Ukončená jeskyně!

Družina

družina zatím neexistuje

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

Lea Noor - 23. září 2021 20:14

Hra

Pevnost Holtgast 31. řijna

Když se všichni zájemci o hru konečně shromáždili na zemi, mohlo se začít. Blagden točí první, líbá Marisol a jako úkol jí dává další polibky. Další na řadě je James, vypráví nám dojemnou historku o jeho malé sestřičce, pokračuje Michail se svými vyvolenými zástupci od obou pohlaví a následuje Karzan, který úkol odmítá a radši nabízí své sako.

Můj pohled na okamžik sklouzne k Rúně, která z toho všeho vypadá drobet nesvá. Jemně jí položím ruku na rameno jako povzbudivé gesto.
„V pohodě?“ zeptám se jí. Je pravda, že pro nováčka tyhle flašky mohou být trochu moc hrr, ale věřím, že brzy se otrká.

Ani si nevšimnu, že hrdlo flašky se zastaví přede mnou, proto překvapeně zamrkám, když mi přistane polibek od tmavovlasého krasavce, ale plně mu ho opětuji. Díky tomuto kratičkému okamžiku si vlastně uvědomím, jak dlouho jsem s nikým neměla žádné intimnosti. Nebylo to pro mě podstatné, špatného sexu jsem si za život užila více než dost, ale ten pocit, že by o mě měl někdo jakýkoliv zájem mi trochu chybí. V tomhle světě mě lidé buď neznají, neví co si se mnou říct a nebo se mi vyhýbají. Snad v životě jsem se necítila tak navíc, jako teď.

A ani úkol mi na náladě moc nepřidá.
Jasně tanec…Poslední můj tanec byl s Nikem… S nejlepším kamarádem, který o mě už nestojí…
Těžce polknu a pokusím se zahnat chmurné myšlenky, abych mohla splnit úkol. Postavím se a rozhlédnu se po osazenstvu, abych si vybrala svojí oběť.

Tady se někomu nechtělo vstávat co?..
„No tak když už sis to vymyslel, co takhle mi pomoct s plněním?“ Usměji se mile na zadavatele úkolu, mrknu na něj a podávám mu ruku, abych ho mohla vytáhnout na parket. Chvíli jsem ho tam zanechala, abych vybrala příhodnou píseň. Z počátku mě nic nenapadá, pak si vzpomenu na jednu z největších slaďáren co snad znám. Pouštím tedy už dávno zapomenutý hit Halo od Beyoncé a vracím se zpět ke svému tanečnímu partnerovi s úsměvem, abych svojí ruku vložila do té jeho. Nechci na něj klást vysoké taneční nároky, nevím, jak je na tom s tancem on, takže to nepřeháním a zůstávám u jednodušších, ale ladných kroků. Samozřejmě si neodpustím pár otoček a protočení pod jeho rukou. V tanci se snažím mu co nejvíce přizpůsobit.

Aspoň k něčemu mi ten děcák byl, naučili mě pořádně tancovat.
Po skončení písničky se mírně ukloním jako poděkování za tanec a zamířím ke kolečku, abych zatočila flaškou. Hrdlo tentokrát ukáže na nováčka. Abych ho úplně nevyplašila, dám mu jen jemnou pusu na rty, nijak nezapojuji jazyk. Volí si otázku.
„Jsem Lea, mimochodem. Ještě jsme se nepotkali…“ Představím se na úvod. Vlastně o něm ještě vůbec nic nevíme, takže vymyslet otázku je docela těžké. „Řekni nám, kdo se ti tady zatím nejvíce líbí?“

Po podání otázky se na okamžik odeberu k baru, abych doplnila zásoby alkoholu. Beru rovnou láhev Jacka Danielse, pokud ho tam najdu, dneska hodlám vyhnat ty smutné myšlenky z hlavy alkoholem. „Nechcete se někdo přidat?“ prosadím ještě k osazenstvu baru.

