Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Triskelion

Příspěvků: 2544
Hraje se Denně  Vypravěč Naervon je offlineNaervon
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Blagden Graves - 29. září 2021 15:57
6dc97b7638d26661b68bbc5311ad1e149123.jpg

Tak chameleon prý není kokot

Holtgast, společenská místnost


"A možná je celý příběh výmysl někoho, kdo měl nějakou osobní vendetu vůči chameleonům, jasně," potřesu hlavou pobaveně. A částečně i nad tím, jak rychle je schopen Aaron vidět sympatie u nesporného záporáka příběhu.
Haló? Nesmrtelnost v prdeli? A podezřelá těkavá očička těm hajzlíkům malým měňavým na důvěryhodnosti nepřidávají.
"Přesně. Pokud se ti kvůli tomu bude v noci lépe spát, klidně si věř i v placatý svět, který se na zádech slonů nese na hřbetě želvy vesmírem," usměju se zeširoka.

Mari vytahuje těžké kalibry. "Nech si ta psí očička, blbě se tomu odolává," zabručím, ale v pohledu mi blýská.
"Sem s ním," posunu k ní sklenku na dolití. Možná bych měl trochu brzdit...

"Babička asi je žena hodně od rány," pozvednu obočí na pro mě překvapivý Aaronův výrok. "Nevím jak zkusit, hochu - tréninky jsou tady povinné. V opačném případě nikdo nebude riskovat, že někde přijde o život kvůli někomu, kdo si neví co se svými schopnostmi počít," upozorním ho klidně, přátelsky. Nemíním ho strašit, ale minimálně co se mě samotného týče, preferoval bych mise ve společnosti lidí, co ví co a jak.

"Čau," kývnu na příchozí dvojku, Kristoffa a Laru. "Jak se daří?" Kristoff něco říkat, nejsem si jistý, jestli mně nebo Marisol, a... já pohledem sklouznu ke hře.
A všimnu si, kterak se Lakshmi přesunula k Lilianovi a Erdenovi, a s oběma cosi zaujatě řeší. Bezděky se lehce zachmuřím, nevím proč přesně... ale že se tmavovláska na oba dva tak hezky usmívá, se mi tak nějak moc nelíbí.
 
Kristoff Dahl - 29. září 2021 15:52
brockohurn9186.jpg

Široká společnost

Holtgast, společenská místnost


"Ooou jééé," spokojeně si povzdechnu, po prvním hlubokém doušku. "Díky, dobrá vílo," uculím se směrem Mari, která se čílí ohledně Lařiny... zručnosti, hehe.
Pozvednu flašku s pivem v gestu přípitku i k hošanovi, který mě tak zdraví.

"Jsme z toho, co zbylo po Pražském sanktu. Alasther se nějak telepaticky našel s Larou, neptej se mě jak, nevím, jak čtení myšlenek funguje - a pomohl nám dostat se sem. Dorazili jsme, co," tázavě se podívám na Laru, "tak před hodinkou?"
Znova upiju pivka, dávaje Ptáčeti prostor k tomu taky něco dodat.
"Chvilku trvalo, než mě chudák zalátal, ti parchanti z Bratrstva mě dojebali tak důkladně, že jsem tam málem zařval," ušklíbnu se s pocitem dejavu - však to nebylo prvně, kdy mě někde Bratři nechali jen tak chcípnout.

Vzápětí si všimnu, že se cosi podniká, hrajou flašku. To jsem hrál naposledy na soustřeďáku na střední! "Jdu se přidat!" zahlásím, a usměju se na Ptáče. "Jdeš taky?"
 
Emil Ivanov - 29. září 2021 15:51
fotka4057.jpg

Svědomí

Společenská místnost



Problém s nováčkem se naštěstí vyřeší rychle. Jsem rád, že k ničemu nedošlo a všichni jsou tak v pořádku, i když je jasné, že to nový úplně nebude. Chvilku uvažuji co je, asi zač, ale moje myšlenky se točí kolem někoho, kdo žil spíše divoce, více jako zvíře, než jako člověk. Samozřejmě se mohu mýlit, ale lidé si rádi dělají obrázky o jiných.

