Flaška

Holtgast, společenská místnost

Richard se nad Anglií nerozplývá. Američan, no... co by jeden chtěl.

"Žádný takový, do trojkování si vyber jiného," ušklíbnu se pobaveně, málem sejmut Mariným křídlem. Zájemců tu bude určitě mít pár... rozhlédnu se. Pohledem narazím na Lakshmin úsměv, a oplatím ho svým. Řekl jí už někdo, jak jí to moc sluší? Jednoduchá kombinace její krásy, strohé černé a květin je ohromná, oceňuji každý pohled.

"S křídly se padá na hubu daleko lépe, můžu potvrdit," prohodím s úsměvem k Marisol, když odtrhnu pohled.
"Protinavrhuju flašku, ožrat se či ztrapnit dostane příležitost daleko víc lidí," ušklíbnu se na shoty z pupku, i když se zdá Emil nadšen. U Kaze si vyptám prázdnou flašku, a zvýším hlas:
"Hej! Jdeme do flašky, kdo se chce přidat, uzměte polštář a vemte místo v kruhu na zemi!"
Když tak učiní dostatečně lidí, první se chopím roztáčení (1).

Hrdlo se zastaví před Mařenkou... inu, přátele nemohu šidit o kvalitní polibky, ne? Dám si záležet.
Po polibku dostane Mari úkol: "V rámci rozdávání lásky a štěstí, dej pusu třem libovolným lidem v téhle místnosti, neomezuj se na náš herní kroužek."

Neurážejte můj kostým

Holtgast, společenská místnost

"Dělal, díky," usměju se zeširoka na Oscarovo obdivování mého kardiganu. "Kreativní tvoření je jedna z mála způsobů tady, jak si udržet čisté aury a pozitivní energii," zazubím se. Blagden by mohl vyprávět, jak vypadá náš společný pokoj za tu krátkou chvíli soužití.

Když Oscar ukáže na moje modřiny, jenom se usměju. Bolí to, některé jak čert, ale modřiny jsou patálie a já kvůli nim nebudu otravovat léčitele. Za týden jsem jako nový. "To je můj halloweenský kostým, náhodou! Jsem za živou batiku," namítnu jak Oscarovi, tak i Emilovi, který jde kolem a přisadil si.

Útěk na gauč

Pevnost Holtgast, společenská místnost
31. října

Před barem se začíná scházet čím dál víc lidí, což se mi až tolik nezamlouvá. Přesto se k němu začínáme dobývat, protože tam na nás čeká pití. Po boku Naxiyi se cítím o něco sebevědoměji a konečně seberu odvahu objednat si. Tedy, skoro. Přeci jen ji nechám, aby si objednala jako první, až pak se přiblížím k baru i já a vyslovím své přání.

"Gin s tonikem, prosím," požádám a trochu se uculím. Snad tohle pitivo nepůsobí příliš trapně, ale zrovna na tohle jsem teď měla chuť. "Doufám, že to není moc pití pro princezny," neodpustila jsem si hravou poznámku. Nemám ponětí, kde se to ve mně vzalo, ale na to teď nebyl čas to rozebírat. Dlouho jsem tak však nevydržela a hned jsem sklopila nervózně zrak zpátky na barový pult pod mýma rukama. Jako malé dítě, co si dovolilo až moc. Na Naxiyinu nabídku jen kývnu. Nacházelo se tu až příliš mnoho lidí, takže odejít někam stranou znělo jako velmi dobrý nápad.

Zamířily jsme tedy ke gauči, kde už seděla žena s krátkými černými vlasy. Se zaujetím jsem sledovala, jak se Nudle pomalu přibližuje k jejímu talířku s jídlem. Naxiya si pochutnává na cupcaku ve tvaru netopýra a mně dochází, že bych si také ráda něco dala k jídlu. Odložila jsem na chvíli svůj nápoj a vyrazila jsem na lov. Na talířek jsem si nandala od každého slaného jídla něco, na sladké ani ovoce jsem zrovna moc chuť neměla. Vrátila jsem se zpátky a sedla jsem si na pohovku.

