Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | Všetky cesty vedú do spoločenky Pevnosť Triskelion, Stajne --> izba --> hrobka --> spoločenská miestnosť Upratané mám pomerne rýchlo. Výmenu slamy som nechávala na ráno, ale keď som mala čas a energiu, rada som večer vynosila aspoň ten najväčší bordel z boxov. Som v polovičke kŕmenia, keď začujem kroky a onedlho sa k nim pripojí aj tak známy pach. Hneď sa otočím a vystriem, na jazyku pripravená veta, že som skoro hotová a či je treba ešte niečo spraviť. Erden mal isto dnes plné ruky s novými, s tým aby zistil či sú v poriadku, či je bezpečné ich tu nechávať, započítať ich do chodu pevnosti, do toho čo bude každý potrebovať a či máme všetkého tým pádom dosť. Čokoľvek bolo treba so stajňami, nemusel sa tým zaťažovať. Žiadne ďalšie inštrukcie ani úlohy ma však nečakajú. Spýtavý výraz v mojej tvári sa stratí, a ústa samé zrkadlia úsmev, hoci sa nerozšíri príliš ďalej ako len na kútiky pier. Nereagovať na neho som však nedokázala, a vidieť úsmev, aj keby bol silený alebo automatický, vo mne vždy niečo uvoľnilo. Od rozhovoru v knižnici som ale už bola múdrejšia o to, aby som si jeho slová vykladala s akýmkoľvek iným zámerom, než ako to, že Erden sa stará o všetkých členov Triskelionu, ku ktorým patrím, jednoducho so zámerom aby sme prežili a boli v poriadku. Aspoň v takom, v akom sa to dalo po tom, čo sa stalo. Rád ťa tam uvidím teda pravdepodobne znamenalo čosi ako musíš sa rozprávať viac s ľuďmi ako so zvieratami. Prebehnem očami po boxoch, po žujúcich koňoch so sklonenými hlavami, po tom kľude čo tu panoval. Je ľahké zabudnúť na čas, keď je človek tu hore. Je tu dobre. Je tu trocha ako doma. Stisnem kýbel v rukách. Vyprevadím Erdena malým, váhavým prikývnutím hlavy. Mala som v pláne ísť, naozaj, iba... nie hneď. Dokŕmim, aj s tichým monológom ku koňom, načo skontrolujem že som poriadne zavrela všetky boxy a až potom sa vydám do izby. S Leou sme sa akosi obišli, keďže je prázdna. Čaká ma sprcha, umytie a čo najdôkladnejšie vysušenie hlavy - vždy mi mohol v spoločenke niekto kto ovládal vodu alebo vzduch pomôcť - a obliekanie. Inokedy by som už týždeň vymýšľala a vyrábala kostým, ale spomienka na masívny útok naposledy, kedy som nejaký mala, zahnala túto ideu veľmi rýchlo. Ako keby som nechcela niečo také znova privolávať. Namiesto toho sa teda oblečiem pomerne komfortne. Pod veľkým svetrom sa stráca viacero retiazok, visiacich na krku. Ešte vlhké vlasy nechám v drdole, aby som nemala mokrý celý chrbát. S hlbokým nádychom otvorím dvere a vyjdem von. Akurát stihnem na chodbe Dana, ktorý si otvára dvere do svojej izby. Iba sa na neho krátko usmejem. Stále však nemierim do spoločenky, namiesto toho znova šlapem po schodoch. Najnižšie, ako sa dá, do hrobky. Kedysi som s radosťou oslavovala Halloween - všetko zahraničné bolo cool, a všetko domáce otravné. Klasické slovenské dušičky mi však ako lusknutím prstov neprišli trápne, ani únavné s chodením po hroboch. Nejdem príliš hlboko. Cintoríny v akejkoľvek podobe či forme vo mne stále vyvolávali strach, a mala som pocit že z tmy na mňa niečo skočí, no...pár minút, počas ktorých vo dverách spomínam na tých, čo tu neboli, sa ani nepohnem. Ani ma neprekvapí, že keď vkĺznem do spoločenky, ľudia už sedia v kruhu okolo fľašky. Čo ma však prekvapí je ďalšia