Jedna vodka s džusem a speciální drink pro Naxi - což bude taky vodka s džusem, no co, stává se, originalitu po mě nechtějte. Vždyť je to fakt dobrý. Mari mě sice vyhání, abych se jí nepletl za barem, ale přeci jí nenechám pracovat! Holky mé dary přijmou s mnohem větším díkem než Lyla, která si mou košili dá samozřejmě hned kolem pasu! Co to...ta potvora jedna! "Ty vyčůraná mrcho!" Zatřesu hlavou nevěřícně. Tohle jsem měl čekat, dělá přesně to, co bych dělal já, být na jejím místě! Ale furt je tady jediná v podprsence, to teda ne! "Dámy, nechcete se k ní přidat, ať aspoň není jediná?" Otočím se na slečny v mé blízkosti se smíchem. Odpoveď mi je hnedka jasná, ani nemusí promluvit, ale vidíte, snažím se! "Díky, je to fakt skvělý." Převezmu si od Naxi cupcake, než mi s ním vytře tvář. "Ale važně, nechcete mé drahé sestřičce vysvětlit, co je to ctnost a že by měla udržovat nějaké mravy?" Ehm, zrovna v téhle společnosti? Ale tak, jsem velký brácha! To je ale asi vůbec nezajímá, protože řeší, kdo s kým a proč. Jo, jako nikdo oficiální tu vlastně není a ....a zbytek je věc každého osobní. Zas ale nějaký drby by se hodily. "Třeba se to změní příchodem nováčků. Však jich je taková spousta!" Teď mávnu na modrovlásku, zrzku, blondýnku...na všechny, které vlastně ještě pořádně neznám. "Skvělý, že hrajete. A nebojte se, normálně nejsem všichni tak...divní." Zvolám nahlas, pak se ale zaposlouchám do úkolu, který dává Richard Emilovi. "To jen někteří se jen furt tváří mrzutě." Bude Emil pokračovat? Ale jak? No, dokud to není na mě, věnuji se svému okolí a hlavně tedy Lyle. "Najdu nějaký pytel a přehodím ho přes tebe!" |
| |||
Nováčci Kruh hrajících - společenská místnost Místo mi je uvolněno, zasedám tedy hned vedle Nika a rusovlasé dívčiny, jejíž jméno musím trochu lovit v paměti. Většinou se snažím zapamatovat si všechny, je to užitečné pro akce i tréninky a především vedení, nemůže-li Erden, ale - ale s přílivem nových tváří je to obtížné. Několik mých prvních momentů zde mi slouží k rozkoukání se. Nikolai se hned objímá s Leou, za což jsem rád, ti dva bývali přátele a Nikolai potřebuje každého kdo jej dokáže vnímat. Nik přátelé má... A já? Potřebuji je vůbec? Většinou si říkám, že nikoliv, že současný stav světa není stavěný na udržování osobních vztahů, když se ale tak rozhlížím kolem, vidím jen hromadu mladých lidí, co se snaží. Snaží se se seznámit, komunikovat, sblížit se. Některým to jde lépe, jiným hůře, každý ale potřebuje vědět, že v tomhle všem není až tak úplně sám. Asi bych se měl také snažit. Jen to umět. Ale dobrá, pro dnešek bych mohl dělat více než jen v tichosti sedět a vymýšlet nejlepší strategie. Začněme popořadě. Marisol mě zdravila hned u baru, Marisol se vždy snaží mi zlepšit náladu a celkově se starat. Předtím jsem jí nestihl pořádně poděkovat, tak tedy alespoň takto: "Díky, Marisol. A přeji hezký večer." Více jí vyrušovat nechci, nerad bych jí kazil její snahu o navazování přátelství. Kdo je další? Michail nás vítal úsměvem, něco podobného úsměvu se mu tedy snažím opětovat, to stejné s Leou, s Val, prostě se všemi, kteří nás přivítali ve svém kruhu. Uh, náročné. Nikolai nás představí, za což jsem rád, následně své jméno sdělí i modrovláska, která mi je trochu povědomí. Jiné sanktum, samozřejmě. "To je dobře, že jste zde a že...jste se mohli přidat k nám." Zase práce... Dobrá, koho tu máme dále? "Vítej mezi námi, Rúno. A i vy ostatní, Laima, nepletu se?" Jedna rusovlasá, druhá blondýna, obě velmi schopné, mohu-li tak soudit z dění v aréně. "To je pochopitelné. V boji je vše dosti obtížné." Ano. Výborně. A jak se vede normální konverzace, která neobsahuje témata jako boj, trénink a schopnosti? Leo, Niku, pomoc. Snažím se, skutečně se snažím něco vymyslet, dokonce i cítím, jak mi do tváře stoupá horkost. Nakonec ale zvolím metodu úniku a radši se zhluboka nadechnu své vody. Třeba vymyslí něco oni! Něco...normálního. |
| |||
Ničeho nelituju Pevnost Holtgast Upřímně? Jsem spokojen. |
| |||
Hodně, hodně... Moc Společenská místnost, v kroužku "... zábavu si můžeme užít i tak.“ S tím celkem souhlasím, jsem vlastně ráda, že to Lara nijak více nerozpitvává a bere to takhle s nadhledem, když tak pozvedne láhev piva k ťuknutí si, tak se tentokrát opatrně k ní natáhnu se sklenkou, hlavně abych nikoho nepolila. Třeba tedy hlavně Leu. |
doba vygenerování stránky: 0.40082001686096 sekund