Kazran Akimov - 23. září 2021 15:01

Polibek za polibkem

Holtgast, společenská místnost

Vždycky to byl ostrý kontrast. Sedět v kroužku lidí, kteří se dobře baví, jedí a pijí nad poměry 99% zbytku světa, aniž by si někteří uvědomovali, jak zatraceně dobře se mají.
Či bydlet v chatrči z proutí a hlíny, kotci jako pro psa, ve Viggově novém 'ráji na zemi', živit se, co přinahodí džungle do cesty, mezi lovem zvěře a lidí žádný rozdíl. Dvojí život, kde každá moje stránka mohla mít, co si přála nejvíc - i když ne v tu samou chvíli. Upiju pobaveně ze sklenky japonské whisky, příjemně kouřově dřevnaté, se švestkovým podtónem. Není pochyb, že časem bude méně a méně příležitostí a energie užívat si těhle pazbytků civilizace. Ale co je právě teď mě vždycky zajímalo daleko více, než co bude.

Marisol olíbala všechno možné, a já jsem docela rád, že jsem na listu jejích favoritů nebyl, hra pokračuje Jamesem a jeho zadáním, pak je na řadě Míša. Přimhouřím oči, když mě jmenuje nejvíc sexy 'klukem'. Zabloudím v myšlenkách o pár týdnů zpátky, kdy byl mladíček mým spolucestujícím v řídící kabině, vybaví se mi, kterak jsem ho kompletně oddělaného únavou přenášel zabaleného v dece do spacích prostor. Zdá se to být spíš jako rok, než pouhý měsíc.

Flaška ukazuje na mě - s úsměvem nakřivo uvítám Míšovu snahu o políbení, chvíli jej nechám, nechť předvede, co se naučil, než s pevným stiskem jeho ramena přitáhnu si jej blíž, do hlubšího, zkušenějšího polibku, nad kterým mám plnou kontrolu sám.
Když jej pustím, zaúkoluje mě. Na moment nad tím přemýšlím, prohlížeje si jeho tvářičku zblízka, pohled přimhouřený.
"Hmmm... ne," protáhnu. "Nechce se mi vstávat," poušklíbnu se nakřivo, a vyklouznu ze saka, které odhodím jako první na budoucí hromádku fantů.

Vytáčím dál já - a dalším článkem v řetězu se stává kudrnatá rusovláska, které jsem si na Šachovnici povšiml trénovat stranou taktéž s ohněm. Spolubojovnice stejného elementu, vida... jméno neznám, nějak mi na něm nesejde. Nedržím se ovšem moc zpátky při polibku, nerad bych ji zklamal, přeci.
Políbeno, check.
"Vyzvi někoho z kroužku hrajících k tanci."
Zaúkolováno, check.

Zatímco zrzka vybírá, pohled mi sklouzne na ten hřad vzadu. "Pojď se přidat," vyzvu sebejistě princeznu bleduli. "Panenku co sedávala tiše v koutě sice nikdy nikdo nenašel, ale na seznámení s námi je lepší trochu odvážnější přístup... polez, nebuď kuře," ušklíbnu se na Laimu pobaveně.

Michail Darković - 23. září 2021 13:10

Slaveníčko slavení

Pevnost Holtgast
Společenka

Děje se… dost věcí okolo. Já mám dost, abych si opět vyzkoušel selekci myšlenek a zvuků. Tentokrát mi to už jde lépe. Nemusím se uzavírat před světem, ale naučil jsem svůj mozek… nesoustředit se.
Daniel odchází, mám tušení, že za Nikem – to je dobře, zná ho déle, než já. Mám takový pocit, že bych tam byl nepatřičný, ale pokud se oba do nějaké chvilky neobjeví, nejspíš bude dobré i tak za nimi vyrazit. Jen pro jistotu… chybí mi tu.
Dříve osamělí nováčci si mají s kým povídat vcelku brzy, takže mou pomoc nepotřebují. Oscar si zdá se sedl (i reálně) s Dragem. Jejich komunikace je svým způsobem kouzelná. Napadlo mě, že bych jim napadl pomoc při vyjadřování nějakých komplikovanějších myšlenek, ale řekl bych, že tohle dává jejich diskuzi úplně jiný rozměr - dává jim to něco, co je pro mě cennější, než trénink telepatie.
Mezi tím se Emil začal spíš zaobírat Orenem. Raději se k nim nedívám, neboť bych musel zčervenat. Zdá se, že na každé oslavě na které jsem, se ocitne pár, který k sobě má blízko. To, že jsou to obvykle muži je škodolibý vtip na moji vlastní nevyjasněnou sexualitu.
I tak si přisednu blíž právě k této čtveřici, když začne hra.