nová tvár. No...nová ako nová. Zaseknem sa v kráčaní, rozšírené oči zamerané na Lylu pri Jamesovi. Na chvíľu si myslím, že z hrobiek naozaj niečo vyliezlo, alebo sa mi vracajú tie stavy kedy som videla veci ktoré neboli, no - všetci sa tvária relatívne normálne. Tri údery srdca len stojím na mieste, kým sa spamätám a bokom, pri stene, aby som nerušila hrajúcich, sa dostanem k baru. Kazran sa dnes podujal k obsluhe. Plánovala som si dať víno, no...možno to bude chcieť niečo silnejšie, aby som sa na tejto párty vedela tváriť aspoň sčasti tak, ako boli ľudia zvyknutí. Prekvap ma, prosím. Podarí sa mi vyčarovať úsmev na barmana. Kým mi nalieva, pristúpim bližšie k Erdenovi a oči mi znova zaletia mimovoľne k Lyle. Halucinácia, alebo opäť niekto prebehol z inokade? Chcela som sa to spýtať napoly zo žartu, na odľahčenie vlastného, zlého pocitu v bruchu, z úst mi to však vyjde úplne vážnym tónom. Akokoľvek pohodlný stav bez emócií tých pár týždňov bol, nechcela som sa k nemu vracať, a tiež to vtedy začínalo ľuďmi, ktorý mali byť mŕtvy, ktorý mi zmazávali hranicu reality a niečoho iného. | ||
| |||
 | Hra Pevnost Holtgast, společenka, 31. října I u baru se hovor rozvířil. Se sklenkou vína jsem se otočila k ostatním. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Klid nebo večírek? šachovnice -> chlévy -> bazén -> pokoj Někdy mi přijde, že Nikolai shledává mou výpomoc s léčením za skoro až potupnou, nevím ale, jak mu vysvětlit, že tomu tak není a že léčení potřebují všichni. Vždyť i já si musel pomoci a - a samozřejmě, také to považuji za zbytečné plýtvání silami. Hmm. Asi mu nemůžu moc co vyčítat. Že by ti lidi okolo měli pravdu? Lilian, Oren, Naxiya, ti všichni o mě projevili starost jakou já teď projevuji Nikovi a já jejich snahu v podstatě odmítl. Možná bych si s nimi měl promluvit... Jenže nejprve tu jsou jisté povinnosti. Dnešní trénink vyhrává po zásluze Lakshmi, její výkon je vskutku skvělý, silný a nekompromisní, tím ale trénink nekončí. Různá malá či velká zranění potřebují vyléčit a kdo se již neodebral na ošetřovnu, může využít mých a Dragostanových sil. Mnozí se pak vydají chystat věci na večírek, já ale nejprve musím obstarat chlévy, postarat se o všechna zvířata, vykydat a vlastně celkově se zklidnit. Tahle práce mi dost pomáhá, každý den tu nějakou tu hodinu strávím, zvířata jsou na mě už dosti zvyklá a já na ně. Je tu klid, žádné myšlenky, žádné rušení. Ticho v hlavě, které si jindy dovolit nemohu. Pak rychlá sprcha a návštěva bazénu, můj denní trénink. Ano, možná nepřijdu na večírek úplně včas, stejně ale tyhle věci nebývají tak úplně pro mě. Když se konečně dostanu na náš pokoj, jsem příjemně unaven a víceméně spokojen s celým dnešním dnem. Dokonce si říkám, že bych na ten večírek přijít měl, už jenom abych poblahopřál Dragostanovi a třeba taky zjistil, co jsou zač všichni ti nováčci. Jen co ale vejdu do dveří, dojde mi, že se mé plány asi budou měnit. "Jsi v pořádku, Nikolai?" zeptám se rovnou. Do hlavy mu naschvál nelezu, i tak ale vím, že jím něco zmítá - ono o tom napovídá i ta lahev vodky, kterou má u sebe. A ve které už toho docela dost chybí. "Potřebuješ...si popovídat?" Proč já jsem v tomhle tak hrozně nemotorný? | ||
| |||
