Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Světák, myšák Pevnost Holtgast ”Chtěl? To není tak úplně přesné,” odtuším jeho směrem. Já totiž pořád tak na 70% chci. Možná je to zbytek zvyklostí z Bratrstva, nebo sociální fobie. Ostatně, čím víc na mě tlapká, tím víc procenta rostou. | ||
| |||
 | Návrat do centra dění Pokoj -> toaleta -> společenská místnost Své pochůzky se snažím vyřešit rychle, abych přišel o co nejméně zábavy. Přeci jenom, flaška s tolika novými tvářemi je zábavná a co kdyby se objevilo nějaké nové drama! U toho prostě musím být. Nejdřív ale návštěva pokoje, kde popadnu nejbližší košili, takovou hezkou, oranžovou, která ještě ani tolik nesmrdí a pak zpátky do společenky, nejdřív si vyřešit nějaký bussiness na záchodě a pak pěkně zase do kroužku hrajících. "Tak o co jsem přišel?" No, očividně o dost! Koukejme kdo se k nám přidal, Naxi! "No nene, tak už se jdeš taky společensky vyřádit? Skvělý, holky moje, musíme si to dneska užít. A koukej, kdo tu je!" Ukážu na Lylu, která stále sedí v podprsence hned vedle. "Sestřičko zlatá, obleč se prosím, ať na tebe přestanou tak zírat!" A hodím po ní košili, kterou jsem přinesl. Tak, bratrská péče dokonána, teď už jen...alkohol! A párty pokračuje. "Chcete někdo něco?" Zeptám se a pokud mi jsou nahlášeny nějaké požadavky, hned je u baru splním. Sám si znovu namíchám džus s vodkou, mňam, mňam. A hned jsem zase zpátky u děvčat. Val mi sice zasedla místo, myslím si ale, že se tu v klidu vejdeme oba, tentokrát tedy zasednu přímo za ní a snažim se jí k sobě si přitáhnout, zároveň ale tak, abych nijak zvláště nenarušil uspořádání mezi Val a Naxi. Jednu ruku pot obtočím kolem ramen Val, druhou přehodím přes ramena Naxi. "Kdo je vlastně na řadě?" | ||
| |||
 | A hrajeme dál... Pevnost Holtgast, společenka, 31. října Byla jsem ráda, že můj výběr některé potěšil. Na Kristoffovo mrknutí jsem vyslala další úsměv, nejvíc mě ale potěšil Orenův úsměv. Neušlo mi, že po příchodu jelena byl spíš skleslý. Laima mi nabídla ihned přijmout masáž, což jsem s radostí přijala. ”Paráda, tohle bych potřebovala častěji,” uculila jsem se na bledulku. Při návratu zpět na své místo jsem dopila svou třetí sklenku vína a otočila se za sebe, abych si dolila. Obsah lahve se povážlivě tenčil a mě na rtech zůstával úsměv už tak nějak.. Nastálo. To jsem ale nemohla říci o Blagdenovi, který stále byl u baru. Jeho průvodcovské povinnosti nakonec nějak vyšuměly, ne? Pokud jsem získala jeho pohled, usmála jsem se zářivěji a lehkým kývnutím do středu kruhu mu naznačila, zda se nechce vrátit do hry. Ale možná se chce bavit s tou… Hankou. Vzpomněla jsem si na jméno Asiatky. Trochu mě to samozřejmě zamrzelo. Ale opravdu jen trošku. Ať tak nebo tak, obrátila jsem se zpět do kruhu, protože jsem zaslechla z nějakého hovoru své jméno. Nejpíš směrem jak sedí Lea a spol? Ruchu zde bylo hodně, takže i když seděli ode mě kousek, obsah slov se mi nedařilo identifikovat. I tak jsem krátce pozdvihla obočí. V tu chvíli mi cosi přistálo ve vlasech. Trochu jsem nadskočila a ohlédla se, když jsem uslyšela Nax. ”Nic se neděje, asi se mu líbí mezi kytkami,” uchichtla jsem se pobaveně a na malou chvíli vztáhla k Nudli ruku. ”Viď, potvůrko, jen si to tam užij, ale doufám, že ty vlasy večer ještě rozčešu,” naoko jsem hrozila. Můj pohled pak padl na Richarda, který měl odpovídat. Vybere Orena? Byli spolu… Ale něco se mezi nimi stalo tam u jezera. | ||
| |||