Blag si vylosuje Marisol, Marisol líbá Jamese, a mě se daří v klidu nasávat atmosféru a svou medovinu, kterou se mi povedlo nalít si sám bez Kazranovi pomoci. Už i sám kouřím a v průběhu toho, co se známe, pro mě udělal dost. Jsem už velkej, takže…
… ta flaška ukazuje na mě?
Huh?
Oh, ne, už zase? Další fórek osudu, očividně.
Zamrkám překvapeně na američana, který byl vlastně i moje první pusa vůbec. Je dost možné, že si to nepamatuje a já mu to nemám za zlé. Kdyby si měl pamatovat všechny své polibky, nejspíš by měl hlavu jako dýni… mě se ale zapomíná jen velmi těžko.
Tehdy byl mnohem víc opatrnější… teď se moc zpátky nedrží a, inu, je to podobně intenzivní. Vlastně mnohem víc. Jde mi z toho tak trochu hlava kolem, upřímně. V polibku mu vyjdu vstříc - už přece nejsem zas tak plaché kuře. Možná jsem se tomu až moc oddal, jelikož pocítím jistý střípek lítosti z toho, když se odtáhne.

“Ptej se.” vybídnu ho k otázce s úsměvem, který už vůbec nějak ztrácí na plachosti se kterou jsem sem přicházel z cel.
Jamesova otázka je to však zapeklitá, dotýkající se tématu, ve kterém stále ještě nemám zcela jasno.
Musím se nad tím chvilku zamyslet, ale nakonec kývnu hlavou k dívce na gauči s tálcem ovoce.
“Myslím, že Yeva je velmi krásná žena. Pokud jde o muže....” odmlčím se. Všichni jsou zde pohlední, ale sexy… někdo, u někoho opravdu cítím nějakou fyzickou přitažlivost… nevím, James je sám mezi nimi nejspíš právě kvůli těm polibkům - těžko být přitahován k někomu koho prakticky intimně neznám. Nik… je také něco, co bych mohl nazvat sexy, ale velmi jiným a specifickým způsobem způsobem. Stejně mezi těmi pár zkušenostmi nějak figuruje na samém vrcholku jediná tvář. I když vím, že mezi námi nic nebude, ba ani pouhý bezduchý sex, musím ho jmenovat, neboť… se prakticky stejně nic na jeho 'kráse' v mých očích nezměnilo.
“Z mužů to bude asi Kazran. Je nebezpečný, to je imponující.” usměju se nevinně.

Vezmu flašku a zatočím.
A čučím jak péro z gauče na to, jak se pomalu zastavuje právě na Kazranovi.
To už si ze mě děláte prdel, ne?
Ale co, srát na to, když je to Osud….
Dostane pusu. Vlastně spíš polibek. Neříkám, že jsem nějaký odborník, ale vynasnažím se, aby to stálo za to. Pokud by ale chtěl převzít iniciativu v polibku, milerád ho nechám - nebudu si hrát na to, že vím víc co dělat, než-li on.
“Takže… úkol… uděláš nám z bazénu na nějak chvilku vířivku?” zeptám se, doufám, že to bude populární akt a že nebude proti.
Zatímco já mám ale plnou hlavu Kazrana ve vodě, v závoji páry, okolo začne houstnout vzduch, kterak Richardovi očividně vadí blízkost Orena a Emila. Nechodili náhodou spolu ti dva?

Emil Ivanov - 22. září 2021 23:34

Brzdit?

Společenská místnost

Oscar se tedy rozpovídal s Dragostanem, který tedy nemluví, ale i tak to je jistě fajn rozhovor. Okrajově je poslouchá, občas si lehce usrknu ze sklenice. Mezitím tedy pozoruji dění okolo flašky a taky celkově v místnosti. Co však dělám hlavně je to, že si užívám přítomnosti Kulíška po mém boku.