"Hm, přišla, no," přikývla jsem. Překvapilo mě, že jsem z ní necítila žádnou zášť či nenávist. Podle toho, co jsem měla možnost pochytit, byl Triskelion jedním z největších nepřátel Bratrstva. "Ale nepřišla jsem tam dobrovolně. Prakticky mě unesli z Vilniusu. Pak si mě drželi, nejdřív... úplně nevím kvůli čemu, protože nejsem bojový typ a mé schopnosti jim připadaly směšné. Potom mě používali většinou pro výslech. A po vraždě velkého hlavouna mě unesl Viggo znovu, dalo by se říct. Nebyla jsem tam nic víc než jenom otrok, hračka." Ke konci se mi hlas zbarvil do znechucení, skoro až hněvu. Chvíli jsem mlčela, abych ty emoce zpracovala a schovala zase hezky zpátky. Na tuhle party nepatří. "Jsem ráda, že jsem tady," přiznám upřímně a v mé tváří lze vyčíst úlevu. "Už jenom dnešek ve mně zachovává příjemnější dojem než... no, jakýkoliv den tam."

Sezeníčko

Holtgast, společenská místnost

Povzbudivě se na Laimu usměju. “Super,” řeknu a vyrazím k baru. Držím se blízko Laimy a popřípadě jí i pomůžu se prodrat tím davem, co se u baru začíná tvořit. Nejsem překvapená, jestli Triskelionští něco uměli na jedničku, tak pít.
“Ahoj Kazi,” pozdravím našeho dnešního provizorního barmana. Jak jsme se posunuli od té doby, co jsem ho po bitvě o Triskelionskou pevnost svázala a vedla jako zajatce. “Dám si dvě decky bílého, prosím,” objednám si.

Když obě máme ten svůj drink, trochu vína upiju. “Gauč?” nadnesu, protože se začne řešit body shot. Ne že by měl někdo pít z mého pupíku, ale stejně se raději ztratím, než tu začnou padat panáky. Zítra bych chtěla být pokud možno bez kocoviny.

Ukradnu si ze stolu jeden roztomilý cupcake (doneslo se mi, že Oren myslel i na nás s intolerancí laktózy, Bůh mu žehnej), a pak si sednu na gauč vedle Yevy s talířkem ovoce. “Dneska nepiješ?” okomentuju její sklenici s vodou. Nudle se už z toho všeho rozruchu trochu rozkoukal, tak opustí můj krk a opatrně se k Yevě plíží po opěradle pohovky, s jasným úmyslem jí něco ukrást z talíře.

Já se spokojeně zakousnu do svého cupcaku. “Uf, ty jsou hodně dobrý,” povzdechnu si spokojeně, než si nohy složím pod zadek a ještě víc se uvelebím. Trochu mě pobolívají záda, ale není to nic, na co bych nebyla zvyklá. Jestli se to během večera zhorší, stavím se v ošetřovně pro prášek.

Znovu si kousnu do cupcaku a podívám se na Laimu. “Úplně mi není jasné, jak ses k nám dostala,” přiznám se jí. “Přišla si s Kazem, viď?” ujistím se. “Takže…Bratrstvo?” v mém hlase není ani známka nepřátelství, jen zvědavost.

Jako kůl v plotě

Pevnost Holtgast, společenská místnost
31. října

Tiše jsem sledovala ostatní, jak se baví. Jedna má část se k nim chtěla prostě jen tak přidat, ale ta druhá, ta víc racionální, mě nutila zůstávat stranou. Nepatřila jsem mezi ně a nebudu se vtírat... A to ještě ani netuším, jestli ví, odkud jsem sem vlastně přišla. Ne, radši nebudu vymýšlet žádné hlouposti. V mé chůzi mě zastaví až oslovení mé osoby, ač ne přímo jménem. Překvapeně jsem vzhlédla k jeho zdroji, pak však hned zrak zase sklopím. Ztracená v myšlenkách a na drink jsem zrovna neměla ani pomyšlení.

"Hm... vlastně nevím..." odpovím vcelku nejistě a raději se ještě o trochu víc stáhnu. Snažím se být maličká, co nejmenší, jen abych náhodou někomu nepřekážela. Asi jsem měla malý nápad, co si dát, ale prostě jsem se nedokázala v tuhle chvíli vymáčknout. Brzy však přijde vysvobození v podobě tmavovlásky. Ta se mi ihned představuje a nabízí svou ruku, kterou okamžitě s jemným úsměvem přijímám.