Co nyní. No. Nejdříve si to nechám projít hlavou, zatím co budu usrkávat druhou sklenici. Po ní bych se mohl cítit už trochu přiopilý, ale zatím bych měl být zcela v pořádku a především nemít potřebu si hrát na hrdinu. To by tu ještě scházelo. Raději se usadím a počkám, až se nová krev trochu začlení a především se uklidní.

Nakonec se rozhodnu dojít za Dragostanem. Koukám, že Oscar se od něj přesunul k Orenovi a je na místě, aby jsem se mu omluvil.
Jdu tedy k němu a po očku sleduju Orena a Oscara. Oren je na tom nyní špatně a to kvůli mě. Snad mu přítomnost Oscara pomůže.

"Ahoj Dragostane. Jde se ti omluvit za tu scénu, kterou jsem tu způsobil svých chováním. Měl jsem si lépe promyslet co se vlastně chystám vypustit z úst. A teď."
Kouknu se Orenovým směrem se smutným výrazem.
"Jsem prostě kretén."
Hodím do sebe zbytek obsahu sklenice, který mi zůstal.
 
Lea Noor - 29. září 2021 12:43
resizer_16509233647221976.jpeg

Je nás víc

Pevnost Holtgast 31. řijna


Je to pro mě zvláštní pocit, konečně s někým o tomhle mluvit, a jak se ukázalo, zítra budeme s Yev v rozhovoru pokračovat a nebudeme samy.
„Víš, považuji tě za jednoho z nejchytřejších lidí, co znám, proto mě hodně zajímá tvůj názor na celou tuhle věc. “ Dodám ještě jejím směrem.

Možná jsme tímhle tématem trošku odradili Rúnu, která si na chvilku šla po svém, ale jelikož se pokračování rozhovorů přesouvá na zítra, může se klidně vrátit, pokud bude chtít.

Erden zjevně slyší úplně všechno, jelikož mi ihned dává svolení, abych mohla ráno zaskočit na ošetřovnu.
„Díky.“ odpovím mu s úsměvem. Jistě, pokud se nemýlím, má silné telepatické schopnosti a umí to snad nejlépe ze všech tady, nebo alespoň tomu tak bylo v mém starém světě.
Bože, snad nezachytil moje předchozí myšlenky…. Pohledem na něj sklouznu znovu, to už je ale i ve společnosti Lakshmi, která zjevně má taky nějaké nevyřešené záležitosti, možná z předchozího světa. Rozhovor neposlouchám, vypadá to soukromě a do toho se motat nechci. Jen chvíli sleduji výrazy v jeho tváři, jako bych snad chtěla vyčíst, co si o mě myslí. Je možné, že jedna má část cítila k němu více, než si přiznala. Je velice složité se vyznat v pocitech, které dřív měly dvě osoby, když je teď mám jenom já. Prozatím vím jen to, že o některé lidi bych opravdu nechtěla přijít. Dneska se u něj lidi střídají jak na běžícím páse. Jedno moje já si u něj získalo důvěru, jak v organizačních věcech, tak se mi i svěřoval v soukromých záležitostech. Snad se mi to i v tomhle světě povede znovu alespoň částečně obnovit náš vztah.

Zakroutím mírně hlavou, abych zahnala tyto myšlenky a zaměřím se na dění okolo. Jeden z nováčků, před chvílí možná trochu obtěžující Orena, se momentálně uklidnil a dal se do rozhovoru s Blagem, druhý z dvojice se přidal k nám. Příval nových tváří však nekončí, do místnosti přichází modrovlasá dívka a zarostlý kluk. Opravdu je tu dneska nával. Hra pokračuje, Lyla nám zpívá a další na řadě je Richard, který má předvést taneček, podobně jako předtím James. Což vůbec nebyla špatná podívaná….

Na moment se mi zase zasteskne po Nikovi, ale pokusím se to zahnat dalším lokem whisky. Ve zdejším světě jsem už dlouho nebyla mezi živými, takže se beze mě lidi už naučili žít. Je asi těžké poté znovu vidět tu známou tvář, se kterou už se smířili, že je dávno pryč. A co teprve chudák Ian, který dotrpěl na chybu mé zdejší poloviny. Je dost možné, že zemřela právě kvůli tomu, podle mých vzpomínek jí výčitky svíraly dost dlouho.
 