Rozhovor mezi Oscarem a Dragostanem je zajímavý, ale opravdu jim nyní nechci narušovat konverzaci.
Ti dva nejsou jediní, kteří svým pohledem zabloudí k nám dvěma.
Zajímalo by mě co se jim, asi honí v hlavě, ale nejsem telepat, takže bych se musel zeptat. Něco takového je, ale více než nemístné. Hlavně proto, že se zatím moc neznáme a takové otázky většinou pokládáme lidem, které známe. Já to tak minimálně mám nastavené.

Další, kdo na nás kouká je Richard. Kouká na nás... celkem hodně.
Líbí se mu to, nebo mu to spíše vadí?
Aaaha, takže vadí. Pročpak, ale? Má snad zálusk na Kulíška, nebo mu jen vadí pohled na dva lidi, kteří se dotýkají více než navzájem svých rukou?
Oren stihne odpovědět dříve jak já. Nemohu jinak, než souhlasit s jeho odpovědí.
"Mělo by se snad něco dít?"
Takhle se k němu chovám vlastně téměř pořád, i když nejsem u toho většinou skoro nahý.

Co vím, tak se více než brzdím. Orenovi nic nedělám, nepokouším se jej dostat do postele a ani zavléci nějak stranou. Mohl bych, ale neudělal jsem to a ani neudělám pokud neuvidím, že to Kulíšek sám nechce. Přeci jen jsem se rozhodl, že si jej vezmu na starost a budu jej chránit. S tím se celkem příčí to jak většinou jdu na kluky, jako on. Musím mít stále na mysli, že tu s nimi nějakou dobu budu a dělat ukvapené kroky i přijde, jako pěkná blbost. Pak ještě hlavně nechci, aby se do mě zamiloval.

Oren Caerwynn - 22. září 2021 23:03

Oh

Holtgast, společenská místnost

"Vážně? O tom mi musíš někdy povyprávět," usměju se na Oscarovu zmínku o umělecké škole, ještě předtím, než se usadíme.

Je to uklidňující, a možná trochu provokující, Emilovo objetí tedy. To, že na sobě skoro nic nemá, je asi ta hlavní provokující část, tedy - mezi mým ramenem a jeho hrudí je jen tenká vrstva bavlny, a Emil příjemně hřeje.
A připomíná mi, že jsem s nikým pořádně nic neměl od toho... no, od Richarda, v té chaloupce kdesi na zakarpatské Rusi, či kde jsme to stavěli. Lehce zčervenám rozporuplnými pocity a rozpaky, radši se na chvíli schovám za sklenkou pomerančové šťávy při upití.
Z nijak rozsáhlých osobních zkušeností myslím, že nic nedokáže zkazit kamarádství tak rychle, jako se spolu vyspat, tudíž bych si měl dát zpátečku, a šimrání kdesi v břiše z doteku na stehně fofrem zahnat.

K tomu mi paradoxně pomůže vydatně právě Richard - při jeho výhradě k Emilovi ztuhnu. Doteď se mi dařilo dobře se tvářit, že tu vlastně vůbec není, při jeho slovech k němu blýsknu pohledem. Možná se mi to jen zdá - a možná ne, ale v jeho hlase slyším varování. Vybaví se mi, kterak mě odřízl od volného ústupu a jeho hlas sliboval výprask, za všechno, co se mu nelíbilo. Polknu.
"Nic se přece neděje," pousměju se nuceně.

Richard Neumann - 22. září 2021 22:25

Je to na číču

Pevnost Holtgast
Společenka

No… zdá se, že nás s Mařkou a Blagem Emílek vyměnil za někoho jinýho. Očividně je na mladší, ale i tak mě překvapilo jak rychle to switchnul. Což o to, oslavenec, jasně, ale stejně se motá především kolem nového princátka… a Orena.

Tohle… bolí.
No co, jenom na sebe civěj a povídaj si!
A… Emil je nějak friendly. Moc friendly.
...
To já jsem mu kurva říkal roztomilýma přezdívkama - to je moje balící technika, sakra!
Teď na sebe už i šmatlaj!
To mě jako chtěj nasrat, nebo co?!

