Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Triskelion

Příspěvků: 2544
Hraje se Denně  Vypravěč Naervon je offlineNaervon
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Razvan Anhelescu - 08. října 2021 01:42
tumblr_p4y8g46bht1sah5a9o7_6402799.jpg

Netopýrek

Holtgast, společenská místnost


"Jen pro sebe? Zatím ji chuchnil soukromě leda Jim," zakyselím se na Nax. "Nebylo z hřadu vzadu dobře vidět, co?"

Samozrejme, keď som ich piekla ja.
"Máš zlaté, sladké ručky. Nicméně... pořád... tak trochu chlupaté," rýpnu si maloučko do Val.

Nad patnáct a skill. Předpokládám, že máš obojí.
"Naprosto správně! A jsem docela štědrý, co se prohlídek či zkušebních jízd týče," mrknu na Michaila pobaveně, provokovat jeho nevinné, sucharské já se ukazuje tím nejzajímavějším bodem dnešního večera, a nepochybně by to bylo naprosto smutné, nebýt to taková zábava.

Nějaké kydy o pedofilii totálně ignoruju, tohle pískle patnáct určitě má... a kecy vola, o kterého by si někdo ani neopřel kolo, jsou mi těžce u prdele.
"Oi! Nežaluj! Snitches get stitches," přitáhnu si Míšana, který zlikvidoval zbytek mojí sklenky a fňuká na faulování flašky, blíž, a potrestám ho lehkým skousnutím ušního lalůčku.
"Hmmmmm..." zavrním tiše, "dobře voníš... někde pod tou děsnou kolínskou. Najdu ti ve skladech něco lepšího."

Mezitím hra konečně pokročí, Ríšan se probudil, točí Emila... ups, a malej Emil je na světě, hrdě vystavený v houštině chlupů, na které je Emil tolik pyšný. Naháč a dva zajíčci odcházejí do zahrad... "Tak, vážení, všichni víme, kam do rána NECHODIT."

Někdo odchází, někdo přichází. "Čau," kývnu na návštěvu a zmrtvýchvstalou Yevu.
 
Lyla Huntington - 08. října 2021 01:12
449b8f65534623dca472cb2418cd2bfb4240.jpg

Strategický ústup

Holtgast, společenská místnost - pokoj


"Jo, ale já jsem zdědila ty hezčí i ty chytřejší geny," zeširoka se uculím na Nax, které neunikne, kterak jsem naložila s košilí. Koneckonců bratříček je z toho taky celý paf, akorát trochu jinak. Hlasitě, hraně se dramaticky nadechnu, když mě tituluje jak mě tituluje - "Bacha, ať ti tím rozčilením neulítnou buny! Nebo vycpávky v podprdě!" udělám na něj leda túdle. Sám tu pašuje obklopený harémem v šatech a bude kázat o mravech, lol, nope.

"Aha," nevzmůžu se na víc, k Valině slovům. Takže vážný vztah tady pořádně není, takže každý leze po každém? Ok! Já nejsem proti. Možná.

Standardní frapp udělám se zavřenejma očima
"Fakt? Učej to ve stejný škole jako stahovat tuleně?" rýpnu si do něj pobaveně, i když teda výzva k puse mi malinko úsměv setře. Ale ani za boha bych přes sebe tu košili nepřehodila, i kdyby měl James stokrát pravdu a moje podprda probouzela podobné nabídky. Koneckonců... brzo se najde šampión, co mě trumfne - Emil shazuje úplně všecko.
Najdu nějaký pytel a přehodím ho přes tebe!
"Nebudeš muset! Myslím, že už jsem viděla vše a půjdu radši spát. Dobrou," mlasknu bráchovi pusu na tvář, než mu na hlavu hodím zmuchlanou košili a z hromádky fantů vytáhnu vlastní blůzku.

Ve dveřích se protáhnu kolem Yevy, Agnieszky a Lenny, kterým věnuji překvapený pohled, nezastavuju se ale k otázkám. Pokoj čeká! Postel čeká! A zítra další krásný den, ve kterém nebudu úplným sirotkem.
 