Lakshmi Edelstein - 28. září 2021 21:59
lakii5686.jpg

Plány na zítřek, víc vína a dlouho odkládaný rozhovor



Pevnost Holtgast, společenka, 31. října



Rúna byla nejspíš zmatená mým pohledem, ale prozatím jsem jí nic nevysvětlovala. Na to ještě bude čas. Nebo půjdu dnes spát do zahrady. Ale aby si to nebrala osobně… Nerada bych ji nějak urazila, byla tu navíc nová, vypadala celkem vyjukaně.
Lea promluvila o vzpomínce na smrt a já se celá oklepala. Ta nejhorší ze všech. Každou noc jsem měla pocit, že tomu mohu zabránit, protože… Protože to není můj zážitek, protože přicházím zvenčí. Ale nakonec ne. Nešlo to a musela jsem to podstupovat znovu a znovu. Paprsek, lichovy oči a náruč, do které jsem padala.
A když zmínila Lea pocity, můj pohled sklouzl na Erdena s Lilianem. Ano, tohle mi taky dvakrát nepřidává… Upila jsem mohutným douškem vína.
Yeva nakonec hbitě navrhla sezení na druhý den po snídani. Přikývla jsem na souhlas. Do teď jsem o tom mlčela. Nikomu jsem nepopisovala náš svět, nikdo se ani nezajímal, i když mně všichni chyběli. Tady to vypadá jako doma, ale... Není to doma.

Trochu nepřítomně jsem klouzala pohledem po společence, abych si všimla, že Oren a následně i Blagden mají menší potíže s jedním z nováčků. Chvíli jsem je sledovala, ale zdálo se, že Blagden situaci zvládal.
To už ale nováčka šel provokat James. Znovu jsem upila a ani jsem neskrývala uculení se. Chudák… Ale zdálo se, že si to ten nový docela užíval.
Razvan zatím muchloval nebohého Michaila a já byla ráda, že rozbroj se snad rozehnal.

”Tak zítra s tím počítám,” usmála jsem se na Yevu a Leu, dopila svou skleničku a vrátila se na místo vedle Lyly, kde jsem nechala lahev. Jamieho sestra zrovna dozpívala a vracela se z polibku od Richarda, aby zadala úkol.
”Hezky zpíváš,” tiše jsem zašeptala do ucha s úsměvem. Pěkný hlas jsem dovedla ocenit, zpívat mě vždy bavilo, i když ne na žádné profesionální úrovni.
Dolila jsem si sklenku, znovu si pořádně lokla a znovu se podívala na ty dva. Vypadá to, že se baví o něčem důležitém. No, tak jim to na chvíli naruším.

Opět vně kruhu jsem se přesunula se sklenkou za Erdena a Liliana a posadila se za ně do tureckého sedu.
”Nechci vás rušit dlouho, ale pamatujte, že je volný večer, tak byste si měli dát oba pohov. A .. na zdraví,” nabídla jsem jim na úvod přiťuknutí s milým úsměvem.
”Em… Když už tu Yeva naťukla ten zítřek,” trochu jsem ztišila hlas a můj pohled začal poněkud nervózně těkat, než jsem si hlubokým nádechem dodala odvahy.
”Mám vnitřní pocit, že když se vám omluvím, bude mi líp. A třeba ubude těch halucinací, i když to je spíš marná naděje,” trochu jsem se ošila a pohrávala si s napůl vypitou sklenkou.
První omluva byla pro bělovláska, a tak jsem mu věnovala už o trochu odvážnější pohled.
”Promiň, Erdene. Možná jsem slaboch a ty v tomto světě fakt pořádný rampouch z kdovíjakých důvodů, ale věř mi, je to pro mě těžké. Každý den tě vidět, mít pocit, že tě znám lépe, než kdo jiný, což ale není pravda, neustále v sobě ubíjet touhu po tvém objetí, vědět, že v mém světě jsi nejspíš mrtvý, že můj domov je rozprášen. Budu se snažit být silnější, nechci, aby si měl pocit, že vůči mně máš nějaké závazky. Jen… Nejde mi to hned. A mám takový dojem, že cíťa byla i zdejší Laki,”, pousmála jsem se nakonec a obrátila jsem se na Liliana.
”No… promiň mi všechny ty podivné úsměvy a pohledy. Fakt po tom netoužím. Nechci myslet na to, že mé zdejší já po tobě prahlo, docela mi to vadí. V mém světě jsme zrovna kamarádi nebyli. Ale když už jsme u toho, docela si to tam občas roztočil s Marisol,” kývla jsem trošku rozverně k baru, kde okřídlená zrovna okouzlovala přítomné. Ano, to víno už je na mě trochu znát, zpátky k věci…
”Mám dojem, že jsem napůl schizofrenní. Že tu nedokážu navázat, protože rozdílné prožitky mě s mým mrtvým já od sebe nakonec odlišují víc, než bych čekala. I přes stejný základ. Tak se, Liliane, nezlob. Fakt se s tebou nesnažím flirtovat. Dřív, než tomu dokážu zabránit, se něco takového stane. Stačí, že to řeším každou noc…, má poslední slova mohla vyznít lechtivě, ale tón hlasu i tvář zkroucená náhle bolestí a sklopený pohled naznačovaly, že půjde o něco jiného.

