Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Vymýšlet vkusný nadpisy je největší opruz Pevnost Holtgast “Nabádal bys k alkoholismu nezletilé?” pohorším se jen tak na oko nad Razvanovým svůdcovstvím k neřestem. Pravda je, že cigarety a alkohol začínají být čím dál tím víc fajn, čím víc je na houby všechno ostatní. | ||
| |||
 | Objetí Pevnost Holtgast 31. řijna Lara se sice smiřuje s tím, že žádného idola nemám, však její reakce mi přijde spíše, jako kdyby mě litovala. Většinu života jsem strávila sama a romantické věci mě tak nějak minuly. V Triskelionu byla příjemná změna mít přátelé, takže jsem vztah nijak neřešila. A když jsem se posledně „zakoukala“ jako malá školačka (tedy alespoň jedno moje minulé já), po pár dnech tady zmizel na jinou základnu a ani se neobtěžoval říct ahoj. Takže to možná bude i drobet smůla, možná jsem se tímto směrem prostě uzavřela, ale momentálně nemám nutkavou potřebu někoho tahat do postele. Proto jí odpovím pouze souhlasným přikývnutím a dál toto téma uzavírám. Alespoň prozatím. Možná bych si po tom chlastu dala říct… Kristoff potvrzuje, že vidět západ, nebo východ slunce znovu by bylo příjemné, dokonce i procházka pod hvězdami. „Třeba jestli někdy bude zase svět v pořádku, vrátí se to.“ dodám zasněně, i když možná trochu s nadsázkou. Rúna s Lakshmi vzpomínají na „Netflix“ což jak pochopím z dalšího rozhovoru bude asi nějaký program na seriály nebo tak něco. Nikdy se mi nepoštěstilo mít plný přístup k počítači nebo televizi, takže mi to ani teď nechybí. Oren si asi všimnul mého studu a všem se nám omlouvá, že naší minulost prozradil. „Neřeš to, minulost nezměníme a co se stalo, se prostě stalo.“ Pousměji se na něj přátelsky. Dnes bojujeme o přežití všichni. Hned po Nikovi se ozve ještě jeden hlásek, že by se přidal mezi nás. Náhlý příval nováčků je asi pro některé trochu šok, což se nedivím, dneska je jich tu opravdu hodně. „Jasně, nějak se vmáčkneme všichni.“ Vzhlédnu k němu s úsměvem, poté jim uvolním ještě kousek místa, abychom se vešli. S příchodem Nika se moje místy pochmurná nálada otočila. Sice si ještě nejsem jistá, jak moc mě bere zase jako svojí kamarádku, ale považuji to minimálně za první krok. Těší mě, když odpovídá, že je mu lépe. Nejspíše to ze sebe prostě potřeboval dostat a to se mu asi před příchodem povedlo. Když mě obejme, překvapeně zamrkám, ale hned mu jeho objetí opětuji. Když říká, že je za můj návrat rád, potěší mě to, vzápětí se omlouvá za svoje chování. Odtáhnu se, abych mu viděla do očí a jemně ho na okamžik chytím za ruku. „Nemáš se za co omlouvat, byla jsem mrtvá. Je mi jasné, že není lehké si zvyknout, že.. no že jsem zpátky. Jen.. jen bych ti chtěla říct, že tě mám ráda, i když jsem trochu jiná.“ těžko se mi hledají vhodná slova, ale doufám, že mě pochopí. Abych trochu prolomila ledy v novém zasedacím pořádku, pokusím se Rúnu trochu zapojit do konverzace. „Nevím, zda se už znáte s Rúnou, to je ta, co mě trochu „šokovala“ v Aréně.“ Řeknu ke klukům a pousměji se jejím směrem. | ||
| |||
 | Už zas já?! Pevnost Holtgast Usměju se na Eddiho, snad dostane i pusu na nos, ale když na sobě cítím pohled a vytuším, že je ten koho si myslím, že je… no, nedokážu ji dát jinou než suchou. | ||
| |||
 | V kruhu Pevnost Holtgast, společenka, 31. října S Leou jsem musela souhlasit. Neustálá mračna nikomu na radosti nepřidala. A proto bylo fajn mít mezi sebou Slunce. Můj pohled sklouzl na Nax, jejíž dráček se mi dobýval z vlasů ven. Rúně chyběl Netflix. Musela jsem se usmát. Ano, ty radosti všedních dní. "Bez fanynek to nejde, to je základ," uculila jsem se na Laru, která nabídla spíš podporu. Hudebním nástrojem ale umí vládnout Kristoff. "Paráda!" Blagovo rozpoložení mi ale dělalo starosti. "Určitě?" stáhla jsem ruku zpět do klína a zlehka naklonila hlavu. "Ale…," mávla jsem rukou nad zmínkou p nepříjemnostech, "měla jsem dojem, že když vyřeším své schizofrenní problémy, uleví se mi, ale nejsem si jistá." Blagdenova pozornost se pak přesunula k Nudli, který šel na výzvědy ke sklence. "A pokud ano, tak vzhledem k jeho konstituci by to bylo rychlé," uculila jsem se. | ||
