Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
Drama, alkohol a chlebíčky Společenská místnost Pootočím hlavu k nově příchozí, která si k nám přisedne a osloví jak mne, tak i Leu. Tentokrát mi netrvá ani dlouho, než vylovím z paměti její jméno. Yeva. Měla nás na starost při našemo příchodu, kdy jsme čas trávili v karanténě na ošetřovně. Takový pevný bod v chaosu posledních týdnů a dní. Když nám nabídne ze svého talíře, zaváhám opravdu jen krátce a nepohrdnu něčím menším na zub. "Dát si něco k jídlu vlastně není zase tak špatný nápad, díky," zamyslím se nahlas, občerstvení vlastně v místní kuchyni vyrobili dost, byl by hřích si nedat něco dobrého. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
5579.jpg){kind=icon} | (ne)přející Pevnost Holtgast Odvážil jsem se, ale nebyl to dobrý nápad (1). ⥦❖⥨ Po cestě na pokoj zkusím otevřít mysl, ale nic ke mě z pokojů okolo nedoléhá (2), zdá se mi, že je všude relativní klid… ovšem, kromě společenky. Tam je myšlenek až moc. V porovnání s okolím to hučí jako úl. | ||
| |||
 | Acquiesce Pevnosť Triskelion, spoločenka - pri bare, Erden Prekvapenie nezmizne ani po prvých sekundách Erdenovej odpovede. Bolo to druhý krát, čo mi tie slová vravel v podobnom duchu, aký prezrádzal jeho tón. Zdá sa však, že na rozdiel od mojej predošlej reakcie, teraz ma nedostatok tepla v jeho hlase nezraní, ani neodradí od toho, aby som sa na neho dívala stále s rovnakou otvorenosťou, s akou som sa spýtala tú priamu otázku. Tušila som, že pred Erdenom neschovám svoje rozpoloženie, ak niekedy zachytí moje myšlienky. Nezakryjem to ustavičnou prácou a tichou spoločnosťou najbližších ľudí. Napriek tomu pochopil to, čo sa mi dialo v hlave, zle. Stále mi nedávalo zmysel, prečo bol v tomto prípade rád, že som tu - myslel že oslava a hra mi...pomôžu? Chcel napraviť niečo, čo nebolo pokazené - aspoň z môjho pohľadu. O to viac horkosladké je, keď Erden vysloví myšlienku, že mu na mne nezáleží tak, ako by som chcela, či si zaslúžila. Prečo to vôbec tak formulovať? Čím som si kedy zaslúžila čokoľvek od neho očakávať? Nemyslela som si, že to takto fungovalo - už nie. A rozhodne som nechcela, aby mal Erden pocit, že mi má byť čokoľvek dlžný - hoci som musela uznať že kedysi som sa správala spôsobom, ktorý to mohol naznačovať. Hlasy z hry zaniknú do neurčitého šumu, keď si v mysli prevaľujem slová, ktoré povedal. Niečo na nich mi privodzovalo...smútok. Ďakujem za úprimnosť, ale nemôžem súhlasiť. Vyslovím po chvíli, kedy som si dávala myšlienky dokopy tlmeným hlasom. Toto boli slová pre neho, nie pre okolie. Pomaly, aby ju zaregistroval, natiahnem ruku a chytím tú jeho. Na hrane dlane ma zastudenia kovové násady, no ak zachytím jeho pohľad, jemne sa usmejem. Nemyslím si, že lásku si treba zaslúžiť. Nemôžem povedať, že by som ju každému dopriala, to nie..., pred očami sa mi mihne tvár Augusteho, snáď posledného človeka, ktorému som sa desila postaviť čelom, pretože bol jediný, čo by mi vedel narušiť to pokojné čakanie na smrť výraznejšími emóciami, ...ale myslím, že každý si zaslúži byť milovaný, bez podmienok, pokojne aj bez pričinenia. Zľahka stisnem