Vypravěč - 08. října 2021 00:56
4e2fbcd0afc064ed0575180c51a182bb1794.jpg

Úvod

Lenny


Zvláštní schopnosti... znělo to jako pohádka. Ale už několik let jsi dokázala dotekem zmírnit bolest, či dokonce uspat ty, kterých ses dotkla - což ti občas přišlo vhod při tvém zaměstnání, ačkoliv ses sotva mohla zmínit ostatním. A když se k tomu přidala proměna? Uvykání bylo třeba dvojnásob. A opatrnosti se neprozradit ještě jednou tolik.

Pouze pár týdnů, než přišel osudný výboj, ses seznámila s mužem, který tě nakonec přivedl do naprosto jiného světa - skrytého před obyčejnými lidmi, plného tajných útočišť, kuriózních nadání a nesčetných organizací, které Nadaným pomáhaly přežít a žít v blízkosti ostatních Nadaných. Organizací, jako je Triskelion, ke které patřil i muž jménem Dragostan. A brzy i ty. Pomohli ti rozvíjet svá nadání, trénovat tě v různých dovednostech, sanktum v Budapešti bylo tvou rodinou. Přišel Výboj, a situace zvážněla. Netrpěla jsi sice hladem, nemocemi či nedostatkem hygieny, ale... v malém sanktu s hrstkou dalších, minimem soukromí a podivným pocitem oprátky stahující se kolem krku Triskelionu to také nebylo nejlepší.

A před pár dny ten pomyslný Damoklův meč dopadl. Sanktum v Budapešti bylo, stejně jako mnohá jiná v Evropě, zničeno Bratrstvem. Nebýt sovích křídel, patrně bys neutekla...
Tvým novým domovem se na posledních pár dní stalo sanktum v Londýně. Ne však na dlouho. Heather nepříliš dobře snášela Richardovy výstřelky, často obsahující oživlé zdechliny, kterými ho bavilo trápit Mikkela, a po vyhrocené diskuzi dnešního odpoledne se Richard, Mikkel i Lyla přesunuli do hlavního štábu Triskelionu.

Nicméně ta událost měla ještě dohru - Heather, očividně vším rozrušená, o pár hodin později zkolabovala. Agnieszka prohlásila, že obává komplikací, a přesun do hlavního štábu se tak zdál potřebným - lepší vybavení a větší počet zkušených léčitelů po ruce mohlo jen prospět. A vzhledem k tvé tišící schopnosti si na krátký pobyt v hlavní základně Agnieszka vyžádala i tebe.
Přesun krystalem byl rychlý - a popelovlásek s rozespalou černovláskou po boku vám vyšli přímo vstříc.

Zatímco Heather zůstala na ošetřovně v jeho péči, vám dvěma pomohla Yeva se ubytovat, než vás zavedla do společenské místnosti.
"Marisol, prosím..." černovláska na moment vypadá, jako by ocenila něco ostřejšího, "džus. A to, co si řeknou naši hosté."
S tím se rozhlédne po lidech, kteří zbyli ve společence.
"Dorazila k nám návštěva z Londýnského sankta. Agnieszka, Lenny, na ošetřovně je Heather."

//Znáš se od pohledu a jména s vůdcem Triskelionu Erdenem, letmo také s týmem který pomáhal přebudovat před časem sankta - Callumem, Blagdenem, Lokim, Orenem. I s velitelkou Londýnského sankta Heather, léčitelkou Agnieszkou, nově nalezenými dívkami Lylou a Leou, ranařem Richardem a vězněm Mikkelem.
O něco lépe se znáš s původním Dragostanem a také s Lilianem, který nějaký čas v Budapešťském sanktu strávil.
 
