Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 |
| ||
| |||
 | Klidím se k baru společenka Nakonec žádný bodyshot není, Blag započne flašku. Padne první na mě, takže dostanu pusu (jackpot, hihi), můj úkol je rozdat další polibky. James se jednoho dožaduje, tak kdo jsem já, abych mu ho odepřela? Jamie alespoň ví, jak to ocenit! Další je na řadě Raz, ale nakonec se zastavím u baru, vedle své spolubydly. Poklepu si ze strany na vlastní tvář. “Můžu?” zeptám se Hanky, vychovanost sama, a když souhlasí, dostane rychlou pusu na tvář. Zůstávám u baru, protože jsem ještě přes všechno to muchlováním s Ríšou neměla možnost si nalít a Kazran vzal z pozice barmana roha. “Jamie, řekni nám nějakou hezkou vzpomínku se ségrou, když tu máme tak hezké shledání,” vyzvu ho a začnu hledat vodku, abych si mohla udělat skinny bitch. “Chceš taky něco?” zeptám se Hanky, aniž bych se obtěžovala podívat, jestli už nějaký drink nemá. Periferně vidím, že se odehrává nějaký drama, ale to je tady běžná věc, tak tomu moc nevěnuju pozornost. Nemůžu totiž najít ty zatracený limety! “Je Kazran sežral, nebo co?” frustrovaně si zamumlám sama pro sebe. “Vy zbytek něco nechcete? Val, nějaký spešl drinčík pour toi? A-há!” vítězoslavně se narovnám, v ruce držím pár limet, které začnu krájet. Pokud si někdo něco objedná, ochotně jim to připravím, protože tady na baru není drámo, tady je jenom chlast! Vesele si krájím limety, když do místnosti vejdou nováčci. Zvednu ruku s nožem na pozdrav, ale pak ji rychle schovám za zády a zamávám druhou. Jeden z nich si toho nejspíš nevšimne, protože se vrhne na žrádlo. “Mood,” okomentuju to. Oren se mu vrhne na pomoc, miláček. "A co ty tady, Félixi? Bojíš se, že by na tebe padla flaška? To bych do tebe neřekla, že se bude bát trocha toho líbání," pošťouchnu ex Bratra a lehce klepnu nožem o hranu skleničky, aby dovnitř spadla napíchnutá limeta. "Potřebuješ soukromé lekce?" | ||
| |||
 | Trapný, tak strašně trapný Společenská místnost
| ||
| |||
|
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Trpký hlad, sladké jídlo a hořký smutek Společenská místnost Nepochopil, to se dalo čekat. Ne, on to chápat nemůže, on je doma všude, já... Já asi nikde. V této myšlence mě utvrdí i pohled na osazenstvo této veliké místnosti. Co mně ale v dané chvíli zajímá nejvíc je jídlo. A že ho tu je! A muselo ho tu být ještě víc. Nejspíš si na něm dal někdo hodně záležet a za jiných okolností bych to i ocenil, ale teď? Teď jsem neukojitelný. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Můj zachránce a jiné bledé tváře Takže... Nejsem mrtvý, to je opravdu pokrok. A taky už nejsem jelen. Zdálo se mi to? Možná mi z toho záblesku hráblo, možná jsem blouznil. Nejspíš z toho, že jsem tolik myslel na babičku. "Děkuju," řekl jsem tomu bělochovi a myslel jsem to upřímně. Že se mi ta pavoučí stvůra nezdála je patrné z jeho oblečení. Je mi špatně... Možná jsem sněd nějaký zkažený bobule, to by vysvětlovalo ty jelení halucinace. Cestou se snažím co nejvíce rozhlížet a vstřebat své okolí a záchytné body. Hrad. Bez ohledu na to, jak jsou hrady krásné, pro mně jsou to pevnosti kolonizátorů, obydlí utiskovatelů... Já tady bydlet nechci. Ale nemám na výběr, přeci jen by to asi bylo vůči mému zachránci krajně drzý. Už mě vede na nějakou ošetřovnu... No jo, uznám, že potřebuju prohlídku. "Moc na mě nesahejte, prosím," utrousím. Nenechavých rukou na svém těle jsem si užil dost, ale zase ano, doktor na mně máknout bude muset. Co je tohle za místo? A kam mně to zase...? Oblečení. Jo, triko, kalhoty, spoďáry. Víc nepotřebuju. Dobře, tak ponožky. A boty. To stačí. "Díky... Moc děkuju," řekl jsem pak, když jsme vešli do pokoje. Kožešiny a deky. Asi bych na ně neměl sahat, abych nedostal neštovice. Zasmál jsem se, ale jemu to říkat nebudu. Moh by to brát jako rýpání. Hodinu jsem se jen cachtal ve vodě a nevýslovně mě to těšilo. Pak jsem se oblékl do bílého trika a krémových kalhot. Měl jsem si vzít větší, tyhle jsou drobet těsnější na zadku. Achjo... Nevadí. "říkal jsi, že se tu dnes slaví," promluvil jsem na svého zachránce, když jsem jej vyhledal. "Jsou tu další? Jako... jako já?" Podvědomě jsem si přejel po kůži. Jak to mám říct? Nebílí? Indiáni? "Rád bych se podíval na... ostatní a ... Jestli tu něco je, co by až tak nechybělo... Mám hlad." Prosím, bledý sahibe, nakrmte svého rudého bratra... Babička by mi dala políček až bych se zatočil. Hrozně mi chybí. Ona i její facky. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 2120 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1