 | Spoločnosť Pevnosť Triskelion, Spoločenka, Nax Mojito už ani nepúšťam z ruky, pomaličky ho vycucávam do sucha. Oddialim ho až keď Lakshmi odpovedá na zadanú otázku a vyzerá byť prekvapená Jamieho neprítomnosťou. Nie som tuším jediná, čo neregistruje pohyb ľudí. Preglgnem tekutinu v ústach. Vráti. Myslím. Iba si na chvíľu odskočil. Odpoviem jej pokojne, aj keď som trochu prekvapená že práve Jamesa by poslala na Aljašku. O nič menej náhle nie je, keď si vyberá mňa na pustý ostrov, ako jedinú popri Orenovi zo stálych obyvateľov. Skončili by s nami traja ďalší nováčikovia, o ktorých som nič netušila. Vlastne som ani presne nevedela, kto by mal byť tá Laima. Pozorujem, ako fľaška zamieri na mňa, zaujímajúcu Jamesove miesto po tom čo odišiel, a takmer už otváram ústa aby som povedala, že sa pridám namiesto neho, no Lakshmi sa hneď naťahuje a točí znova. Pootvorené pery teda zamestnám opäť okrajom pohára, z ktorého pomaly ale isto mizne jeho obsah. Chvíľu sa dívame na krátku masáž, než príde ďalšie kolo. Pýtať sa Richarda kto je najviac sexy, a pýtať sa iba na jednu osobu, bolo asi pre neho dosť obmedzujúci faktor. Tipujem že mu vyskočí hneď aspoň päť možností v hlave. Nedivila by som sa ani keby povie sám seba, hoci to je skôr Razvan move. Cukne mi kútik úst. Narýchlo vypitý prvý pohár alkoholu a pomaly ho dopĺňajúci druhý začínajú prejavovať náznaky toho, že by mohlo začať niečo z jeho účinkov aj fungovať. Trochu ťažšie sa mi sústredí na udržanie môjho mačacieho výtvoru, no stále ho viem pred Orenom nechať sedieť, chvíľkovo ho prinútim otrieť si huňatý chvost z energie o jeho koleno. Moju zábavku však naruší pohyb tesne pri mne. Otočím hlavu a bez váhania sa usmejem na Nax. Tebe dovolíme vždy. Ďakujem. Išlo mi to. Prevezmem od nej cupcake, pričom položím pred seba už prázdny pohár. Kým si sadá, načiahnem sa spoza nej aj s dobrotou v ruke a zamávam s ňou smerom na Razvana, sediaceho blízko. Hej, pretty boy, chceš? Podelím sa. Podarí sa mi ľahký, dobromyseľný tón hlasu. Či prijme alebo nie, ruku stiahnem naspäť včas na to, aby si Nax mohla položiť hlavu na moje rameno. Na krátko si opriem líce o jej temeno v čomsi ako privítaní. Mhhm. Na druhú stranu, ešte sme len začali. Striptíz už tu bol, tanec tiež, chýba nám ešte výraznejšie vzťahové drama a potom presun na šachovnicu. Vyfúknem vzduch nosom v krátkej imitácii zasmiatia sa. Nebola na to úplne spoločnosť. Akurát som ale premýšľala, že by som sa možno pridala. Vždy hrám. Pripomínam to hlavne sebe. A ty? Tiež si potrebovala na rozbeh trochu času? Dotážem sa mäkkým hlasom na jej neskoré pripojenie ku kruhu. | ||
| |||
 | Perks of being me Pevnost Holtgast, společenská místnost, 31. října
Další lok piva, další zmačkaná prázdná plechovka. Začínám se rozjíždět, jako za starých časů, ovšem dojezdy by mohly bát jiné. Tentokrát už tady není ani Ember ani máma, aby mě držely vlasy při zvracení a přísahání, že už pít nikdy nebudu. Ale zatím dobrý, stojím, vidím dobře a neplete se mi jazyk. "Ahoj, já jsem Lex!" zazubím se a pozdrav s představení vrátím Kristoffovi. Uáá, víc už ten krk prostě nezakloním. Se zvyšujícím se počtem vysokých lidí v místnosti i celé pevnosti si myslím, že za chvíli v krku budu mít křeče. "No hezký, teda!" hvízdnu uznale, když se Lara po svém obslouží a i jí pozdravím a přidám své jméno. Nových tváří je tady požehnaně...a hlavně, když vy sami jste noví...nejsem si jistá, zda se ostatních nebudu ještě pár dní ptát, jak se vlastně jmenují, protože si to jednoduše nepamatuju. Ale třeba to tak zlý nebude. "Čůza nevděčná? Si mu něco udělala a nebo prostě jen chlapská ješitnost?" zatlemím se na Marisol, která mi přišoupne další pivo a připomene, že my dvě jsme už měly tu čest se vidět. Sakra, do prdele práce, ještě pár lidí k žehlení tu mít budu. "Jo, to jsme měly. Dost možná ta rána přišla