Hanka Phan - 07. října 2021 23:18
hanka36680.jpg

Záplava informací

Společenská místnost, u baru, primárně Blagden,Félix a Mari



Těch pár zdánlivě obyčejných otázek vyvolá doslova bouři a ta záplava slov mi jako temné podmořské proudy sebere dech, jak mi jejich tíha tlačí na hruď. Bodají a pálí. Nakonec nejen pro mě byla spousta z těch hrozných událostí ještě příliš čerstvá, nejspíš ode mne ani nebylo zrovna fér oživovat je i v něm.
"Ah," hlesnu a v ruce žmoulám dopitou sklenku, "myslela jsem, že je vás mnohem víc." Hovořím potichu, většinu času stejně spíš přikyvuji a naslouchám, snažíc se udělat si v hlavě ucelenější obrázek a postupně se snažit srovnat s tím, jak vážná je situace. Vlastně už se ani nedivím, že se většina snaží hodit to celé za hlavu a pokoušejí se v tom všem ještě najít sílu tvářit se, že jsou v pohodě. Zvládnu to někdy taky? Jak dlouho bude trvat, než mě to vše kolem dostatečně otupí a přestanu myšlenkama neustále sbíhat na scestí?

"Já fakt nechci..." nakrčím čelo a zdvihnu před sebe otevřenou dlaň, abych se bránila...ne, abych se pokusila zastavit to, co má nevyhnutelně přijít. Ale Blagden hovoří dál, o minulosti, o tom, jaké to bylo žít v Triskelionu před tou katastrofou.
"Staletý spor?" obočí mi překvapeně vyskočí nahoru. Nikdy bych si nemyslela, že se tohle celé odehrávalo kdesi na pozadí našich obyčejných životů. Jak zápletka z World of Darkness, kolikrát jsme si, my naivní děcka, přáli, aby to mohlo být skutečný. Taky pohledem střelím po Félixovi, a to ještě zdaleka nevím vše.
Barva mi okamžitě zmizí z obličeje, nedokážu se od postavy rozvalující se na baru odvrátit, zatímco poslouchám výčet jejich krutostí. Padne i několik neznámých jmen, ale stěží mi utkví v paměti. To, co mi tu říkal, bylo prostě strašné, naprosto nesrovnatelné....s čímkoliv. Jo, mezi našinci se hovořilo o menších "mafiánských" spolcích, co měli pod palcem tržnici, nějaké ty varny a občas prý někdo zmizel nebo dostal nakládačku, ale tohle...
Vyschne mi v krku. Mám chuť natáhnout k němu ruku, položit dlaň na jeho, ale nakonec myšlenku zamítnu. Ač mohla nastalá situace smazat kdejaké hranice, nebyli jsme si až tak blízcí. A vlastně ani nevypadal, že by něco takového potřeboval.
"O tomhle místě nevědí, že ne?" slova se mi zadrhávají v puse a nějak stále nedokážu odlepit oči od Félixe. Bratrstvo mělo na svědomí životy tolika lidí, téměř zdecimovalo celý Triskelion a přesto si jich několik vpustí mezi sebe? Co když ten útok přijde zase? Nerada bych si zopakovala to, co se stalo v Polsku.

A po tom všem se ten idiot ještě odváží ozvat.
"Od tebe to tak sedí, komu si kdy pomohl ty, co?" prsknu na něj ostře, až mě to samotnou překvapí. Nejraději bych ho vzala tou lahví rovnou po hlavě, nebo alespoň vydrápala oči, jen abych se nemusela dívat na ten jeho přiožralej ksicht.
Blag převede mé násilnické a zbrklé myšlenky do mnohem diplomatičtějších, ale o to účinnějších slov. Všimla jsem si, že jsem se přes něj už skoro naklonila, jako bych se snad na Félixe skutečně chystala vrhnout. Trochu poplašeně se stáhnu a zase se usadím zpět, ale musím několikrát pořádně vydechnout, aby se mi tep vrátil do normálu.
Vytáčí mě, to jak se opovažuje nám skákat do řeči, i jak si bezstarostně flirtí s barmankou.

