Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | V kruhu, ne ve hře společenka Jé, jednorožec! “To je hezká podoba,” řeknu a v nastálém tichu přemítám, jestli mám Laimě, že se měním ve fancy africkou slepici, ale než se k tomu rozhoupu, zmíní i svoji třetí schopnost. Dotek pravdy. Už chápu, proč byla pro Bratrstvo tak důležitá. Ale když samu sebe označí za odpad, na čele se mi objeví vráska. “Nejsi odpad, v Bratrstvu ani nikde jinde,” řeknu rozhodně. Lea se dostane do roztržky s Aaronem, jestli se to tak vůbec dá nazvat. Chvilku váhám, jestli bych neměla zakročit, ale myslím si, že Lea by žádné meze snad nepřekročila? Než se stačím rozhodnout, je po “boji” a Lilian je táhne do rohu. Chce se mi smát nad tím, že zrovna on tady chce někoho moralizovat. Lea můj názor na tohle všechno vystihne dokonale a stejně se mi nechce vměšovat do jejich drama, tak zůstávám beze slov na sedačce. “Vůbec!” odpovím Laimě a nechám ji, aby se přidala ke hře. Chvilku ještě zůstanu na pohovce a dopiju svoje víno. Mezitím stačí lahev ukázat na Laimu. Tady má ale někdo štěstí! Zvednu se z pohovky a Nudle mi při tom nenadálém pohybu zaryje drápky do ramene. “No tak se toho snad tolik nestalo,” zamumlám, aby mě slyšel jen dráček. Stavím se u stolu, kde nechám svoji prázdnou skleničku, a vezmu do ruky dva cupcaky. Obejdu kruh, a když procházím Laki za zády, Nudle seskočí z mého ramene a přistane jí ve vlasech. “Promiň,” omlouvám se rychle. Od té doby, co jsme spolu trávily víc času v zahradách, si jí dráček oblíbil. “Kdyžtak ho ze sebe shoď, však to znáš.” “S dovolením,” sednu si do kroužku vedle Raze a Val, ze které ke mně zavane slabý nádech vanilky. Nabídnu jí druhý roztomilý cupcake, než se zakousnu do toho svého. Zakroužím rameny a nějaká neidentifikovatelná kost křupne, jak dosedne zpátky na svoje místo. Opřu si hlavu o Valčino rameno. “Až na tu malou safari exkurzi je dneska docela klid, viď?” zeptám se jí. "Co že nehraješ?" | ||
| |||
 | Žádné cizí myšlenky, děkuji! společenka Nadále rozlévám drinky, když si o ně někdo řekne. Je to docela fuška, ani se Kazranovi nedivím, že vzal roha. Sama u toho dopiju svoje pití, tak si umíchám další skinny bitch a vyplýtvám na to poslední nakrájené limety. Když si z prstů olizuju zbytky limet, Aaron se promění v jelena a Lea ho začne lovit, tak si málem ukousnu článek na ukazováčku. “Jo, to je úplně bežné,” zazubím se na Hanku, jako by se nic nestalo. Blag moje slova podá trochu více diplomaticky. Kristoff mi vypráví jejich zážitky z Prahy a já se úspěšně snažím uhnout z dosahu Lařiny prodloužené končetiny. Mezitím se Lilian rozhodne, že si bude hrát na mediátora a já tomu nevěnuju moc pozornosti, dokud ke mně nedolehne moje jméno. Čelo se mi nakrabatí, jak si snažím vybavit, co je to za kontext. “Jo? Alespoň-…,” zarazím se uprostřed věty, protože jednak se baklažán vytratí a jednak…komu pomůžu, když tu provařím jeho milostnej život? Lea ho pošle do prdele, tak se uchechtnu, ale Erdena vyprovodím z místnosti se zamyšleným pohledem. Prostě kretén. “Hm?” otočím se na Félixe a půlsekundy mi trvá, než mi dojde, o čem mluví. “Ještě se tu nikdo nikoho nevyzval na souboj, takže je tahle party docela úspěch,” zasměju se. “Jo, no, původně jsem si šla jen pro drink, ale tvoje oslnivá společnost mě tady udržela,” pokusím se o flirtík, ale vzadu v hlavě začínám znovu cítit škrabkání cizích myšlenek. Malý, nenucený návrh… Takové místo si tu bude člověk muset zasloužit… Možná své jméno budu vykřikovat všude kolem… Škrtí chlapov stehnama… Ta hora svalů mě začíná srát… Následuju Blagův pohled a trochu se mi zhoupne žaludek, když si uvědomím, jakým směrem se dívá. Lakshmi. Není se čemu divit, jen slepý by si nevšiml, kolik času spolu tráví (hlavně přes noc) v zahradách. Jen ti dva o samotě - co jsem