prsty. Chcem, aby si vedel, že ty si. Neočakávam že mi to budeš opätovať, alebo vracať. Nemusíš. Budem iba rada, keď to prijmeš, uznáš. Ja som za svojho normálneho života dostala celé kopy lásky. Čaká na mňa ešte viac, môžem niečo z nej dať ďalej. Odtiahnem zrak z jeho tváre a zakloním hlavu, dívajúc sa neurčito kamsi do stropu. Takže nie je čo napravovať, naozaj. Podľa presvedčenia v príliš pokojnej tvári to vyzerá, že o tom, čo hovorím, vôbec nepochybujem. Uvoľním ruku, aby ju mohol Erden pustiť. Vedela som, že fyzický kontakt nie je jeho obľúbená záležitosť. Pohľad začnem zhora sťahovať späť k Erdenovi, no Jamieho hlas automaticky ukoristí moju pozornosť. Za chvíľu. Odpoviem mu výrazne hlasnejšie ako doteraz, aby ma počul. Zostávam však ešte na mieste. Nechcela som vziať Erdenovi možnosť zareagovať - ak vôbec chcel. | ||
| |||
 | Flaška Pevnost Holtgast, 31.řijna „Velice rád“ odpovím Orenovi a mile se na něj usměji. Zdá se, že Emilovo zájem o něj se některým nezamlouvá. Neznám historii tohoto sporu, proto pouze sleduji, co se bude dít. Každopádně si nemyslím, že by se zde dělo něco nepatřičného. Když se na mě dostane řada, oceňuji decentní přístup Lei, která se mi i představuje. Odpověď je trošku komplikovaná, nejsem si jist, jestli není brzo na nějaké závěry. Vlastně jsem tu moc lidí zatím nepoznal. „Jsem Oscar.“ započnu svojí odpověď. Pohledem přejedu všechny v kroužku, abych se případně nemusel znovu představovat. „Ještě tu moc lidí neznám, ale jestli mám zhodnotit, kdo mi přijde nejvíce atraktivní...mám vlastně několik adeptů.“ rozhlédnu se kolem sebe. Nechtěl bych nikoho urazit. „Asi by to byli Oren,Drag, Michail … blond slečna na baru a slečna naproti.“ Naznačím lehce rukou směrem slečen, u kterých ještě neznám jména. Nejraději bych asi vyjmenoval všechny, ale to nejde, musel jsem vybrat. Vždycky jsem nesnášel tenhle typ otázek, nechci nikomu nějak ublížit. Roztočím tedy flašku. Hrdlo tentokrát ukáže na mého spolubydlícího. Těžce polknu a možná trochu zrudnu, když si uvědomím, že teď mám dávat polibek já. Přiblížím se nejistě, jako bych se ptal, jestli smím. Políbím ho zlehka, při oddalování jemně chytím jeho spodní ret mezi ty své. Snad jsem si nedovolil příliš. Pokusím se zahnat narůžovělé tváře a pokračuji úkolem. Bohužel vymýšlet takové věci mi nikdy nešlo, vždycky se hrozně bojím, že někomu dám něco moc zlého. „Docela se mi líbil úkol, co dostala Lea, takže si vyber partnera v této místnosti a zatanči si s ním.“ doufám, že nikdo nebude proti opakování. Příště už opravdu něco vymyslím. | ||
| |||
|
"Příliš přátelská" atmosféra Společenská místnost Dobře... Další kola "flašky" mne trochu... Já nevím, překvapí? Spíše to připomíná soutěž o to, kdo tomu druhému důkladněji olízne krční mandle. Brýle si posunu po kořeni nosu výše a aniž bych si to uvědomila, tak nakloním lehce hlavu k rameni jako bych byla ve své liščí podobě. Nebojí se tady toho skutečně nikdo a vlastně nezáleží na tom, o koho a s kým se jedná. Na kolejích jsem sice bydlela, ale ani studentský život a produkce HBO mne nepřipravila na všechny ty vášnivé bromance francouzáky, co tu kolovaly. | ||