"Moje rodina je jenom tady." Je další věta, ze které mě zamrazí. Jistě, všichni tady nejspíš přišli o všechny, všechny svazky zpřetrhány. Budu to tak také někdy cítit, zvládnu si tu vytvořit tak silná pouta, abych je mohla brát skutečně jako svou rodinu? A je to vlastně žádoucí?
"Možná za chvíli," pokusím se znovu o úsměv. Představa tichého, temného pokoje vlastně nakonec není až tak lákavá, nemusím se zašívat jen u baru, na gauči se uvolnilo spoustu místa...
Vyprovodím Blaga lehce zamyšleným pohledem. I Mari mě od zbabělého útěku odrazuje. Semknu rty.
"Tak jestli zvládneš ten gin tonic," opáčím. Má pravdu, do společenky stále proudí noví lidé. U baru se nachomýtnou sice jen na chvilku, ale aspoň jim mávnu na pozdrav, než se vměstnají do kroužku hrajícího flašku.
Než mi drink přistane v ruce, rozhovoří se Félix a snaží se ospravedlnit, co pod vlajkou Bratrstva prováděl.
"Jo a nejlepší způsob, jak zavést pořádek, je slepě poslouchat nesmyslný rozkazy a ničit i ty poslední zbytky civilizace, co po Výboji zbyly, žejo. Tyhle sračky snad nemůžeš myslet vážně." Ani alkohol to neomlouvá, spíš naopak. Leckdy z lidí vytáhne, co jsou skutečně zač. Protože poslouchat a nechat se řídit je o dost jednodušší.

Slyšet pak od něj svý jméno mě zrovna dvakrát nepotěší.
"Co?" obořím se na něj.
"Ne, chci, abys tu nebyl ty a ti další!" Bývala bych to řekla nahlas, ale...něco v těch jeho slovech znělo upřímně. Rty se mi lehce zachvějí, než je stáhnu do úzké, pevné linky.
"Zase ty rozkazy..."
"Dobře," hlesnu, protože popravdě, zaskočil mě s tou omluvou zcela nepřipravenou. "Přijímám," řeknu nakonec, ale ruku mu na důkaz smíru zatím nepodám. To až to zkusí nějak vynahradit.
"Vlastně budu asi potřebovat něco silnějšího," brouknu omluvně k Marisol. Možná mi to pak aspoň dodá odvahu odlepit se od baru a ti dva budou mít klid.
 
Félix Rupert - 07. října 2021 21:22
ikoo31775.jpg

Obrázek


Jedeme bomby


Pevnost Holtgast, Společenka 31. října
primárne Marisol
sekundárne Blagden a Hanka



Ďalší panák.
No kurva, to bude ráno. Musím si vytvoriť mentálnu poznámku, ať sa v prípade nutnosti vybleju radšej niekde na chodbe. Tým pádom to bude uklízet ten divnej ukrajinec alebo pošahaný ind. Beztak je malá šanca, že by som na izbu trafil sám, už teraz som zabudol kde to vlastne bývam. S mojím šťastím možno bude fajn ak neskončím zase v cele.
Opilá nestřílím
Shit, je to eufemizmus? Alebo len joke? Hodí sa nejaká cheezy hláška o tom, jak by som ju chcel vidieť narábať s mojím kvérom?
A hláška o vyrezávaní mozku?! Félixi, vole, nezavŕtal si sa do niečoho moc...spešl?
"Notyvole. To znie ako drsnejšia hra na doktorov, to jako jo. Ale tak ľahko ma neodradíš, zrovna môj mozek by bol malá obeta." rozhodnem sa nakoniec to uhrať týmto smerom, než si priťuknem a rovno to do seba kopnem.
Pričom samozrejme ľutujem, že som predtým začal whiskou a moc toho nezožral.

"No teda." otočím sa a pohľadom vyhľadám Valeriu keď je o nej reč.
"Fešák to je." ubezpečím ju okamžite s hlasom z ktorého je jasná serióznosť. "velkej a statnej, nič pre neskušené ruky."
"Ale to by som bol monštrum, rušiť tak krásny sňatok. Takže ju skúsim uplatiť, nech sa sem tam podelí." oplatím jej spiklenecký úsmev.
Ač teda, v kútiku duše sa vzhľadom na súčasný stav trošku obávam či by som vôbec bol schopný podporiť husté reči činmi. Ale to je problém budúceho Félixa.