věděla, Naxiya se vždycky vrátila k sobě na pokoj. Co tam asi tak dělají, blbko? Vypráví si příběhy z dětství? Tak určitě. Když ke mně Blag přisune sklenku a naše pohledy se na chvilku setkají, zcela instinktivně kolem své mysli postavím takovou stěnu, že by mě za to snad Erden i pochválil (10). Žene to naprostá hrůza z představy, že by moje myšlenkové pochody mohl někdo z přítomných telepatů zachytit. Nepotřebuju, aby se mi někdo další hrabal v hlavě, když svoje pohnutky nechápu ani já sama. Ani netuším, kde se tyhle pocity vzaly, ale už mi z toho začínalo sakra hrabat. Kde je terapeut, když ho potřebujete? Doliju Blagovi a než se obrátím na Félixe, beze slova si naleju panáka vodky a hodím to do sebe, jako by to byla voda z vodovodu. Free terápko! “Takže Montana, jo?” zopakuju po něm a v mém hlase není ani záchvěv toho, že jsem před chvilkou měla malý infarktíček. “Tam jsme s tátou jezdili lovit losy, když byla sezóna. Díky tomu i rozumím zbraním, takže jedna záhada objasněna, hádám. Táta miloval zbraně,” uculím se. Nechám svůj koktejl koktejlem a naleju si dalšího panáka vodky. Na chvilku se zarazím, než vytáhnu další skleničku a i Félixovi dopřeju panáka. Když už je na káry, tak ať pořádně! Drinking buddy se v Triskelionu vždycky hodil. “Ne že by ses ptal, ale já jsem z New Yorku. Zrovna jsem nastoupila na lékařskou fakultu, než mě unesli,” objasním svůj tragic backstory, než vodku exnu bez toho, abych na něj počkala. Pomalu se mi do končetin začíná rozlévat příjemné teplo. Možná budu muset ráno skočit za Danem, aby mě vyléčil z bolehlavu, ale momentálně mi to bylo jedno. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Strasti a slasti společenské Myslel jsem, že moje přítomnost, díky zábavě, které se většina tu věnovala, nebude tak rychle zaregistrována, leč viditelně jsem se mýlil. "Nikdy není tak daleko... vlastně je blíže, než by sis myslela." řeknu jí a rukou trochu odhrnu si vlasy za levým uchem, jenom dostatečně na to, aby mohla zaregistrovat nepatrný pohyb a odlesk modrých nožek pod nimi. Jakmile jsem si byl jistý, že viděla mou čarodějku, uschoval jsem jí zase zpátky pod vlasy. "Není zrovna v náladě pro jídlo. Myslím, že brzy bude vyměňovat svůj kabátek za větší. A cvrčci nejsou tak úplně vhodná potrava. Mohou přenášet spoustu nemocí, či parazitů, které se mohou dostat na ty, co je pozřeli." osvětlil jsem tak trochu věc s jídlem. Dále potom, věnoval jsem se své knize, kterou měl jsem přečtenou odpředu dozadu a opačně, ale přesto prostě patřila k mým nejoblíbenějším svazkům a kdykoliv měl jsem možnost nebo chvíli, byla první po které jsem sahal. Ovšem co se hovoru mezi Mari a Blagem, v tom jsem se poněkud ztratil, neorientoval a tak jenom mihnul jsem pohledem, možná lehce zmatenějším pohledem, mezi oběma zmiňovanými. Ovšem ani dále nedočkám se příliš okamžiku na to, aby se nějak více zahloubal do své knihy, neboť sličný hlas osloví mne záhy. "Salut." kývnul jsem s lehkým úsměvem Maličké. Její otázky poté jej o něco ještě rozšíří. "Nikoliv. Jsem spíše pacifista, nevyhledávám násilí jako takové. Jen když je to nezbytně nutné, či to ohrožuje mou osobu, či některou mě osobu drahou. Ovšem ani tenhle bych ženu neuhodil, a to ani kytkou." odvětím jí tedy. "A co se páky týče... ne, ani tu jsem nikdy nezkoušel a to s nikým. Neb moje tělo není to příliš uzpůsobeno. Nebyla mu dána síla jako ostatním. Jsem více myslitel než-li rváč." dodám ještě k tomu dále. Místnost skutečně žije vlastním životem, od probíhající zábavy mezi ostatními, přes další tváře, které se tu začínají objevovat, až po zřejmě objevování nových schopností... no, řekněme, že né každý den se vám poštěstí viděl zákony džungle na vlastní oči, pár metrů od vás. Myslím, že v téhle společnosti mne už nedokáže překvapit snad pranic. Možná, že to