”Tak… Jen doufám, že budete zadobře i s touto mou … Aktuální verzí,” přemohla jsem se nakonec do úsměvu a na oba se znovu podívala.

 
Marisol Gutiérrez - 28. září 2021 21:34
untitled33034.jpg

Nevděčné povolání

společenka


Blag si myslí, že si svoji odměnu vyžeru takhle rychle. To teda né. "Ale? To jsi ve všem takhle horlivý?" smutně ohrnu spodní ret a udělám na něj psí očka. "Já si to rozmyslím a vyberu si to, až to budeš nejméně čekat. Když jsme u toho, nechceš další drink?" přátelsky ho pošťouchnu. Přes místnost ještě zachytím Orenův úsměv. Doufám, že to znamená, že ví, že se na mě můžeš spolehnout. Nerada bych, aby se tu cítil sám.

Obrací se na mě Lex s představením a žádostí o drink. "Já jsem Marisol. Ale všichni mi říkají Mari. Kromě Erdena, ten mi říká čůza nevděčná," zazubím se a na konci věty trochu zvýším hlas. Nevím, jestli mě velevezír zaslechne, ale jestli ano, pošlu mu vzdušný polibek. Všechno v dobrém, samozřejmě. Byl asi jediná věc, co celý Triskelion dělilo od rozpitváním od baklažána.
Vytáhnu pro Lex pivo, a protože jsem barman, tak jí ho samozřejmě i otevřu. "Nevím, baví mě se vybavovat se štamgastama," odpovím na její otázku, proč nejsem v kroužku. "Jinak...my už jsme se stihly poznat. Byla jsem ve Vratislavi, když jsme vás zajali," zamyšleně nakrčím nos. "Někdo z vás mě tam praštil do ksichtu. Máte štěstí, že si nepamatuju kdo, obličej je moje největší přednost."

Představování není dost, protože se objeví další dva lidé. Nejdřív pořádnej kus chlapa, pak elastička. "No prosím!" zvolám, když se kolem mě ruka prosmýkne jako anakonda. "Brrr, mám úplně husinu. Asi jsem objevila novou fobii. Ne, že tím na mě sáhneš!" vyhrožuju naoko Laře. Vytáhnu ještě jedno pivínko, tentokrát pro Kristoffa. "Já jsem Marisol," představím se jim nazpátek z úsměvem. "A vy jste se sem dostali kdy? A odkud?" zeptám se. V hlase mi jde znát zvědavost. Další Bratři?

Rúna se ale za mnou nasáčkuje za bar, tak nemůžu být zvědavá dlouho. Dneska už není k barmanskému řemeslu žádná úcta!! Natáhnu jedno křídlo nahoru, aby se sem Rúna vešla, a pak ho zase svěsím dolů za její záda. "To vypadá dost...zajímavě," okomentuju její drinčík. Není úplně jasné, jestli slovo zajímavé je teď kompliment. Spíš ne. "Nějaký skandinávský vyprošťovák?" zeptám se, než zase křídlo posunu, aby se mohla dostat znovu ven.