"Těší mě, Naxiyo," pohled mi krátce sklouzne na hadovité stvoření, "a Nudle." Bylo velice roztomilé a živé, i když jsem nikdy nic takového neviděla. I když je fakt, že jsem toho celkově neměla možnost spatřit příliš, když jsem čas trávila někde zavřená a obvykle i dostatečně dobře hlídaná. "Já jsem Laima," opětovala jsem představení. Naxiyina další otázka mě maličko zarazila, za chvilku jsem se však vzpamatovala. Ocenila jsem, že mě tam netáhla hned násilím, ale nabídla jinou možnost. "Eh, možná můžeme jít i přímo tam, pokud budeme stát někde u kraje..." pokrčila jsem rameny. Důležité je, že tam nebudu úplně sama. Pohled mi opět krátce padne na našeho barmana, pak se vrátí zpátky ke snědé dívce. "Ale určitě bych si ráda něco dala." Třeba mi alkohol pomůže se uvolnit?

Body shot

společenská místnost

"Klidně můžeme. Jen, asi nejdříve půjdu popřát oslavenci. Vlastně jej rovnou pozvu, aby se k nám přidal."
Uculím se a opět s lehkým pošklebkem se podívám na Marisol, které se nechce z Richarda.
Je to pěknej bejček, stejně, jako Blagden, to jo, ale nejdříve bych se tu rád seznámil s nováčkama, než si někoho zavleču na pokoj.

"No ten můj si o to přímo koleduje."
Poplácám se po holé kůži.
Ksakru. Proč já jen musím být vždy hlavně pro zábavu. Chtěl jsem popřát oslavenci a místo toho si hned chytnu body shotu. Můj kostým je k tomu však jako dělaný.

Rozhlédnu se a pohledem najdu oslavence. U něj je Kulíšek, kterému to moc sluší a ještě jeden klučina. Při pohledu na ty tři mi trochu zacuká v plavkách.
Dva roztomilí hošíci a sexy Dragostan. Tady v Triskelionu je vážně hodně pjeknejch chlapů.
"No, tak jdeme tedy na bar."

Po cestě k baru to beru trošku oklikou, aby jsem se zastavil u oné skupinky.
Když projdu kolem, tak si nemohu nepovšimnout čím se zabývají.
"Pěkně se ti to vybarvilo Kulíšku. Měl jsi předtím něco říci. Odnesl bych tě rovnou do pokoje, nebo rovnou na zdravotku."
Kouknu se na Dragostana.
"Kadopádně, až tu skončíte, tak co se přesunout k baru? Myslím, že by bylo na místě zapít oslavence a taky bude body shot."
S jasným úsměvem se odporoučím. Na nováčka jen pokývnu hlavou a neodpustím si ani spyklenecké mrknutí.

Odebírám se k baru, kde by kromě našeho úžasného barmana měla snad už být tedy i první trojice.
"Tak kampak si mám lehnout?"

So much love

Holtgast, společenská místnost

“Nemůžu za to, že jsem tak plná lásky, až to lidi pošle k zemi,” zazubím se na Blaga. “I když je teda trapný, že máme oba křídla a gravitace nám to takhle natřela,” konstatuju a mávnu křídly, že bych snad rozvířila trochu prachu, kdyby to tu nebylo tak hezky naklizené.

Richard se na mě zubí a tak dostane další pusu na tvář. “Oboje, samozřejmě. Byla by škoda o něco takového přijít,” smutně zamrkám a přes jeho zbroj se ho pokusím dloubnout do žeber. Jen tak jemně, abych podtrhla svoje další slova. “A taky nemůžeš být takovej hamoun, aby sis to všechno nárokoval pro sebe!”

V tu chvíli se objeví Emil a mně se na setinu v očích mihne otrávení, než zase zmizí. “Jak říká Ríšánek, public je fun. Tohle je nejvíc akce, co někteří tady uvidí a zažijou za celý svůj život. Vlastně by nám měli děkovat,” zazubím se. Když ke mně natáhne ruku, aby mi mohl pomohl na nohy, ještě víc se přitisknu k Richardovi. “Ale mně je tady na zemi hezky,” zakňourám. “Úplně vidíte svět z jiného úhlu.”

