Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Hop! Pevnost Holtgast Lea se kolem nás ochomejtne a začne se bránit proti mého nařčení. “Hm..podezřelé. To zní přesně jako něco, co by řekl člověk, co svojí schopností ovlivňuje výsledek turnajů,” přimhouřím oči. “Sleduju tě,” doprovodím to ještě gestem, kdy nejdřív ukazováčkem a prostředníčkem ukážu na svoje oči a pak ukážu na Leu. Ale všechno je to v legraci. A i kdyby tu někdo čachroval se štěstím..tak je mi to nakonec jedno. Jsem trochu překvapená, že Raz začne hodnotit nováčky podle šukéznosti až u druhého člověka. “To je,” souhlasím s jeho ohodnocením Runy. “Možná u ní budeš mít i šanci, když je napůl slepá,” dodám a takticky poodstoupím, kdyby mi za moji drzost chtěl jednu vrazit, ale sama se nad svým ostrovtipem chichotám. “Bloncka tady myslím nikdy nebyla, a jestli jo, bylo to předtím, než jsem byla násilně odstraněna z Bratrstva.” Když se mě zeptá na můj názor, můj pohled směřuje na šachovnici. “Všichni mají potenciál,” řeknu nakonec. “Dobře se sžívají se schopnostmi a pár z nich se neztratí ani v pěstním souboji. Trochu toho triskelionského mazleníčka a budem je moc vypustit na misi,” podívám se zpátky na Raze. “Ale tohle tě nezajímá, co? Chceš vědět, kdo si myslím, že je nejvíc sexy,” zazubím se. “V tom případě volím Hanku a v těsném závěsu Félixe,” rozseknu to svým naprosto objektivním hodnocením. Obě moje svěřenkyně nakonec prohrávají. No, co se dá dělat, budu muset Hanku šikanovat. Blondýnečka se docela sice držela, ale to ji neomlouvá! Zápasy pokračují a nakonec vyhrává Lakshmi. Pogratuluju jí, ale než se rozejdeme, ještě jednou vyhledám Razvana. “Skill se neztrácí,” pitvořím jeho předešlé prohlášení a poplácám ho po zádech. “Dělám si legraci. Top trojka, not bad, not bad. Uvidíme se večer na party,” rozloučím se s ním. Jestli se Hanka nezdekovala hned po své prohře, najdu ji a zaháknu ruku za její loket. “Tak jaký to je, prohrát proti kytičkám?” zazubím se. “Nic si z toho nedělej. Kdybys chtěla někdy trénovat světlo, tak ho tady ještě ovládají Naxiya a Dan. Jo a Emil, ale k němu tě nepustím ani na pět metrů, nebo chytneš STD,” jsem proti Emilovi zaujatá, protože jeho první věc po probuzení bylo, že začal flirtovat s Blagem? That's one secret I'll never tell xoxo. Protože neoplývám schopnostmi, kterými bych mohla společenku vyzdobit, dopřeju si dlouhou sprchu. Pokud Hanka nikam hned neodběhne a chce, pomůžu jí se nalíčit nebo vybrat outfit, cokoliv si přeje. Ochotně odpovídám na všechny dotazy, které ji mohou napadnout. Dozvídám se, že se z Londýnského sankta vrátili Ríša, sexy nácek a Lyla…jiná Lyla, ale pořád Lyla. Do společenky přijdu v červených koktejlových šatech s výstřihem a pokud se mě někdo ptá, jsem červená karkulka. Kaz už postává u baru, Rúna se u něj snaží vyloudit drink, Laki je hot, Yevča je hot (a má jídlo, double hot), s Dragem se baví nějakej novej kluk, ale než si můžu rozhodnout, jestli se jít představit nebo ne, všimnu si Richarda a kosou, který si povídá s Blagem. “Postřech!” řeknu, když jsem kousek od nich a vyskočím Richardovi do náručí - dám si u toho pozor, abych se vyhnula levitující kose. Bohužel, kombinací pozdního upozornění a prudkého výskoku, oba spadneme na zem. Mám to štěstíčko, že můj náraz zmírní Ríšův six pack. Když už jsme na zemi, položím mu ruku na tvář, než mu na druhou dám pořádnou pusu. “Promiň. Vítej zpátky!” řeknu vesele a podívám se nahoru na Blaga. “Doufám, že jsem vám nenarušila romantickou chvilku. Ale romantická chvilka mezi vámi dvěma není povolená, dokud nejsem v místnosti já,” zazubím se. Zatím nijak nevyvíjím snahu se zvednout. | ||