 | Už se to rozjíždéí Společenská místnost "Tady jsi umřela ty..." Je vůbec potřeba říkat něco víc? Očividně jsme oba dva opět získali druhou šanci a tentokrát už to nezkurvím. Budu na ní dávat pozor a nikdo jí nezkřiví jediný vlásek. A ano, je to sice nemožné, ale prostě to tak bude. Vrátila se mi živá a zdravá a to se už prostě nikdy nezmění. Teď už ale dosti chmurů, párty začíná. Lyla mě zcela správně táhne k baru a já s hrůzou zjišťuji, že jsem tu snad ten poslední, kdo ještě nemá skleničku v rukou. To se musí hned napravit. Jen si ještě otřu tváře a oči, ty slzy nejsou dostatečně...in. "Tak co si dáš? Já začnu asi rovnou touhle vodkou. Na oslavu!" Nepotřebuji aby mi nalil Kazran, rovnou si totiž beru celou lahev. Oujé, to bude velké. A rychlé. Hmm, možná bude lepší i nějaký džus. Rychle udělám dva koktejly, kde je stejně víc vodky než džusu a plnou sklenici dám Lyle. Jasný, asi bych jí neměl opíjet, ale...kašleme na to. Pro dnešek. Chci jí vyzpovídat, zjistit o ní co nejvíce to jde, zjišťuji ale, že párty se rozjela poměrně rychle a Blagden už přichází s flaškou. "Tohle si nenecháme ujít!" mávnu na Blagdena, Lyli se ani neptám a rovnou jí táhnu do kruhu hrajících. "Tohle všechno je zas jako dřív!" Zubím se od ucha k uchu a jsem vážně nadšený, svět mi připadá skvělý a úžasný a v pořádku. Tak moc v pořádku. Všichni tu pijí, baví se, nováčci se vítají líbáním...teda, to ještě určitě přijde... Kde je vlastně Val? Asi se ještě připravuje, holkám to vždycky hrozně dlouho trvá. "Mari, dej mi pusu, dej mi pusu!" Jeden, dva velké loky z mého drinku. Úsměv na všechny strany. Ruka svírající ruku té nejlepší v téhle místnosti. Můžu si vlastně přát něco víc? Samozřejmě. Nějaké ty polibky! | ||
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
Mladí a neklidní Co se děje kolem u ostatních nyní vnímám spíše jen napůl, raději. Hodně lidí, hodně hlasů, hodně hluku... Ne, raději se soustředím na svoji značně méně početnou společnost. Felix mé jméno zopakuje, tón hlasu i zmatený výraz ve tváři poznávám. V Berlíně se mi tohle stávalo často, stejně tak když přijeli k nám na Univerzitu studenti v rámci Erasmu či jiného výměnného studijního programu. | ||
| |||
 | Od baru ke flašce Pevnost Holtgast 31. řijna Můj pokus rozmísit rozhovor u baru byl úspěšný. Moji momentální společníci se představili jako Félix a Rúna. Zajímavá jména, musím uznat. Očividně měli/mají mezi sebou nějaký spor z venku, do kterého se nechci úplně motat. Ačkoliv Félixe trošku typuji jako typ bojovníka, který se pro přežití přidal k bratrstvu. Nemám mu to za zlé, udělalo by to spoustu lidí a určitě by nebyl prvním přeběhlíkem. Snad mu tedy Rúna brzo odpustí. Rúny odůvodnění, proč se jí tu líbí mi připomene moje začátky. Ačkoliv tenkrát nebyl celej svět tak v prdeli, přišla jsem v podstatě z ulice. Takže moje priority byly stejné, teplá voda a jídlo, které nemusím krást, nebo vymáhat jiným způsobem. Chápavě jí tedy přikývnu. Její další otázka mě trochu vyvede z míry, vlastně nevím co jí mám říct. Myslíš v tomhle světě, nebo v jiném? „U Triskelionu to bude už něco přes rok tuším, ale přímo tady jsem asi měsíc.“ Zkusím trošku vykličkovat, abych nemusela vést přednášku o nekonečném množství různých vesmírů… dyť tomu vlastně sama pořádně nerozumím. Félix pokračuje o tom, že se k nim chováme slušně. Dalo by se tomu na sto procent říkat důvěra? „Dle mého názoru si každý zaslouží šanci. Navíc si nejsem úplně jistá, že by tvoje sympatie k nám podpořilo to, že bychom tě drželi nadobro zavřeného v kleci.