"Chill bro." reagujem vzápätí defenzívne na Blagdena. Hlavne preto, že má tak trochu pravdu a to ma samozrejme serie páč pak vypadám ako kokot ja.
"Chápu." ubezpečím jeho i Marisol ktorá taky poskytla vysvetlenie.
"To len že...hej, ja fakt nebudem nijak omlouvat Bratrstvo ale teďkom, keď je všetko tak v píči jak je..." premýšľam ako sformulovať slová, pričom si nie som istý či bráško ešte počúva alebo sa už odišiel muckať do kruhu "...totiž, ich náborová kampaň není že "hej sme parta čurákov, poďte random ubližovať lidem a byť mrdky" ale zdanie kontroly, nejakej formy...poriadku." pokúsim sa predsa len vysvetliť dôvody ktoré mňa - a dosť možne i iných - presvedčili naverbovať sa k nim.
Bolo to lepšie než anarchia. Všetko je lepšie než čistá anarchia.
"Keď nás poslali do Vratislavy nešiel som tam s tým že idem tyvole vraždiť pre prdel, ale s tým že rozkazy sa plnia a vo výsledku by mali viesť k obnov normálu. Bola to píčovina a sú to kreténi - teraz to už vidím. A chápem že prežiť je to hlavné a podstatné. Pak bude ďalší deň a ten ďalší...a tak." cítim ako alkohol mení inak celkom dobre sformulované myšlienky v spíše náhodnú zmäť sračiek, ale...niečo z toho si snáď poberú.
A jasné, nie je to úplne pravda - už spočiatku bolo jasné, že nebojujeme za zrovna dobrú vec plnú ideálov. Deepak to chápal ako prvý, možno preto sa vyšvihol tak vysoko.
Čo mi pripomína...

"Hani", že? otočím sa na vietnamku po tom čo mi Marisol prezradí jej meno.
"Sorry." začnem skôr než má stihne utiecť spať.
Podobná stratégia ako u Rúny?
"Sorry i ak tu nechceš byť. Jako tu na baru, kvôli mne." spresním to ešte, aby bolo jasne.
"Raz ti to skúsim vynahradiť. Len neviem jak. Blbá situace, blbé rozkazy. Ale hej, nebudem to zvaľovať na to, eventr...eventuálne som na vine len ja."
 
Emil Ivanov - 07. října 2021 20:56
fotka4057.jpg

Příjemné překvapení

Slolečenská místnost



No nevím jestli úplně čehokoliv, ale tady v Triskelionu je hodně zajímavých proměn. Některé jsou obyčejné a jiné naopak podivné.
"Tvoje podoba je přeci také něco." Podotknu, když Oren vyzdvihne mojí proměnu.
Stále pamatuji na ohnivého démona, který byl tak žhavý, že kolem sebe nejen uváděl vodu do varu, ale taky dost rozpálil mě s Razvanem.

"Občas, když jsem byl po flámu a měl jít pak ráno do práce, tak jsem chodil rovnou spát tam. Bylo to hned o blok vedle od baru, kde jsem rád pil. Lepší než domů a pak brzo ráno hned zas vstávat."
Co se týče toho incidentu, tak už si to tolik nepamatuji. Přeci jen už je to nějaká doba a navíc jsem byl tehdy pod vlivem.
S jedním z nich jsem se nakonec porval a zavřel jej následně v jedné z rakví. Ostatní dva myslím utekli pryč.

"Eddie má pravdu. Jistě to bude k užitku. Umění bude vždy potřeba Oscare."
Sám jsem také umělec, takže tohle myslím mohu říci.

"Dobře, tak tedy půj.."
Hrdlo flašky se zastaví u mě. Už ani nevím, kdo vlastně točil, takže se rozhlédnu po přítomných a čekám kdo se ke mě vydá.
Vstal Richard? Ten jistě ještě bude naštvaný za to předtím. Co si pro mě, asi chystá?

