Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Pauza před dalším kolem Společenská místnost - > můj pokoj "Dneska je tichý den?" zeptám se potichu Val, jen co se zase usadím. Je taková tichá, jen sleduje okolí a nejsem si jist, jestli to mám nějak řešit či ne. Nakonec ale volím to, co tuším, že pomáhá - dotek, lidská blízkost, teplo. Však to vlastně potřebuju i já, nějaké to ukotvení v tomhle velkém počtu lidí a všem chaosu. A že to je velký chaos. Nováčci přibývají, teď už to nejsou jen ti dva kluci, ale i barevnovlasá holka s takovým...dobře urostlým klukem. Do toho všeho tu stále ten indián dělá nějaký bordel, včetně proměny v jelena, což asi vyprovokujeLeou. Trochu se to rozjíždí. Chvíli přemýšlím, zda se k nim ve své psí podobě nepřidat, ale flaška je teď mnohem zajímavější, nejdřív ségra oblizuje Richarda a pak po něm chce, aby se pro ni svlékl. Well...no, Richard má naštěstí dost rozumu a vybírá si nového kluka. "Nebuď tak hrr, ségra, na to máš ještě času dost!" Směji se na ní. Vždyť je to ještě úplně malá holka, na nějaký pusy si musí počkat! Pak je na řadě jedna z nových, Rúna, která radši volí fant a zase líbá Lylu. Tentokrát mi to ale zas až tak nevadí, přeci jenom, u holek je to jiný. A Lyla si svléká tričko, takže je jen v podprsence. Proč je tu má ségra jako první jen v podprsence? To teda ne! Chci si sundat vrchní část svého oděvu, dojde mi ale, že mám vlasně šaty a jen tak jednoduše to nepůjde. Holky to mají tak těžký! Ale dobře...tohle stejně teď vidět nepotřebuju. "Na moment vás tu zanechám, dámy, užijte si podívanou." Řeknu svým dvoum společnicím a popostrčím Val trochu blíže zábavě. Třeba jí to fakt rozveselí...Ty svaly..takový fakt nemám... No nic. "Ale, ale, Erdene, křest nováčků by mohl být i horší, tohle byla aspoň sranda. Zareaguji na Erdenovo pokárání, které si ale k srdci moc neberu. Jak řikám, sranda musí být a ten kluk si za to mohl sám. Fakt mi dost připomíná Lucase a mám tendenci...mu to dát sežrat. Ale až později, nejdřív jdu sehnat nějaký tričko, který si na sebe Lyl bude moc vzít. "Jdu si odskočit, tak tu zatím moc nezlobte...ať o nic nepříjdu." | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Klukoviny Pevnost Holtgast, 31.řijna Drag mi obětí opětuje, za což jsem rád. Hned vzápětí však utíká do hajan, čemuž se vlastně ani nedivím. Těžko říct, jakou cestu urazil, než mě našel, i když to byla celkem náhoda. Kdybych se neprospal odpoledne, nejspíše už spím dávno taky. „Dobrou noc a ještě jednou moc děkuji za všechno.“ sevřu na okamžik jeho ruku v přátelském gestu, poté ho nechám jít na pokoj. Přidává se k nám jeden z nově příchozích, představující se jako Eddie. S úsměvem mu podám ruku na pozdrav. „Ahoj, já jsem Oscar…tyhle věci ti bohužel příliš neobjasním, dorazil jsem pár hodin před tebou...“ odpovím na jeho další otázku, ohledně tohohle místa. Emil to přirovnává k X-menům. „Ale bylo mi řečeno, že schopnosti tu mají všichni.“ dodám ještě, abych mu snad alespoň částečně odpověděl. Ptá se i na naše schopnosti, což vlastně jistě nevím. Emča nám povídá o své proměně, cosi se světlem a jakýmsi učarování ostatních. „Páni, fascinující. Těším se, až ty schopnosti uvidím.“ Zareaguji překvapeně na něj, poté se pokusím Eddiemu sám odpovědět. „No tak mojí proměnu si viděl, pak si ještě myslím, že umím pohybovat obrázky, ale nejsem si zcela jistý, jak to funguje. “ Poznamenám nejistě. V tomhle ohledu jsem tady trochu jak naprostý nemehlo. Všichni tu už o svých schopnostech toho tolik ví, jen já nevím, co byli halucinace a co skutečnost. „A co ty?“ opakuji jeho otázku. Flaška pokračuje dál, hnědovlasý hezoun tancuje pro Eddieho, Zrzavá dívka odhazuje fant a její úkol zní stejně. Mojí pozornost si však na chvíli získal zmatený nováček, který ještě před chvílí byl lovenou zvěří a teď si vyslýchá kázání od tmavovlasého podivína. Na jednu stranu je mi ho trochu líto. Vím, jak se může cítit, je toho hodně, já sám jsem ještě ráno netušil, že mám schopnosti a teď tu sedím v místnosti plné lidí, kteří je mají také. Počkám si, až dokončí hovory se všemi, poté vyrazím jeho směrem. Erden zmiňuje jako našeho kouče Orena, na čež mu souhlasně přikývnu. "Rozumím." S přátelským výrazem začnu mluvit k klukovi s proměnou v jelena. „Ahoj, ještě se neznáme, já jsem Oscar. Jsem tu jen o pár hodin déle, než ty.