Pořádně si loknu ze svojí skinny bitch a Félix se mezitím nade mnou stačí podivit. "Co ještě skrývám?" zasměju se. "Přeci ti hned všechno neřeknu, připravila bych tě o tu radost z objevování," mrknu na něj. "A co ty? Dneska, když jsem vás posuzovala, to nevypadalo, že bojuješ poprvé," zeptám se ho. Jak držel zbraň a celkově se nesl...trochu jsem tam cítila výcvik, který nebyl z Bratrstva. "A podle přízvuku soudím, že jsi taky z Ameriky. Odkud?" třeba v něm nejdu taky bývalého souseda jako v Razvanovi.
 
Oscar Emerson - 28. září 2021 21:15
e3ac4c7fe318d8b58848017f19870d134063.jpg

„Roztomilý“


Pevnost Holtgast, 31.řijna


(zvířecí podoba)
Ačkoliv Dragova náruč byla příjemná, kvůli okolním událostem rozhodnul jsem se jej na chvíli opustit a zvednout náladu Orenovi, jelikož ten má dneska opravdu náročný večer.

Vypadá to, že moje snažení nepřišlo nazmar a opravdu se mi povedlo na jeho tváři vykouzlit úsměv. Dokonce jsem byl označen za roztomilého, což by mi určitě v mé normální podobě vyvolalo červené tváře a přiblblé úsměvy. Naštěstí ale jako hranostaj takovými věcmi netrpím. Pomazlení bylo velice příjemné, je zajímavé, že jako zvíře se v takových chvílích vůbec nestydím.

Díky skupince Orenem nazývané „KRZP“ jsem si uvědomil, že nejspíš v této společnosti nebudu zdaleka jediný, kdo se umí proměnit ve zvíře. Jsem za to na jednu stranu rád, protože se mohu od ostatních lecos naučit. Třeba, kdyby mi někdo řekl, jak se proměnit zpátky, to by byla paráda.
Né, že by se mi v téhle podobě nelíbilo, ale na party by se asi člověk měl s lidmi kolem bavit, což já v této podobě příliš nesvedu. Jsem dobrý možná tak na to mazlení. A taky nemám šanci pokračovat ve flašce.

Očividně jsem nebyl jediný, kdo chtěl Orenovi zvednout náladu, jak jsem poznal podle kočičky, tulící se k jeho noze. Využiji této chvilky a vracím se zpět k Dragovi, ačkoliv vůbec netuším jak mu říci, že bych potřeboval pomoci zase do lidské podoby. Jemně ho oťupkávám svým čumákem, abych si získal jeho pozornost. Poté se před něj postavím na zadní a prosebně na něj koukám. Je pravda, že komunikace bude v této podobě asi trochu složitější, ale snad ještě pořád umím číst.
 
Erden Tuya - 28. září 2021 19:55
b0e2081d212a8d7330ebb71073124d07315649986366.jpg

Nováčci a vševěd

Holtgast, společenská místnost


Jenom se pousměju, náznakem, nevesele. Jistě, že Lilian žárlit nebude - proč by taky měl? Není to jako by občasná zastávka v posteli znamenala něco víc, shlédnu do sklenky vodky, tvář bezvýraznou. Od začátku bylo jasno v tom... že má jasno.
"Ale? Že to svedeš tak dobře posoudit... kdo by se ke mně hodil, podle tvého názoru?" pokusím se zlehčit ten podivný pocit s trochu kousavou výzvou.

Mezitím se společenka nadále plní.
"Vítejte mezi námi," kývnu i dalším dvěma příchozím, tentokrát povědomým tvářím, s upřímným pousmáním. Jsem rád, že se někdo ze sankt zachránil - možná je nenašli naši při průzkumu, ale cestu sem nalezli a to je dobře.

Zaslechnu své jméno - ah, jistě. "Tohle je důležitější, než jedno dopoledne zmeškané práce, v pořádku," kývnu na Leu klidně. Klidněji, než při předchozí myšlence, kterou jsem od úlomkem zachytil... Yeva svolává koncilium s tématem paralelních životů, u čehož bych sice rád byl, ale v nejhorším požádám později ji či Liliana o podstatnější vzpomínky z ošetřovny.

