Svlékání, pozorování a počátky konverzace

Společenská místnost, u flašky

Lidí je kolem prostě hrozně moc. Už asi nejsem na takové množství lidí pohromadě zvyklá, dělá mi trochu problém ta spousta konverzací najednou a všeobecný hluk a řev. Přesto mi hluk i větší množství lidí dělá vlastně hroznou radost, až se mi na tváři začne rozlívat velký úsměv, který překvapivě nepatří žádnému ze svlékajících se mužů, ale je vyjádřením čisté radosti z prostředí. Také jsem se dostala do společnosti neskutečných osobností a nejraději bych si o nich začala psát poznámky. Ale na všechno přijde čas.

Flaška se odvíjí, jako klasická flaška, líbání, svlékání, jen je tady mnohem víc polonahého tančení, než kolik bych čekala. Vidím tančícího muže v černém brnění?, který má nějakou zajímavou schopnost, díky které ovládá…kovy? Nevypadá to špatně, ale svoji pozornost směřuje k modrovlasému muži. Aspoň tu nejsem jediná s barevnými vlasy. Od zrzavé slečny se nic moc zajímavého nedozvíme, jen si svléká košili. Núúúúda. A kvůli ní se svléká i mladá dívka, která dává pusu Kristoffovi.

A Kristoff se začne předvádět, jasně, má co ukazovat, ale z mého pohledu je v tom i dost potřeby se pořádně předvést v novém prostředí. I když třeba podvědomě a nedělá to schválně. Přesto, jako bych ho nikdy svlečeného neviděla, nakloním hlavu a koukám se, asi jako všichni ostatní. Když se rozeberu své pocity, tak mu vlastně závidím, že na něj již vyšla řada a mohl se předvést, ale to nevadí, když se se mnou flaška nebude kamarádit, mohu zkusit vypít víc alkoholu a zatancuju si klidně sama.

Slečna, která sedí vedle nás a která se před chvílí snažila ulovit si jelena si mě, nás, všimne a započne seznamování i s druhou zrzkou, která sedí vedle ní.
„Ahoj Leo, ahoj Rúo, já jsem Lara.“ Potřesu jim rukou a řeknu své jméno raději ještě jednou.
„Boží proměna, Leo!“ Musím ji ještě pochválit, než odpovím na její otázku. Doufám, že ji uvidím více.
„My jsme se sem…přicourali. Jsme z bývalého pražského sankta.“ Momentálně nevím, co víc k tomu říct, abychom se nedostávali do zbytečně posmutnělé nálady a tak raději převedu konverzaci jinam.
„Co vy? Jak jste tu dlouho? Nějaké zajímavé drby, které by měl člověk vědět?“ Zeptám se obou sympatických dívek.

Ve výčtu lidí, které by slečna, kterou Kristoff políbil, poslala na Aljašku, nebo vzali s sebou na pustý ostrov nejsem, ale to se dalo očekávat. Zachytím alespoň její jméno. Lakshmi. Dobře, pokus si to zapamatovat. A další, na kterou padne flaška je Laima. Dobře, už by to chtělo lístečky se jmény, proč to někdo u dávno nezavedl?

Rozhovor

Pevnost Holtgast, 31.řijna

Eddie nám vyloží i svoje schopnosti, nejvíce mě zaujala změna jeho těla, protože tu jsem tu ještě neviděl, ne, že bych tu viděl moc schopností. „To jakože umíš změnit obličej a tak? Jakože vypadat úplně jako někdo jiný?“ zeptám se ho.

Emil nám naše schopnosti chválí a nabízí i možnost se proletět na jeho zádech, nejspíš. „Wow, a to by si nás jako unesl? Nejsme na tebe moc těžcí?“ optám se zvědavě. Přece jenom, je to jelen, ten asi neunese více lidí naráz, nebo jo?

Jelínek přijal mojí ruku a představil se mi jako Aaron. Chvíli váhá, ale nakonec přijme mojí nabídku a souhlasí, že se mnou půjde k nám do kroužku. Usměji se na něj mile a zaznačím rukou směr. „Tak pojď, třeba přijdeš na jiné myšlenky.“ Když se usadíme k flašce, kterou se nakonec rozhodne hrát s námi, pokračuji v rozhovoru.
„Jak jste se sem vůbec dostali vy?“ naznačím směrem k oboum, jelikož se zdá, že přišli ze stejného místa.

