Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Svoboda a zajetí a zase něco Babi mi vždy říkala, abych ctil přírodu. "Každý kamen, strom a pták, Aarone, má své jméno, tak jako ty, jelínku..." Vzpomínám si na její vráskavou tvář, na to, jak se usmívala. Bohové, kéž by ten den nebyl nastal... když vše zmizelo. | ||
| |||
5579.jpg){kind=icon} | Zábava Pevnost Holtgast Drag se stará o mé zdraví – něco vydržím. Natočím lehce hlavu a na stranu a pousměju se. Je fakt, že mě svou originální taktikou dostal. Byl jsem si jistý vítězstvím… očividně jsem se pletl. | ||
| |||
 | | ||
| |||
|
| ||
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
A tak hezký večer to mohl být Společenská místnost Odpověď Lei mě překvapí, nečekala bych, že se v dětském domově učí zrovna takové věci jako společenské tance. I když já vlastně o tom, co se dělá nebo nedělá v takové instituci vlastně nic nevím ani si to nedokážu představit. Odpověď Yevy na její otázku je ještě zajímavější. Tedy... Zajímavější. Černovláska neměla žádné dětství, protože tak se tomu o čem mluvila snad ani nedalo říkat. Na chvíli se utopím ve vlastních vzpomínkách, kam mne zavede zdánlivě nevinná myšlenka, že jsem ráda za mé rodiče, kteří se urputně snažili, abych měla tak normální dospívání, jak to jen šlo a každý pobyt v nemocnici se mi snažili vynahradit. A teď... Kousnu se do rtu. Ráda bych se někoho zeptala, zda neví, jak dopadl Island, ale příliš se bojím odpovědi - toho, že by mi vzala naděje na to... Že Island a jeho obyvatelé díky své izolaci přežijí vše... | ||
| |||
 | (Ne)Sympatie Pevnost Holtgast, 31.řijna Byl jsem velice rád, když Drag přešel moje zamotání pouze s úsměvem. Dále mi nabízí trénink proměn, za což jsem velice rád, jelikož ani sám nevím, jak se vlastně proměnit. „Mockrát děkuji.“ odpovím. Rozhovor dále směřuje k mým tetováním. Doufajíc, že nikoho nepohorším si mírně porozepnu košili. „Ano, každé má pro mě svůj význam. Sova má být symbol moudrosti.“ Odrhnu pravou část košile na své hrudi, aby byl obrázek vidět. „Ačkoliv nevím, zda to u mě splnilo účel.“ Pokusím se o vtip na svojí osobu, prstem si zaklepu na spánek, abych naznačil, že mluvím o své hlavě. „Vlk pro mě znamená svobodu.“ poťukám si prstem na levou ruku. Poté si lehce sundám z ramen košili, aby byl viděl alespoň vršek tetování na zádech. „No a Fénix, jako symbol kreativnosti a rozmanitosti.“ Až se podívá, obleču si zase zpátky košili a opět si zapnu knoflíčky. Pak se zeptám možná trošku nesměle. „Co na to říkáš?“ Moje odpověď na herní otázku zdá se se nikoho nedotkla, možná spíš naopak. Chviličku na to se mi přijde představit jedna z jmenovaných dívek jako Lyla. „Těší mě, jsem Oscar. A nemáš za co, řekl jsem pravdu.“ mile se na ní usměji. Podle chování soudím, že její bratr mě však varuje, abych si dal pozor. „Nemám žádné postranní úmysly. “ oznámím mu s úsměvem a v obraném gestu zvednu ruce. Michail si jako tanečního partnera vybere mě, což mě na jednu stranu těší, ale nejsem v tomhle ohledu úplně zdatný, spíš tak nějak zvládám základy. Takže se mu během tance co nejvíce přizpůsobuji. Když píseň skončí, napodobím úklon, který dělají princezny v pohádkách, když je princové vyzívají k tanci. „Děkuji za tanec.“ Usměji se na Míšu a spolu s ním se vracím do kolečka. Jenže věci kolem nabírají směr, který se mi vůbec nelíbí. Tmavovlasý vtipálek očividně má potřebu všechny kolem akorát urážet, nejdřív označí Orena jako „zářez do sbírky“, poté se pouští i do Michaila. „To, že ty máš takový názor neznamená, že to ostatní vidí stejně.“ řeknu mu klidně, však s vážnou tváří. Dál už ale nemluvím. Zaskočí mě vztekloun, který očividně má vztek jak na Emila, tak i na vtipálka. Oni se hádají, proč se sakra hádají! Nesnáším, když se lidi hádají! Přikrčený na ně bez jediného slova zírám. Míša navrhuje přesun jinam, já však nejsem schopen pohybu. V tento okamžik bych chtěl být nejmenší bytost v této místnosti. Čím více na to myslím, tím větší se mi okolní svět zdá…Počkat, to se mi nezdá, on se fakt zvětšuje!… Pohlédnu na svoje ruce, ale už to nejsou ruce, ale malé bílé pacičky. Změnil jsem se? Slet událostí ve mně vyvolává úzkost. Při snaze uniknout této situaci v podobě hranostaje rychle přebíhám za krk člověku, co je u mě nejblíže. Zde se bez pohnutí krčím a vystrašeně sleduji okolí. | ||