“ podám mu ruku, pokud jí bude chtít přijmout. „Moc dobře chápu tvoje pocity, sám jsem ještě před pár hodinami neměl tušení, že nějaké schopnosti mám, považoval jsem je za halucinace.. no a před chvílí jsem se sám nedopatřením proměnil ve zvíře. “ Pousměji se na něj. „Pokud bys chtěl, můžeš se k nám připojit a nemusíš ani hrát, pokud nechceš. Každopádně jsem ti jen chtěl říci, že je zde přátelská atmosféra a s každým problémem ti můžou ostatní pomoci, pokud jim budeš jen trochu důvěřovat.“ Pokud si dá říct, rád ho mezi nás doprovodím. Doufám, že Oren nebude proti, jestli jsem dobře slyšel, dal mu ho velitel na starost, stejně tak i Eddieho a mě, ale mile rád mu se vším pomůžu, pokud bude chtít a bude to v mých silách. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Morální výklad Pevnost Holtgast 31. řijna „Zajímavé, no tak dobrou chuť.“ Odpovím Rúně na popis jejího drinku, než vyrážím na lov. Že vystřelit v podobě lvice po jelenovi nebyl dobrý nápad poznám hned, jak vidím jeho vyděšený výraz. Prosí mě, ať už to nedělám a utíká na chodbu. Hned vzápětí se dostaví výčitky svědomí. Jasně, neměl tu řvát jak na lesy a dělat bordel, ale já jsem mu svým chováním opravdu nepředvedla svojí nejlepší stránku. I když se navracím ke kroužku, moje myšlenky momentálně k flašce nesměřují. A ačkoliv by mi možná Rúna k tomu taky řekla svůj názor, je zrovna vybrána pro další úkol. Nedokážu se přinutit jít na chodbu a zkontrolovat, zda je ten klučina v pohodě, však hned jak se navrací do místnosti, vyrážím za ním. Dřív však, než bych stihla vůbec jeho směrem zamířit, zastaví mě Lilian. Ačkoliv uznávám, že moje chování bylo chybné, jeho přednáška mě dostává. Co si ten kretén o sobě vůbec myslí? Zrovna on mě bude moralizovat? On, kterýho jsme vezli tenkrát v řetězech a jsou tu neustále tací, který si nesou z jeho pokusů trauma? Jasně, že si každý zaslouží druhou šanci.. ale ne na moralizování ostatních.. a navíc mě odviňuje z rasismu, vážně? To se snaží lézt Erdenovi do zadku? Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. Nemá cenu se rozčilovat. „Drahý Lilianku…“ začnu větu, jenže ten šmejd mezitím mizí ve tmě. Nenechám se tím vyvést z míry, musí to ven a stejně mám pocit, že mě furt slyší. „Svůj názor můžeš mít jakej chceš, ale pokud tě neobtěžuji příliš, moralizování si úhledně napiš na papírek, ten slož na co nejmenší kostičku a pak si ho strč do prdele.“ Dopovím k tmavému koutu, kde před chvílí stál. Poté se otočím k flekatému klučinovi „Víš, jsem si vědoma, že ti dlužím omluvu. Byl to hloupý žert a já jsem opravdu neměla v úmyslu tě děsit, promiň.“ Vyčkám na reakci, pokud mou omluvu přijme, pokusím se o mírný úsměv a pokračuji do středu místnosti, kde o něco zvýším hlas. „Omlouvám se všem, kterým moje chování nějakým způsobem narušilo pohodu.“ přejedu pohledem po celé místnosti, poté vyrážím na prázdný polštář vedle Erdena, který zbyl po Chytrolínovi. (pokud šel Erden s ním řešit tenhle problém, jen se k němu otočím.) „Omlouvám se za narušení pohody ve společenské místnosti a přehnanou reakci na podněty okolí. Je mi vážně líto, pokud jsem ti způsobila další starosti.“ Tentokrát se tvářím opravdu nanejvýše provinile, protože mě to fakt mrzí. Jestli jsem někomu dnes nechtěla přidělávat práci, tak je to on. Vím, že toho má hodně a opravdu mi na něm záleží, takže fakt nechci, aby se kvůli mně cítil špatně, nebo měl další problémy k řešení. Potichu vyčkávám na jeho slova, jako na rozsudek. | ||
| |||
5579.jpg){kind=icon} | Vůdce, svůdce a blázen Pevnost Holtgast Ten úsměv mi připadal… dokonale výstižný. Bylo mi z toho docela na nic. Bylo mi na nic z toho pohledu, snahy zvednou mi náladu i mé přítomnosti tady, předstírání, že je všechno jako dřív. Na co si hraju? Že není? Že všechno můžu jen tak, chráněný stěnou a intoxikovaný chlastem zahodit za hlavu? | ||