No nejdříve mě překvapí jeho polibek, který je jasné plný vzteku a zároveň jisté rajcovní dravosti.
Když on mě chytne pod krkem, tak já zas jeho chytnu rukou kolem pasu za zadek a přitáhnu si jej k sobě.
Tohle bych do něj vůbec neřekl. Líbí se mi jak nebere ohledy a naopak ani nechce, aby to bylo nějak extra příjemné.

Po konci polibku si olízu horní ret, který lehce krvácí.
"To jsi mohl říci rovnou, že mě chceš vidět náhého."
Povím pobaveně a bez jakéhokoliv zaváhání si stáhnu plavky dolů ke kotníkům. Pouze si tedy vyndám kartu z kapsy.

Svou nahotu nijak neskrývám a místo toho hned roztočím flašku.
Ta se zastaví na Lakshmi.
Zcela v klidu k ní dojdu? lehce se sehnu a polibím jí.
Snad jí má nahota nepohoršuje.

Polibek je krátký, ale dávám si záležet, aby přesto každá ta chvilka stála za to.
Pomalu se odtáhnu a hodím po Lakshmi moje plavky.
"Myslím, že ti po zbytek dnešního večera budou slušet."
Mrknu na ni.
Otočím se na patě a vyrazím k dvojici, která na mě čeká.

"Tak vyrážíme tedy."
Povím energicky a s lehkým pobavením z mé nahoty.
Kdyby se někdo zeptal, tak musím přiznat, že to byl záměr pro dnešní večer, ale ďáblužel tu už není oslavenec.

Pokud se kluci nechají, tak je oba na chodbě chytnu kolem ramen a vedu je vstříc zahradám.
 
James Huntington - 07. října 2021 16:40
jamie1306.jpg

Přátelé a rodina

Společenská místnost, flaška



"Vaše přání mi je rozkazem, mé milované." Jedna vodka s džusem a speciální drink pro Naxi - což bude taky vodka s džusem, no co, stává se, originalitu po mě nechtějte. Vždyť je to fakt dobrý. Mari mě sice vyhání, abych se jí nepletl za barem, ale přeci jí nenechám pracovat!

Holky mé dary přijmou s mnohem větším díkem než Lyla, která si mou košili dá samozřejmě hned kolem pasu! Co to...ta potvora jedna! "Ty vyčůraná mrcho!" Zatřesu hlavou nevěřícně. Tohle jsem měl čekat, dělá přesně to, co bych dělal já, být na jejím místě! Ale furt je tady jediná v podprsence, to teda ne!
"Dámy, nechcete se k ní přidat, ať aspoň není jediná?" Otočím se na slečny v mé blízkosti se smíchem. Odpoveď mi je hnedka jasná, ani nemusí promluvit, ale vidíte, snažím se!
"Díky, je to fakt skvělý." Převezmu si od Naxi cupcake, než mi s ním vytře tvář. "Ale važně, nechcete mé drahé sestřičce vysvětlit, co je to ctnost a že by měla udržovat nějaké mravy?" Ehm, zrovna v téhle společnosti? Ale tak, jsem velký brácha!

To je ale asi vůbec nezajímá, protože řeší, kdo s kým a proč. Jo, jako nikdo oficiální tu vlastně není a ....a zbytek je věc každého osobní. Zas ale nějaký drby by se hodily. "Třeba se to změní příchodem nováčků. Však jich je taková spousta!" Teď mávnu na modrovlásku, zrzku, blondýnku...na všechny, které vlastně ještě pořádně neznám.
"Skvělý, že hrajete. A nebojte se, normálně nejsem všichni tak...divní." Zvolám nahlas, pak se ale zaposlouchám do úkolu, který dává Richard Emilovi. "To jen někteří se jen furt tváří mrzutě." Bude Emil pokračovat? Ale jak?
No, dokud to není na mě, věnuji se svému okolí a hlavně tedy Lyle. "Najdu nějaký pytel a přehodím ho přes tebe!"
 