“ Mile se na něj pousměji. „Navíc tu máme i lidi, co umí přečíst tvoje úmysly.“ dodám, nechci být nějak konkrétní, sama asi ani nevím, kdo všechno má telepatii, a kdo ne. Navíc je nechci nijak strašit tím, že by někdo hlídal jejich každý krok, což není ani možné. Po chvíli se k baru přidává i Erden. „Čauky mrtvolko.“ Vyhrknu téměř automaticky. Dlouho jsem mu tak neřekla, možná jsem se toho trochu bála. „Náročný den?“ Zeptám se, i když asi zbytečně. Jako vůdce uvítává všechny nováčky a dneska je jich tu požehnaně. Vždycky jsem ho obdivovala a to v obou světech, je skvělý velitel. Vlastně jsem si nikdy nebyla jistá, co vlastně pro něj sem, jestli mě má vůbec aspoň trochu rád, ale mě na něm vždycky hodně záleželo. Když dostane svoje pití, nabídnu mu přiťuknutí na zdraví, pokud bude chtít. Zbytek své skleničky opět hodím na ex a doliji si/nebo si nechám dolít od Kazrana novou. V hloučku vedle baru se Blagden prosazuje s flaškou. Trochu mě to donutí si připomenout pár vzpomínek na tuhle hru v minulosti. Většinou jsem se rozhodovala dohromady s Nikem, jestli budeme hrát, nebo ne. Naše zábava totiž byla většinou společná, ať už jsme hráli šachy, tančili, nebo si prostě jen povídali. Opět mi trochu klesne nálada při vzpomínce na dnešní odpoledne. Ale nechci se tomu poddávat, nesmím.. nemůžu na něj tlačit, musím mu nechat prostor. „Jde někdo hrát?“ Prohlédnu si zbytek osazenstva baru. Vypádá to, že Rúna do toho půjde se mnou. Kývnu a pokud jí to nebude vadit, usadím se vedle ní. | ||
| |||
 | Jen stěží ta nejostřejší tužka v penálu, ale popojedem Pevnost Holtgast, Šachovnice → společenská místnost , 31. října Tak jak to teda vlastně je? Kluk na moji otázku rudne až na prdeli, odpověď od něj nepřichází a já si říkám, co si o tom jako mám myslet. Počkat, odpověděl mi anebo vlastně vůbec ne? Působí docela přátelsky, jen mluví jako McKenna, náš učitel angličtiny na střední, když se snažil v nás probudit zájem o Emily Dickens, nebo jakže se ta americká spisovatelka básní jmenovala. Ale co, to je přeci docela jedno, zkoušet mě z toho nikdo nebude. Aha, tak asi nakonec ne, ok, dobrá, super. Pojďme se dále seznamovat a žehlit, protože to vypadá, že Polsko je odpuštěno. Teda teď asi si to rozdá s Felixem, který je vítěz. Dobrá práce, kámo. "Prohrát není nic příjemného, ale přiznat to, na to jsou třeba koule. Někdo to vůbec neumí. No, zpátky k tomu, co ses ptal. Zápasím, co si pamatuju. Zápasí celá naše rodina – máma, táta i starší ségra. Už jako malé holky jsme nedostávaly pojeb za to, že se škrtíme, ale že se škrtíme špatně," pokrčím rameny a pohodím hlavou, jako by to bylo něco jasného, co není úplně třeba vysvětlovat, když se po prohraném souboji vrací zpět ke mně. "Teda, ne přímo zápasení, ale wrestling, a to ti říkám, že i když spousta lidí tvrdí, že je to nahrané, což jo, je trochu pravda, ale pořád je zatím pořádná práce a tréning. Prdel to rozhodně není." To by už stačilo, ne? Stručně, protože je to jasné jako facka. Felixovi ve finále fandím, ale nakonec zatleskám vítězce. Bránit se dvěma soupeřům chce hodně pozornosti a holka zaválela. "Hele, na párty bych se určitě chtěla objevit. Nějaké ty body k dobru se hodí vždycky. Ale za další pokec