Trošku jsem se obával, jak zareaguje Oren na příchod Aarona, ale naštěstí to vzal velice dobře. Je to fakt zlatý kluk. Momentálně je u něj i Emil, který se snaží co může, aby mu náladu zlepšil.

Po dvou povedených striptýzech se flaška zjevně vydává směrem otázek. tmavovlasá dívka si má vybrat, koho si vzít na pustý ostrov a koho izolovat na Aljašce. Nečekal jsem, že bych tam byl, ještě mě ani nezná, ale i tak mě překvapilo, že zmínila Aarona.
„Dělá si jen legraci.“ upustím jeho směrem, kdyby se náhodou chtěl cítit dotčeně. Nechci, aby se cítil špatně. Další je vytočená půvabná blondýnka, kterou jsem zde ani ještě nepostřehl a dostává úkol, namasírovat někoho z nás. Vybírá si zadavatelku.

Z bezpečí gauče

Pevnost Holtgast, společenská místnost
31. října

Yevino představení jsem oplatila svým vlastním jménem, a jako malý bonus jsem přidala i lehký úsměv. Na její poznámku jsem přikývla. Vypadá to, že nejsem jediná, kdo to neměl lehké. Možná se nenacházím v té nejlepší organizaci, rozhodně je to však lepší než Bratrstvo. Všechno je lepší než Bratrstvo. Lidé, kteří se kolem mě bavili, jako by se nic se světem nestalo, mi dokazovali, že tady je to rozhodně lepší.

Potichu sleduji vířící společnost, jak se motá kolem flašky. Zatím jsem jen zvědavě sledovala, ale neplánovala jsem se moc zapojit. To jsem taky odpověděla Yevě, když se nás zeptala. Zatím se cítím dostatečně dobře tady, tam sedí až příliš mnoho lidí. I na Kazranovo pošťouchnutí jenom zakroutím hlavou. Jo, radši budu kuře. Nebudu se přidávat, opravdu mi stačí to jenom sledovat. To už se ztrácí z naší blízkosti Yeva, která nejprve míří ke stolku s jídlem, pak se ale zapojuje do kroužku u flašky. Stočím tedy pozornost jenom k Naxiye.

"Hm, ovládám," přikyvuji na její otázku. "Umím se ještě přeměnit na jednorožce," dodám nejprve. Pak mě zaplaví vlna opatrnosti. Ta třetí schopnost byla pro mé setrvání v Bratrstvu nejdůležitější. Ale... proč ji skrývat? Oni se o ní dozví tak jako tak. "Ale asi si umíš představit, že jsem je těmihle dvěma moc neoslnila. Ve finále si mě nechali u sebe kvůli třetí, která se objevila o něco později. Dotek pravdy, tak to nějak nazývali. Když se někoho dotknu, musí mi odpovědět na otázku jenom pravdu. Kvůli tomu mě pak používali pro výslechy." Chvíli jsem ji sledovala, jak na tuto informaci bude reagovat. "Najednou se z odpadu Bratrstva stalo cenné zboží," ušklíbla jsem se cynicky.

Mezitím se toho začínalo v místnosti najednou dít až moc. Tamhle začínala nějaká rvačka, tamhle přicházeli dva nováčci... Pak další dva... Pár jedinců se tam začalo proměňovat ve zvířata... Trochu mi z toho začínala jít hlava kolem. Rozhodla jsem se setrvat na sedačce, jelikož se nezdálo, že by se k ní někdo přibližoval. Tady byl hezky klid a já mohla ten šrumec jen hezky pozorovat z dálky, jak se mi to líbilo. Rozhodla jsem se krátce věnovat svému jídlu a pití, dokud se situace nezklidní.

No, pěkný blázinec. Ale asi to bude tím počtem lidí tady. Pak se ale znovu vše trochu zklidnilo a já svou pozornost vrátila ke hře. Možná přišel čas se zapojit? Jenom to aspoň zkusit? A vypadá to, že si někdo mé zvědavosti všimnul, poznamenám v mysli Naxiyino pošťouchnutí. Přikývnu.

