To jsem z toho jelen...
Společenská místnost
Flekatcův výstup se naštěstí záhy přelil do závěru dramatického oblouku. Nebyla jsem ale rozhodně
jediná, kdo po něm občas pokoukával, dokud mu
Oren nezmizel z dosahu. Podle toho, jak se u
čtveřice dalších kluků zakuklil, nebyl z vývoje dnešního večera zrovna nadšený. Bar ale tak získal dalšího
návštěvníka."Však my bychom se už nějak dohodli," opětuji úsměv a část napětí mi viditelně spadne z ramen.
"Taky si myslím, že v koupelně můžeš najít mnohem horší věci," dám
Mari za pravdu a mrknu na
Blaga, přátelsky.
Spolubydla mezitím začíná zpracovávat
Félixe a z jejich vzájemných pohledů mám spíš pocit, že v naší koupelně bude strašit někdo
jiný. Z té představy mi není zrovna nejlépe, ale tohle místo je dostatečně rozlehlé na to, abych se měla kam uklidit. Navíc ještě pár panáků a doplazí se možná tak na hajzl.
"Nalej mu mountain dew, to ocení," brouknu polohlasně k
barmance a ještě se drze uchechtnu.
Aaron se ale jen tak nevzdává, je
Blagdenovi zase v patách a začne se zebe v rychlém sledu chrlit otázky.
Na které bych sama ráda znala odpovědi.Posunu se o kousek blíž a začnu jim naslouchat. V mysli mi hned vytane několik doplňujících otázek, je toho tolik, co bych chtěla vědět, především...
...obyčejní lidi skoro vymřeli...Ale zároveň Nadaných přibylo, možná je tu šance.
Ne, asi bych si neměla zbytečně dělat falešné naděje.
Do zajímavé debaty se ale vkrade
James, kterého taky nenapadlo nic lepšího, než si zkoušet svoje "sexy moves" zrovna na nevyzpytatelného
nováčka. Na tohle bych asi fakt potřebovala víc alkoholu. Tedy aspoň nějaký.
Využiji ale příležitosti, abych znovu navázala oční kontakt s
Blagdenem.
"Takže teď probíhá něco jako sběr nováčků? Těch, co své schopnosti odhalili až po Výboji?" Pohledem postupně přelétnu po lidech z Varšavy a dalších nováčcích.
"Dokážete lokalizovat místa, kde se nachází živí lidé?" Je naprosto zřejmé, kam tohle celé směřuje, ale zatím nemám dostatek odvahy zeptat se napřímo.
Místností se navíc rozlehne
příjemný zpěv, je to docela vítaná změna oproti předchozím úkolům. Ráda bych se zaposlouchala pořádně, ale stále mě to více táhne k
případným odpovědím na otázky.
Jenže to už byl zpátky notně rozrušený
Aaron a pokračoval v mluvě jako by se nechumelilo. Opět se malinko odtáhnu a aspoň konečně vyprázdním první sklenku.
I tak se ale několikrát usměju, když se
Blag snaží vtlouct trochu rozumu do hlavy a ano, především u narážky na Zeměplochu. Když už to konečně vypadá, že zavládne všeobecný klid, u baru se bude řečnit, vzadu u flašky striptýzovat, naruší zavedené pořádky
další dvojice.
"Další noví nalezenci?" napadne mě okamžitě, jenže jsem záhy vyvedena z omylu.
Khal Drogo naprosto suverénně vyrazí k baru, kam se mezitím stihla i nějak protáhnout
Rúna.
"Hanka," představím se, jakmile mě stihne zaměřit a zdvihnu dlaň v pozdravu.
Drobná fialovovláska taky nezůstává dlouho pozadu a ještě se jí podaří vměstnat se mezi naši početnou skupinu. Párkrát zamrkám očima, jestli je to fakt její ruka, co se právě
natahuje pro plechovku piva. No, její schopnosti mají aspoň praktické využití, se svým světlem asi bar nevykradu, leda bych všem okolo chtěla způsobit epileptický záchvat. Pozdrav jí ale též oplatím a klidně znovu zopakuji své jméno, pokud mě náhodou neslyšela. Začíná tu opět být docela hlučno.
Málem bych i přeslechla zmínku o pražském sanktu.
"Cože? Něco takového tam bylo?" napřímím se.
"Vy jste přišli z Prahy?" vybalim
na ně zbrkle. A nejspíš i dost neslušně. Až tak, že se raději oba odporoučí k flašce.
"Nebo mě nejspíš neslyšeli." Trochu se zamračím, vědět tak, co se tam teď děje...
Chvíli zvažuji, že bych se snad vydala za nima a šla ztratit i poslední zbytky lidský důstojnosti v jejich hře, ale nechtěla jsem jen tak odbíhat od načatého rozhovoru. A došlo mi pití.
"Co mě bude stát gin tonic? S limet-..." otočím se k
Marisol. Tohle bych ještě mohla zvládnout, aby mi zítra nebylo ukrutně špatně.
Ustrnu v pohybu, jakmile na okraji periferního vidění zaznamenám nepřirozený pohyb. Zcela instinktivně odskočím od baru a přichlípnu se zády k njebližší zdi, když to
zvíře začne jančit a řičet na celé kolo. Oči se mi rozšíří strachem. Už předtím se nedalo odhadnout, co od
něj mohl člověk čekat a teď ve své zvířecí podobě mohl být ještě mnohem nebezpečnější. Cítím, jak mi srdce tluče jako o závod a pumpuje do žil adrenalin. Pohledem ťekám po místnosti ve snaze najít cokoliv, co by se dalo použít jako zbraň. Židle, kytka, váza, cokoliv...
Umět dobře využít prostředí mi nejednou zachránilo život.
Než se mi ale pod pracky dostane vhodný nástroj, přiřítí se
záchrana v podobě
lvice a vrhá se na
kořist. Je to skoro jako sledovat živě nějaký přírodopisný dokument. Jenže tady nejsme v Africe, ale na zatraceným večírku.
Šelma strhává svou
oběť na bok, mění se zpět a ještě z toho vypadá celá nadšená. Odlepím se od stěny a opatrně nakráčím zpět ke svému místu, nespouštím z
něj ale oči. Vlastně mě udivuje, jak to všichni berou děsně v pohodě. Jo, už jsem několik proměn předtím i dnes na tréninku viděla, ale není to něco, na co by si člověk hnedka zvykl a z velkých zvířat mám prostě respekt.
"Tyhle lovecký hry jsou tu krom těch striptýzů taky běžný?" zahlásím neadresně, ale očima těkám mezi
Blagdenem a
Marisol.
5841.jpg){kind=icon}