budu ráda, chci vědět něco i o tobě. Takže se uvidíme později? Budu se tam někde poflakovat s pivem v ruce." Po tréninzích se nabídnu jako dobrovolník s výzdobou místnosti, přinesu, odnesu, pověsím, rozmístím. A poté sprcha. Nemám v plánu žádný kostým nebo tak něco podobného. Sem tam mi dávali lidi najevo, že já sama jsem chodící Halloween, takže žádné velké přemýšlení se nekoná. Prostě se obléknu sama za sebe. Když dorazím do společenské místnosti, už je tady lidí jako na maturiťáku. Ochomejtnu se kolem stolu s jídlem a uzmu si několik párků v těstíčku, příhodně převlečených za mumie. Miluju párky, takže jsem spokojená. Ještě sehnat něco k pití a bude to dokonalé. V chumlu u baru zahlédnu Felixe, kterého pozdravím zvednutím ruky a naznačením napití se. Oho, ovšem, jak tak koukám, to hledání kamarádů mu docela jde, protože se baví hned s dvěma slečnami. Takže já bych měla začít taky. Za chvíli. Nejdříve něco na pití. O to, aby měli lidi, co pít, se stará vysoký kluk, takže zamířím k němu, párky hezky sevřené v jedné ruce. "Ahoj, my se ještě neznáme. Jsem Alex. Myslíš, že bys mi mohl přihrát pivo? Nebo možná hned dvě? Díííík." První pivo do sebe obvykle kopnu téměř na ex, takže zabíjím dvě mouchy jednou ranou. Zábava se tady rozjíždí všemi směry, ale hrát flašku mě neláká. Můj styl chlastací zábavy je trochu...heh...odlišný. | ||
| |||
 |
Párty hard Pevnost Holtgast, Společenská místnost, 31. října Vlastne ma tahle atmosfére čoraz viac fascinuje. Toľko shitu čo tu patrne väčšina za posledné dni zažila. Celý ten shit čo postihol tak nejak celý svet. Všetko v prdeli a úplne nahovno. Niekto sa tu zrejme práve znova stretol so zdanlivo mrtvou ségrou. Ďalší aj z tréningu odchádzali s pohľadmi oživlých mrtvol. A tady...tady som práve počul nejakú hispánku že chce tequily z pupíku. Ľudia sú tu actually v zábavných kostýmoch. Ten hodne priateľský chlapík dokonca doniesol muffiny a veselé žrádlo ktoré vo mne však z nejakého dôvodu vyvoláva iracionálnu chuť to šťastné a priateľské pečivo rozjebať päsťou na cucky. A to som stále docela v pohode, alkohol v obehu dokonca pomaly odplavuje i posledné zbytky roztrpčenia. "Félix." reagujem automaticky keď ma zo zamyslenia vytrhne ďalši zrzka. Viac pozornosti však v tento moment venujem Rúne ktorá mi, trochu nečakane, opätuje pozdrav. Nechcem na nej pohľadom ostávať moc dlho, no predsa len. Pohľad nestiahnem dokým mi neopätuje pohľad z očí do očí. "Rúna." zopakujem jej meno, neodpustím si ale trochu zmätený pohľad, jak premýšľam či to je skutočne meno alebo nejaká online prezývka z tých divných neopagan skupín. Možno i ona jede tú vikingskú fascinaci? V jednotke sme taky mali takého, hovoril si Thór a bol to kokot. "Sorry za to...čo bolo. Nečakám odpustenie, nie hneď." dostanem zo seba s trochou neochoty, je vidieť že omluvy nie sú moja silná stránka. Čo má ale človek povedať v takejto situácii? Sorry že počas apokalypsy som jednal trochu ako kokot, haha, kámoši? Moju pozornosť má opäť radšej Lea, odpovedať jej je jednoduchšie než vyrovnávať sa s minulosťou. "Díky. A dobrý, chováte sa k nám hodne slušne. Z čoho pramení tá dôvera?" stihnem pridať otázku, po tom čo dohovorí Rúna. | ||
| |||
 |
| ||
255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 1413 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1