| |||
 | Rock on! Společenská místnost, u flašky Na nabídku nezávazného popovídání reaguje Lea dobře, za což jsem velmi ráda. Moje druhá otázka, ale na úrodnou půdu nepadla. „To nevadí, nemusí se tu hned každý párečkovat, zamilovávat a okoukávat. Třeba se někdo najde a třeba ne, zábavu si můžeme užít i tak.“ S posledním slovem nadzvednu své pivo, čekám, jestli si se mnou někdo ťukne a pak se pořádně napiju. Rúna na rozdíl od Lei vypadá překvapeně, že slyšela můj hlas ve svojí hlavě, v sanktu jsem se snažila tuhle schopnost trénovat a používat na častější bázi, alespoň pro rychlou komunikaci, že mi ani nedošlo, že by to mohlo někoho překvapit. Snad na mě není naštvaná. Později se jí za to můžu omluvit a probrat to s ní. Svůj pohled ale vrhne ke Kristoffovi a to mě vlastně ani nepřekvapuje, můj společník s norskými kořeny je prostě sympatický od pohledu. Jen se na ni proto usměju a přikývnu. Tmavovlasá dívka reaguje na můj povzdych, že mi chybí koncerty se zajímavým nápadem. „To zní skvěle, určitě jsou tu i další, kterým jsou hudební nástroje blízké…já bohužel mohu nabídnout pouze roli nejlepší fanynky, nebo bedňáka" A pokračuje v trochu smutnějším tématu, ano, většině z nás musí chybět staří přátelé, chybí nám rodina...Chybí mi bratr, tak moc mi chybí. Při vzpomínce na něj zaryju nehty, které jsou trochu špičatější a prodlouženější než nehty jiných lidí, nenápadně do podlahy. Ne, vraťme se raději zase k obyčejné zábavě. Ano, všednost a obyčejnost mi vlastně chybí taky a volnost, svoboda a vlastně i řád, díky kterému víme, co máme dělat a jak se ve většině situací chovat. To mi velmi chybí. Rúna zmíní, že jí chybí Netflix. Na ten jsem nikdy neměla moc času, ale chápu, já bych se teď třeba klidně podívala na nějakou hloupou reality show, ve které se řeší problémy jiných, abychom zapomněli na ty naše. Kristoff se také chytne mojí poznámky o tom, že mi chybí koncerty a vyptává se na oblíbenou hudbu. „Momentálně bych zvládla asi cokoliv a vlastně si zvyknu úplně na cokoliv, když to poslouchám dostatečně dlouho a když Ale jinak jsem duší stále rocker.“ Nikolai se nám s Danielem představí a já mám pocit, že jsem jejich jména a něco o nich zaslechla již v sanktu, ale nikdy jsem se s nimi osobně nesetkala. "Lara, jsme tady s Kristoffem z pražského sankta" ukážu na něj a počkám, jestli k tomu chce něco dodat. | ||
| |||
 | Pospolu Pevnosť Tiskelion, spoločenská miestnosť, Nax, Jamie, Lyla, Raz, Oren, Michael okrajovo Nik, Marisol, Daniel Ujde mi tiché, malé zasmiatie, keď vidím ako sa Raz v prenasledovaní ponúknutého muffinu položí krížom cez Nax. Pevne chytím sladkosť aby sa mu z nej ľahko odhryzlo. Jeho provokatívny pohľad a flirtovacia poznámka zahrejú vnútro aj líca, aspoň na chvíľu. Bolo to niečo známe, niečo tak Razvanovské. Dávalo mi to ilúziu pocitu, že je všetko normálne, aspoň na nejakú dobu. Naxiyine slová mnou tiež prelejú teplo. Viac sa na ňu natisnem, na pár sekúnd, v prejave náklonnosti. Momenty ako tieto mi pripomínali, prečo tu zostávam ešte ďalšiu hodinu, deň. Prečo sa nenaháňam za koncom, ale dovoľujem si na neho čakať. Bolo príjemné dovoliť si tomu podľahnúť, a ja som to nechcela kaziť. Sebe, ani ostatným. Samozrejme, keď som ich piekla ja. Žmurknem na neho a vložím si do úst kúsok cupcaku, otočiac sa k Michaelovi kým prežúvam. Na sekundu sa prestane moja sánka hýbať. Niekto chcel ísť na šachovnicu? Kto...