ode mě v zápalu boje, sorry," zatlemení se mění na provinilý úsměv. "Uznávám, že to nebyl úplně nejlepší začátek, co jsme mohly mít, za což se omlouvám. Ale teď jsem tady a teď jsme ve stejném týmu, takže co kdybychom to smázly a začaly nanovo?" navrhnu. No, maximálně mě pošle do háje, ale to se nedá nic dělat. A když už jsme u těch omluv...všechno dneska nezvládnu, ale možná se můžu pokusit. A pivo v tom má nemalý podíl. Jedním okem spatřím zrzku, kterak se plíží za bar dát si něco k pití. A pak že nemůžu chytit příležitost za pačesy, ale jen příležitost. "Ahoj...neboj, nechci tě vystrašit nebo praštit, to už máme, myslím, dávno za sebou. Ale kvůli tomu chci s tebou mluvit. Teda spíš omluvit." Hraju si při tom s prsty a ještě na závěr přidávám svoje jméno. "Co to, ku*va!" vypadne ze mě a já odskočím o kus od barového pultu, když se tady náhle začnou seznamovat jelen a lvice. Na Království divočiny jsem nikdy nekoukala a nemám v plánu začít. "Nechcete si to nechat až někde na tréning?" Protočím oči a znovu se napiju piva. "Kámo, teda ty jedeš," šťouchnu loktem do Félixe, který tady zůstal na baru a kecá s Marisol. No, když nic, tak aspoň bude u zdroje...pokud zůstane stát. "Ale no ták. Není ženská jako ženská, nehaž nás do jednoho pytle. Mě třeba nevadí, když mě během zápasu praští chlap, Víš kolikrát to už bylo? Dokonce i můj vlastní táta a ten mě má…měl rád. Vždyť jsou i holky, kterým se to i líbí," zazubím se na Calluma před dalším napitím. Trochu mi přijde, jako bychom byli oba z jiné planety a to nemyslím z Marsu a Venuše. Ale o to je to větší sranda. "Ok, můžeme na chvíli pryč. Počkej, seberu si s sebou jedno pivo a můžeme vyrazit." Zahrada sice není můj šálek čaje, ale možná to nebude taková trága. Teda pokud se nehodlá pouštět do nějakého kytkového kvízu. "Tak jo, veď." | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Mezi námi kluky Pevnost Holtgast, 31.řijna Pokoušel jsem se trochu zjemnit atmosféru kolem Aarona, však podle jeho dalších poznámek to zjevně nepotřeboval. Zabíjení tuleňů jsem raději přešel jen kývnutím, jelikož i ty záběry jejich lovu z dokumentů o životě Eskymáků, co nám pouštěli ve škole, mě děsili. Jeho výklad o minulosti nám taky moc neřekl, objasnil to až Eddie. „Existují obří pavouci? Páni, to muselo být dost děsivé. Tak je dobře, že vás našel včas.“ Eddie mi nadále specifikuje svojí schopnost, a i přes limity musím říct, že je velice zajímavá. „No stejně je to moc pěkná práce.“ Odpovím mu na zmínku o křídlech, které má složené v zadní části zad. Dále se ptá i na naší minulost. „Jak jsem říkal už Aaronovi, dorazil jsem pár hodin před vámi. sice jsem to neměl tak akční jako vy, každopádně jsem byl taky zachráněn na prahu smrti. Našel mě Dragostan, který dnes už šel spát, vyhladovělého a dehydratovaného v Milánu v Itálii, kde jsem studoval školu umění, než se to celé zvrtlo. Že mám nějaké schopnosti jsem vlastně zjistil až zde, jelikož jsem je považoval za pouhé halucinace.“ Vypověděl jsem také svůj příběh. Trošku mě znervózňuje opětovný pokles Orenovo nálady a bohužel si myslím, že tentokrát za to může dost možná rozhovor s Emilem o jakémsi kamínku. Myslím, že je to nějaký polodrahokam, ale bohužel jsem nemohl určit přesný typ, jelikož jsem ho mezi rukama pořádně neviděl. Do jejich soukromého hovoru nechci vstupovat, přesto však využiji momentu, kdy Emil vypráví o svém původu, abych našemu sluníčku lehce na moment stisknul ruku ve znaku podpory. Pokud mi věnuje pohled, přátelsky se na něj usměji. Byl na mě velice hodný při mém příchodu, stejně tak i Drag, Yeva i Emil a to i přes to, že nemuseli. Proto nechci, aby byl smutný, nebo se něčím trápil. Ačkoliv je na to možná brzy, momentálně jsou to pro mě přátelé. | ||