"Doufám, že ti to nevadí," řeknu jí omluvným tónem, zatímco odkládám prázdný talířek a sklenici s pitím a pomalu mířím do kroužku, kde se co nejpohodlněji usadím. "Jen tak mimochodem, jsem Laima," představím se pro jistotu, netuším, kdo a jak pochytil mé jméno, pokud vůbec.

Jen malou chvilku hra pokračuje, než přistane flaška hrdlem směrem ke mně. Sice tedy až na třetí pokus, ale... no co už. Pohlédnu na Lakshmi, která ke mně zatím míří. Přišel jen lehký polibek, za což jsem jí byla docela vděčná. Když mi pak ale zadala úkol, pousmála jsem se a rozhlédla jsem se kolem.

"No, tak to tady u mě rovnou můžeš zůstat," opáčila jsem. Nechala jsem ji dolít si pití a pak jí pak naznačila, ať si sedne. Sice jsem nebyla žádná profesionální masérka, ale snad ta masáž zad a ramen byla aspoň trochu příjemná a uvolňující. Dost možná i něco, co by si po svém vítězství dnes v aréně i zasloužila. Pokud byla spokojená, jala jsem se točení flašky. Ta přistála na... chlapíkovi ve spodkách. Samou nesmělostí se začnu červenat. Snažím se jeho skoro-nahotu nevnímat a věnuji mu lehký polibek na tvář.

"Budu trapná, ale i tak... Kdo ti tady v místnosti přijde nejvíc sexy?" vyslovím svou otázku a pak rychle mizím zpátky na své místečko. Budu si muset ty otázky a úkoly ještě trochu promyslet, pokud na mě ještě přijde řada.

Copak to tu máme?

Společenská místnost

"Když budete chtít, tak se můžeme i proletět. Zatím jsem toho tolik nevypil, aby jsem nebyl schopen letu." Usměji se na všechny tři. Oren má sice sám svá křídla, ale i tak bych se s ním rád proletěl. V zahradě by to trochu šlo. Nelítalo by se nijak vysoko, ale pro dnešní večer by to jistě stačilo. Hlavně by to nebylo tak na dlouho.
Následně poslouchám oba kluky co umí za schopnosti.
"To jsou taky fajn schopnosti."

Pohled mi sklouzne na tancující striptéry, kteří se opravdu činní. Toho jednoho neznám.
Na moment se i lehce zasním s myšlenkou toho, že by se mnou skončil v posteli. Přeci jen jsem takové myšlenky měl skoro u všech chlapů tady v Triskelionu. Jen u něj ještě ne a musím říci, že je to kurva pěkné představa.
Přiznávám, že po tanečku jsem dost nažhavenej.

Dokonce tak moc, že si málem ​nevšimnu příchod problémového nováčka, který mi přinesl.... kámen?
Ehm. Aha, ten je Orena, tak to jo.

Dost mě překvapí Orenova reakce. Je smutný. To je špatně. Můžu za to, nebo jsou za tím jiné okolnosti.
Chytnu jej tedy za ruku a kamínek mu do ní vtisknu.
"V tom případě doufám, že mi pomůže zlepšit ti náladu a vykouzlit ti opět úsměv na tváři, jelikož právě to mi udělá největší radost. Takže, copak se stalo. Svěříš se mi?"
Držím jej za ruku dokud to jde a dívám se mu do očí.

Erden mě svými slovy trochu zarazí, ale dává to smysl, aby to byl Oren, i když nyní...
Měl bych mu nabídnout pomocnou ruku? Samozřejmě, že ano, ale motám se kolem něj už dost.
"Kdyby jsi s nimi potřeboval pomoci, tak neváhej říci."
Řeknu nakonec. Přímo se tím nevnucuji, ale taky dávám najevo, že to pro něj jsem.

Aaron má právo na šanci, stejně jako každý. To, že se začátek úplně nepovedl se stát může. Vše bude ok, když se to nebude opakovat a pak. Pak jej zahrnu nejspíše také mezi ostatní, které mám v merku.
Kde je vlastně Razík?
Rozhlídnu se jen tak okolo.