Daniel Semmelweiss - 07. října 2021 16:26
danny1217.jpg

Nováčci

Kruh hrajících - společenská místnost



Místo mi je uvolněno, zasedám tedy hned vedle Nika a rusovlasé dívčiny, jejíž jméno musím trochu lovit v paměti. Většinou se snažím zapamatovat si všechny, je to užitečné pro akce i tréninky a především vedení, nemůže-li Erden, ale - ale s přílivem nových tváří je to obtížné.
Několik mých prvních momentů zde mi slouží k rozkoukání se. Nikolai se hned objímá s Leou, za což jsem rád, ti dva bývali přátele a Nikolai potřebuje každého kdo jej dokáže vnímat.
Nik přátelé má... A já?
Potřebuji je vůbec?
Většinou si říkám, že nikoliv, že současný stav světa není stavěný na udržování osobních vztahů, když se ale tak rozhlížím kolem, vidím jen hromadu mladých lidí, co se snaží. Snaží se se seznámit, komunikovat, sblížit se. Některým to jde lépe, jiným hůře, každý ale potřebuje vědět, že v tomhle všem není až tak úplně sám.
Asi bych se měl také snažit. Jen to umět.

Ale dobrá, pro dnešek bych mohl dělat více než jen v tichosti sedět a vymýšlet nejlepší strategie.
Začněme popořadě. Marisol mě zdravila hned u baru, Marisol se vždy snaží mi zlepšit náladu a celkově se starat. Předtím jsem jí nestihl pořádně poděkovat, tak tedy alespoň takto: "Díky, Marisol. A přeji hezký večer." Více jí vyrušovat nechci, nerad bych jí kazil její snahu o navazování přátelství.
Kdo je další? Michail nás vítal úsměvem, něco podobného úsměvu se mu tedy snažím opětovat, to stejné s Leou, s Val, prostě se všemi, kteří nás přivítali ve svém kruhu. Uh, náročné.
Nikolai nás představí, za což jsem rád, následně své jméno sdělí i modrovláska, která mi je trochu povědomí. Jiné sanktum, samozřejmě. "To je dobře, že jste zde a že...jste se mohli přidat k nám." Zase práce... Dobrá, koho tu máme dále?
"Vítej mezi námi, Rúno. A i vy ostatní, Laima, nepletu se?" Jedna rusovlasá, druhá blondýna, obě velmi schopné, mohu-li tak soudit z dění v aréně. "To je pochopitelné. V boji je vše dosti obtížné." Ano. Výborně. A jak se vede normální konverzace, která neobsahuje témata jako boj, trénink a schopnosti? Leo, Niku, pomoc.

Snažím se, skutečně se snažím něco vymyslet, dokonce i cítím, jak mi do tváře stoupá horkost. Nakonec ale zvolím metodu úniku a radši se zhluboka nadechnu své vody. Třeba vymyslí něco oni! Něco...normálního.
 
Lilian Auguste - 07. října 2021 15:09
lilian(6)5579.jpg

Ničeho nelituju

Pevnost Holtgast
31. října
Chodby směrem ke stájím


Upřímně? Jsem spokojen.
Erden je teď dost naštvaný, aby vybil svou frustraci která musí ven. Sníží se riziko že vyrazí na koníčcích s Valuškou ven a už se nevrátí… upřímně, nevím kolik stresu hodlá polykat, dokud se něco nestane.
Jen mě zajímá, kolik nových metod a plánů musím vymyslet, aby si uvědomil že být věk zárukou zkušeností a schopnosti, domovy důchodců by byly obecními centry vzdělanosti. Teď záleží jedině na schopnosti se přizpůsobit a získat na svou stranu co nejvíc výhod.

Bylo moc hezké ho z povzdálí sledovat, jak umí hasit mnou rozdmýchat uhlíky. Co víc chce jako důkaz, že děláte věci správně, než že má vaše slovo moc?
A je zábava sledovat ty reakce – vztek. Kéž by Lea věděla, že morálka je mi tam, kam mi jí chtěla strčit, už docela dlouho. Jak snadno se ale nechala naštvat. Jakpak si povede v boji, nebo při výcviku, hm?
Aaron se polekal, a jistá osoba přemýšlela o něčem, o čem není v mé přítomnosti vůbec rozumné, ani bezpečné přemýšlet.
A opět! Neinspiroval jsem Erdena snad tímto svým rýpáním do vyhrocené situace k tomu, aby Orena jmenoval pomocníkem pro sžitím se s prostředím? Někdo takový už tu pro nováčky měl dávno být.