Když je o něm řeč...? Teprve další slova mi objasní, že Liliana zajímá Prastarého pobyt.
"Nezmínil se, a já se neptal. Nejspíš ale krátce, jako většinou poslední dobou," odvětím, a na chvíli se zvednu, dojdu si nechat dolít vodku, k baru, kde valem ubývá místa.
Když se vrátím opět na své místo, Lilian se vytasí s plánem.
Hmmm... registr. DNA, krevní stopy, osobnostní profil.
"O posilování našeho 'dědictví' vhodnými 'stimuly' jsme se už bavili. Alasther si nepřeje manipulaci s budoucností Nadaných pomocí DNA Prastarých a já přes jeho přání nemíním jít," odpovím vážně.
"Registr zní rozumně z pragmatického hlediska," uznám dodatkem, přestože neochotně.
Protože totiž představa, že třeba pořád zbrklý puberťák jako Michail bude moct ovládat volný pohyb kohokoliv se mu znelíbí, čistě protože jako jeden z krvevládců bude mít přístup ke krevním stopám všech? Však byla to jenom před chvílí, co zdálo se mi, že plánuje pro pár slov vyzvat na souboj.
A osob, u kterých mám docela velké pochyby, co se rozvahy či věrnosti týče, je tu o něco víc.
"Na ochranách jsme pracovali dlouho. Nestačí, že bez vůle vedení se dovnitř nikdo nedostane, a o odchodech je přehled také? A že ti, neochotní zde setrvat, podstupují úpravu paměti?" pozvednu obočí. Možná mám jen daleko větší důvěru ve schopnosti Prastarého, i když v daleko slabším těle, než předtím, a Lilian momentálně překonává paranoiou i mě samotného, ale někde hranice mezi svobodami a povinnostmi existovat musí.
 
Razvan Anhelescu - 28. září 2021 19:45
tumblr_p4y8g46bht1sah5a9o7_6402799.jpg

Myšák a světák

Holtgast, společenská místnost


"Boha se nedovolávej, duše hříšná, sotva před minutou z tebe vypadlo, žes někoho chtěl zabít," ušklíbnu se nad těmi ofrky potměšile.
Jako důchodce se nechovám, nesnáším pletení - no to mě poser přes celý holý záda, ty kráso. Gift, that keeps on giving, faktžejo.
"Tak jako úředně ověřený lejstro nemám, ale life kouč jsem perfektní. Zeptej se koho chceš!" nedám si pokoj, a kroutící se netopýře sebevědomě přitáhnu zpátky do objetí paže, pocuchám mu navíc vlasy.

Co mě teda skoro šokuje a uzemní, je, že si nakonec Michail sám uvědomí, jaké sračky mele. Ale toho bohdá nebude, aby mě někdo připravil o řeč na dlouho.
"Jak lodní suchar. Ale nezoufej, bejt blbej a vědět o tom je daleko lepší než bejt blbej a žít ve sladkým nevědomí!" povzbudím ho pobaveně.
"A co se týče tvého výroku... nebýt malej je taky určitá cesta k úspěchu," mrknu na něj dvojsmyslně a trochu poťouchle.
 
Lilian Auguste - 28. září 2021 17:46
lilian(6)5579.jpg

Věc zvědavosti

Pevnost Holtgast
31. října
Společenka



Jistěže vedení zastává řád a stabilitu – na krevní msty tady máme oficiální formuláře a arény. A přesto, tyto spory mají svůj půvab, jak jsem zmiňoval.
Také… je tu jistá elegance ve způsobu, kterým Erden zvládá situaci. Navíc, jeho tendence odseknout mi byla poněkud úsměvná.
Co si myslí, že právě teď dělám?