Fakt povedený rozhovor

Pevnost Holtgast, společenka, 31. října

Nově příchozí jsem příliš nevnímala, jen velmi slabě jsem po očku sledovala jakési zmatky s tím novým. Plnou pozornost měli ale Erden a Lilian. I tak jsem ale stihla Yevě zamávat na dobrou noc. Jsem zvědavá na ten zítřek…
Rozhovor s Lilianem mi ale nepřinesl… Nic. Doslova nic. Nudím ho? Obtěžuju? Jo, to bude asi to nejtrefnější. Na tváři se mi usadil na chvíli trochu nevěřícný výraz, ale když se zvedl a odešel, musela jsem se zašklebit: ”Fakt nevím, co na něm zdejší Laki viděla…”
Erden pochopitelně moje slova mohl dobře slyšet. Ani on se nezdál mým přiznáním nadšením. Měla jsem dojem, že ho stojí velké úsilí být přátelský. To je obrovský rozdíl… Snažila jsem se co nejvíce upozadit myšlenky na mého Erdena. Musí mu to vadit. Možná se mu to celé natolik hnusí… Zklamaně jsem vydechla. Celý tento svět byl jako jeden velký omyl. Lidé mě tu pohřbily, někdo možná s radostí, někdo s ledovým klidem. Nejsem si jistá, zda jsem někomu chyběla. Tedy ta jejich Lakshmi. A já očividně nejsem natolik stejná. A ani nevím, zda je to dobře nebo ne.
Trochu sklesle jsem poslouchala jeho slova, ale pak jsem vyhrkla: ”Ne, to ne! Nechci o ty vzpomínky přijít. Jsou to jediné, co mi po mém domově zbylo. A jakkoliv jsme to měli těžké,” vybavily se mi zřetelně naše nuzné podmínky oproti zdejším, ”pořád… Pořád jsme to byli my. Jen vím, že tě svými vzpomínkami obtěžuji. Budu se snažit to omezit. A ty se k ničemu nepřemlouvej, i teď se přemáháš, a to není správné. Upřímnost je velmi cenná mezi přáteli. A já doufám, že jednou se budu mezi ně moct počítat.”

V tu chvíli se strhla mela. Nováček u baru se očividně proměnil a zaryčel jak na lesy. Do toho kolem prolétla lvice. Zůstala jsem trochu šokovaně zírat. Copak se nemůžou… Já nevím, přesunout třeba na šachovnici? Chápala jsem, že je to určitě zábava, i když tomu novému to nejspíš tak nepřišlo.
Když se Lilian ujal role mravokárce, nebo co to kruci bylo, trochu jsem překvapeně pozdvihla obočí. Chtěla jsem se i uchichtnout, jenže to by mi nemohlo bušit srdce jako splašené, proč, doháje, já tohle nechci!, navíc jsem měla pocit, že Erden ho respektuje víc, než si ten vyzáblík zaslouží. Ale co to sakra vykládá? Tomu tady všichni žerou, jak je nonšalantně uráží? Je to jen podviživenej spratek, co si o sobě myslí až moc.
Bolest hlavy se znovu ozvala. Dva silné protichůdné pocity mi vůbec nedělaly dobře. Pomalu jsem přestávala věřit svému vlastnímu úsudku, rozlišovat, co jsou mé myšlenky a co její.

Jen okrajově jsem si všimla, že Richard se ocitl svlečený. Rúna dala fant. Lea poslala bez skrupulí Liliana doprdele a já se tentokrát opravdu uchechtla.
Další bolest hlavy. Dopila jsem skleničku. To je na bolehlav zaručený lék, že…?
Erden a Lilian odešli. Byla jsem ráda, bylo mi to jedno a mrzelo mě to.
Lehké mžitky.
Lyla svlékla tričko, protože jiné části oblečení by byly… Prostě příliš nudné pro tak mladou dívku.
Jakýsi muž tančil před Val a když se vracel na své místo, i já jsem se vrátila po bok Lyly. Především kvůli lahvi. Lahvi vína. Dřív se mi nechtělo, nechtěla jsem působit, že jsem nováčka přišla okukovat.
Jakmile jsem se usadila, zjistila jsem, že ten dotyčný je doprovázen dívkou s fialovými vlasy. Další nováčci? Nějak mi to ušlo…

A najednou přišlo projasnění. Flaška se totiž zaměřila na mě. Trošku vyjukaně jsem zírala na její hrdlo, když se přede mnou objevil urostlý muž a políbil mě.
A vážně velmi hezky. Možná jsem působila dychtivě, rozhodně jsem polibek opětovala, ale… Přišlo mi to jako věčnost, kdy mi někdo projevil jakoukoliv blízkost, než jen odtažité pohledy. Když se mladík odtáhl, věnovala jsem mu milý úsměv.