Na chodbách na něj počkám, tuhle smetanu si nechci slízat v přítomnosti prastarého patrona.
“Mnohem čistější vzduch, že?”


 
Rúna Guðmundsdóttir - 07. října 2021 15:06
bc39bb067fb2f99bcee78a5798a592a0(1)5841.jpg

Obrázek

Hodně, hodně... Moc

Společenská místnost, v kroužku


"... zábavu si můžeme užít i tak.“ S tím celkem souhlasím, jsem vlastně ráda, že to Lara nijak více nerozpitvává a bere to takhle s nadhledem, když tak pozvedne láhev piva k ťuknutí si, tak se tentokrát opatrně k natáhnu se sklenkou, hlavně abych nikoho nepolila. Třeba tedy hlavně Leu.
"No přesně, nebo sebou prostě plácnout večer do postele a prokrastinovat nad ročníkovou prací, prostě... Vypnout," doplním Kristoffa, který se mě vzápětí zeptá i na nějaké oblíbené seriály. Nemusím přemýšlet ani moc dlouho, s úsměvem přikývnu. "Jednoznačně Fremvandrerne, líbila se mi ta myšlenka střetu kultur z různých historických období a jejich… Eeh, prostě jsem ten seriál měla ráda z vícero důvodů,“ brouknu s veselým potřesením hlavy, sice budu možná za tu divnou, ale je vlastně… Fajn se bavit o takových věcech. Věcech z minulého života.
“Jinak mám-" zarazím se, "měla jsem celkem ráda severské krimi," dodám. "Co ty?" zeptám se ho i na oplátku.

Snažím se přitom moc nevnímat rozhovor mezi Leou a Nikolaiem, snad kvůli tomu objetí a hlasům podbarveným emocemi. Tedy vlastně se ani moc dlouho snažit nemusím, vedle Nika si vzápětí sedá další kluk, jehož jméno si tedy nevybavuji, i když jsem ho viděla určitě na šachovnici. Daniel, je mi vzápětí upřesněno, když je Nik představuje. Sama se pokusím kousek odsunout, aby měl prostor, i když mi není moc příjemné, že najednou sedím... Vlastně mezi cizími lidmi, když z jedné strany mám tichou cukrovou blondýnku a mezi mnou a Leou, nemluvě o dalších, se kterými jsem se do teď bavila, sedí nyní pro mě neznámí lidé. A do toho už přese mě probíhá opět strakáčův hovor, tentokrát s Nikem.

Obecně je ten šum hlasů kolem něco, na co se... Nesmím na něj příliš soustředit. Vadí mi to. Hluk. Loknu si piva, zábava je kolem sice v plném proudu, ale stejně začínám zvažovat, že jí je už zkrátka moc? Raději si tak sundám na chvíli brýle, abych si promnula kořen nosu a mohla svěsit hlavu kvůli protáhnutí krku, na okamžik ztracená jen ve vlastních myšlenkách. O to více překvapenou mne zastihnou slova Lei, která mne zmíní a svojí „snahou“ mne mile překvapí.

“Když to podáš takhle… Zní to skoro jako nějaká seriálová hláška,“ pousměji se, brýle si ještě chvíli nenasazuji – pro své vlastní dobro, někdy je lepší nevidět, co se při flašce odehrává. “Myslím, že jsme se jen… Viděli? Já se kdyžtak omlouvám, ale v aréně jsem pomalu ani nevěděla, jak se jmenuji…“ dodám omluvně k Nikovi a Danovi, byť se snažím znít stále vesele. Hlavně žádné ostýchavé kuňkání, Rúno, nesmíš.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.40082001686096 sekund

na začátek stránky