Ne, budu se soustředit na okolí. To určitě pomůže. Okolo se líbaj lidi a já přemýšlím, jestli bych taky nemohl zdrhnout do divočiny jako tehdá kdysi prej Nik.
Vzal bych si sebou stádo něčeho přítulnýho, co chápe moje dementní náladičky.
Měl bych velký stádo koček!
Jmenovalo by se Velké stádo koček.
A ty kočky by se jmenovaly následovně: Buřinka, pan Mňau, Ochechule, Bucla, Vřeštík, Koňadra Kočkomam…

(o minutu později)

…a lady Drápkonoska II. ze Škrabátkoburgu. Budu jí říkat II. i když je prakticky I., jelikož její maminka si zaslouží posmrtně šlechtickej titul za to, že zplodila tak skvělou kočku!

Všechno, co chci, je chovat kočky v slaměném kloboučku

…
…
...
…kurva, on má ruku v Orenovém rozkroku?
Je to stehno, ale tohle je moc blízko, jako!
Nemůžu se na to koukat a lidé v blízkém okolí mohou vidět, jak mi na krku naskakuje žíla. Skoro bych se bál, že přítomné upírčata zančou mít zálusk.
“Nechceš zbrzdit?” oslovím Emila, když už je nejspíš celej žhavej Orena obtáhnout. Haha, že ne?! Já ti vidím do hlavy a hlavně do kalhot, sráči! Ani na to nepotřebuju telepatii - mám víc než to. Mám ampatii, nebo jak se té sračce nadává.
Oren je přitom taková čistá duše co chce jenom cuddles… asi 90% svého života… nechce sex! Myslím. Doufám. Přece… nemohl na mě tak rychle zapomenout, ne? Když já na něj nezapomněl (ačkoliv jsem se snažil).
To už jsem pro něj jako mrtvej?
Vosk?
Tohle je smutný a nelíbí se mi to. Je tu tolik jinejch kluků, ať si Emil najde někoho jinýho!

James Huntington - 22. září 2021 19:44

Slibné začátky

O polibek jsem si sice musel říci, i tak jsem ale rád, že Marisol vyslyšela mou prosbu a přání. Pusa je to vskutku dobrá a jen podtrhuje, jak je dnešní den dobrý. Lidská blízkost, rty na rtech, jo, to mi docela chybělo.
"Díky, příště ti to oplatím stejně." Mrknu na ní, načež sleduji, jak zlehka, aby jí nevyděsila, políbí tu Hanku a následně i - a to s plným gustem - Razvana.
Jojo, Mari je prostě třída.
Teď ale roztáčí flašku a ta padá na mě. "Jo, dneska je můj den!" Protože v první řadě znamená další pusu s Marisol, hurá. Předtím to iniciovala ona, nyní jsem to já, kdo na moment pustí Lylinu ruku, vyskočí na nohy a bez skrupulí strčím Marisol jazyk až ...no, prostě si to užívám. "Takhle dobrý?" Šklebím se.

Dostávám docela příjemný úkol a stačí mi dva loky z mého drinku, abych si na něco vzpomněl. "Tak jo, ale když hezkou tak hezkou, vtipných bych ale taky pár měl. Spoustu, spoustu let zpátky, když ještě byla Lyl malinká..." Začnu a vzpomenu si na ty časy. Nebyl jsem dvakrát šťastný, má rodina nebyla dokonalá, ale - ale byla to má rodina. No nic.
"Zrovna jsme se o něčem hádali s otčímem. Já asi něco provedl, tak už to prostě u nás bylo, on na mě řval nějaký nesmysly, já mu to vracel, no prostě bordel, lítala slova jako budižkničemu, nicka...prostě klasické sobotní ráno. No, dostal jsem zaracha, nesměl jsem nikoho vidět - a to jsem měl zrovna narozky. Byl jsem z toho docela dost špatnej, hodně jsem se zlobil, plánoval jsem s kámošem párty a tak...Nejhorší bylo, že jsem nikomu nemohl dát vědět, že nepřijdu a tak. " Když to vezmu teď, zní to dost lame, ale to tehdy byly mé problémy. "Prostě celý svět byl špatný. No a večer, když se setmělo, najednou slyším, jak mi něco bouchá na okno pokoje. Jdu se podívat, kdo otravuje - a dole pod oknem stojí celá moje parta kámošů včetně holky, kterou jsem měl tehdy dost rád.." Teda, se kterou jsem se chtěl vyspat. "..a nesou obří transparent s nápisem všechno nejlepší." Jo, to bylo dobrá překvápko. "Bylo to fakt dost cool. Jasný, nevydrželo to douho, protože se tam dole rozhodli dělat párty a to slyšel fotr a málem na ně zavolal policajty, i těch pár chvil bylo ale stačilo. Dlouho jsem nevěděl, kdo to tehdy vymyslel, pak mi ale kámoš řekl, že to byla Lyla, kdo mu o tom řekl. Moje malá, tehdy pětiletá sestra nějak kámoše kontaktovala a řekla mu, že jsem smutný a že bych neměl být na narozky sám." Vlastně doteď nevím jak. "To vlastně na tom bylo ještě lepší než ta párty." Jojo, trocha sentimentality nikdy neuškodí.