Ačkoliv Erdenovi se představa ublížení naivních a povrchních citíků některé z dam příčí, mě se zase příčí jejich pohledy a mrhání hrachu na zeď. Co to je? Co to je, co nutí lidi se vrhat proti skalám a doufat, že se kámen pod tvrdým 'slam' co zlámá kosti promění v cukrovou vatu?
Lakshmi, Lea, Valerie, ani jedna z nich podle mě není perspektivní a schopna zajistit mu co potřebuje. Sdílení, možná i vedení. Občas… rozhodnout za něj, nebo ho navést kam má jít, aby nepromrhal příležitost.
”Mongolové umějí jezdit na koních velmi rychle… ale vlastním démonům ještě nikdy nikdo neutekl.” usrknu a víno při představě Erdena a Valerie odjíždějících do západu slunce zhořkne, až se musím kysele ušklíbnout.
Nehledě na to, jak moc zodpovědnosti na svá bedra Erden převezme, pakliže chceme dostát liberálním hodnotám Triskelionu, náš osud bude vždy z většiny formován svobodnou vůlí ostatních. Fungování zde znamená… přizpůsobovat se. Ne přizpůsobit, jako v Bratrstvu. Byly by věci jednodušší? Krátkodobě jistě. Dlouhodobě? Myslím, že ne.
Ale… jsem skutečně tak jiný?
Nevím… nepřemýšlel jsem nad tím. Asi bych to nedokázal, nechat vše za sebou a cestovat, poznávat. Potřebuju své zázemí, své projekty, své malé království a lidi, o kterých bych mohl smýšlet jako o poddaných, nebo pokusech, nebo o čemkoliv jiném. Možná si potřebuju vytvářet tyto bubliny, kde se opájím pocitem moci nad situacemi. Je to sebeklam, ale přináší mi klid.

“Žárlit?” otočím se na něj.
Opravdu, on i Yeva nejspíš nejsou na diskrétnost. Znervózňuje mě to a nechci se cítit jako děcko co ukradlo čokoládičku a můžou jí u něj kdykoliv objevit. Tak proč se tak cítím?
“Ne. Ale přemýšlím – ani jedna z nich se k tobě nehodí.” odtuším, ale ještě jsem nikdy nepřišel na to, kdo vlastně by se k němu hodil.
Vážně si teď hraju na dohazovačku? Možná ano. Yevina myšlenka je dobrá, měli bychom se začít starat o růst populace z poněkud 'vlastních zdrojů' a Erden je dobrý… hm, jak to nazvat slušně... exemplář?
Stejně tak Alasther. Tak dlouho na světě a ze všech věcí, co mohl dokázat… si vybral osud prastarého strýčka co sedí u krbu a sleduje děti dětí dětí dětí jak… co vlastně? Narodí se, žijí, umřou, jako všichni předchozí. Jak se vlastně cítí?
Jistě, vím že cestuje protože musí, tohle je cyklus který zná a nedivím se mu, že do této řeku nechce zase vstupovat... ale to bych nebyl já, abych neměl nějaký ten plán bořící ustálený konsensus.
A co teprve ten chlapec, Thadeus?
Nakolik je to upír a nakolik chudák posedlý kluk, co půjčuje tělo?
“Když už je o něm řeč, je náš Prastarý na hradě pro delší pobyt? Nezmínil se?” zeptám se Erdena, ale zhruba v tu chvíli zaslechnu Yevu.
Chvilku se na ní s natočenou hlavou dívá, než mi dojde o čem vlastně mluví a co chce.
“Jistě, má paní.” ušklíbnu se zubatě.
Slyšel jsem o tom. Push do předchozích identit? Divné. Je možné, že by to potvrzovalo Jungovu teorii o Kolektivním nevědomí, ba dokonce jí přesáhlo do Kolektivního vědomí. Tohle by mohlo vysvětlit hodně otázek ohledně telepatie a dost možná otevřít zcela nová vrátka k Erdenovým astrálním schopnostem.

Zalije nás proud nováčků a to mě trochu… dobře, je mi to nepříjemné. Jen jedna, či dvě z tváří jsou povědomé.
“Mám plán. Jedná se o velký zásah do osobního soukromí a možné bezpečnostní riziko, avšak zvažuji, zda-li by nebylo moudré vytvořit genetický, krevní a osobnostní registr všech našich členů. Díky mapování genomu bychom se mohli podívat jak přesně funguje dědičnost, snad bychom mohli dokázat i posilování dědictví od Prastarých s vhodnými… stimuly. Krevní registr by byl pro naše krvevládce, je dobré vědět kde naši lidé jsou, i pokud se ztratí. A zda-li jsou živí. To samé s osobnostním. Máme tu příliš mnoho lidí bez prověrky. Neříkám, že bychom se měli vzdálit Ariho ideálu: 'všichni dostanou šanci', ale nerad bych aby nás jeden zběh stál další domov a pár desítek mrtvých. A knihy, HLAVNĚ knihy.” pronesu k sousedovi polohlasem.


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.39033198356628 sekund

na začátek stránky