Pak ale přišla otázka. Lehce jsem našpulila rty v zamyšlení.
”To není jednoduché, nikdo mi tu neleze krkem… Nebo už s námi nehraje," dodala jsem s trochu potutelným úsměvem.
”Ale dobrá… Na Aljašku bych poslala Richarda, Emila, Razvana, jelena,” pousmála jsem se na nováčka, co se přidal ke hře, ”a… Jamese,” otočila jsem se za Lylu, kde však seděla osamocená Valeria. ”He, kdy odešel? Vrátí se?” trochu překvapeně jsem vykulila oči. To mi dvě skleničky tak vlezly do hlavy?
”No, počítat ho snad můžeme. A na pustý ostrov si vezmu Rúnu, Valerii, Orena, Laimu a samozřejmě tebe,” zakončila jsem svůj proslov s pohledem na urostlého mladíka. Protože hezkých polibků není nikdy dost. Na důvody se však neptal, a tak mi nepřišlo, že by bylo třeba cokoliv rozmazávat.

”Jinak jsem Lakshmi pro nové tváře,” kývla jsem ještě s úsměvem na všechny, co do hry za poslední chvíli přibyli. Vlastně nejen do hry, ale do našeho celého společenství.
Zatočila jsem lahví, ale ta se zatvrzele zastavila opět na mém místě. Znovu jsem zatočila, tentokrát lahev ukázala na Jamesovo místo, ten se ale ještě nevrátil.
Konečně se lahev umoudřila a ukázala na Laimu. S úsměvem jsem k ní přešla a věnovala jí lehké políbení na rty.
Na řadu pak přišel úkol: ”Vyber si z hrajících někoho, kdo se ti nejvíc zamlouvá a dej mu… Příjemnou masáž podle své volby.” Na závěr jsem se trochu zakřenila, nechtěla jsem ji týrat líbáním, přišlo mi, že se doposud spíš stranila. I když kdo ví, třeba i masáž je pro ni příliš intimní. Věřila jsem ale, že se s tím popere. Sama jsem si dolila prázdnou sklenku a sledovala její výběr.

Limča a chill

Společenská místnost

"Aaah," vydechnu a kývnu hlavou na srozuměnou, jak mi díky sympatickému dredáči začínají věci postupně zapadat. "Já jen, že dnes to tu vypadá jak při zkoušce nějakýho sociálního experimentu," prohodím pobaveně sledujíc po oku všechen ten mumraj okolo. "Nejsou tu všude nainstalovaný kamery, že ne?" Pokračuji uvolněněji, ale při jeho dalších slovech přeci jen zvážním, zvlášť, přihlédneme-li k faktu, že o nich mluví v minulém čase. V koutcích rtů mi lehce zacuká.
"Jasně, asi se dalo čekat, že to všude vypadá dost podobně. Ale od toho Výboje jsem neměla možnost mluvit s nikým, kdo by mi cokoliv objasnil. Úspěch byl najít suchý místo k přespání a něco k jídlu," trochu se při té vzpomínce ošiju. Vlastně bych celkem ocenila, kdyby tohle celý byla jen nějaká pitomá reality show s nastrčenými herci a zatraceně promakanými kulisami.
A že tu někteří předvádějí představení hodná finále Vyvolených.

...

"Jo, asi máš recht," musím mu dát opět za pravdu, "dokud mě do toho nikdo nebude zatahovat..." Ušklíbnu se a pokrčím rameny. I když na druhou stranu, na těch našich akcích to vlastně ve výsledku bylo dost podobné. Jen si člověk prostě nasadil masku, přijal jinou, smyšlenou persónu... Jenže ve společnosti lidí, které znal a mohl jim věřit. Nebo naopak před zraky těch, co už nikdy nemusel potkat. Kolikrát jsem si sama říkala, která z těch dvou Hanek je vlastně skutečná. No, teď ale nebyla nejlepší chvíle začít nad tím znovu dumat, tyhle hlouposti mohly počkat.
Stejně jako bude muset počkat náš rozhovor. Hlavní hvězda večera se přihnala zpět a znovu nám do něj vpadla. "Trošku kokot? Chlapče přidej. A taky dost kretén," pomyslím si a ostentativně protočím oči v sloup, když začne s dalším lítostivým divadýlkem. Jo, v každý partě byl vždycky jeden takovej, co prostě potřeboval pozornost a snažil se být nejhlasitější a ve středu zábavy.
"Prázdnej sud nejvíc drčí." říkávalo se u nás a rozhodně na tom něco bylo.
Večer ale sotva začal, tak si prostě počkám, než ho zase zaujme něco jinýho.