Pojďme se ale vrátit do reality. Flaška. Točíme. Teď. A je to...Michail!
Tak jo, to taky bude dobrá pusa! Stejně jako u Mari se nedržím nijak zpět, tedy za předpokladu, že se Michail nevzpírá ani jinak nebrání. Já nikdy nedělal rozdíl v pohlaví, jak je na tom on?
"Otázka či úkol?"
Otázka. Okey.

"Tak taková klasika. Všichni tu jsme fakt pěkný, kdo ti tady ale příjde nejvíc sexy? Řekni jednu holku a jednoho kluka a proč."
Jo, tady to bude dost těžký a to spousta lidí chybí. Dan tu není, Nik taky ne, alespoň že ta Val už přišla. Nechce se vůbec přidat? Proč se jí vlastně nezeptat? "Val, nebudeš hrát?"

Oscar Emerson - 22. září 2021 18:30

Oslava

Pevnost Holtgast, 31.řijna

Usměji se, když mi Oren kývne na ukázku batiky.
„No ano, převážně maluji… Vlastně jsem před tímhle krachem světa chodil na uměleckou školu.“ Odpovím na jeho další otázku. Kdybych neměl tohle, asi bych ty roky doma ani nepřežil, aspoň jsem mohl někam uniknout, do svého pokoje, ke svým štětcům, pastelkám a barvám.

Nová tvář se představí jako Emil. „Těší mě.“ řeknu mile a opětuji mu stisk ruky. Můj pohled opět sklouzne ke skleničce, kterou mi předtím tak ochotně přinesl. Jemně si usrknu a ačkoliv nerozeznám druh alkoholu, zdá se to celkem dobré. Vzhledem k tomu, že jsem ještě před pár hodinami byl v ohrožení života, nechci dnes moc pít. Navíc jsem už trošku vypadnul z těch studentských akcí, kde byli tráva a alkohol každodenní rutinou.

Dragostan mi na mojí otázku přikyvuje, poté chvíli něco načrtává do svého notýsku. Když mi obrázek ukáže, začínají mi do sebe věci trošku zapadat. Asi jsem nebyl až tak moc mimo, jak jsem si myslel.
„Chrlič.. To je velkolepá proměna. Jsi moc hezký.. tedy v té podobě. Ne že bys normálně nebyl..“ Trošku se zamotám do toho, co jsem vlastně chtěl říct. Proto to zkusím zamluvit něčím jiným.
„Já vlastně ještě pořádně nevím, co umím. Asi se taky měním, ale v něco mnohem menšího.“ Začnu přemýšlet nad svými vzpomínkami. I když si vlastně nejsem úplně jistý, jestli to bylo skutečné.
Když mi pochválí tetování, vyhrnu si rukáv o trošku víše, aby ho viděl celé.
„Fakt se ti líbí? Moc děkuji, je podle mého návrhu. Mám ještě dvě.“
Poté pokračuji v rozhovoru trošku jiným směrem. „Jak dlouho vlastně už jsi zde? Myslím u Triskelionu?“

Když se přesuneme ke hře, usadím se v blízkosti kluků. Oren je vzápětí vtažen do obětí Emila. Nejspíš si budou nějak blízcí.
Flaška hned ze začátku začíná poněkud odvážně. První dredatý chlapík hned líbá vylosovanou dívku a jako úkol dává další polibky. Při představě, že mám políbit cizí osobu, se mi trošku sevře žaludek. No snad nikoho neurazím obyčejnou pusou.