| |||
 | Vykázaný Pevnost Holtgast Vím co si myslíte a hned vás zastavím – bylo to úplně oboustranný! | ||
| |||
 | Jde se seznamovat Pevnost Holtgast, 31.řijna Na doporučení Yevgeniye si ještě na chvilku zdřímnu. I přes to, že mám teď v hlavě spoustu myšlenek, které mě nutí se jim věnovat, usnutí není velký problém. Vyčerpání je prostě silnější. Chvíli po probuzení si mě zde vyzvedne vysoký bělovlasý muž s podivným okem a o něco menší chlapík, který nebude o moc starší než já. Oboum se představím a zdvořile podám ruku. Ukazují mi celou budovu, která je o dost větší, než bych čekal. Poté mám možnost si vybrat i oblečení, hygienu a pár dalších drobností. Prvotně sahám po tmavých košilích, poté si naberu pár tílek, nějaké kalhoty nejlépe džíny a alespoň dvoje tenisky. Pokud se najde i džínová bunda, budu spokojený. Poté, co si doplním i všechnu hygienu se vyptám, jestli by bylo možné sehnat nějaký skicák a pár pastelek. Když mě dovedou na můj pokoj, žasnu. Snad v životě jsem nebydlel v takovém luxusu. Pokud zde bude přítomen spolubydlící, představím se a podám mu ruku. Jsem i obeznámen s tím, že večer má být nějaká party, což beru jako skvělou příležitost se seznámit s ostatními. Uložím si věci, dám si rychlou sprchu a nasadím na sebe džíny a nějakou pěknou košili z mého výběru ve skladišti. Ještě se trochu poupravím a popřípadě se zeptám Michaila, jestli půjdeme dohromady. Při příchodu do společenky zamáváním zdravím Yev na gauči, a očima hledám mého zachránce podle mé poslední vzpomínky před omdlením. Když ho najdu, trochu nesměle přistoupím. „Ahoj, jsi Dragostan viď? Já jsem Oscar. Jen jsem ti chtěl poděkovat, že si mě tam nenechal.. zachránil si mi tím život.“ | ||
| |||
 | Závěr tréninku Pevnost Holtgast, šachovnice, 31. října ”Zvykneš si, neboj,” usmála jsem se na Rúnu a zatím jí zůstávala po boku. ”I přihlížením se člověk učí,” kývla jsem směrem k ostatním dvojicím, které ještě bojovali. ”A… Těším se na naše spolubydlení,” povzbudivě jsem se znovu pousmála. Bylo to upřímné, Rúna se mi zatím líbila a bylo lepší trávit čas v pokoji s někým, než o samotě. Se svými zmatenými myšlenkami… Sledovala jsem, jak pokračují souboje, a některé jedince jsem nejspíš příliš nechápala. Třeba vyzáblý mladík, kterému Kazran típl cigaretu. Nebo pochrupující býk. Sice krajan, ale už v jídelně mi výraz jeho očí přišel trochu šílený, než bych s ním vzpomínala na domovinu. Souboje v některých případech nabírají na síle větší, než jsem byla zvyklá. Anebo je to tady tak vždy? Těžko říct. Každopádně Nik to schytal tvrdě, až mi zatrnulo. Naštěstí se zvedl, oddechla jsem si, aby se ale vzápětí znovu zhroutil a dokonce zvracel. Chtěla jsem přiskočit, ale čekal mě další