Ani se nemusí moc sám snažit, ne každému tu bylo jejich představení po chuti a zjevně je tu kromě Erdena ještě někdo další, kdo se asi má starat o veřejný pořádek. Aspoň se snaží tak důležitě tvářit. Tahle domněnka mi ale vydrží jen do chvíle, než otevře ústa.
"Cožetomele?" Obočí mi vystřelí nevěřícně nahoru, když zmíní pětici zdejších "volnomyšlenkářů", jako by to byly jeho děvky na prodej.
"To mu nikdo z nich nedal, nebo co?" špitnu sotva slyšitelně, spíš pro sebe. Začíná to celý být poněkud absurdní. Lea ho po zásluze posílá do prdele, takže zjevně nejsem jediná, komu přijde, že trochu přestřelil. Potvrzuje to i Erden, dnes nejméně podruhé hrdinný zachránce situace. Pošle rudocha za ostatními hochy a konečně zase zavládne klid. Dohromady by spolu mohli utvořit i docela úspěšný boyband, každá fanynka by si přišla na své.
"Uuf, takže kde jsme to skončili?" vydechnu, načež se znovu pousměji na Blagdena s řečnickou otázkou.
"Praha," pokračuji trochu zasmušile, "vyrůstala jsem tam celý život. Moje rodina odešla z Vietnamu během války, ještě tam máme nějaké příbuzné, ale jsem češka." Vysvětlím a znovu se natáhnu po sklence, jen abych si uvědomila, že je už prázdná. Lehce semknu rty.
"Po Výboji jsem z města utekla a nějak se dostala až do Polska, než jste mě našli. Vůbec nevím, co se tam dělo pak." Ae muselo to být zatraceně ošklivý.
"Ah, sorry, je párty," lehce přešlápnu z nohy na nohu, "ale když zmínil, že odtamtud přišel, nějak nemůžu myslet na nic jinýho." A rozhodně nemohu předstírat jakoukoliv radost.
Kristoff mezitím naprosto bezstarostně předvede další taneček. Jasně, tělo mu tu může leckdo asi závidět a nejedna z holek na něm může oči nechat.
"Jak se určuje, kdo chodí na pochůzky a kam?" Napadne mě po chvíli. Něco mi říká, že takové místo si tu bude člověk muset zasloužit, ale i teď mi přijde nějak smysluplnější být tam venku a zkoušet něco dělat.

Jako opařená

Pevnost Holtgast 31. řijna

Aaron, jak ho jmenoval Lilian, očividně potyčku zpětně bere s humorem, což je jen dobře. A co mě potěšilo hodně je, že poznámku o rasismu od chytrolína nebere vážně. V životě by mě nenapadlo označovat někoho divochem, zlodějem nebo jakkoliv jinak kvůli barvě jeho pleti, či jinému tvaru obličeje. To bych se také mohla dočkat poznámek jako „Zrzavá střecha, vlhký sklep“ a podobně.
„Díky. Doufám, že se ti mezi námi bude dařit.“ Odpovím mu s úsměvem na jeho vtipkování o vzniklé situaci.
„Co se týče holek, myslím že ještě nejsem největší zlo, co tu potkáš, takže bacha.“ Mrknu na něj a pokusím se o větší úsměv, i když to momentálně nejde lehko.

Nikdy bych nečekala, že pohled do něčích oči pro mě bude tak těžký, jako právě teď do těch Erdenovo. Tušila jsem, že s Lilianem nebude plně souhlasit, jelikož on nemá právo se chovat jako nadřazený. Ale přesto jsem cítila, jak mě polejvá studený pot. V mém světě jsem si získala jeho důvěru natolik, že jsem mohla vést průzkumné mise. Když něco potřeboval věděl, že na mě se může vždycky obrátit. A tady? Doseru budování vztahu hned ze začátku takovou prkotinou.
Možná bych měla jít, měla bych vyrazit z těch dveří a zmizet. Neumím ovládat svoje emoce, ani vzpomínky… O všechny blízké jsem nejspíše nadobro přišla a kydat hnuj tu zvládnou i beze mě. Koně beztak nejčastěji obstarává převážně Val, jelikož jí znají, mě ne.. Nejspíš by tu bylo lépe beze mě..