dneska vidím i na více jak jednu sklenku červeného, budou-li věci pokračovat tímto směrem. Jak zaslechl jsem padnout své jméno, trochu natočil jsem se, abych zachytil odkud a proč padlo. Samozřejmě, dle hlasu poznal jsem od koho padlo... hmm... znamenalo to tedy, že nebudu více ve své pokoji osamocen? Né, že by na tom nějak záleželo. Byl jsem spokojený jak se společností, tak i samotou, vyhovovalo mi oboje. Nikdy více jen jednoho, ale takové nálady máme snad všichni. Každopádně alespoň uvolím se kývnout jejich směrem, abych nepůsobil úplně nespolečensky. Což úplně ale pak neslučovalo se vzápětí s tím, s čím jsem následně přišel, tedy s mými slovy k Maličké. "Jestli je na tebe tahle společnost moc, můžeme se přesunout jinam. Někam kde je klidněji, třeba o patro výše do zahrad." pokusil jsem se navrhnout dále. Byl to ovšem jenom takový malý, nenucený návrh. Samozřejmě jej nemusela přijmout a já nikterak neměl bych jí to za zlé, jen připadalo mi, že možná neškodilo by vést další hovory trochu stranou živé, bujné zábavy. | ||
| |||
 |
Oh deer Pevnost Holtgast, šachovnice Společenka 31. října Mari. Konečne zachytím jej meno a úspešne si ho uložím do pamäte. Mari, Mari ako...marináda? Nie, to je píčovina Félixi, sústreď sa tyvole. "Ale nie jediná." vložím sa do rozhovoru s Alex v ďalšom fascinujúco dokonalom pokuse o kompliment. "A sorry ak som to bol ja. Určo ti to vynahradím." ubezpečím ju ešte, než sa zase krátkodobo venujem drinku - ktorý úspešne vypijem, stále akosi nesvoj ako slabé to bolo. Niežeby som potreboval piť viac, v nálade som dostatočne dobrej. Ale chlastať je ľahšie než premýšľať. "Hádaj." vyzvem ju automaticky, no je to len rečnícka výzva. "Nah, nehádaj, nemáš šancu. Montana. Jo, moc nás tam v snehu nežije." poukážem na pomerne zjavný fakt, že Montana nie je štát ktorý si bežne ľudia asociujú s čiernou pleťou. Ale nemôžeme byť všetci z Louisiany, že? Dosť že babička je odtiaľ. "Na škole mi to zrovna nešlo najlepšie," perlím ďalšou informáciou ktorá určite spôsobí šok a prekvapenie "takže naverbovať k strýčku Samovi a brániť demokraciu a správny, teda americký, spôsob života bolo to najlepšie čo som mal na výber." trochu pokrčím ramenami, na svoju minulosť nie som nejak obzvlášť hrdý. "Ak teda potrebuješ niekoho kto bude vrieskať a buzerovať zelenáčov - som len tvoj bejby. Inak ma toho zas tak veľa nenaučili. Ale k tomu objavovaniu-" nedokončím - a tentokrát nie je na vine cestujúca lahev ale niečo výrazne bizarnejšie. SPÍČENÝ KURVA FIX JELEN. To si snáď robí prdel nie? Chvíľu som teda dianie u flašky a okolo nesledoval ale naposledy tam maximálne tancovali a spievali, jak sa od toho dostali k ryčiacemu jeleňovi ktorého...práve napadol LEV?! "Boží." zmôžem sa na veľmi krátky komentár. Ale myslím ho úprimne - keď sa obaja predstavitelia dokumentu o afrike premenia späť, musím zrzku trochu obdivovať. Zaútočiť a nesrať sa, skutočný assert dominance. Stavím sa že je to ten typ čo škrtí chlapov stehnama. A im sa to kurva líbi. "No ty vole. Máte to tu bežne takto divoké, alebo je tu dnes proste kretén či tak navyše?" prehodím ešte k Marisol, ač mám pocit že niekto iný tú istú otázku práve zodpovedá Hanke. A zdalo sa mi to alebo mala tá rejžožroutka nejaké divné humory mojím smerom?! Do situácie sa taktiež vkladá miestny líder, takže miesto potenciálneho vygradovania to pekne uhasí. Asi fér a správne ale...trošku sklamania je predsa len z mojej strany pochopiteľné, nie? "No a jaktože nehraješ?" pokúsim sa ešte nadviazať na rozhovor s barmankou pričom hlavou naznačím že myslím tú flašku. "Vlastne hej, ty si hrala čo. Shit. Sorry, som trochu na káry." | ||
| |||
 |
co můžou jít do prdele | ||
255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 3231 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1