souboj. Neklidně jsem se ohlédla po té nové, co mi byla určena, a pak zpátky na Nika. Ten už měl u sebe Dana a Leu. Bude v pohodě. Erden určoval další soupeře a já na chvíli zachytila jeho úsměv. Byl tak důvěrně známý a měla jsem dojem, že v tu chvíli ve mně rozehrál každý nerv. Ale je to někdo jiný. Někdo jiný... Přišla jsem blíž k určené plavovlásce. "Jsem Lakshmi," jemně jsem se na ni usmála a nabídla jí ruku. I když mě zajímalo, odkud se vzala, teď nebyl nejlepší čas na rozhovor. Jak náš boj ukázal, měly jsme stejné schopnosti. Na moment jsem měla pocit, že ze šachovnice se stala oživlá džungle. Má soupeřka se ale ukázala jako tvrdý oříšek a nebýt její jediné chyby, nejspíš bychom bojovaly do půlnoci. Takto se mi ji ale povedlo spoutat a donutit k ústupu. "Díky, dala jsem si do těla," usmála jsem se, když jsem po boji své šlahouny stahovala. Trochu v euforii jsem nastoupila proti posledním dvěma soupeřům. Prostořeký Razvan, neznámý, ale ctižádostivý Félix a já, mezi nimi trochu ztracená. Souboj byl… Náročný. Stínové šlahouny se mi dařilo odrážet, stejně jako svými zelenými jsem se zbavila Razvana, který měl navíc co delat s Félixem v podobě psa. I ten se pro mě nakonec ukázal jako problém. I když je obrovský, je hbitý, a já se měla co ohánět, abych ho spoutala. Nakonec ale oba skončí spoutáni na zemi a já si dovolím liány obsypat květy, které vůní i tvarem připomínají šeříky. "Díky za zápas a doufám, že jste mě nenechali vyhrát jen z milosti," naoko jsem se zamračila, ale pak už jsem Razvana i Félixe propustila. Trénink byl u konce. Ohlédla jsem se po Erdenovi. Měla jsem v plánu s ním promluvit a doufala jsem, že se brzy naskytne příležitost. Ale teď to není… Pokud Rúna počkala, šla jsem s ní na pokoj, kde jsem si dopřála důkladnou sprchu. V jednoduchém oblečení jsem zašla do společenky, abych s pomocí své schopnosti vytvořila girlandy v barvě podzimu. Na zemi jsem pak nechala rozmístěných pár dýní, které jsem ale neměla to srdce vyřezávat. Místo toho jsem navrhla Nax, zda by je nenechala světélkovat pomocí své schopnosti. Pokud bylo třeba, pomohla jsem nanosit jídlo z kuchyně, a pak jsem se vrátila na pokoj. Výboj, nevýboj, jako každá holka jsem zatoužila vzít si občas na sebe něco hezkého. Výběr nebyl velký. Zvolila jsem černou dlouhou sukni a černé čoli a odhalenými rameny. Vlasy vyčesala do drdolu. V zahradě jsem si pak vytvořila jednoduchý břečťanový opasek a květinový věnec. Bude mi brzy zima, ale víno snad zahřeje… S tím jsem se vydala do společenky. Pár lidí už tam bylo. Usmála jsem se na Rúnu, Blagdena a chtěla si dojít pro víno, když jsem zavadila pohledem o jinou mladou tvář. Bolest hlavy přišla okamžitě. Úsměv se zkřivil v úšklebek. Dětská tvář ve společnosti Anny. A Jamese. Především Jamese. Něco jsem zaslechla během příprav na večer, a tak jsem k dívce přistoupila. "Ty musíš být Lyla, že?" přátelsky jsem ji oslovila a znovu se snažila získat úsměv. Bylo to zvláštní, tvářit se, že ji znám, a přitom jen lovit ze vzpomínek, které si přicházely nahodile. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
5841.jpg){kind=icon} |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||