Jeho hlas je sice přísný jako vždy, ale slova jsou daleko mírnější, než bych čekala. Nakonec sevře mojí ruku, což jsem naprosto nečekala. Přesto, že je většinu času chladný, najednou mnou projede vlna tepla. Jakoby mi dával naději, že ještě není vše ztraceno, že to ještě můžu spravit. Podívám se na něj a jen tak tak se držím, aby mi z toho neukápla slza. Děkuju… zazní v mé hlavě, však ústa nejsou schopná to vyslovit nahlas. Poté odchází. Ještě chvíli zůstanu jen stát a dívám se stále směrem, kde zmizel ve dveřích. Jeho dotyk stále cítím na své ruce. Vím, že teď možná vypadám, jako kdybych v první třídě dostala první pusu od kluka, ale pro mě to vážně hodně znamená. Moc dobře vím, že si Erden na dotyky příliš nepotrpí.

Zhluboka vydechnu a zamířím zpátky ke kolečku, kde už je i Rúna a moje nedopitá flaška. „Jsem tady.“ řeknu jejím směrem a plným douškem se napiju whisky. Když se trochu rozhlédnu, zjistím, že vedle nás se usídlili dva nováčci, z nichž jeden právě dokončuje svůj sexy taneček. Musím uznat, že je to opravdu kus chlapa. Tak co takhle začít o trochu lépe, než před chvílí? Obrátím se jejich směrem, když opět znovu oba sedí.
„Pěkný tanec, máš to v krvi.“ Pochválím ho a mile se na něj usměji.
„Ahoj, jsem Lea.“ představím se a podám oboum ruku. Zároveň dávám prostor i Rúně, aby se mohla zapojit a já jí nijak nezacláněla.
„Kde vy jste se tady vzali?“ zeptám se jejich směrem, abych nějak začala konverzaci. Zároveň mi tato drobnost opravdu unikla.

Sama na vankúši

Pevnosť Triskelion, Spoločenka,
Primárne James, Lyla, Kristoff,

O niečo pokojnejšie sa pomrvím, keď mi Oren ukáže palce nahor a dokonca na jeho tvári vidím úsmev, ktorý nevyzerá úplne silene. Nevedela som, ako to robí, tak rýchlo hádže navonok za hlavu krivdy, ale bolo to obdivuhodné. Chcem venovať posledný varovný pohľad nováčikovi, no keď sa mi na neho presúvajú oči, periférne akurát zachytávam premenu.
Dlane mi ani z reflexu nestihnú vystreliť od Jamesovho pása k ušiam dostatočne rýchlo, aby mi v nich nezačalo po jeho ručaní zvoniť. Ďalší rev levice k tomu moc nepridáva. Ruky sťahujem naspäť až dobrých pätnásť sekúnd po tom, čo si to moja spolubývajúca víťazne odkráča preč. Popri šúchaní strán hlavy iba skontrolujem, či dva veľké tvory nič nerozbili alebo nikomu omylom neublížili, nijak ich predstavenie však nekomentujem. Úprimne, ten jeleň vyzeral, že vydesil Orena, aj keď nie dlhodobo, a Oren bol moja blízka osoba - takže som v sebe nenašla až tak veľa súcitu s tým, ako skončil prirazený na zemi. Bol mi cudzí.
Pred rokom by som si nemyslela, že si také niečo bezcitné vôbec pomyslím. Bolo to...tak dávno.
Hlas vo mne sa potichu zasmeje z tej čiernej diery. Vyprevádzam ho zo spoločenky iba letmým obzretím.