čím viac...och. To mi..ušlo. Dožujem a preglgnem. Zaregistrovala som nejakú situáciu okolo Razvana keď som si sadla, ale bolo to tak nejak na okraji môjho povedomia v tú chvíľu. Nevadí. Už je to okej. Sústredíš sa. Povytiahnem kútik a nakloním hlavu, aby som cez Naxiyine kučery videla na Michaela. Musím podotknúť, že Raz vie byť dosť presvedčivý aj bez slov, čo som vypozorovala. Poviem to s mäkkým pohľadom, nie ako podpichnutie. Konečne si vďaka Nax priradím meno Laima k tvári novej dievčiny, s ktorou sa bavila na gauči. Vítanie nováčikov, uisťovanie sa že sa budú cítiť tak dobre, ako sa to v ich pozícii dá - robievala som niečo podobné. Kedysi. Kto by sa necítil vítane, keď ho uvedieš ty? Úprimne sa na ňu usmejem. Je to veľmi pekné gesto. Dodám o čosi jemnejšie. Kým by som však zo seba dostala ponuku prinesenia alkoholu, keďže sama som si potrebovala doplniť pitie, zjaví sa nám od chrbtov navrátiaci sa Jamie. Ako prvé hádže na Lylu jednu zo svojich košieľ. Vidím, ako si ju uväzuje okolo pása, hrdo vystavujúc podprsenku aj naďalej. Pobavene nadvihnem obočie. Fant navyše? Nie je to podvádzanie? Môj aj Naxiyin problém s nedostatkom prijímaných tekutín sa rozhodne vyriešiť James. Dvihnem k nemu svoj pohár. Nalej mi to isté, čo sebe, prosím. A Nax spomínala čosi o tom, že málo pije. Jemne ťuknem svojou hlavou o tú jej. Got you, girl. Sledujem ho, ako ide k baru, kde sa obšmietne okolo Marisol a Felixa. Mari čosi povie a nakloní hlavu našim smerom. Ak sa mi s ňou akurát stretne pohľad, rozšírim úsmev. Znova sa však zameriam na nášho chvíľkového čašníka, od ktorého opatrne preberám drink, aby som nič nevyliala. Nestihnem sa ani rozhodnúť či sa s ním v ruke idem posunúť dozadu na svoje pôvodné miesto, keď ma zozadu chytia ruky a pritiahnu späť do bezpečia objatia. Uvoľním sa a nechám ho, nech ma vtisne k sebe, dávajúc pozor aby som voľnou rukou jemne potiahla za sebou aj Nax, ktorá tak mohla zostať opretá. Bola som vďačná za túto blízkosť, za prijatie potreby fyzického kontaktu, a za to, že z nej nikto nerobil nič viac. Už vtedy, v kúpeľni, pri inej hre fľašky, keď James súhlasil s tým, že budeme stále priatelia - bolo to príjemné. Nie všetci tu však boli dosť dlho na to, aby im niečo také neudrelo do očí viac. Pootočím hlavu na Lylu a na chvíľu zamyslene stiahnem obočie k sebe. Bola to... jednoduchá otázka, na ktorú nebola jednoduchá odpoveď. Prinášala so sebou spomienky na našu Lylu, s ktorou sme pri lakovaní nechtov preberali čosi veľmi podobné. Pripomínala jediný vzťah, o ktorom som určite vedela že je oficiálny, pretože jeden jeho účastník mi dal veľmi jasne najavo, ako veľmi je pre neho dôležitý. Vlastne asi len Auguste s Lokim, pokiaľ viem. Pri ostatných si neodvažujem povedať, ako to medzi sebou majú, nemám do toho taký náhľad. Posnažím sa vysvetliť. Iste, videla som keď sa niekto mal k niekomu viac, ale nikto to nespravil tak zrejmé a verejné, aby som to mohla za nich sebavedome prehlásiť. Pár pozdravov a pohyb skoro oproti mne v kruhu. Očami zachytím Nika a Daniela a čosi vnútri sa mi ešte viac uvoľní. Boli okej, boli tu. Hrejivo sa na nich usmejem a ak si ma všimnú, voľnou rukou im kývnem na privítanie. Ďalší pohyb ma ale prinúti pozrieť opačne - traja ľudia sa zdvíhali, a zostával po nich len Oren sediaci v medzere vytvorenej v kruhu. Úsmev mi o čosi poklesne keď uvidím jeho výraz, hneď na to je však späť. Mačka ožije zo svojej väčšinovo statickej polohy hneď, ako sa na ňu začnem sústrediť. Otočí sa, s tichým zapraskaním energie sa poobtiera o Orenove ruky a nohy kde dočiahne a potom sa otočí a prejde pár krokov smerom k našej skupinke. Ak zdvihne pozývaný hlavu a nasleduje ju pohľadom, mávnem mu rukou smerom ku mne, potiahnem kraj vankúša na ktorom sedíme s Jamesom a vystriem jednu nohu, aby som špičkou poťukala zem pred sebou. Ak by sme s vankúšov spravili také malé letisko, zmestil by sa pokojne predo mňa do malého, trojčlenného vláčika. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||