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
Na pustém ostrově Společenská místnost, v kroužku Překvapeně zamrkám, když mne Lakshmi zmíní, že bych se dostala do společnosti, kterou by brala s sebou na pustý ostrov - je pravda, že ji tedy limituje kroužek hrajících, ale i tak se pousměji. Vlastně by to nebyla špatná společnost dle tváří, které vybrala. Flaška a úkol poté padnou nakonec na dívku sedící vedle mě. | ||
| |||
 | Seznamování, pozvánka na lov a drby Pevnost Holtgast 31. řijna Když se po omluvách konečně vracím na svoje místo, neujde mi trošku uštěpačná poznámka od Rúny o lovu. Podívám se na ní a pobaveně se pousměji. Má na to plné právo, jsem ráda, že na mě nezměnila úplně názor. Při příchodu ještě zachytím jelínka, jak mě konejší, abych si nedělala hlavu s pana chytrého, čemuž se upřímně zasměji. „Díky ale neboj se, Lilian je člověk, který je mi fakt naprosto volný a jeho názory mám u zadku. A pokud jde o to s rasismem, tak věř, že jsem snad poslední člověk na světě, který by řešil barvu kůže, nebo původ.“ odpovím jeho směrem. Povedlo se mi navázat na hromadný rozhovor s kolemsedícími, za což jsem ráda. Rúna je fajn, a Kristoff s Larou vypadají oba sympaticky. Dostane se mi i pochvaly za mojí přeměnu. „Díky, ačkoliv jsem nezvolila úplně vhodné prostředí…Musím říct, že jsem se svojí podobou spokojená, i když jsou tu mnohem větší a nebezpečnější, než já.“ rozhlédnu se po společence. Kristoff navrhuje společný lov, což je mi i celkem po chuti. Možná je to dobrý plán, přijdu na jiné myšlenky a trochu se vyblbnu. Navíc s jeho postavou v lidské podobě jsem opravdu zvědavá na tu „větší kočku“. „Vážně? Super, tak to se těším, až tu podobu uvidím. V okolí se to celkem podařilo vyčistit, takže to asi nebude problém. Třeba přineseme i něco na večeři.“ Odpovím mu s úsměvem. Očividně nejsou zas takový nováčci, jelikož Lara vysvětluje, že přišli z pražského sankta. Nejspíš už i tam převládlo Bratrstvo, ale toto téma dnes rozebírat nechci. Mohla bych je rozhodit, což vážně nechci. Asi si neprožili nic dobrého v posledních měsících, takže ať se dnes dobře baví. Otázka na můj původ mě vždycky trochu znejistí. „Tady jsem zhruba měsíc, dostala jsem se sem z Londýna.“ Poté dám prostor Rúně, která si při představování trochu crndla drink na kalhoty. „Nechceš podat nějakej ubrousek?“ optám se a koukám kolem, kde by se dalo něco schrastit. Další otázka ovšem není o moc lepší. Na drby jsem fakt „přeborník“. Možná ty dimenze nakonec fakt vytáhnu, abych nebyla tak nudná. „No, to jste si vybrali zrovna tu pravou, v tomhle tu trochu plavu… Zajímavé možná je, že zde máme pár přeběhlíků od Bratrstva, taky od jiných sekt, které se dříve zabývali nadanými.. A taky se tu objevilo pár oficiálně mrtvých lidi, kteří přišli z jiné dimenze, včetně mé maličkosti…“ Trochu smutně se pousměji. „K tomu vám ale neřeknu nic extra, zatím se to ještě prozkoumává, jak k tomu vlastně došlo. Měli jste něco podobného?“ pozeptám se a doufám, že zase neodradím Rúnu. „No a co se týče osobních dramat, tak.. trochu se nakloním, aby mě nebylo slyšet nikam dál. „Nedělala bych si moc velké naděje u Lakshmi, jelikož má nějaké nevyřízené vztahy z minulé dimenze s Erdenem a zároveň tuším, že už tu má i další zájemce. No a jinak tu krom scénky, která se odehrála mezi zájemci o Orena snad už nic nevím.“ Znovu se rozhlédnu, jestli mě někdo neslyšel. Je to po dlouhé době poprvé, co jsem vlastně něco takového šířila dál. Snad to nijak nezmění jejich pohled na mě, ale byla to i docela zábava. | ||