Co mě ale přesvědčí je Richardův nápad s panáky. Nechám si od Emila pomoc na nohy a chytím Richarda za druhou ruku, abych mu společně s ním pomohla na nohy. Protáhnu křídla, až jedním málem praštím Blaga do obličeje. Naštěstí se na poslední chvíli natočím, abych měla místo. Omluvně se na něj usměju. “Seconded. Tequila? Kdo se hlásí na body shot?” zeptám se do kruhu. “Myslím, že si zasloužím pít tequilu z něčího pupíku.”

Socializace

Holtgast, společenská místnost

Trochu nesouhlasně sleduju, jak se zrasený Dan sám léčí, i když jsou tu ostatní, co by mu rádi pomohli. Ale co se dá dělat, u něj vlastně nemůžu být překvapená, Daniel byl přesně ten typ člověka, kterému useknou ruku a on vykrvácí, protože s tím nechce nikoho obtěžovat. Podrbu Stína a zasměju se jeho poznámce o koťatech a psech. Když se objeví Oren a Dan nepostřehne otázku, mlčím a pak vrátím i Orenovi jeho úsměv, než se všichni znovu rozprchnou. Zůstávám sama.

Čekám, že mě Stín na další kolo opustí, ale panter si položí hlavu do mého klína, tak pokračuju v drbání a sleduju zbytek soubojů. Když je vše u konce a Laki se vynoří jako vítězka, naposledy Stína poplácám mezi ušima, než ho propustím zpátky k páníčkovi. Postavím se na nohy a pořádně se protáhnu, v zádech mi hlasitě zakřupe, jako by se mi obratle vracely zpátky na místo.

Protože jsem vypadla rovnou v prvním kole, nepotřebuju nutně hned sprchu, a tak se vydám do společenské místnosti, abych pomohla s výzdobu. Vytvářím zrovna bludičky do rohů, když se objeví Laki a poprosí mě, jestli bych rozsvítila i dýně, což mile ráda udělám. Vždycky mi bylo sympatické používat schopnosti na takové maličkosti, které dělají radost a nikomu neubližují. Při výzdobě ke mně doputuje info, že se vrátili Richard, Mikkel a Lyla z jiné dimenze. Nad Mikkelem se trochu ošklíbnu, ale prý míří rovnou do cel. Ještě, že tak.

Jakmile jsme s výzdobou všichni spokojeni, skočím se do pokoje osprchovat. Pořád jsem tu sama, ale hádám, že je jen otázkou času, než se někdo vrátí ze sankt do hlavního štábu a já budu mít spolubydlící. Vlastně by mi to ani tolik nevadilo.
Promiň Jamie, ale nebudu si kvůli tobě pořizovat žádný kostým, obleču se do černých kalhot a roláku. Občas mi pořád byla zima, dokud teploty nedosahovaly alespoň třiceti stupňů.

Ještě se stavím v zahradách, abych vyzvedla Nudli, který většinu času teď trávil tam. Uvelebí se mi ve své klasické poloze, kdy leží za mým krkem a ocásek má omotaný kolem krku. Do společenky dojdu v okamžiku, kdy probíhá dojemné shledání mezi Jamesem a Lylou. Neumím si ani představit, jakou radost musí Jamie mít, když si myslel, že o svoji sestru navždy přišel. Nechci jim to nijak narušovat, tak když kolem nich procházím, krátce Lyle stisknu rameno. “Vítej zpátky,” přivítám jí měkce a na Jamese se povzbudivě usměju.

Chci si dojít na bar pro drink, ale moje kroky změní směr, když Kazran houkne na novou blondýnu, která na šachovnici porazila Hanku. Postává v rohu a tváří se dosti nervózně - připomíná mi to můj první den v Triskelionu, kdy mě Erden vhodil mezi ostatní do společenky a James se mě ujal.
“Ahoj. Ještě jsme neměly úplně možnost se představit. Já jsem Naxiya,” nabídnu jí ruku. “Tohle je Nudle,” představím i dráčka, který zvědavě natahuje hlavu, div si nevykroutí krk, ale ještě není úplně přesvědčený, jestli se mu chce vzlétnout. “Drink?” zopakuju Kazovu otázku s úsměvem a ukážu směrem k baru. “Nebo jestli se ti nechce do jámy lvové, můžu ti něco přinést,” nabídnu alternativu.