To, že Richardov vyzliekací taneček sledujem trochu neprítomne si uvedomím, až keď ku mne doľahne tichý Jamesov hlas. Zažmurkám a pootočím hlavu, aby som mu videla na profil.
Naozaj som bola príliš mlčanlivá, nebola som? Po rozhovore s niekým, kto ovládal telepatiu, a nemusela - nemohla - som pred ním skrývať, čo sa mi odohráva v mysli, bolo jednoduché sa v tom stratiť a zabudnúť, s akým zámerom som sem išla.
Daj sa dokopy, Val.
Otriem sa lícom bližšie k Jamieho krku, schladiac mu tak kožu nie úplne suchými vlasmi.
Iba trochu únavný. A vieš ako, nemôžem sa zapojiť kým hrá Auguste. Keby ho mám pobozkať, povracala by som sa.
Odpoviem mu taktiež tlmeným, ale o poznanie ľahším tónom ako doteraz. To ale zaregistrujem niečo, čo moju výhovorku absencie z fľašky dokonale zruší.
Ľudské hovno v košeli odchádza z kruhu a neskôr aj zo spoločenky, a za ním ide aj nespokojne vyzerajúci Erden. Možno išli riešiť to, o čom sa rozprávali pri fľaške a čo som zhodnotila ako pracovné povinnosti. Ktovie. Posledných pár minút som nedávala úplne najväčší pozor.
Čo je možno dôvod, prečo ma prekvapí Lyla iba v podprsenke po tom, čo sa k nej otočím po začutí svojho mena. Ešte viac ma zaskočí náhly chlad po strateo hrejúceho Jamesa predo mnou. Okamžite zaujímam opäť polohu sediaceho embrya. To najväčšie prekvapenie príde v podobe obrovského chlapa, kedy a skade sa tu zjavil?, ktorý sa predo mňa s rozhodnutím postaví a začne zem zakrývať kusmi oblečenia.
Daj. Sa. Dokopy. Reaguj.

Poposadnem viac do stredu vankúša pri jemnom tlaku Jamieho popostrkujúcich rúk.
Vďaka. Sme poslušnosť a nevinnosť sama.
Hlesnem, zaujmúc jeho miesto v kruhu hráčov, krk však už vykrúcam dozadu, aby som vôbec na tancujúceho obra dobe videla. Fajn, musela som uznať, že bol hodný obdivu. Vysoká postava mi vždy imponovala, o tom som sa presvedčila už viac krát počas svojho krátkeho života.
Aj tancovať vedel celkom presvedčivo.
Po posledných tónoch hudby sa preto odobrujúco usmejem.
Zatiaľ to postačí.
Pokúsim sa do hlasu dať čo najviac provokácie, čo sa mi podarí tak na 50 percent. Nie môj najlepší výkon. Načiahnem sa za seba, aby som si pritiahla Mojito bližšie k sebe a rovno sa aj napila. Alkohol, alkohol by mi mal pomôcť.

Yes sir

Holtgast, společenská místnost

Tohle je taková... horská dráha emocí. I v gryfí podobě na mě Richardova exhibice působí, nejradši... co? Nejradši bys co? Udělal tu nejpitomější věc na světě, a šel zase za ním? Jediné, co na vašem vztahu bylo dobré, byl ten sex... pamatuj si ty ostatní chvíle, nabádám se v duchu. Rozpolceně.
Jít k Richardovi, obejmout ho kolem polonahého těla, dlaněmi zabloudit leckde... bylo by přirozenější než dýchat, stěží se ovládnu nepoddat se té touze.
Ne, blbče. Je tu x lidí, se kterými by bylo lepší skončit v posteli než s Richardem. Třeba... třeba... Emil.
S Emilem by to zkazilo kamarádství.
Tak James.
James chodí s Vali.
Tak kdokoliv jiný. Povzdechnu si sklesle.

A blbým pocitům konec není. Smutně písknu, když dá Aaron Emilovi můj kamínek pro pozitivní energii.
"Nech si ho," odpovím smutně Emilovi, když na sebe vezmu zpátky lidskou podobu a posadím se na svůj polštář. "Třeba tobě štěstí a dobrou náladu přinese."

Směrem Erdena jen zvednu palec, na znamení, že rozumím.
Když Aaron s Oscarem dorazí zpátky k nám, posunu se, a udělám dalšímu místo.
"Můžeme to smáznout a začít nanovo, třeba se i bavit?" nejistě navrhnu temperamentnímu nováčkovi a bezděky si přitáhnu k tělu kardigan tak, aby modřiny na hrudi a břiše vidět nebyly.